o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 1 861 113 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 6 203,71 Kč, o návrhu žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2025, č. j. 24 Cm 23/2024-231,

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 5. 2025 v bodu I. výroku nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. V bodu II. výroku soud nepřiznal vedlejšímu účastníku na straně žalovaného osvobození od soudních poplatků.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobce se žalobou, podanou k Městskému soudu v Praze dne 15. 3. 2024, domáhal vůči žalovanému coby směnečnému rukojmímu zaplacení pohledávky ze směnky. K návrhu žalovaného do řízení vstoupil vedlejší účastník na straně žalovaného (dále též „vedlejší účastník“) coby výstavce směnky. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 24 Cm 23/2024-147, soud zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení a ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. 3. 2024, č. j. 24 Cm 23/2024-8. Žalovaný i vedlejší účastník na jeho straně napadli rozsudek odvoláním. K výzvě soudu o zaplacení soudního poplatku ve výši 93 366 Kč požádal žalovaný i vedlejší účastník o osvobození od poplatkové povinnosti. Vedlejší účastník na straně žalovaného je v konkursu, avšak s ohledem na předmět řízení měl soud za to, že za něj v této věci insolvenční správce, který se k výzvě soudu nevyjádřil, nejedná.

3. Vedlejší účastník ke svým poměrům odkázal na sbírku listin. Dále uvedl, že vlastní movité věci, zadržované na adrese [adresa], má zůstatek na běžném účtu ve výši 314 381,48 Kč a na účtu podnikatelského úvěru ve výši 1 743 837,20 Kč, který byl podle zjištění soudu čerpán. Roční kreditní obrat na účtu činil 615 549,41 Kč. Na počátku září 2024 byl zůstatek na účtu ve výši 44 495, 06 Kč. K 28. 3. 2023 vedlejší účastník na straně žalovaného ukončil výkon činnosti.

4. Žalovaný ke svým poměrům uvedl, že pracuje u zaměstnavatele [právnická osoba] s měsíčním příjmem 37 492 Kč. Manželka žalovaného pobírá důchod 23 372 Kč. Žalovaný vlastní vůz. Ke svým výdajům žalovaný neuvedl ničeho.

5. Podle zjištění soudu měl žalovaný na počátku roku 2025 na účtu částku 78 001 Kč, na konci února pak částku 71 680,43 Kč. Kromě mzdy žalovaný obdržel částku 19 324 Kč. Podle výpisu z účtu měl žalovaný výdaje ve výši 20 000 Kč k 13. 2. 2025 a ve výši 25 000 Kč k 17. 2. 2025. Počáteční zůstatek účtu žalovaného v prosinci 2024 činil 420 128,99 Kč a v lednu 2025 činil 295 245,43 Kč.

6. Soud dospěl na základě zjištěných skutečností k závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od poplatkové povinnosti nebyly u žalovaného ani u vedlejšího účastníka na straně žalovaného splněny, když ani jeden z nich věrohodně nedoložil existenci tíživých poměrů v míře, která by naplnila podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti. Pouhé tvrzení o nedostatku disponibilních finančních prostředků není důkazem o majetkových poměrech.

7. Soud vedlejšímu účastníku na straně žalovaného vytýkal, že netvrdil své hospodářské výsledky, nedoložil daňová přiznání, ačkoli povinnost tvrzení a důkazní tížila žadatele o osvobození. Nebylo zřejmé, za jakým účelem byly vynaloženy prostředky z úvěrových účtů. Existence konkursu prohlášeného na majetek vedlejšího účastníka o jeho majetkových poměrech ničeho nevypovídá. Vedlejší účastník neuvedl ničeho o důvodech ukončení své činnosti. Vedlejší účastník podal totožné odvolání jako žalovaný, což soud považoval za zbytný a nehospodárný postup.

8. Žalovanému soud vytýkal, že netvrdil své výdaje a s ohledem na existenci dalšího příjmu 19 324 Kč nevylíčil své poměry pravdivě. V době podání odvolání činil zůstatek účtu žalovaného 420 128,99 Kč. Žalovaný nevysvětlil výběry z účtu a neuvedl, že je jednatelem vedlejšího účastníka, přičemž výkon funkce jednatele je obvykle spojen s nárokem na odměnu. Poměry žalovaného měl soud za neosvědčené.

9. Soud se pro nadbytečnost nezabýval otázkou zřejmé bezúspěšnosti podaných odvolání a s ohledem na neúplná a nevěrohodná prohlášení o majetkových poměrech u žalovaného a vedlejšího účastníka dospěl k názoru, že nelze učinit závěr o splnění předpokladů pro osvobození od poplatkové povinnosti.

