o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 848 881,53 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 2 829 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. května 2024, č. j. 37 Cm 10/2023-268,

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 27. 1. 2023 domáhal vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího žalovanému zaplacení směnečného peníze 848 881,53 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 29. 1. 2022 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je směnečným věřitelem ze směnky vlastní vystavené dne 29. 6. 2020 na směnečnou sumu 848 881,53 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit jako směnečný rukojmí, pokud nebude směnečná suma uhrazena směnečným dlužníkem [právnická osoba], IČO [IČO]. Směnečný dlužník k výzvě odmítl na směnku plnit, žalobce se proto obrátil na směnečného rukojmího.

2. Dne 9. 3. 2023 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 37 Cm 10/2023-13 (dále též „SPR“), kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz 848 881,53 Kč, 6% úrok ze směnečného peníze od 29. 1. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu 2 829 Kč a náhradu nákladů řízení 86 295 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení SPR nebo podat proti SPR do 15 dnů ode dne doručení námitky.

3. Žalovaný podal proti SPR včas tyto námitky:

1) Povinnost plnit na původní pohledávku zajištěnou blankosměnkou zanikla plněním částky 820 166,59 Kč žalovaným do soudní úschovy na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 Sd 32/2021-13 ze 4. 1. 2022, a to k výzvě právního zástupce věřitele [právnická osoba]. [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Splněním zaniklo právo [právnická osoba]. blankosměnku vyplnit. Blankosměnka byla vystavena výstavcem [právnická osoba] na řad [právnická osoba]. k zajištění závazků z bankovní záruky až do výše 849 373 Kč poskytnuté pro [právnická osoba] na základě smlouvy č. [Anonymizováno] z 29. 6. 2020, a to ke splnění povinnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] uzavřené s beneficientem bankovní záruky [Anonymizováno] k provedení díla „[Anonymizováno]

2) Je absolutně neplatná smlouva o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2022 uzavřená mezi [právnická osoba]. a žalobcem z důvodu zániku pohledávky (kauzy směnky) před jejím postoupením.

3) Indosament za [právnická osoba]. učinila neoprávněná osoba. Z podpisu na indosamentu není zřejmé, kdo jej za remitenta učinil. Žalobce obeznámený se skutečnými vztahy mezi žalovaným a [právnická osoba] byl při nabytí směnky ve zlé víře.

4) Původní věřitel [právnická osoba]. vyplnil blankosměnku excesivně, v rozporu s čl. I.1, čl. IV. bodu 5 smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 6. 2020, a to s ohledem na zánik pohledávky v souvislosti s usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 Sd 32/2021-13 ze dne 4. 1. 2022. Podle oznámení o postoupení pohledávek, doručeného žalovanému dne 24. 2. 2024, činila celková výše pohledávky 851 425,93 Kč, blankosměnka však byla vyplněna na směnečnou sumu 848 881,53 Kč. Dále v čl. I.1 smlouvy o vyplňovacím právu směnečném byly neurčitě specifikovány zajištěné dluhy, proto i z tohoto důvodu nebylo možné vyplnit blankosměnku. Podle čl. I.1 smlouvy o vyplňovacím právu směnečném se žalovaný nezavázal k úhradě úroků a současně nebyl s plněním ze směnečného rukojemství v prodlení.

5) Žalobce může pohledávku vymáhat vůči třem jiným subjektům. V souvislosti s řízením sp. zn. 7 C 35/2021 bylo cílem přenést na žalovaného veškerou odpovědnost za neplnění povinností spojených s dokončením díla pro [Anonymizováno] ze strany společnosti [právnická osoba] (výstavce směnky). Žalobce a [právnická osoba] se znali. Na žalobce byl převeden movitý majetek uvedené společnosti s cílem zmařit vymahatelnost pohledávky dosud nepravomocně přiznané v řízení sp. zn. 7 C 35/2021.

