o zaplacení 82 979 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2022, č. j. 49 Cm 40/2021-68

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 31. 3. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 82 979 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 20. 11. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši 276,60 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný (jako podnikatel) vystavil dne 26. 8. 2005 směnku vlastní, kterou se zavázal žalobci zaplatit původně na řad společnosti [Anonymizováno] dne 19. 11. 2020 směnečnou sumu ve výši 82 979 Kč s tím, že směnka byla indosací převedena na žalobkyni

2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 21. 4. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 40/2021-24, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 82 979 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 20. 11. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 276,60 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 18 622,50 Kč.

3. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že směnka plnila zajišťovací funkci k leasingové smlouvě ze dne 26. 8. 2005 uzavřené mezi remitentem, a to společností [Anonymizováno] a žalovaným s tím, že v daném vztahu vystupuje žalovaný jako spotřebitel. Ke dni 23. 4. 2008 došlo k doplacení leasingových splátek a směnka měla být poté vrácena žalovanému, což se nestalo. Podstatnou část splátek zaplatil žalovaný již v červenci 2006. V roce 2007 žalovaný obdržel od společnosti [Anonymizováno]. technický průkaz k osobnímu vozidlu (předmětu leasingu), které následně prodal. Po zaplacení zbývající platby ve výši 900 Kč bylo na jednání mezi leasingovou společností a žalovaným dohodnuto, že na splátkách již nebude ničeho platit. Žalovanému není známo, kdy došlo k převodu směnky na žalobkyni, zda blankosměnku vyplnila společnost [Anonymizováno]. nebo žalobkyně, jakým způsobem dospěly ke směnečné sumě 82 979 Kč s tím, že žalobkyně přistoupila k jejímu vymáhání po 13 letech. Žalovaný dále uvedl, že mu směnka nebyla předložena k placení, ani neobdržel předžalobní výzvu k placení. Uplatnění daného návrhu pokládá za zneužití práva v neprospěch žalovaného a v této souvislosti odkázal na ústavní nálezy, a to sp. zn. IV. ÚS 457/10 ze dne 16.10.2012, sp. zn. Pl.ÚS 16/12 ze dne 19.6.2014, sp. zn. III.ÚS 980/13-1 ze dne 16.9.2015 a sp. zn. I.ÚS 290/15-1.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 23.7.2021 uvedla, že nabyla předmětnou směnku indosací a dle čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) nemůže žalovaný vůči žalobkyni činit námitky, které se zakládají na vlastních vztazích mezi původním věřitelem a žalovaným, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka, což se v daném případě nestalo. Žalobkyně má za to, že předložila soudu úplnou směnku obsahující všechny podstatné náležitosti a prokázala tím existenci svého nároku vůči žalovanému, který směnku avaloval. Uvedla, že směnka byla původně blankosměnkou vystavenou žalovaným jako podnikajícím subjektem, která sloužila k zajištění leasingové smlouvy č. 505/1273. Současně byla mezi remitentem směnky, jejím výstavcem a avalem uzavřena Dohoda o předání a vyplnění směnky. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel leasingovou smlouvu jako podnikající fyzická osoba, nelze souhlasit s jeho tvrzením, že v těchto vztazích vystupuje jako spotřebitel. S odkazem na trestní oznámení původního věřitele (společnosti [Anonymizováno].) neplatil žalovaný opakovaně měsíční leasingové splátky, čímž porušoval smluvní podmínky. Žalovaný rovněž neoprávněně užíval předmět leasingu a původnímu věřiteli jej neodevzdal. Původní věřitel následně vypověděl leasingovou smlouvu, a to dopisem ze dne 11.9.2009. K námitce, že žalobkyně vymáhá směnečnou sumu po 13 letech, uvedla, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje

5. Žalovaný na jednání dne 8.6.2022 doplnil své předcházející námitky, když uvedl, že po 12 letech již nemá k dispozici účetnictví, jež by obsahovalo důkazy o úhradě jednotlivých splátek. Měl za to, že celá záležitost byla se společností [Anonymizováno]. projednána a vyřízena. Trestní oznámení podané společností VIVA leasing, a. s. bylo odloženo pro nedůvodnost.

6. Napadeným rozsudkem ze dne 8.6.2022, č. j. 49 Cm 40/2021-68 soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a přiznal žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 11 422,40 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že směnka zajišťovala leasingový vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a výstavcem s tím, že podpisy žalovaného na kupní smlouvě, leasingové smlouvě a vyplňovací dohodě nebyly zpochybněny, přičemž žalovaný nevystupoval v těchto vztazích jako spotřebitel. Z důvodu prodlení dlužníka byla smlouva vypovězena. Soud prvního stupně konstatoval, že vyplňovací právo není nijak časově omezeno a nepromlčuje se. Uvedl, že majitel směnky nemusí před jejím uplatněním vůči přímému dlužníku učinit jakékoli zachovací úkony, aby jeho právo vyplývající z tohoto cenného papíru bylo zachováno s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla doručena předžalobní výzva. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí zejména na aplikaci čl. I § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), na který poukázala i žalobkyně ve svém vyjádření, neboť veškeré námitky žalovaného směřovaly vůči původnímu věřiteli a nebylo tvrzeno, že by majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl vůči žalobkyni nepřípustné námitky, nemohly vyvolat zrušení směnečného platebního rozkazu, a proto jej soud ponechal v plném rozsahu v platnosti.

7. Písemným podáním ze dne 20.7.2022 doručeným k témuž dni soudu prvního stupně žalovaný podal v zákonné lhůtě včasné odvolání, ve kterém navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že bude směnečný platební rozkaz zrušen. Zejména uvedl, že po doplacení veškerých dluhů dle splátkového kalendáře společnosti [Anonymizováno]. nepředpokládal, že tato převede směnku na třetí osobu, aniž je zřejmé, kdy se tak stalo, a tato zažaluje žalovaného po 16 letech od jejího vystavení a po 13 letech po splacení dluhu. V této souvislosti žalovaný připomněl, že společnost [Anonymizováno]. nikdy nevyčíslila žalovanému žádné úroky (ze splátek po 100 Kč), směnku nevymáhala v přiměřené době po tvrzeném nedoplatku, a že žalobkyně se stala držitelem směnky na základě indosamentu s námitkou týkající se aplikace čl. I § 17 ZSŠ (tj. omezení k uplatnění kauzálních námitek) spoléhaje na to, že si žalovaný po takové době nevzpomene, že nějakou směnku podepsal, a že nebude mít k dispozici důkazy o zaplacení leasingových splátek. Společnost [Anonymizováno] byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 16.8.2018 a společnost [právnická osoba]. ke dni 30.7.2021. Žalovaný má za to, že v daných vztazích vystupoval a byl žalován jako spotřebitel. Pokud byla leasingová smlouva vypovězena z důvodu nesplácení leasingových splátek, nebylo uvedeno v důsledku jaké splátky a v jaké výši. V daném případě měla být směnka (bez vyplnění) vrácena výstavci. Žalovaný opětovně odkázal na ústavní nález sp. zn. IV.ÚS 457/10, dle něhož zneužití směnečných institutů ve prospěch jedné ze smluvních stran představuje zneužití práva, které není výkonem subjektivních práv, a proto mu obecné soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to odporovalo § 3 obč.zák.

8. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 5.9.2022 k odvolání žalovaného zejména uvedla, že žalovaný v postavení avala nemůže vůči žalobkyni činit námitky, které se zakládají na vlastních vztazích mezi původním věřitelem ([právnická osoba].) a výstavcem směnky, respektive avalem (čl. I § 17 ZSŠ). Jednání ručitele či jiné osoby poskytující zajištění závazků ze smlouvy mezi podnikateli nemá spotřebitelský charakter, přestože tato osoba není podnikatelem. Z výše uvedených důvodů považuje žalobkyně podané odvolání žalovaného za účelové.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování, zopakoval jej listinnými důkazy, a to předžalobní výzvou ze dne 3.12.2020, leasingovou smlouvou č. 505/1273 ze dne 26.8.2005 včetně splátkového kalendáře a Dohodou o předání a vyplnění směnky ze dne 26.8.2005 a dospěl k následujícímu závěru: Žalobkyně uplatnila nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. Uvedenou směnku vystavil žalovaný na řad společnosti [Anonymizováno]. Nelze zpochybnit, že žalobkyně nabyla předmětnou směnku nedatovaným indosamentem dle čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ a následkem toho jí svědčí výhrada dle čl. I § 17 ZSŠ, dle něhož žalovaný vůči stávajícímu majiteli směnky nemůže činit námitky, které se zakládají na vlastních vztazích mezi původním věřitelem a žalovaným, ledaže žalobkyně při nabývání směnky jednala vědomě ke škodě dlužníka.

10. V souladu s § 3 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

11. S odkazem na znění § 3 obč. zák. je proto podstatné, aby při nabývání práv ze směnky nedošlo žalobkyní ke zneužití práva vůči žalovanému, a aby samotné nabytí a uplatnění nároků z takové směnky nebylo v rozporu s dobrými mravy.

12. Z obsahu předžalobní výzvy i z písemného vyjádření žalobkyně k námitkám žalovaného ze dne 23.7.2021 vyplývá, že žalobkyni byly známy základní parametry leasingové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 26.8.2005 včetně splátkového kalendáře, dohody o převzetí a vyplnění směnky a výpovědi leasingové smlouvy ze dne 11.9.2009.

