o zaplacení 288 990 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2024, č. j. 49 Cm 167/2023-92

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 49 Cm 167/2023-67. V odůvodnění zejména uvedl, že žalovaný 2. svou žádost o osvobození od soudních poplatků řádně neodůvodnil, když v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech neprokázal žádnou tvrzenou skutečnost a nedoložil své majetkové poměry předložením listin, které soud specifikoval ve výzvě. Z tohoto důvodu soud prvního stupně si nemohl učinit ucelený závěr o důvodnosti přiznání byť jen částečného osvobození od soudních poplatků.

2. Žalovaný 2. se proti tomuto usnesení včas odvolal a navrhl jeho zrušení s tím, že je sice vlastníkem nemovité věci, se kterou však nelze počítat jako s disponibilním aktivem, neboť je určena pro bydlení. Současně nelze požadovat po žalovaném 2., aby se pro účely zaplacení soudního poplatku zadlužil. Žalovaný 2. k odvolání přiložil potvrzení o výši starobního důchodu, výpis z katastru nemovitostí týkající se bytové jednotky a výpis z insolvenčního rejstříku týkající insolvenčního řízení a oddlužení manželky.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

4. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.

5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek nebylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu).

6. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalovaného 2. předjímat a nelze ani vyloučit, že bude v odvolacím řízení úspěšný. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.

7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).

9. Z předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného 2. vyplynulo, že je ženatý, ve starobním důchodu, vlastníkem bytové jednotky v domě č. p. [Anonymizováno] v [adresa], pobírá starobní důchod ve výši 22 400 Kč, nemá žádné další příjmy ani závazky, nepobírá žádné jiné dávky sociálního zabezpečení, celkové náklady spojené s bydlením představují částku 7 500 Kč, jeho manželka v rámci insolvenčního řízení je v oddlužení a současně v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba]. s průměrným čistým měsíčním výdělkem 16 240 Kč.

10. Je třeba konstatovat, že žalovaný 2. ničeho konkrétního neuvedl ani nedoložil ohledně výše nákladů spojených s užíváním bytové jednotky v osobním vlastnictví včetně nákladů za odběr el. energie, vodného, stočného, výdajů na dopravu, výdajů za stravu, ošacení, za používání telefonu a za jiné životní potřeby. Pokud žalovaný 2. žádá od státu dobrodiní v podobě úlevy na soudním poplatku, je také povinen konkrétně vyjevit své faktické bytové poměry. S přihlédnutím k výši soudního poplatku za odvolání (14 498 Kč) i k tomu, že žalovaný 2. sdílí společnou domácnost včetně nákladů s tím spojených s manželkou, která má pravidelný příjem z pracovního poměru, nedospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že jsou v daném případě splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Současně je třeba uvést, že žalovaný 2. nevykazuje žádné závazky, není příjemcem dávek sociální podpory a ani nepožádal soud o ustanovení zástupce za podmínek § 30 o. s. ř. Pokud je žalovaný 2. zastoupen advokátem, jsou zpravidla s tímto zastoupením spojeny určité náklady.

11. S ohledem na výše uvedené závěry postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodne za podmínek § 151 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně v konečném rozhodnutí.