o povolení obnovy řízení č. j. 41 Cm 96/2020, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. června 2023, č. j. 41 Cm 96/2020-120

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27.9.2022 se žalovaná domáhala povolení obnovy řízení č. j. 41 Cm 96/2020, ve kterém žalobkyně požadovala po společnosti [právnická osoba]. (původně žalované 1.), po žalované (původně žalované 2.) a po [Anonymizováno] (původně žalovaném 3.) zaplacení směnečné pohledávky ve výši 406 211 Kč s příslušenstvím a odměnou. Soud tomu návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz, který se nepodařilo žalovaným 2. a 3. doručit, a proto byl ve vztahu k žalované 2. zrušen usnesením ze dne 18.1.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-21 a ve vztahu k žalovanému 3. zrušen usnesením ze dne 25.1.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-24.

2. Usnesením ze dne 18.1.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-22 a usnesením ze dne 18.1.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-23 vyzval soud žalovanou, aby ve lhůtě 10 dnů sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí zaslané výzvy byl i stejnopis žaloby. Soud poučil žalovanou, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Současně vyzval žalovanou, aby sdělila, zda nárok uplatněný žalobou uznává, vylíčila rozhodné skutečnosti a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud zcela obdobnou výzvu adresoval také [Anonymizováno] (původně žalovanému 3.). Soud prvního stupně doručil výzvu žalované na adresu [adresa] ve shodě s údaji uvedenými v [Anonymizováno], kde je žalovaná evidována jako cizinec, občan Ruské federace s povolením pobytu na území České republiky. Zásilka byla doručena do vlastních rukou žalované náhradním způsobem (fikcí) za podmínek § 49 odst. 4 o. s. ř., když byla uložena doručující poštou dne 22.1.2021 a současně vyvěšena na úřední desce soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani [Anonymizováno] se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, postupoval soud prvního stupně dle § 115a o. s. ř. a bez nařízení jednání ve věci rozhodl na základě předložených důkazů, v daném případě na základě předloženého prvopisu směnky a rozsudkem ze dne 22.3.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-33 zavázal ve výroku I. žalovanou a [Anonymizováno] společně a nerozdílně k zaplacení směnečné sumy ve výši 406 211 Kč s 6 % úrokem p. a. z jistiny 406 211 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, se směnečnou odměnou ve výši 1 354,04 Kč. Ve výroku II. uložil žalované a [Anonymizováno] povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 57 551 Kč. I v tomto případě byl rozsudek doručen do vlastních rukou žalované náhradním způsobem (fikcí) za podmínek § 49 odst. 4 o. s. ř., když zásilka byla uložena doručující poštou dne 31.3.2021 a současně vyvěšena na úřední desce soudu. Rozsudek nabyl právní moci dne 28.4.2021 a stal se vykonatelným.

3. V návrhu na povolení obnovy řízení žalovaná uvedla, že nahlédnutím do spisu dne 29.6.2022 zjistila, že její podpis na směnce je zfalšovaný, neboť směnku nepodepsala a ani nemohla podepsat, když v době od 26.2.2018 do 6.4.2018 pobývala prokazatelně v [Anonymizováno]. Za tímto účelem navrhla přibrání soudního znalce do řízení za účelem zkoumání pravosti podpisu na směnce. Žalovaná se rozvedla s [Anonymizováno] (původně žalovaným 3.) dne 12.4.2016 a poté v Praze dlouhou dobu nepobývala a žádné doklady nepodepisovala s tím, že [Anonymizováno]. S ohledem na výše uvedené žalovaná nenese vinu na tom, že výše uvedené skutečnosti a důkazní návrhy nemohla použít v původním řízení. V doplněném podání ze dne 30.11.2022 žalovaná uvedla, že s bývalým manželem měla stále trvalý pobyt na adrese [adresa] a domluvila se s ním, aby žalovanou vyrozumíval o příchodu důležité pošty. Žalovaná však nikdy neobdržela informaci o doručené poště a následně se dozvěděla, že manžel odstranil poštovní schránku a žalované zatajil úřední dokumentaci spojenou s vydáním výše uvedeného rozsudku.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9.5.2023 uvedla, že návrh na obnovu řízení byl podán opožděně, když žalovaná se o všech rozhodných skutečnostech mohla dozvědět již v době probíhajícího řízení před soudem prvního stupně, případně v době zahájení exekučního řízení. V doplňujícím podání ze dne 22.5.2023 žalobkyně uvedla, že skutečnost, že žalovaná se nevyskytovala na adrese svého trvalého pobytu a nepřebírala na této adrese poštu, jde k její tíži. Tímto se zbavila možnosti obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu a rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná měla proto dostatek časového prostoru k uplatnění námitky nepravosti podpisu na směnce. Je nepochybné, že veškeré skutečnosti a důkazy existovaly již v době původního řízení a žalovaná je mohla použít, pakliže by nezanedbala své povinnosti.

5. Napadeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh žalované na povolení obnovy řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 96/2020 a ve výroku II. uložil žalované povinnost k náhradě nákladů žalobkyni ve výši 37 171,20 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že uplatněný návrh není důvodný ani včasný. Žalovaná neučinila žádná vhodná opatření, aby mohla být informována o doručení pošty na adresu svého trvalého pobytu, pokud se na této adrese po delší dobu nezdržovala. Žalovaná rovněž neprokázala svá tvrzení o tom, že poštovní schránka byla odstraněna, a že její bývalý manžel jí nepodal informace o doručení zásilek. Pokud by snad mohlo být dovozeno, že nenastala fikce doručení dle § 49 o. s. ř., pak se jedná o námitku vady řízení pro podání žaloby pro zmatečnost a nikoli žaloby na obnovu řízení. Soud proto dovodil, že se v daném případě nejedná o nové skutečnosti, které žalovaná nemohla bez své viny použít v původním řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná o důvodech obnovy dozvěděla již v květnu 2022, nebyl návrh na obnovu řízení uplatněn včas v rámci subjektivní tříměsíční lhůty (podán 27.9.2022).

6. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná, ve kterém navrhla zrušení usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání. Žalovaná uvedla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil předmětnou žalobu, když ji podle jejího obsahu neposoudil jako žalobu pro zmatečnost (současně však vytkla soudu prvního stupně, že žalobu vyhodnotil jako žalobu pro zmatečnost). Žalovaná svá tvrzení opírá zejména o nemožnost převzít doručené písemnosti, respektive na ně reagovat v řádné lhůtě v důsledku porušení dohody mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, tj. bývalým manželem, synem a její osobou při cestě do zahraničí. Z důkazů je přitom zřejmé, že předmětnou směnku bývalý manžel žalované podepsal ve spolupráci s jinou osobou. Syn žalované byl připraven reagovat na výzvu soudu, nicméně soud si nevyžádal jeho svědectví.

7. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 20.7.2023 k odvolání žalované navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné a ztotožnila se s jeho závěry. Zejména uvedla, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh posoudil jako žalobu na obnovu řízení. Ze skutkových tvrzení žalované vyplývá, že se výslovně domáhala obnovy řízení a neuplatnila žalobu pro zmatečnost (i v případě, že by tak učinila, byla by žaloba podána po uplynutí tříměsíční lhůty). I v daném případě žalovaná potvrdila, že žalobu uplatnila po lhůtě. K návrhu na provedení důkazu svědeckou výpovědí syna žalované uvedla, že soud ve sporném civilním řízení neplní za účastníky jejich povinnost a nepostupuje podle vyšetřovací zásady.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Vzhledem k tomu, že z obsahu návrhu i z jednotlivých úkonů žalované v průběhu řízení vyplynula skutková tvrzení týkající se výlučně povolení obnovy řízení, postupoval soud prvního stupně správně, pokud návrh posoudil jako žalobu na povolení obnovy řízení.

