o zaplacení 1 891 417,70 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2024, č. j. 47 Cm 37/2022-194

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o osvobození žalovaného 2. od soudních poplatků za odvolací řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný 2. opakovaně požádal o osvobození od soudních poplatků za jím podané odvolání proti rozsudku ze dne 7. 9. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-122, přičemž žádost odůvodnil tím, že jeho ekonomická situace mu neumožňuje úhradu soudního poplatku. Soud prvního stupně konstatoval, že o žádosti žalovaného 2. o osvobození pro odvolací řízení již bylo rozhodnuto, a tedy znovu o navrhovaném osvobození rozhodovat nelze, neboť žalovaný 2. neprokázal změnu svých majetkových poměrů.

Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém obsáhle zrekapituloval průběh řízení poté, kdy podal odvolání proti rozsudku ve věci vydanému. Ke svým aktuálním majetkovým poměrům neuvedl ničeho.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel přitom z toho, co bylo osvědčeno již před soudem prvního stupně, to znamená z dokladů jemu předložených s první žádostí žalovaného 2. ze dne 30. 10. 2023 o jeho osvobození od placení soudního poplatku za podané odvolání. Jak z obsahu spisu vyplývá, tato žádost byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 47 Cm 37/2022-162, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 3. 2024, č. j. 5 Cmo 22/2024-177. Nic jiného nebylo žalovaným 2. tvrzeno, natož pak doloženo ani v opakované žádosti o jeho osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 6. 2024, ve které se žalovaný 2. omezil (stejně jako v předchozích dvou žádostech z 30. 10. 2023 a 10. 4. 2024) na konstatování, že jeho ekonomická situace mu neumožňuje soudní poplatek za podané odvolání zaplatit.

Vzhledem k tomu, že také pravomocná rozhodnutí o návrzích na osvobození od soudních poplatků podléhají zákazu zakotvenému v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř., tedy zákazu znovu projednávat návrhy a rozhodovat o nich, jestliže již jednou bylo o nich pravomocně rozhodnuto, jedná se v daném případě o neodstranitelnou překážku řízení, neboť z ničeho nelze dovodit, že by se poměry žalovaného 2. změnily tak, aby o nich mohlo být nově rozhodováno. Ani v rámci odvolacího řízení přitom žalovaný 2. nic nového ke svým majetkovým poměrům netvrdil a nedoložil, v důsledku čehož nelze dospět k závěru, že tyto doznaly změn a že proto odpadla překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), pro kterou bylo nutno řízení o opakované žádosti žalovaného 2. o jeho osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení zastavit podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.

Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupě v jeho výroku I. potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

Ve výroku II. bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se nevydává, neboť o nákladech řízení v souvislosti se žádostí žalovaného 2. o jeho osvobození od soudních poplatků lze rozhodovat až v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému. Totéž platí, pokud jde o náklady tohoto odvolacího řízení.