13. V dané věci je nerozhodné, zda a kdy žalobkyně nabyla blankosměnku a vyplnila ji dle vyplňovacího práva směnečného nebo jestli nabyla již vyplněnou směnku. Vzhledem však k tomu, že jí byl znám obsah kauzálního vztahu, musela vědět, v jakém časovém období měl žalovaný porušit smluvní podmínky z leasingové smlouvy, a v jakém období byly naplněny podmínky pro vyplnění blankosměnky, (v období let 2008 – 2010). Pokud žalobkyně nabyla směnku až v listopadu 2020 nebo ji v tomto období sama učinila splatnou, pak zneužila práv žalovaného vědoma si značného časového odstupu (min. 10 let) od období, kdy účastníci směnečného vztahu mohli reálně předpokládat vyplnění blankosměnky a splatnosti směnečného závazku (za předpokladu porušení povinností žalovaného).

14. Žalobkyně při nabývání takové směnky nebo blankosměnky měla být obezřetná a vědoma si toho, že i směnečný věřitel musí být bdělý při výkonu nebo nabytí svých práv, neboť nelze „nekonečně dlouho“ (např. desítky let) vyčkávat s vyplněním blankosměnky vycházeje z toho, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Nepromlčení práva na vyplnění blankosměnky je zcela na místě k zajištění plnění závazků např. v obchodně závazkových vztazích, ve kterých jsou práva dlouhodobě řádně plněna a nedochází k jejich porušení (např. ve smlouvách z kontokorentního úvěru). Teprve v okamžiku porušení práv věřitele (např. po 15letém trvání smluvního vztahu) je věřitel oprávněn přistoupit k vyplnění zajišťovací blankosměnky, a to nikoli se značným časovým odstupem od porušení závazku. Ostatně na obdobném principu v zájmu právní jistoty je založen i institut promlčení práva, kdy po jeho uplynutí zákon opravňuje dlužníka takovou námitku promlčení uplatnit, neboť věřiteli byl dán dostatečný časový prostor k uplatnění nároku. Smyslem institutu promlčení práva je zamezit existenci trvalé právní nejistoty, která by nutila účastníky smluvních vztahů ponechávat si doslova po celý život (i déle s ohledem na dědění práv a povinností, která nejsou spojena výlučně s osobou zůstavitele) veškeré doklady prokazující splnění jejich dluhů. Je správný závěr soudu prvního stupně, že právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje. Žalovaného poukaz v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že žalobkyně proti němu vymáhá zaplacení směnky až po 13 letech nezpůsobuje, že by se jednalo o promlčené právo, které ve smyslu § 100 odst. 1 obč. zák. nelze věřiteli přiznat. Avšak žalobkyně svým postupem (nabytím směnky, která zajišťovala splnění dluhu splatného v roce 2008, nejpozději v roce 2009, přičemž žalobkyně znala kauzu směnky, byl jí znám i obsah vyplňovací dohody k blankosměnce, a tedy věděla, že se původně jednalo o blankosměnku) silně znevýhodnila žalovaného a vystavila jej právní nejistotě, která je v jiných právních vztazích eliminována institutem promlčení. Okolnost, že se právo vyplnit blankosměnku nepromlčuje, neznamená, že se majitel takové směnky (směnky, která byla původně blankosměnkou) může chovat libovolně a kalkulovat s tím, že při pozdějším uplatnění směnky vůči směnečnému dlužníkovi, který logicky považoval všechny své dluhy z původního smluvního vztahu za splněné, tomuto silně znesnadní a v podstatě znemožní prokázat kauzální námitky týkající se směnky s ohledem na časový odstup. Takový výkon práva, a to zejména ze strany podnikatele, nemůže požívat právní ochrany a jedná se o zjevné zneužití práva, které je v rozporu s dobrými mravy (viz § 3 odst. 1 obč. zák.). Nabytím předmětné směnky žalobkyně zneužila práva vůči žalovanému a takovému jednání nemůže soud poskytnout právní ochranu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 18.7.2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10).

15. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 212 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve shodě s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že vydaný směnečný platební rozkaz za podmínek § 175 odst. 4 o. s. ř. zrušil.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za podmínek § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu přiznaných 5 úkonů právní služby po 4 460 Kč za převzetí zastoupení, podání námitek, 1 účast na jednání u soudu prvního stupně dne 8.6.2022, podání odvolání, 1 účast na jednání u odvolacího soudu, v rozsahu 5 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl.č. 177/96 Sb. a v rozsahu náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 4 163 Kč, tj. celkem 27 963 Kč.