4. Žalobce k námitkám žalovaného odkázal na Čl. I § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“). Nesouhlasil s námitkou žalovaného o splnění pohledávky složením do soudní úschovy k výzvě zástupce [právnická osoba]., [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalobce neměl informaci, že by ke dni postoupení pohledávky ani ke dni vyjádření měla směnečná pohledávka zaniknout. I v případě, že žalovaný k výzvě [tituly před jménem] [Anonymizováno] plnil, tato výzva byla žalovanému zaslána v době, kdy směnka byla pouhou blankosměnkou, a proto nemohly nastat účinky směnečného rukojemství. V době zaslání výzvy žalovaný povinnost k úhradě částky rovnající se zesplatněnému úvěru neměl, blankosměnka v té době ještě nebyla vyplněna, a proto se ze strany [právnická osoba]. nemůže jednat o bezdůvodné obohacení. Není zřejmé, z jakého důvodu měl žalovaný plnit do soudní úschovy. Nebyly splněny podmínky § 291 zákona č. 291/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Kauzální námitky nejsou důvodné. Ani námitka nesprávnosti vyplnění indosamentu není důvodná, když pro platnost indosamentu postačuje označení právnické osoby a podpis fyzické osoby, aniž by bylo třeba zkoumat zástupčí oprávnění fyzické osoby. Pohledávka, kterou blankosměnka zajišťovala, nezanikla, není proto důvodná ani námitka excesivního vyplnění blankosměnky. Je-li směnečná suma nižší než výše zajištěného dluhu, nelze proti takovému vyplnění směnky nic namítat. Směnka byla na žalobce indosována [právnická osoba]. v souladu se zákonem, jedná se o běžnou obchodní praxi. Žalobce nebyl obeznámen s okolnostmi vystavení směnky a neměl, jak se domnívá žalovaný, „povinnost ověřit si všechny právní konsekvence spojené s nabytím směnky indosací“.

5. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku ze 7. 5. 2024 tak, že se směnečný platební rozkaz ze dne 9. 3. 2023, č. j. 37 Cm 10/2023-13, ponechává v platnosti. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

6. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že směnka vlastní byla vystavena dne 29. 6. 2020 výstavcem [právnická osoba] na řad [právnická osoba]., na částku 848 881,53 Kč a byla splatná dne 28. 1. 2022 v [Anonymizováno]. Žalovaný byl prvním směnečným rukojmím, druhým směnečným rukojmím byl [adresa]. V dolní části směnky byl uveden odkaz na smlouvu o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]. Směnka byla [právnická osoba]. indosována na žalobce.

7. Žalovaný učinil nesporným, že podepsal smlouvu o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2020 a zavázal se na směnce jako směnečný rukojmí.

8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že částka složená žalovaným do soudní úschovy se týkala nesplaceného úvěru č. [Anonymizováno] u [právnická osoba]., nikoli závazku ze smlouvy o poskytnutí bankovní záruky, resp. smlouvy o vyplňovacím právu směnečném. Složením částky 820 166,59 Kč proto pohledávka z bankovní záruky nezanikla. Vyplněním blankosměnky původním věřitelem [právnická osoba]. nebyla porušena Smlouva o vyplňovacím právu směnečném, neboť zajištěná pohledávka nezanikla. Nejedná se o excesivní vyplnění blankosměnky, je-li vyplněna nižší částka směnečného peníze, než je částka uvedená v oznámení o postoupení pohledávek.

9. Námitka vadného podpisu indosanta žalovanému nepřísluší. Indosament na směnce je v souladu s Čl. I § 13 odst. 1 ZSŠ.

10. Žalovaný neprokázal, že by indosatář (žalobce) jednal vědomě ke škodě žalovaného s cílem přenést odpovědnost za nesplnění povinnosti [právnická osoba] ze smlouvy o dílo na žalovaného. Řízení vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 35/2021 se týkalo plnění povinnosti ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] a nesouviselo s tvrzením o nepoctivém jednání žalobce vůči žalovanému. Soud nevyhověl ani návrhu žalovaného na přerušení řízení z důvodu podání trestního oznámení na [adresa] coby jednatele výstavce směnky.

11. Soud na základě shora uvedených skutečností neshledal námitky žalovaného důvodnými, a ponechal SPR v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

12. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit. V odůvodnění odvolání uvedl, že soud neprovedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2022 ani další navrhované důkazy k prokázání (ne)existence dobré víry žalobce, která měla záviset na sjednané kupní ceně za pohledávku zajištěnou směnkou. Jednatel výstavce směnky a žalobce se znali a nabytí pohledávky za menší, než nominální výši pohledávky je obohacením na straně žalobce. Výstavce směnky a avalista [Anonymizováno] jednali nepoctivě s cílem zbavit se povinnosti ze směnky. Složením částky 820 166,59 Kč do soudní úschovy zaniklo oprávnění [právnická osoba]. vyplnit blankosměnku a uplatnit práva ze směnky, a proto postoupení pohledávky a vyplnění blankosměnky jsou absolutně neplatná právní jednání učiněná v rozporu s č. IV.5 smlouvy o vyplňovacím právu směnečném. [adresa] 166,59 Kč nebylo plněno na smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno]. Z výzvy [tituly před jménem] [Anonymizováno] plynulo, že žalovaný byl vyzván ke splnění závazku ze směnečného rukojemství z bankovní záruky podle smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a z tohoto důvodu pak byla blankosměnka vyplněna excesivně. Nepoctivé jednání žalobce spočívá v tom, že mohl zjistit účelové jednání jednatele výstavce směnky záměrně nedokončit zakázku, v souvislosti s kterou záruka vzešla, svoji společnost zlikvidovat a závazky „přenést“ na žalovaného tím, že směnku uplatní jen vůči žalovanému. O náhradě nákladů řízení měl soud prvního stupně rozhodnout podle § 150 o. s. ř. s ohledem na to, že v řízení sp. zn. 7 C 35/2021 žalovaný neobdržel žádné finanční plnění a žalovaný je věřitelem přihlášeným do insolvenčního řízení sp. zn. 46 INS 16223/2023 dlužníka [právnická osoba], IČO [IČO].

13. Podáním ze dne 3. 12. 2024 žalovaný předložil odvolacímu soudu k důkazu listiny, a to výpis z bankovního účtu č. [č. účtu], zrušeného dne 25. 1. 2022, který prokazuje zaplacení úvěru [právnická osoba]. č. [č. účtu] dne 25. 1. 2022. Vzhledem ke splnění zajištěného závazku zaniklo právo vyplnit směnku a banka byla povinna směnku zničit, o čemž svědčí též poznámka banky v rubrice „i“ na výpisu. Dále žalovaný předložil listiny (faktury), které prokazují obchodní spolupráci společnosti [právnická osoba] (jednatel – avalista [adresa]) s [právnická osoba]. (jednatel – žalobce) od dubna 2020 do března 2021.

14. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

16. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 29. 6. 2020 v [Jméno žalovaného B] společností [právnická osoba], na řad [právnická osoba]., se směnečným penízem 848 881,53 Kč a splatné dne 28. 1. 2022 v Praze. Na směnce je v pozici směnečného rukojmí (Per aval“) podepsán žalovaný a dále je jako směnečný rukojmí podepsán i p. [adresa]. Na dolním okraji směnky je vytištěno „Smlouva o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]. Směnka je [právnická osoba]. rubopisována (bez data) na žalobce [Jméno žalobce].

17. Podle Čl. I § 17 ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní): „Kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.“

18. Podle Čl. I § 16 odst. 1 první věty ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní): „O tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.“ Podle odst. 2: „Pozbude-li někdo směnky jakýmkoliv způsobem, není nový majitel, který prokáže své právo způsobem uvedeným v odstavci 1, povinen směnku vydat, ledaže jí nabyl ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí.“

19. Podle Čl. I § 40 odst. 3 ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní): „Kdo platí při splatnosti, zprošťuje se svého závazku, nejedná-li podvodně nebo nelze-li mu přičíst hrubou nedbalost. Je povinen zkoumat správnost řady indosamentů, nikoli však podpisy indosantů.“

20. V obecné rovině odvolací soud uvádí, že žalobce není povinen v žalobě o zaplacení směnky tvrdit a případně i následně prokazovat důvod a výši nároku, jehož splnění je žalovanou směnkou zajištěno, jedná-li se o zajišťovací směnku.

21. Je nutno si uvědomit, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v občanskoprávním nesměnečném řízení. Chce-li se žalovaný směnečný dlužník (např. směnečný rukojmí) ubránit námitkou ze svého vlastního vztahu k remitentovi (kauzální námitkou), musí v prvé řadě konkrétně specifikovat obsah svého právního vztahu k remitentovi, jinými slovy obsah tzv. směnečné dohody (důvod podepsání směnky v postavení směnečného rukojmího), uzavřené mezi remitentem a směnečným rukojmím, završené podepsáním směnky a musí uvést, jakým způsobem následně důvod podepsání směnky odpadl či se nenaplnil, a dále musí tato svá tvrzení prokázat. S ohledem na § 1791 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) žalobce není povinen tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaného a není povinen ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzal žalovaný na sebe směnečný závazek. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalovaného, který musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný.

22. Jinými slovy – chce-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsal), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsal [tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s remitentem (prvním majitelem) směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy], a dále musí uvést, proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl). Chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaný žádnou kauzální námitku proti své povinnosti zaplatit směnku nevznesl. Dále, jak již výše odvolací soud uvedl, žalovaného tíží i důkazní břemeno k těmto dvěma tvrzením, proto pokud některé z těchto dvou tvrzení žalovaný neprokáže, neubrání se své povinnosti směnku zaplatit.

23. Žalovaný v první námitce proti SPR tvrdil, že předmětnou směnku podepsal ve prospěch remitenta [právnická osoba]. z toho důvodu, že směnka zajišťovala splnění závazků z bankovní záruky poskytnuté pro společnost [právnická osoba] (první tvrzení ve smyslu předchozího odstavce, tedy označení směnečné dohody) a závazky z bankovní záruky zanikly složením částky 820 166,59 Kč žalovaným do soudní úschovy na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 Sd 32/2021-13 ze 4. 1. 2022 (druhé tvrzení ve smyslu předchozího odstavce, tj. splnění směnkou zajištěného dluhu).

24. Odvolací soud dodává, že směneční rukojmí nemívají vždy uzavřenou s remitentem směnečnou dohodu (tj. dohodu o kauze směnky – z jakého důvodu a za jakých podmínek směnku podepsali). Jsou možné i situace, že směnečnému rukojmímu (avalistovi) není známa kauza směnky dohodnutá mezi remitentem a výstavcem vlastní směnky (tato okolnost může nastat, jedná-li se např. o fyzické osoby, kdy avalista není informován o obsahu právního vztahu mezi remitentem a výstavcem vlastní směnky nebo výstavce vlastní směnky je právnickou osobou, avšak avalista nemá žádný vztah k osobě výstavce nejedná se o člena statutárního orgánu výstavce ani o jeho pracovníka). Tato okolnost by nezprostila avalistu povinnosti zaplatit směnku. V takovém případě se nemůže směnečný dlužník bránit svou kauzální námitkou, neboť žádnou nemá, avšak jeho podpis směnky způsobil vznik směnečného závazku, který je povinen bez dalšího splnit. Tomuto právnímu závěru odpovídá též rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 15/2005 z 6. 6. 2005, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 9/2005 na str. 28 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 102, s právní větou „Pokud někdo svobodně a vážně podepíše směnku v postavení směnečného dlužníka a činí tak podle svého názoru bezdůvodně, nemůže se později své platební povinnosti ze směnky zprostit. V takovém případě nemá směnečný dlužník k dispozici námitku z vlastního vztahu dle Čl. I § 17 ZSŠ, neboť svým podpisem směnky se zavázal ji bez dalšího zaplatit.“ Tomuto právnímu závěru také odpovídá rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 11/1996 z 11. 2. 1997 publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/1997 na str. 34 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 89, s právní větou „Kdo se jako dlužník na směnku podepíše, je směnečně zavázán i tehdy, není-li mezi ním a majitelem směnky žádný jiný závazkový vztah.“ Odvolací soud též poukazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 44/2001 ze 17. 9. 2001, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 2/2002 na str. 22 a také v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 94, s právní větou „Aby mohl směnečný rukojmí (žalovaný) vznést námitku z vlastního vztahu k majiteli směnky (žalobci), musí mít s majitelem uzavřenu směnečnou dohodu, v níž jsou specifikovány podmínky, za nichž převzal rukojemský závazek. Má-li rukojmí uzavřenu směnečnou dohodu s osobou odlišnou od majitele směnky (s výstavcem směnky vlastní, směnečníkem u směnky cizí nebo s výstavcem směnky cizí, není-li výstavce totožný s majitelem směnky), nemůže vůči majiteli směnky uplatňovat námitky vyplývající z této dohody.“

25. V tomto případě žalovaný uzavřel s remitentem jak směnečnou dohodu (dohodu o důvodu, proč směnku podepsal), tak i vyplňovací dohodu (dohodu o chybějících údajích v blankosměnce a právu majitele blankosměnky tyto údaje doplnit) – obě tyto dohody jsou obsaženy ve smlouvě o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] z 29. 6. 2020, přičemž uvedenou smlouvu podepsali jak [právnická osoba]. a společnost [právnická osoba], tak i oba avalisté. Podle této smlouvy směnka zajišťovala zaplacení částky, kterou [právnická osoba]. zaplatila na základě bankovní záruky vydané podle smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené dne 29. 6. 2020 mezi [právnická osoba]. a společností [právnická osoba] Své první tvrzení (obsah směnečné dohody) žalovaný prokázal a tento skutkový závěr učinil i soud prvního stupně.

