o zaplacení 344 664 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. června 2023, č. j. 55 Cm 24/2023-41

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 8.2.2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 344 664 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovaným dne 28.8.2019 na výše uvedenou částku splatnou dne 16.1.2023.

2. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že předmětnou směnku podepsal jako blankosměnku k zajištění úvěru poskytnutého dle Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [Anonymizováno] ze dne 28.8.2019 (dále jen „Smlouva“). Z tohoto důvodu nemohla být směnka vystavena dne 19.8.2019 ani dne 24.8.2019. Žalovaný uplatnil námitku absolutní neplatnosti výše uvedené Smlouvy s tím, že směnka zajišťuje závazek odporující dobrým mravům. Žalobkyně na základě této Smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 210 000 Kč s 54,2% úrokem ve výši 377 580 Kč, kterou byl povinen zaplatit v 60-ti měsíčních splátkách po 9 793 Kč. Ke dni 24.11.2022 žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 342 755 Kč s tím, že Smlouvu uzavřel ve finanční tísni a v rozrušení, přičemž se jedná o smlouvu formulářového typu s chaotickým uspořádáním psaným malým písmem a pro laika s nesrozumitelným textem. Žalovaný považuje Smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy zejména z důvodu sjednané výše úroku 54,2 %, ale i sjednaného penále a smluvní pokuty. Žalobkyně dostatečně neposoudila úvěryschopnost žalovaného, i když ten v předcházejícím období své závazky vůči žalobkyni řádně plnil. V době uzavření Smlouvy činila úroková výše u jiných obdobných úvěrů daleko nižší úrokovou hodnotu, nicméně jiné banky žalovanému úvěr neposkytly.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 31.3.2023 předně opravila písařskou chybu v žalobním návrhu, když směnka byla správně vystavena dne 28.8.2019 a nikoli dne 19.8.2019. Žalobkyně přehledně zobrazila časové období od 29.8.2019 do 2.9.2022, ve kterém žalovaný své závazky vůči žalobkyni z podstatné části řádně plnil, když zasílal sjednané měsíční splátky ve výši 9 793 Kč. Žalobkyně uvedla, že při sjednání úvěru žalovaný znal skutečnou cenu za poskytnutí zápůjčky, která byla ve Smlouvě vyjádřena pevnou částkou. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou zápůjčky delším 60 dnů, došlo dne 17.11.2022 k jejímu zesplatnění až do konce sjednaného splátkového kalendáře. Při zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 8.1 a čl. 8.5 Smlouvy. Žalobkyně v písemném vyjádření dále specifikovala jednotlivé položky, jež se staly součástí kauzálního i směnečného dluhu.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 24 200 Kč. Soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování, zejména směnky vlastní ze dne 28.8.2019 a Smlouvy ze dne 28.8.2019 dospěl k závěru, že žalovaný vystavil dne 28.8.2019 směnku vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je směnkou platnou, na jejímž základě se zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 344 664 Kč. Směnka původně v podobě blankosměnky plnila zajišťovací funkci ke splnění závazku ze Smlouvy zaplatit žalobkyni veškeré závazky plynoucí z poskytnuté zápůjčky ve výši 210 000 Kč. Námitku žalovaného upřesněnou na ústním jednání dne 21.6.2023, že do směnky měla být doplněna směnečná suma pouze ve výši 210 000 Kč, soud vyhodnotil jako námitku nedůvodnou, když žalobkyně jako majitelka blankosměnky byla oprávněna vyplnit částku představující veškeré dluhy dlužníka, zejména splátky zápůjčky s příslušenstvím a smluvní pokuty. Přitom nebylo sporným, že žalovaný uhradil na dluh částku 342 755 Kč. Ve vztahu k námitce týkající se „nemravných závazků“ odporujících dobrým mravům soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 ICdo 56/2019, který dovodil, že i ve smlouvě mezi podnikateli se lze dovolávat porušení korektivu dobrých mravů, který má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Nejvyšší soud však v tomto rozsudku také uvedl, že „úrok“ představuje úplatu za užívání půjčené jistiny a tedy poměrnou část hlavního peněžitého závazku. Ve své podstatě tak představuje plnění, jež je závislé na čase a je výrazem smluvní volnosti stran. Nepředstavuje proto sankci za porušení smluvního závazku, ale ujednání o úplatě za hlavní plnění. Při uzavření smlouvy je proto dlužník srozuměn s tím, že tuto úplatu bude povinen v budoucnu zaplatit. Zásah soudu do autonomie smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy bude proto zásahem zcela výjimečným odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. V předmětné věci však žalovaný nedoložil žádné mimořádné okolnosti a tvrzený rozpor s dobrými mravy se týkal výlučně pouze sjednaného úroku, tj. úplaty za užívání jistiny. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně tuto námitku vyhodnotil za nedůvodnou. Shodně za nedůvodnou považoval i námitku týkající se vědomého jednání na škodu dlužníka při nabývání směnky, neboť žalobkyně je remitentem (prvním majitelem směnky), aniž došlo k její indosaci.

5. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že Smlouva je neplatným právním ujednáním s odkazem na tvrzení, které uvedl již v námitkách. I když je vysokoškolsky vzdělán v uměleckém oboru, pak z podstatné části neporozuměl obsahu Smlouvy, což je dostatečným důvodem pro její neplatnost z důvodu nesrozumitelnosti. Dohoda o výši smluvních úroků je v rozporu s dobrými mravy a v nerovnováze vzájemných práv a povinností. S vědomím výše 54,2% úroku žalobkyně zneužívá absence zákonné úpravy limitující úrokovou míru při poskytování úvěrů. Žalobkyně „obchoduje s chudobou“ a její jednání je společensky nepřijatelné spoléhaje na finanční negramotnost druhé osoby. Žalovaný si půjčil finanční prostředky pro svou osobní potřebu a název „Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce“ je čistě účelový s tím, že v daném právním vztahu má žalovaný postavení spotřebitele a nikoli podnikatele. Jako podnikatel by Smlouvu uzavřela společnost [Jméno žalovaného]

6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 28.7.2023 k odvolání žalovaného uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že Smlouva je nesrozumitelná, nečitelná a psaná malým písmem. Naopak je psaná stejnou velikostí písma a systematicky členěna do jednotlivých odstavců. Žalovaný nebyl nucen k jejímu podpisu a nic mu nebránilo si jednotlivá její ustanovení s žalobkyní ujasnit. I osoba s rozumem průměrného člověka je schopna porozumět obsahu Smlouvy. Pokud by žalobkyně měla dle Smlouvy v rubrice směnečné sumy vyplnit pouze jistinu 210 000 Kč, postupovala by v rozporu s jejími podmínkami. Ostatně žalovaný „správnou výši směnečné sumy“ žádným způsobem ani neprokázal. Žalovaný uzavřel s žalobkyní podnikatelskou úvěrovou smlouvu, kdy se prokazoval svým identifikačním číslem, sídlem podnikání, a charakter Smlouvy je rovněž uveden v jejím článku 1.8. Pokud žalovaný použil zápůjčku pro své osobní potřeby, jednal nepoctivě v rozporu se Smlouvou. Pokud by žalobkyně měla informaci o tom, že žalovaný neuhradí celý dluh, pak by s ním předmětnou Smlouvu neuzavřela.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

8. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a stala se tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu.

9. K námitce týkající se rozporu ve skutkovém tvrzení žalobkyně ohledně data vystavení směnky (19.8.2019) a data vystavení uvedeném na prvopisu (28.8.2019) je třeba uvést, že žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 31.3.2013 toto chybné skutkové tvrzení způsobené písařskou chybou opravila, když není sporu o tom, že směnka byla vystavena dne 28.8.2019 současně s uzavřenou Smlouvou.

10. K námitce, že dluh ze Smlouvy byl žalobkyni uhrazen, je třeba uvést, že není pochyb o tom, že žalovaný uhradil na dluh ze Smlouvy celkem 342 755 Kč, sporným zůstává uhrazení dalších závazků ze Smlouvy, jež vedle jistiny představují úroky a smluvní pokuty. Z provedených důkazů vyplynulo, že i když žalobkyně poskytla žalovanému jistinu pouze ve výši 210 000 Kč, žalovaný se zavázal ve Smlouvě zaplatit po dobu 5 let ve splátkách i smluvní úrok (za poskytnutou zápůjčku) v celkové výši 377 580 Kč a smluvní pokuty v příslušné výši v případě řádného nesplnění závazku.

11. Námitku, že žalobkyně při nabývání směnky vědomě jednala ke škodě dlužníka, je třeba ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotit jako nedůvodnou, neboť je první majitelkou směnky převzatou od žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně směnku nenabyla indosací dle čl. I § 11 ZSŠ, pak ani nemohla jednat ke škodě žalovaného.

12. Zcela zásadní námitkou žalovaného však zůstává námitka, že Smlouva je neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy zejména s ohledem na sjednaný 54,2% úrok a smluvní pokuty a směnka tak zajišťuje nemravný závazek s tím, že žalovaný smlouvu podepsal ve finanční tísni, v rozrušení, obsahu smlouvy nerozuměl, když jiné banky mu odmítly půjčit. Předně je třeba uvést, že odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že smlouva jako celek je absolutně neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Po formální stránce tvoří celek s čitelným písmem rozdělený do několika částí obsahujících např. označení smluvních stran, parametry zápůjčky, samotný předmět smlouvy, úroky, zajištění závazků, práva a povinnosti dlužníka, výpověď smlouvy, sankce apod. V samotné specifikaci poskytnuté zápůjčky je zcela přehledně uvedeno, jakou jistinu zápůjčky žalobkyně poskytuje, jaká je výše smluvního úroku, jaká je výše a počet splátek. Z výše uvedeného proto plyne, že pro každého dlužníka (nikoli jen s vysokoškolským vzděláním) je určitě a srozumitelně uvedeno, jaká výše zápůjčky se poskytuje, za jak vysoký úrok, na jaké období, v kolika splátkách a v jaké výši je splatná. Ostatně skutečnost, že žalovaný podmínky smlouvy cca 3 roky řádně plnil a až na výjimky splátky ve sjednané výši hradil žalobkyni, vylučuje, že smlouvě neporozuměl. Pokud dle tvrzení žalovaného již v předcházejícím období řádně splácel své závazky (z jiného úvěrového vztahu) žalobkyni, pak se nepochybně již dříve obeznámil s obdobnými smluvními podmínkami a žalobkyně si tímto ověřila bonitu dlužníka. Z označení žalovaného ve smlouvě, tj. uvedením jeho identifikačního čísla, místa podnikání, označení samotné smlouvy a jejího účelu (v čl. 1.8) nemá odvolací soud pochybnost o tom, že zápůjčka byla (a měla být) poskytnuta pro podnikatelské účely žalovaného s tím, že v námitkách toto nebylo zpochybněno a nebylo ničeho tvrzeno o tom, že zápůjčka byla poskytnuta pro osobní potřebu žalovaného, který by ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel. Pokud tato tvrzení uvedl žalovaný poprvé až v odvolání, jedná se o nově tvrzené skutečnosti, ke kterým v režimu neúplné apelace nelze přihlížet (§ 205a o. s. ř.). Pokud by předmětnou smlouvu uzavřela fyzická osoba jako „nepodnikatel“, případně podnikatel mimo svou podnikatelskou činnost, zkoumal by soud, zda sjednaný úrok 54,2 % má znaky jednání odporujícího dobrým mravům a v jaké výši je pro daný závazkový vztah ještě akceptovatelný. Pokud tuto Smlouvu uzavřel žalovaný jako podnikatel, nemá právo dle § 1797 obč. z. požadovat její zrušení dle § 1793 obč. z.. a ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy dle § 1796 obč. z. Žalovaným v námitkách nebylo rovněž ničeho tvrzeno o tom, že by byl v právním vztahu s žalobkyní „slabší stranou“ dle § 433 obč. z. Bylo zcela na svobodném rozhodnutí žalovaného, zda za „nastavených podmínek smlouvy“, tj. při takto vysokém smluvním úroku přistoupí k uzavření smlouvy. Tvrzení žalovaného, že toho času byl ve „finanční tísni“ vlastně znamená, že v daném období nutně potřeboval (i za nevýhodných podmínek) finanční hotovost a jiné standardní banky odmítly žalovanému půjčku poskytnout. Žalovaným však nebylo sděleno, co bylo důvodem odmítnutí poskytnutí úvěrů ze strany jiných subjektů (zpravidla při standardních úrokových sazbách). K tvrzení uvedenému v odvolání, že jako „podnikatel“ by úvěrovou smlouvu uzavřela s žalobkyní společnost [Jméno žalovaného]., je třeba uvážit, zda by takovou smlouvu předně uzavřela žalobkyně s vědomím vkladu základního kapitálu této společnosti ve výši 1 200 Kč a objemu podnikatelské činnosti vycházeje z údajů účetních závěrek. Lze proto uzavřít, že v rozsahu poskytnutí zápůjčky se smluveným úrokem ve výši 54,2 % považuje odvolací soud Smlouvu za platnou. Z tohoto důvodu zůstaly nesplacené splátky včetně příslušného úroku v souhrnné výši 244 825 Kč po právu, tj. ve výši specifikované žalobkyní v předžalobních upomínkách i v písemném vyjádření ze dne 31.3.2023.

13. V případě, že dlužník se ocitne v prodlení delším 15 dnů, má věřitel dle čl. 8.1 písm. a) Smlouvy právo na zaplacení 8% smluvní pokuty a v případě prodlení delším 30 dnů, má věřitel dle čl. 8.1 písm. b) Smlouvy právo na zaplacení 13% smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou svého dluhu, je nesporné, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této finanční sankce ve výši 21 934 Kč.