10. Vedlejší účastník na straně žalovaného podal proti usnesení včas odvolání do bodu II. výroku usnesení a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od soudních poplatků. Odvolání odůvodnil tím, že jeho účast v řízení není zbytná s ohledem na to, že je výstavcem směnky, za kterou se žalovaný zavázal coby směnečný rukojmí. Z insolvenčního řízení vedeného vůči vedlejšímu účastníku je zřejmé, že vedlejší účastník je od 21. 2. 2024 v konkursu, je předlužen, nemá žádný likvidní majetek ani finanční prostředky, toliko pohledávky za třetími osobami. Nakládat s majetkem vedlejšího účastníka je oprávněn jen insolvenční správce. Daňová přiznání má povinnost podat za vedlejšího účastníka insolvenční správce, přičemž daňová přiznání jsou dostupná v obchodním rejstříku.

11. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání do bodu I. výroku usnesení a navrhl jej změnit a přiznat mu osvobození od soudních poplatků, případně usnesení zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že nezatajil skutečnost, že je jednatelem a společníkem vedlejšího účastníka, který je v konkursu vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 83 INS 63/2024. Částka 19 235 Kč představuje výsluhový příspěvek, který v prohlášení neuvedl jen z důvodu omylu. Žalovaný nebyl vyzván k detailnímu popisu a zdůvodnění příchozích a odchozích plateb. Změny zůstatku účtu od prosince 2024 vysvětlil žalovaný vrácením zápůjčky 130 000 Kč dne 30. 12. 2024 a zápůjčky 200 000 Kč dne 8. 1. 2025. Účelem zápůjček byla úhrada stavebních prací v bytě. Soud nevzal v úvahu výši soudního poplatku s ohledem na výši žalované částky nejen v daném řízení, ale i v řízení o zaplacení částky 591 787,41 Kč s příslušenstvím, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 286/2023, z titulu směnečného rukojemství žalovaného za úvěr poskytnutý [právnická osoba].

12. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen „insolvenční zákon“], podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné a odvolání vedlejšího účastníka je důvodné.

13. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř.: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.“

14. Odvolací soud uvádí, že osvobodit účastníka od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009). Současně je třeba vzít v úvahu, v jaké fázi řízení je osvobození od poplatkové povinnosti navrženo.

15. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.“

16. Ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se podává, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat právo před soudem. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry a zdravotní stav. Soud přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

17. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

18. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že vedlejší účastník na straně žalovaného byl usnesením na č. l. 155 vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve výši 93 366 Kč podle položky č. 22 odst. 1 písm. a) a položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, které mu bylo doručeno dne 17. 12. 2024. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.

19. Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že žalovaný byl usnesením na č. l. 172 vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání ve výši 93 366 Kč podle položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, které mu bylo doručeno dne 23. 1. 2025. Soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen.

20. Odvolací soud se dále zabýval návrhem vedlejšího účastníka na osvobození od poplatkové povinnosti. Ohledně včasnosti podání návrhu na osvobození od poplatkové povinnosti odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s právní větou: Žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení. Z uvedeného závěru je zřejmé, že vedlejší účastník na straně žalovaného a též žalovaný měli povinnost podat návrh na osvobození od poplatkové povinnosti spolu s podáním odvolání, resp. do konce běhu lhůty určené výzvou k zaplacení soudního poplatku, což vedlejší účastník splnil podáním ze dne 31. 12 2024 na č. l. 167 a násl. spisu a žalovaný splnil podáním ze dne 5. 2. 2025 na č. l. 204 a násl. spisu.

21. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda v případě podaných odvolání nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. jde zpravidla tehdy, pokud již ze samotných údajů, resp. tvrzení účastníka řízení nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jeho jiné úřední činnosti, nebo co je obecně známo, je bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka řízení nemůže být vyhověno. Takovou skutečnost odvolací soud v případě žalovaného ani vedlejšího účastníka na straně žalovaného nezjistil.

22. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou pro osvobození žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného od poplatkové povinnosti, tj. jejich poměry majetkovými, finančními a osobními.

23. Odvolací soud z obsahu návrhu žalovaného na osvobození od poplatkové povinnosti a Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále „Prohlášení 1“) ověřil, že žalovaný tvrdil nedostatek finančních prostředků. Žalovaný je ženatý a žije ve společné domácnosti s manželkou Evou Brůšovou, která má příjem z důchodu ve výši 23 372 Kč měsíčně. Žalovaný má průměrný měsíční čistý příjem z pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 37 492 Kč. Žalovaný vlastní vůz Škoda Roomster z roku 2013. Žádné závazky, resp. žádné výdaje žalovaný netvrdil. Z výpisů z účtu žalovaného plyne, že žalovaný pobírá další příjem ve výši 19 324 Kč, který v Prohlášení neuvedl. Podle výpisů z účtu žalovaného za rok 2025 měl žalovaný zvýšený výdaj ve výši 200 000 Kč (vrácení zápůjčky) a 130 000 (vrácení zápůjčky).