26. Odvolací soud se ztotožnil i se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalovaným označený zánik kauzy směnky nenastal. Za tento zánik žalovaný v první námitce proti SPR označil složení částky 820 166,59 Kč žalovaným do soudní úschovy na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 Sd 32/2021-13 ze 4. 1. 2022. Jak správně zjistil soud prvního stupně z důkazů provedených návrhem žalovaného jako složitele (č. l. 36 spisu) a usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 53 Sd 32/2021-13 ze 4. 1. 2022 (č. l. 35 spisu, jedná se v obou případech o důkazy předložené žalovaným), tato částka složená do soudní úschovy se týkala nesplaceného úvěru č. 431601449, nikoliv pohledávky banky z bankovní záruky. Z toho důvodu složením částky 820 166,59 Kč do úschovy soudu nezanikla pohledávka [právnická osoba]. z bankovní záruky.

27. Žalovaným tvrzený zánik kauzy směnky nenastal, proto je první námitka proti SPR již bez dalšího nedůvodná. Nebylo potřebné se zabývat tím, jestli byl žalobce v dobré víře při nabývání směnky rubopisem od [právnická osoba]. (směnku nabyl již vyplněnou), protože důvodná kauzální námitka z vlastního vztahu žalovaného vůči [právnická osoba]., vznesena nebyla.

28. V druhé námitce proti SPR žalovaný tvrdí neplatnost smlouvy ze dne 21. 1. 2022 o postoupení pohledávky z bankovní záruky postupitelem [právnická osoba]. na žalobce, přičemž tuto neplatnost dovozuje ze skutečnosti tvrzené v první námitce, tj. ze zániku kauzy směnky složením částky 820 166,59 Kč žalovaným do soudní úschovy. K této námitce odvolací soud uvádí, že je neoprávněná ze stejného důvodu, jako je tomu u první námitky – složením uvedené částky do soudní úschovy nezanikla pohledávka z bankovní záruky, protože se jednalo o jinou pohledávku.

29. K třetí námitce proti SPR odvolací soud zdůrazňuje, že materiální neplatnost indosamentu (rubopisu) nemůže napadat směnečný dlužník. Jak plyne z Čl. I § 16 odst. 1 první věty a odst. 2 ZSŠ (toto ustanovení platí dle Čl. I. § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní), je nesprávný názor, že je potřeba prokazovat, zda podpis za osobu, která směnku indosovala, byl učiněn oprávněnou osobou, případně zda podpis je pravý. Namítat materiální vadu podpisu (tj. vadu spočívající ve skutečnosti, že podpis indosanta je nepravý nebo že podpis za indosanta učinila osoba, která tím nebyla pověřena) může pouze ten, za koho byl podpis učiněn, a činí tak vůči majiteli směnky. Jedná se tedy pouze o vztah mezi původním a současným majitelem směnky (Čl. I § 16 odst. 2 ZSŠ). Dlužníkovi ze směnky náleží ve smyslu Čl. I § 16 odst. 1 a § 40 odst. 3 ZSŠ pouze zkoumat, zda ve směnce, kterou majitel vůči dlužníkovi uplatňuje, je vyznačena nepřetržitá řada rubopisů (indosamentů), přičemž indosament může spočívat i v pouhém podpisu indosanta (Čl. I § 13 odst. 2 ZSŠ).

30. V této souvislosti je nutno poukázat i na Čl. I § 7 ZSŠ, podle kterého jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že i kdyby za indosanta podepsala směnku neoprávněná osoba, ničeho to na závazku směnečného dlužníka nemění. Dlužníkovi proto náleží ve smyslu Čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ pouze prověřit pohledem na směnku, která je mu předkládána k placení, zda na směnce je formálně vyznačena nepřetržitá řada indosamentů (rubopisů), která svědčí majiteli směnky (v dané věci byl na směnce vyznačen jeden rubopis). Je nutno si uvědomit, že ani v praxi nepřichází v úvahu, aby směnečný dlužník mohl při předložení indosované směnky k placení učinit více, než vizuálně zkontrolovat směnku a podle výše uvedeného ustanovení se přesvědčit o nepřetržité řadě rubopisů. Pokud by dlužník byl povinen (oprávněn) dle tohoto ustanovení zkoumat, zda podpisy indosantů jsou pravé, resp. zda byly učiněny osobami oprávněnými jednat za právnické osoby, nebyla by při předložení zaplacena zřejmě jediná indosovaná směnka a funkce směnky jako oběžného papíru by byla zlikvidována.

