o zaplacení 6 349 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. června 2022, č. j. 38 Cm 212/2021-36

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 16. 12. 2021, č. j. 38 Cm 212/2021-10, jímž vyhověl žalobě ze dne 22. 11. 2021, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 6 349 Kč s příslušenstvím ze směnky vystavené podle jejích tvrzení žalovaným dne 18. 9. 2006 na její řad se splatností dne 1. 11 2021 (výrok I.). Rozsudkem bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení (výrok II.).

Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, ve kterém mimo jiné uvedl, že nic platit nebude a platit nehodlá. Veškeré závazky vůči žalobkyni jsou podle jeho tvrzení zaplaceny a směnka je neplatná.

Podle ustanovení § 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

Odvolací soud konstatuje, že v posuzované věci směřuje odvolání žalovaného proti rozsudku, který byl vydán v řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 6 349 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že žalobou uplatněný nárok nepřevyšuje částku 10 000 Kč, není odvolání žalovaného proti rozsudku shora uvedenému přípustné, jak vyplývá z ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218 písm. c/ ve spojení s § 218c o. s. ř. a odvolání žalovaného bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.) odmítl jako nepřípustné.

Pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost odvolání nemohlo založit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně v napadeném rozsudku o tom, že odvolání proti němu podat lze. Obecně totiž platí, že i když soud prvního stupně účastníky řízení nesprávně poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, odvolací soud takové odvolání odmítne, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.