o zaplacení 949 463 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2022, č. j. 7 Cm 117/2022-119

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný neuvedl pro posouzení jím podané žádosti o úlevu z poplatkové povinnosti všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny. Nedoložil zejména výpisy ze svých bankovních účtů, aniž by tvrdil, že žádný účet nevlastní, a nepředložil ani výpis z katastru nemovitostí či registru vozidel, byť k tomu byl výslovně vyzván. Zamlčel nadto, že je zakladatelem [právnická osoba], IČO [IČO], předsedou představenstva společnosti [Anonymizováno]., IČO [IČO], a jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], IČO [IČO]. Velice nejasně nadto popsal situaci ohledně svých výdajů, když doložil toliko rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově, jímž bylo rozhodnuto o výživném na jeho dceru ve výši 5 000 Kč měsíčně, a dále smlouvu o podnájmu bytu, z níž vyplývá výše nájmu 8 000 Kč měsíčně, nikoli 9 000 Kč, jak uvedeno v žalovaným vyplněném prohlášení o jeho poměrech. Nic dalšího doloženo nebylo a další výdaje žalovaného tak zůstávají v rovině pouhého tvrzení. Soud prvního stupně s poukazem na peněžitý trest, který byl žalovanému uložen, uvedl, že v případě, kdy největším měsíčním výdajem žalovaného by byly jeho splátky, pak by bylo zřejmé, že žalovaný se do nepříznivé finanční situace dostal vlastním přičiněním. Je přitom na něm, aby usměrnil své výdaje tak, aby byl schopen dostát svým závazkům. Podle soudu prvního stupně je z nadprůměrné měsíční mzdy žalovaného zjevné, že se nejedná o osobu nemajetnou, na kterou by bylo primárně mířeno ustanovení o osvobození od soudních poplatků.

2. Žalovaný podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl zrušení usnesení, případně jeho změnu tak, že mu požadované osvobození bude přiznáno. Uvedl, že požadavek soudu na zajištění zpoplatněného výpisu z veřejného rejstříku (katastru nemovitostí), jímž by měl prokazovat, že ničeho nevlastní, je nesmyslný a žadatele o přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodněně zatěžuje. Stejné je to i v případě výpisu z registru vozidel. Žalovaný namítl, že z účasti ve společnostech soudem zmiňovaných mu neplynou žádné finanční prostředky a že ve formuláři o majetkových poměrech potvrdil, že s výjimkou příjmů tam uvedených žádné další příjmy nemá. Podle žalovaného absence jakéhokoli vlastního zavinění co do jeho negativní situace nemůže být podmínkou pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť při důsledném uplatnění takové podmínky by k přiznání osvobození od poplatků nemohlo dojít téměř nikdy. Soud prvního stupně navíc skutečné důvody, pro které se žalovaný nachází ve svízelné finanční situaci, vůbec nezkoumal. Žalovaný doplnil, že z důvodu zdravotních komplikací je již delší dobu (resp. opakovaně) v dočasné pracovní neschopnosti a jeho měsíční příjem uvedený v jím vyplněném formuláři je omezen.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalovaného nařizoval jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.

4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 111/2021-92, kterým byl vůči němu a vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a kterým mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni, a to společně a nerozdílně se jmenovanou společností. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

6. Co se týká poměrů žalovaného, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Nelze proto přisvědčit žalovanému v jeho úvaze o nesmyslnosti požadavku soudu prvního stupně o předložení výpisů z katastru nemovitostí a z registru vozidel. S ohledem na povinnost žalovaného vůči soudu osvědčit osobní, majetkové a výdělkové poměry, pak není namístě ani jeho argumentace zpoplatněním žádostí o tyto výpisy administrativním poplatkem. Právem tak soud prvního stupně žalovanému vytkl, že k výzvě jemu dané usnesením ze dne 28. 7. 2022, č. j. 7 Cmo 111/2021-113, mu nebyly výpisy z katastru nemovitostí a z registru vozidel předloženy. Totéž platí ohledně žalovaným nepředložených výpisů z bankovních účtů, když žalovaným nebylo tvrzeno, že žádný bankovní účet nevlastní.

7. Ze šetření provedeného soudem prvního stupně vyplynulo, že žalovaný je ženatý, má nezletilou dceru, vůči které má vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč měsíčně, zaměstnán je ve společnosti [právnická osoba] s průměrným měsíčním čistým výdělkem za druhé čtvrtletí roku 2022 ve výši 50 000 Kč, nemá žádný majetek větší hodnoty a platí nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně (nikoli ve výši 9 000 Kč, jak žalovaný uvedl v prohlášení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech). Jeho manželka jako osoba samostatně výdělečně činná měla za poslední zdaňovací období příjem z podnikatelské činnosti ve výši 30 000 Kč.

8. Ve vztahu ke zjištěné angažovanosti žalovaného ve statutárních orgánech dvou obchodních společností (jednatel společnosti [právnická osoba], IČO [Anonymizováno], a předseda představenstva společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO]) odvolací soud uvádí, že výkon této odpovědné a nepochybně časově náročné činnosti bez jakékoli protihodnoty by jistě postrádal smyslu, a to zejména za stavu, kdy majetková situace žalovaného je podle jeho vlastních tvrzení nepříznivá. Značně pochybným se proto odvolacímu soudu jeví tvrzení žalovaného o tom, že z této činnosti nemá žádný příjem.

9. Pokud jde o žalovaným zmiňované náklady na stravování, ošacení a další základní potřeby žalovaného, které podle jeho tvrzení tvoří nezanedbatelnou část jeho měsíčních výdajů, jejich výši žalovaný neuvedl ani v prohlášení ze dne 19. 8. 2022 ani následně v odvolacím řízení. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014, dostupný v ASPI pod ID [Anonymizováno]).

10. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků splněny. Na žalovaného, jehož čistý měsíční příjem z pracovního poměru činí 50 000 Kč nelze nadto hledět jako na osobu nemajetnou, v jejíchž možnostech by nebylo soudní poplatek, který činí 47 632 Kč, zaplatit.

11. Na základě uvedeného odvolací soud uzavírá, že poměry žalovaného nejsou takového rázu, že by odůvodňovaly jeho úplné či částečné osvobození od soudního poplatku za jím podané odvolání. Dodává pro úplnost, že si je vědom toho, že v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 102/2021 (u Vrchního soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 5 Cmo 39/2022) a pod sp. zn. 47 Cm 79/2021 (u Vrchního soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 5 Cmo 61/2022) rovněž nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků za odvolání jím podaná proti rozsudkům v těchto věcech vydaných a že součet poplatků, k jejichž zaplacení je žalovaný v uvedených řízeních a v nyní posuzované věci povinen, měsíční plat žalovaného přesahuje. Nicméně pro účely posouzení schopnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek v daném řízení nelze brát v úvahu pouze jeho příjem z pracovního poměru za jeden měsíc, nýbrž je třeba zohlednit rovněž příjmy z tohoto poměru za dobu, která od vydání odvoláními napadených rozsudků již uplynula. Z tohoto pohledu pak ani dočasná pracovní neschopnost žalovaného (podle předloženého dokladu trvající od 24. 8. 2022), která nepochybně povede ke snížení jeho příjmu po dobu jejího trvání, nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání požadovaného osvobození.

12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

13. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.