14. V souladu s čl.8.5 Smlouvy v případě, že dlužníci po zesplatnění zápůjčky nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit zapůjčiteli nad rámec smluvní pokuty uvedené v čl. 8.1 smluvních ujednání smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky ke dni vzniku povinnosti dlužníků zaplatit tuto smluvní pokutu.

15. V souladu s čl.8.7 Smlouvy v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkům povinnost zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení dlužníků s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že zapůjčiteli vznikne právo na pokutu dle čl. 8.5 smluvních ujednání Smlouvy.

16. Při posouzení toho, zda určité jednání je v rozporu s dobrými mravy či nikoli, vychází soud vždy z konkrétních okolností daného závazkového vztahu včetně důvodů, které vedly ke sjednání smluvní pokuty. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.3.2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Zásadní se jeví i ta skutečnost, zda splnění závazku dlužníkem bylo v dohodnuté době reálné, a zda sjednaná výše smluvní pokuty mohla mít motivující charakter, nebo zda její ujednání bylo ryze formální s odkazem na sjednané podmínky „formulářového typu“ s cílem dosáhnout vyšší pohledávky.

17. Z pohledu sankce smluvní pokuty upravené v čl. 8.5 Smlouvy se fakticky jedná o další smluvní pokutu (vedle již případně uplatněných smluvních pokut dle čl. 8.1) v rozsahu 25 % „nové jistiny zápůjčky“ bez ohledu na to, v jakém rozsahu byl závazek dlužníka splněn. Současně s touto sankcí vzniká žalobkyni právo na zaplacení další smluvní pokuty dle čl. 8.7 Smlouvy v rozsahu 0,1 % denně z „nové jistiny zápůjčky“. Je více než pravděpodobné, že u podstatné části dlužníků (tj. i žalovaného) se bude jednat o delší prodlení s úhradou závazku, tj. jistiny, smluvních úroků („nové jistiny zápůjčky“) a žalobkyni v takových případech vznikne oprávnění uplatnit další smluvní pokuty dle čl. 8.5 a čl. 8.7 Smlouvy. Odvolací soud konstatuje, že při smluvní úpravě 8 % a 13 % smluvní pokuty dle čl. 8.1 Smlouvy nemá další smluvní pokuta dle čl. 8.5 a čl. 8.7 své opodstatnění a jistě nemůže plnit motivující charakter pro dlužníka s cílem reálného splnění závazku. Pokud plní pouze funkci dalšího formálního navýšení pohledávky žalobkyně, pak nemůže požívat právní ochrany i v tomto závazkovém vztahu a odvolací soud dovozuje její rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 obč. zák..

18. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného týkající se pohledávky žalobkyně v rozsahu směnečného penízu zajišťující smluvní pokuty ve výši 61 206 Kč dle čl. 8.5 a smluvní pokuty ve výši 11 507,01 Kč dle čl. 8.7 (tj. celkem 72 713,01 Kč) je důvodné, a proto odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, nakolik jím byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti v rozsahu částky 271 950,99 Kč s 6% úrokem z této částky od 17. ledna 2023 do zaplacení. Ve zbývající části výroku I. a ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně změnil postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že směnečný platební rozkaz zrušil v rozsahu 72 713,01 Kč s 6% úrokem z této částky od 17.1. 2023 do zaplacení a dále v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle poměru úspěchu stran ve sporu dle 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady řízení v rozsahu 6 úkonů právní služby po 9 700 Kč za převzetí zastoupení, podání žalobního návrhu, písemné vyjádření ze dne 31.3.2023 k námitkám žalovaného, písemné vyjádření ze dne 28.7.2023 k odvolání žalovaného, 1 účast na jednání u soudu prvního stupně dne 21.6.2023, 1 účast na jednání u soudu druhého stupně dne 16.11.2023, v rozsahu 6 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 o. s. ř. a dále v rozsahu soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 17 234 Kč. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů v rozsahu 1 úkonu právní služby ve výši 9 700 Kč a 1 paušální částky ve výši 300 Kč za „poradu s klientem“ dle písemného vyčíslení nákladů ze dne 16.11.2023, neboť žalobkyně ničeho netvrdila a ani žádným způsobem neosvědčila, kdy se porada uskutečnila, jaký byl obsah jednání, a zda se jednalo o účelně vynaložené náklady. Jelikož žalobkyně měla úspěch ve věci ve výši 271 950,99 Kč (79 %) a žalovaný měl úspěch ve věci v rozsahu 72 713,01 Kč (21 %), přiznal odvolací soud žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 % zvýšenou o 21 % DPH, tj. ve výši 52 103,72 Kč.