10. V souladu s § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Dle § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. lze žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek také v případě, lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

11. V souladu s § 233 odst. 1 o. s. ř. žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

12. Je třeba konstatovat, že ze skutkových tvrzení žalované vyplynulo, že o skutečnostech týkajících se řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 41 Cm 96/2020 se žalovaná dozvěděla již v květnu 2022 (viz protokolace z jednání ze dne 5.6.2023) s tím, že plnou moc k zastupování a k nahlížení do všech soudních a exekučních spisů týkajících se společnosti [právnická osoba]. (původně žalované 1.) a [Anonymizováno] (původně žalovaného 3.) včetně exekučního řízení 219EX872/21 mající vazbu na řízení č. j. 41 Cm 96/2020 žalovaná vystavila dne 31.5.2022 (č. l. 46). Vzhledem k tomu, že žalovaná návrh na obnovu řízení uplatnila u soudu prvního stupně až dne 27.9.2022, stalo se tak až po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty stanovené § 233 odst. 1 o. s. ř., což žalovaná ve svém odvolání výslovně potvrdila. Již z tohoto důvodu nemůže být žalovaná v řízení úspěšná a žalobu na obnovu řízení je třeba z tohoto důvodu zamítnout.

13. I za předpokladu, že by žalovaná takový návrh uplatnila v zákonné lhůtě, pak mezi účastníky není sporným, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22.3.2021, č. j. 41 Cm 96/2020-33 byla žalované (a [Anonymizováno]) uložena povinnost k zaplacení směnečné jistiny ve výši 406 211 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, jak výše uvedeno. Z hlediska doručení výzvy k písemnému vyjádření k postupu soudu, obsílky i samotného rozsudku, postupoval soud prvního stupně ve shodě s § 49 odst. 4 o. s. ř., pokud písemnosti doručoval do vlastních rukou žalované na adresu jejího trvalého pobytu za podmínek § 49 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. Z obsahu vrácených obálek plyne, že v obou případech doručující pošta postupovala správně ve shodě s § 49 odst. 2 o. s. ř., pokud zásilku uložila a vrátila ji soudu za účelem jejího vyvěšení na úřední desce soudu. Skutečnost, že se žalovaná fakticky nedozvěděla o probíhajícím řízení, o vydání rozsudku a jeho doručení nelze přičítat k tíži soudu nebo jiné osoby, ale pouze k tíži žalované. To, že žalovaná po celou dobu jejího pobytu v zahraničí ponechala na území České republiky svůj trvalý pobyt (na adrese [Adresa žalované]), aniž jakýmkoli způsobem pro svou osobu zajistila doručování zásilek různého druhu (včetně soudních) na tuto adresu včetně případných následků s tím spojených je odpovědností na straně žalované. Pokud dle svého tvrzení se spolehla na podání informace ohledně doručení poštovních zásilek od svého bývalého manžela (po rozvodovém řízení), případně od svého syna, je zcela soukromou záležitostí žalované. Lze proto shrnout, že nelze dovodit naplnění zákonných předpokladů uvedených v § 228 odst. 1 o. s. ř. , že žalovaná bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, případně takové důkazy nemohly být provedeny v původním řízení. Pokud snad žalovaná měla za to, že se z omluvitelného důvodu nemohla se soudní písemností seznámit, bylo pak na místě uplatnit návrh z titulu neúčinnosti doručení za podmínek § 50d) o. s. ř.

14. Z výše uvedených důvodů nepřistoupil odvolací soud k doplnění dokazování a to svědeckou výpovědí p. [Anonymizováno], syna žalované.

15. Napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. bylo proto odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno.

16. Ohledně výroku II., ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, pak výše směnečné sumy, jejíž zaplacení bylo předmětem sporu č. j. 41 Cm 96/2020, není z hlediska posouzení předmětného návrhu vůbec podstatná, neboť soud nerozhoduje ve věci samé, a tudíž se nejedná o posouzení věci jako takové (o zaplacení peněžitého nároku). Odvolací soud proto postupoval dle 220 odst. 1 písm. a), § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a výrok II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že úspěšné žalobkyni přiznal 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/96 Sb. za převzetí zastoupení, podání písemného vyjádření ze dne 9.5.2023 a za 1 účast na jednání dne 5.6.2023, v rozsahu 3 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb. za písemné vyjádření ze dne 20.7.2023 k odvolání žalované a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 16.11.2023, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH.