o zaplacení 518 750 Kč s příslušenstvím a odměny 1 729,16 Kč, o odvolání žalovaných 1., 2. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2023, č. j. 73 Cm 115/2022-68

1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) dne 3. 10. 2022 proti žalovaným 1., 2. domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 518 729 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 518 729 Kč od 17. 10. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1 729,16 Kč. Žalobce svůj nárok uplatnil s tím, že je majitelem směnky vlastní vystavené na částku 518 729 Kč žalovaným 1. dne 8. 1. 2021 v Praze na řad žalobce splatné bez protestu dne 16. 10. 2021, kterou avaloval žalovaný 2. Dne 14. 9. 2022 zaslal žalobce žalovaným výzvu k plnění, žalovaní na tuto výzvu nijak nereagovali.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 31. října 2022, č. j. 73 Cm 115/2022-16.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné a odůvodněné námitky, ve kterých uvedli, že předmětná směnka byla vystavena jako zajištění zápůjčky, což vyplývá z článku 7 smlouvy o zápůjčce, označené jako „[Anonymizováno]“ ze dne 8. 1. 2021. Závazek ovšem z předmětné smlouvy o zápůjčce nikdy nevznikl, neboť smlouva nebyla podepsána žalobcem, nýbrž [Jméno advokáta A], aniž by ze smlouvy vyplývalo, proč tak měl učinit, že by měl žalobce zastupovat, natož aby z ní vyplývalo, na základě jakého právního titulu tak měl učinit. Zároveň [Jméno advokáta A] žalovanému 1. žádné peněžní prostředky neposkytl, byť smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle žalovaných tak nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o zápůjčce je nicotná, když nebyla podepsána smluvními stranami. Dále žalovaní namítli, že pokud by však žalobce nebo [Jméno advokáta A] žalovanému 1. nějaké finanční prostředky přeci jen poskytli, vznikl by tím s ohledem na reálnou povahu zápůjčky zvláštní závazek, jehož obsah se s ohledem na neexistenci jiných ujednání řídil zákonnými ustanoveními obsaženými v § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to včetně splatnosti, která by byla závislá na uplatnění postupu podle § 2393 o. z. ze strany zapůjčitele. K tomu však doposud nedošlo, a i kdyby došlo, není to podstatné, neboť se jedná o odlišný závazek od závazku, který měla zde předmětná směnka zajišťovat. S ohledem na uvedené žalovaní vznesli námitku neexistence kauzy, kterou směnka měla zajišťovat, kdy dle nich směnkou zajištěný závazek ze zápůjčky buď nevznikl, nebo není splatný.

4. Při jednání soudu dne 11. ledna 2023 dále žalovaní doplnili svou obranu tak, že v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce neuvedl, že jde o směnku zajišťovací vztahující se k zajišťovanému smluvnímu závazku a dále, že již v námitkách žalovaní uváděli, že částka nebyla žalobcem poskytnuta.

5. Žalobce se k námitkám žalovaných vyjádřil tak, že smlouva o zápůjčce je sepsána pouze v anglické jazykové verzi, kdy [Jméno advokáta A] je podepsán s funkcí „[Anonymizováno]“. Pojem „[Anonymizováno]“ označuje v anglickém jazyce zástupce, náhradníka, substituta nebo jinou osobu, která je jmenována, zmocněna, aby jednala za jinou osobu. Žalovaným bylo dobře známo, že [Jméno advokáta A] disponoval plnou mocí k jednání za žalobce, což žalobce prokázal v řízení emailovou komunikací s žalovaným 2. Žalobce dále nesouhlasil s tvrzením žalovaných, že pokud by žalobce nebo [Jméno advokáta A] poskytli žalovaným finanční prostředky, řídila by se smlouva o zápůjčce § 2390 a násl. o. z. Dle žalobce se nejedná o reálný kontrakt, který vzniká až předáním věci, tedy částky 500 000 Kč, na kterou byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Smlouva o zápůjčce je platným ujednáním a směnka je řádným a platným zajišťovacím prostředkem vrácení poskytnutých finančních prostředků.

6. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti v celém rozsahu (výrok I.) a žalovaným 1., 2. uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 25 942 Kč (výrok II.).

7. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem jednajícím [Jméno advokáta A] jako zástupcem na základě plné moci a žalovaným 1. jako vydlužitelem zastoupeným žalovaným 2. jako jednatelem byla sepsána smlouva o zápůjčce, kdy k zajištění závazku z této smlouvy byla žalovaným 1. vystavena předmětná směnka, kterou avaloval žalovaný 2.. Soud prvního stupně pro nadbytečnost neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobce, výslechem svědka [Jméno advokáta A] a ani dokladem o poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalovaného 1. Pokud jde o jednotlivé námitky žalovaných, soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dílem nedůvodné a dílem opožděné a nadto též nedůvodné. Předně na podkladě zjištěného skutkového stavu byla vyvrácena námitka, že závazek ze smlouvy o zápůjčce zajištěný směnkou nikdy nevznikl, neboť bylo zjištěno, že shodnou vůlí stran bylo, aby byla uzavřena mezi žalobcem zastoupeným zmocněncem na základě plné moci a žalovaným 1. zastoupeným žalovaným 2. jako jednatelem. S ohledem na to je pak bez právního významu námitka, že [Jméno advokáta A] (zmocněnec žalobce) žalovanému 1. neposkytnul žádné finanční prostředky; k tomu nebyl žádný důvod, když nebyl stranou smlouvy o zápůjčce, nýbrž zmocněncem žalobce (zapůjčitele). Na podkladě zjištěného skutkového stavu je nedůvodná též námitka, že pokud by žalobce nebo [Jméno advokáta A] žalované 1. nějaké finanční prostředky přeci jen poskytli, vznikl by tím s ohledem na reálnou povahu zápůjčky zvláštní závazek, jehož obsah se s ohledem na neexistenci jiných ujednání řídil zákonnými ustanoveními obsaženými v § 2390 a násl. o. z. Směnka zajišťuje závazek žalovaného 1. ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalobcem, kdy tato smlouva stanoví v článku 5 splatnost zápůjčky, pročež dispozitivní právní úprava splatnosti v § 2393 odst. 1 o. z. se neuplatní a vypovězení není ke splatnosti směnkou zajištěného závazku třeba. Pokud žalovaní až při jednání soudu namítali, že v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce neuvedl, že jde o směnku zajišťovací vztahující se k zajišťovanému smluvnímu závazku, taková námitka je opožděná, když byla uplatněna zjevně po uplynutí lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nadto není námitka ani důvodná, když není povinností žalobce tvrdit v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu cokoli o kauzálních vztazích vedoucích k vystavení směnky. Směnka samotná je dostačujícím důvodem žalobcova nároku na plnění z titulu postižných práv, což je dáno povahou směnky jakožto abstraktního cenného papíru. Konečně pokud žalovaní při jednání dále uplatnili obranu, že „již v námitkách žalovaní uváděli, že částka nebyla žalobcem poskytnuta“, není tomu tak. Tato námitka byla uplatněna až při jednání soudu a je proto též opožděná (srov. § 175 odst. 1 a 4 o. s. ř.). V námitkách takové tvrzení není uplatněno, neboť se zde žalovaní omezili výhradně na tvrzení ohledně [Jméno advokáta A]. Z výše uvedených důvodů tak soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozsudku v platnosti, a to v celém rozsahu (bod I. výroku). Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení tvořená náklady jeho právního zastoupení.

8. Žalovaní 1., 2. podali proti rozsudku v plném rozsahu včasné odvolání, v němž namítli zejména nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, který se podle odvolatelů nedostatečně vypořádal s provedenými i neprovedenými důkazy, nepřijal srozumitelné závěry o skutkovém i právním hodnocení věci a rozhodl nesprávně. Žalovaní zdůraznili, že předmětná směnka byla vystavena jako zajištění zápůjčky dle smlouvy označené jako „[Anonymizováno]“ ze dne 8. 1. 2021. Závazek ze smlouvy nikdy nevznikl, neboť smlouva byla podepsána [Jméno advokáta A] nikoli žalobcem a ze smlouvy nevyplývá, že by [Jméno advokáta A] měl žalobce zastupovat. Smlouvu označili odvolatelé za nicotnou. [Jméno advokáta A], přestože smlouvu podepsal, neposkytl žalovanému 1. žádné finanční prostředky. I kdyby [Jméno advokáta A] nebo žalobce poskytli peněžní prostředky žalovanému 1., závazek by se měl vzhledem k jeho povaze řídit ustanoveními § 2390 a násl. o. z., k čemuž také nedošlo. Rovněž žalovaní namítli, že uplatnění zajišťovací směnky představuje přípustný způsob realizace zajištění jen tehdy, pokud dlužník nesplnil včas směnkou zajištěný závazek ze smlouvy, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 29 Cdo 1367/2019. Námitkou, že pohledávka nikdy nevznikla, popřípadě zanikla, je povinen se soud zabývat. Žalovaní navrhli zrušení přezkoumávaného rozsudku.

9. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

11. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

12. Podle čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích.“ Podle odstavce 3 citovaného ustanovení „není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště.

13. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

14. Podle § 32 odst. 1 ZSŠ směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.

15. Předně odvolací soud uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně byl srozumitelně a logicky odůvodněn a námitku nepřezkoumatelného rozsudku neshledal odvolací soud za důvodnou.