24. Odvolací soud odkazuje na právní závěr o zkoumání závazků žadatele o osvobození od poplatkové povinnosti uvedený např. v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 z 18. 9. 2013 (je třeba přihlédnout i k závazkům žadatele o osvobození), avšak tyto závazky, resp. náklady, by musely být doloženy. Lze předpokládat, že žalovaný má alespoň minimální náklady na živobytí, které však netvrdil ani nedoložil.

25. Odvolací soud má s ohledem na shora uvedená zjištění za to, že žalovaný věrohodně neprokázal své příjmové poměry (část svého příjmu v Prohlášení 1 neuvedl), resp. věrohodně neprokázal výši měsíčních nákladů na živobytí, u kterých lze předpokládat, že je žalovaný má alespoň v minimální výši (náklady spojené s bydlením, energiemi, stravou, dopravou atd.) a proto soud nemohl dospět k závěru, že by žalovaný neměl dostatečné příjmy pro splnění poplatkové povinnosti. Bylo na úvaze žalovaného, zda vrátí údajné zápůjčky, které představovaly citelný zásah do finančních poměrů žalovaného, nebo dá přednost splnění poplatkové povinnosti, o které věděl již závěrem roku 2024, tedy předtím než zápůjčky v poměrně vysoké výši dne 30. 12. 2024 a 8. 1. 2025 vrátil. Z výše příjmu žalovaného, který žije ve společné domácnosti s manželkou pobírající důchod, má odvolací soud za to, že finanční poměry žalovaného mu umožňují vyměřený soudní poplatek uhradit.

26. Je správný závěr soudu prvního stupně, že u žalovaného nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud proto napadené usnesení v bodu I. výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

27. Odvolací soud se dále zabýval další podmínkou pro osvobození vedlejšího účastníka na straně vedlejšího účastníka na straně žalovaného od poplatkové povinnosti, tj. jeho poměry majetkovými a finančními.

28. Odvolací soud z obsahu návrhu vedlejšího účastníka na osvobození od poplatkové povinnosti a Prohlášení o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech (dále „Prohlášení 2“) ověřil, že vedlejší účastník tvrdil nemajetnost. Netvrdil žádné konkrétní majetkové poměry za rok 2024, resp. tvrdil, že jeho majetkové poměry jsou nulové a ohledně předchozích let odkázal na sbírku listin. Movité věci ve vlastnictví vedlejšího účastníka byly zadržovány třetími osobami v provozovně restaurace na adrese [adresa]. Zůstatky na jeho účtech byly nulové či záporné. Podle výpisu z účtu ke dni 7. 7. 2023 měl vedlejší účastník zůstatek 1 743 837 Kč; tvrdil ukončení činnosti k 28. 3. 2023. Vůči vedlejšímu účastníku na straně žalovaného je vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSPH 83 INS 63/2024. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 83 INS 63/2024-A-16 byl zjištěn úpadek vedlejšího účastníka a na jeho majetek byl prohlášen nepatrný konkurs.

29. Finanční poměry (zůstatek 1 743 837 Kč) vedlejší účastník na straně žalovaného dokládá výpisem z účtu, který není aktuální. Současně, s ohledem na pravomocné prohlášení konkursu na majetek vedlejšího účastníka, není vedlejší účastník osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě [§ 229 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 246 odst. 1 insolvenčního zákona], přičemž ze seznamu majetku sestaveného v rámci insolvenčního řízení plyne, že není zcela nemajetný, vlastní movité věci, ochranné známky a má pohledávky za třetími osobami. S ohledem na prohlášený konkurs je u vedlejšího účastníka vyloučeno, aby si např. na zaplacení soudního poplatku zapůjčil. Současně je třeba uvážit potřebu odstranění překážky přístupu vedlejšího účastníka k soudu v podobě soudního poplatku a i to, že výše soudního poplatku závisí na povaze, resp. hodnotě žalobního nároku, tedy i na vůli žalobce. Na základě těchto úvah dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě byly u vedlejšího účastníka splněny podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti.

30. Odvolací soud z těchto důvodů podle § 220 odst. 1 a) ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. napadené usnesení v bodu II. výroku změnil a přiznal vedlejšímu účastníku na straně žalovaného osvobození od soudních poplatků.

31. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení o podané žalobě.