31. Otázka, kdo může namítat, že podpis za indosanta učinila neoprávněná osoba, byla řešena mj. v rozsudku Vrchního soudu v Praze s. zn. 9 Cmo 146/2004 ze 7. 6. 2004, který byl publikován v časopise „Obchodní právo“ č. 7-8/2005 na str. 34 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání rok 2010, nakl. Wolters Kluwer ČR, str. 57, s právní větou „Směnečnému dlužníkovi nepřísluší námitka, že osoba, která směnku indosovala za indosanta, nebyla k tomu oprávněna.“

32. K třetí námitce odvolací soud doplňuje, že k údajnému nabytí směnky žalobcem ve zlé víře se odvolací soud již výše vyjádřil v odstavci 27., a zdůrazňuje, že bez směnečným dlužníkem vznesené kauzální námitky proti SPR (a ta v této věci vznesena nebyla) postrádá smyslu zkoumat dobrou víru indosatáře směnky ve smyslu Čl. I § 17 ZSŠ.

33. Odvolací soud uzavírá, že ani třetí námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu není důvodná.

34. Ke čtvrté námitce proti SPR odvolací soud uvádí, že část této námitky, ve které žalovaný tvrdí excesivní vyplnění blankosměnky [právnická osoba]., je neurčitá – žalovaný neuvedl, jaká správná výše měla být do blankosměnky doplněna. Nelze akceptovat možnost, že by žalovaný mohl upřesnit tuto výši dodatečně v řízení o námitkách (tím by byla obcházena zákonná koncentrace námitkových tvrzení proti SPR stanovená v § 175 odst. 1 větě první o. s. ř.). V takovém případě by žalovaný mohl své „upřesnění“ měnit podle průběhu námitkového řízení, aniž by byl vázán rozsahem svých námitek. Z podané námitky nesprávného vyplnění blankosměnky musí být řečeno, jaká výše směnečného peníze je napadána, aby bylo zřejmé mj., v jaké části již směnečný platební rozkaz nabyl účinků pravomocného rozsudku, jednalo-li by se o jedinou námitku vznesenou proti SPR.

35. V další (zbývající) části čtvrté námitky proti SPR, do jisté míry protiřečící předchozí části této námitky, žalovaný namítl, že blankosměnka byla vyplněna na nižší částku směnečného peníze, než částka kauzálního dluhu uvedená v oznámení ze dne 17. 2. 2022 o postoupení pohledávky na základě smlouvy z 21. 1. 2022 o postoupení pohledávky. K této části odvolací soud uvádí, že žádný věřitel není povinen vymáhat na dlužníkovi celou svou pohledávku a nepochybně majitel blankosměnky neporuší vyplňovací dohodu, pokud ve svůj neprospěch vyplní do blankosměnky směnečný peníz, jehož výše je nižší než částka kauzální pohledávky, jejíž splnění je směnkou zajištěno.

36. Vzhledem k uvedenému je nedůvodná i čtvrtá námitka proti SPR.

37. K páté námitce proti SPR odvolací soud uvádí, že na platební povinnost dlužníka ze směnky nemá žádný vliv okolnost, na kolik směnečných dlužníků se majitel směnky může obrátit se žádostí o zaplacení směnky a stejná úvaha platí i o pluralitě dlužníků ve vztahu k pohledávce zajištěné směnkou. Tato námitka proto nemůže zvrátit povinnost dlužníka zaplatit směnku.

38. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Nebyly dány žádné mimořádné důvody („důvody hodné zvláštního zřetele“), proč by měl soud aplikovat § 150 o. s. ř. Okolnost, že žalovaný na sebe vzal směnečné rukojemství a má přihlášenou pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka [právnická osoba] (výstavce předmětné směnky), nezakládá žádné mimořádné důvody, pro které by neměla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení o námitkách žalovaného proti SPR.

39. Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 11 740 Kč (1 vyjádření ve věci samé, účast při 2 jednáních), v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 3 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

40. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný i včetně rozhodnutí o náhradě nákladů námitkového řízení.

41. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 11 740 Kč (účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.