16. Odvolací soud na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, konstatuje, že právo na zaplacení částky 518 750 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), ze které žalobci vznikl dnem 16. 10. 2020, kdy se směnka stala splatnou, nárok na její zaplacení vůči žalovanému 1. coby jejímu výstavci podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ a vůči žalovanému 2. coby směnečnému rukojmímu dle čl. I. § 32 odst. 1, 2 ZSŠ.

17. Odvolací soud však dále dospěl k závěru, že námitka žalovaných v podobě tvrzení, že na smlouvu o zápůjčce, k níž byla jako zajišťovací vystavena předmětná směnka, nebyly poskytnuty finanční prostředky, nebyla opožděná. Žalovaní v námitkách zpochybnili plnění [Jméno advokáta A] i žalobcem, tedy namítli také, že ani žalobce neplnil na smlouvu o zápůjčce. Po poučení odvolacího soudu žalobce při jednání odvolacího soudu předložil výpis z bankovního účtu žalobce. Odvolací soud doplnil dokazování tímto výpisem z účtu banky UniCredit Bank a z důkazu zjistil, že žalobce zaplatil 500 000 Kč dne 8. 1. 2021 žalovanému 1., a to na účet číslo [č. účtu]. Číslo účtu se přesně shoduje s číslem účtu uvedeném pro platbu v článku 3 předmětné smlouvy o zápůjčce. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému 1. na smlouvu o zápůjčce plnění, a to v souladu s jejím obsahem.

18. Odvolací soud se dále ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně námitky nedostatku kauzy, když listinou označenou jako „[Anonymizováno]“ opatřenou úředními překlady do českého jazyka předloženými jak žalobcem, tak i žalovanými ve spojení s heslem „[Anonymizováno]“ v Blackově právnickém slovníku (6. vydání), e-mailovou komunikací žalobce a žalovaného 2. z 6. 1. 2021 opatřenou úředním překladem do českého jazyka a plnou mocí z 15. 10. 2020 bylo bez rozumných pochybností prokázáno, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným 1. jako vydlužitelem byla dne 8. 1. 2021 sepsána smlouva o zápůjčce. Žalobce byl při jednání zastoupen [Jméno advokáta A], jakožto zástupcem na základě generální plné moci z 15. 10. 2020 a žalovaný 1. byla zastoupen žalovaným 2., jako svým jednatelem.

19. [Jméno advokáta A] byl k jednání za žalobce vybaven generální plnou mocí ze dne 15. 10. 2020, když navíc žalobce v e-mailové komunikaci předcházející uzavření smlouvy o zápůjčce žalovanému 2. nabízel, že žalobce osobně poskytne „půjčku“ 500 000 Kč žalovanému 1. a zmiňoval pana Balarina jako svého „právníka“, který bude žalovaného 2. kontaktovat s informacemi o navrhované dokumentaci. V záhlaví smlouvy o zápůjčce byl uveden žalobce jako zapůjčitel a jméno žalobce bylo uvedeno též v podpisové části smlouvy. Smlouvu podepsal [Jméno advokáta A] s označením své role v anglickém jazyce jako „[Anonymizováno]“, kterýžto výraz lze přeložit jako „zástupce, právní zástupce, zmocněnec, advokát“. Ujednání smlouvy o zápůjčce (částka zápůjčky, účel zápůjčky, úrok, zajištění směnkou) pak také přesně odpovídají nabídce žalobce v e-mailové komunikaci s žalovaným 2.

20. Smlouva o zápůjčce ze dne 8. 1. 2021 tak byla uzavřena účastníky tohoto řízení platně.

21. Dle článků 3. a 5. smlouvy o zápůjčce byla dohodnuta splatnost, a to nejpozději do devíti měsíců ode dne poskytnutí, když poskytnuty měly být finanční prostředky do sedmi dnů od data podpisu smlouvy (v odvolacím řízení bylo navíc prokázáno, že finanční prostředky byly žalovanému 1. zaplaceny 8. 1. 2021).

22. Žalovaní tak neprokázali svou námitku, že směnka zajišťovala plnění z neplatné smlouvy o zápůjčce, když dle výsledků dokazování byla smlouva uzavřena za žalobce řádně jeho zástupcem oprávněným jednat dle plné moci, a navíc byla osoba zástupce žalobce žalovaným známa z předchozí komunikace.

23. Rovněž nedůvodná je námitka žalovaných, že nebyl dodržen postup dle § 2390 a násl. o. z., neboť splatnost předmětného nároku ze smlouvy o zápůjčce byla výslovně dohodnuta, jak je shora popsáno, a dispozitivní úprava zákona tak byla vyloučena.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

25. S ohledem na plný úspěch žalobce v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení ve prospěch žalobce podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce sestávají z odměny za jeho zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 10 420 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednáních odvolacího soudu dne 18. 7. 2023 a 18. 10. 2023) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. k/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 6753,60 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 38 9133,60 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni podle ustanovení § 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. k rukám její zástupkyně.