o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2023, č. j. 47 Cm 87/2022-112

1. Žalobou doručenou soudu dne 19.9.2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 25.5.2018 na částku 6 712 429,03 splatnou dne 6.9.2022.

2. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 3.10.2022 směnečný platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že výzvu k zaplacení směnečné pohledávky nepodepsaly za banku osoby oprávněné za ní jednat. Žalované není zřejmé, zda pí. [Anonymizováno] a p. [Anonymizováno] mají oprávnění za žalobkyni jednat či nikoliv. Právo na uplatnění směnky podle skutečného obsahu dohody zaniklo dne 6.11.2019, neboť nezajišťovala závazky z úvěrové smlouvy ve výši 5 185 000 Kč s odkazem na doručenou výzvu, nýbrž závazky z této smlouvy do okamžiku kolaudace objektu Keltského opida. Z tohoto důvodu právo na uplatnění směnky zaniklo vydáním kolaudačního rozhodnutí k datu 6.11.2019. Dohoda o vyplnění blankosměnky je disimulovaným právním úkonem a z tohoto důvodu je neplatná s tím, že platné je pouze ujednání skutečně dohodnuté mezi stranami. Žalovaná dále uvedla, že směnku nelze uplatnit, neboť hlavní závazek z úvěrové smlouvy se dosud nestal splatným a vykonatelným. Směnečnému návrhu nelze vyhovět také z důvodu podání návrhu ze strany dlužníka na přerušení vymáhání nároků dle čl.6 Směrnice o restrukturalizaci a insolvenci ze dne 20.10.2022. Žalovaná jako směnečný dlužník nemůže směnku vyplatit, neboť touto výplatou by se mohla dopustit spolupachatelství spolu s věřitelem možného trestného činu financování terorismu nebo podpory hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, neboť žalobkyně je úzce propojená se subjekty působícími v Ruské federaci.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 11.11.2022 zejména uvedla, že pí. [Anonymizováno] a p. [Anonymizováno] jsou osobami oprávněnými jednat za žalobkyni s tím, že výzva k zaplacení směnky byla žalované doručena do datové schránky. Směnkou zajištěný úvěr byl poskytnut p. [Anonymizováno] na základě úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 25.5.2018 a stal se splatným dne 20.12.2021 z důvodu opakovaných porušení platebních povinností. Tvrzení o zániku práva na vyplnění směnky je účelové v rozporu s předloženými důkazy s tím, že kolaudační souhlas ze dne 6.11.2019 žádným způsobem neupravuje zánik oprávnění k uplatnění směnky, neboť podkladem k vyplnění směnky je směnečná dohoda. Právo žalobkyně na uplatnění směnky tak není žádným smluvním ujednáním omezeno. Podmínkou pro uplatnění směnky není také vykonatelnost zajišťovaného závazku.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobkyni dle úspěchu ve věci náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 600 Kč. Konstatoval, že předmětná listina je platnou směnkou obsahující veškeré náležitostí dané čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Soud prvního stupně měl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout [Anonymizováno] podnikatelský úvěr účelově určený na financování nákladů souvisejících s dostavbou [Anonymizováno] do výše 5 185 000 Kč, který se dlužník zavázal splatit v pravidelných čtvrtletních splátkách do 15.9.2026 včetně sjednaných úroků s tím, že podmínkou čerpání půjčky bylo vystavení blankosměnky a uzavření Dohody o způsobu jejího vyplnění a předání blankosměnky bance. V důsledku prodlení s úhradou splátek došlo k zesplatnění úvěru (ke ztrátě výhody splátek) a k výzvě k úhradě veškerých závazků dle úvěrové smlouvy ze dne 25.5.2018 ve výši 5 326 983,76 Kč představující jistinu a ve výši 358 872,72 Kč představující příslušenství a poplatky. Z provedených důkazů soud dovodil, že [Anonymizováno] i [Anonymizováno] byli pověřeni k zastupování žalobkyně ve věcech souvisejících se zajištěním, vymáháním a postupováním pohledávek žalobkyně. Z tohoto důvodu také vyhodnotil první námitku, která se týkala vady podpisů na výzvě k zaplacení směnečného dluhu za nedůvodnou. Rovněž druhou námitku týkající se neplatnosti směnečné dohody vyhodnotil za nedůvodnou, když uvedl, že v dohodě nebylo sjednáno, že zajišťovací funkce směnky skončí předložením kolaudačního rozhodnutí. Blankosměnka plnila zajišťovací funkci ke splnění všech závazků dlužníka [Anonymizováno] vůči bance. Ohledně třetí námitky soud prvního stupně uvedl, že zajišťovací směnka není akcesorickým závazkem k nesměnečnému zajišťovanému závazku s tím, že jeho vykonatelnost není podmínkou pro uplatnění nároku ze směnky. Právě z důvodu rychlejšího uspokojení nároku se věřitel domáhá svého plnění prostřednictvím směnky. I čtvrtou námitku žalované vyhodnotil soud za nedůvodnou, neboť sám posoudí, zda nastala splatnost zajišťovaného závazku s tím, že rozhodnutím exekutora není ve směnečném řízení vázán a směnečný platební rozkaz zruší, pokud směnečná povinnost nevznikla, případně zanikla. Z pohledu páté námitky týkající se implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2019/1023 soud dovodil, že předpokladem přerušení vymáhání individuálních nároků je existence práva věřitele pravomocně přiznaného soudem, což není tento případ. Ohledně šesté námitky týkající se hypotetického obecného ohrožení z možné trestné činnosti žalobkyně pak soud uvedl, že takové tvrzení není možné zpochybnit existenci směnečné pohledávky žalobkyně ke dni vydání platebního rozkazu.

5. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhla podat předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie ohledně interpretace čl.6 Směrnice 2019/1023/EU o preventivní restrukturalizaci týkající se účinků souběžného projednání návrhu na přerušení vymáhání jednotlivých závazků s tím, že Obvodní soud pro Prahu 5 dosud nerozhodl o směnečném závazku ve věci 0 Nc 7504/2023. Žalovaná současně navrhla zrušení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že soud prvního stupně znovu projedná námitky žalované.

6. Žalovaná ve svém odvolání zejména uvedla, že nelze vymáhat závazek ze směnky, pokud je souběžně projednáván návrh [Anonymizováno] na přerušení vymáhání jednotlivých závazků podle čl.6 Směrnice 2019/1023/EU o preventivní restrukturalizaci s tím, že předmětné řízení probíhá pod sp. zn. 0 Nc 7504/2023 u Obvodního soudu pro Prahu 5. Součástí tohoto návrhu je přerušení i předmětného řízení. Žalovaná dále uvedla, že zajišťovaný závazek zanikl na základě dohody ze dne 6.11.2019 s tím, že nebyl uplatněn oprávněnou osobou. Pravým účelem zajištění úvěru předmětnou směnkou nebylo zajištění závazků z úvěrové smlouvy ze dne 25.5.2018, ale zajištění závazků z této smlouvy do okamžiku kolaudace objektu [Anonymizováno] s tím, že právo na uplatnění směnky zaniká vydáním kolaudačního rozhodnutí, k němuž došlo 6.11.2019. Žalovaná proto považuje uzavřenou Dohodu o vyplnění blankosměnky za neplatnou. Žalovaná dále odkázala na své námitky, ve kterých shrnula, z jakých důvodů považuje výzvu k zaplacení směnky za neplatnou z důvodu jednání neoprávněných osob za banku a to [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dále uvedla, že dlužník [Anonymizováno] se nedostal do prodlení se splácením jednotlivých splátek v důsledku mimořádné překážky způsobené epidemií COVID-19. Žalovaná dále uvedla, že směnku nelze vymáhat, neboť nebyla určena splatnost a vykonatelnost hlavního závazku z úvěrové smlouvy, a současně nebyla-li výzva k uplatnění směnky učiněna osobami oprávněnými jednat za žalobkyni. Žalobkyně při vymáhání směnky nesmí zneužít svého hospodářského postavení vůči žalované. Pokud by došlo na straně žalované k vyplacení směnky, mohla by se tímto dopustit spolupachatelství trestného činu financování terorismu a trestného činu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.

7. Žalovaná v písemném podání ze dne 18.10.2023 uvedla, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimovaná, když směnka byla vystavena na řad [právnická osoba]., která ji však nepřevedla rubopisem na žalobkyni. Žalovaná dále vytkla soudu prvního stupně, že neprovedl dokazování ohledně změny Dohody o způsobu vyplnění směnky, ke které může dojít v ústní či jiné formě. Žalobkyně tak vyplnila blankosměnku v rozporu s touto dohodou.;

8. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 21.6.2023 k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení s tím, že Směrnice 2019/1023 ze dne 20.6.2019 nebyla transponována do právního řádu České republiky a nemá ani přímý horizontální účinek. V čl. 6.3 ponechává na rozhodnutí členského státu, zda umožní využití omezeného přerušení vymáhání individuálních nároků. Návrh na položení předběžné otázky považuje žalobkyně za obstrukční návrh. Ohledně tvrzeného zániku kauzálního závazku žalovaná tuto skutečnost žádným způsobem nedoložila. Toto tvrzení je navíc v rozporu s úvěrovou dokumentací a Dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky. Tvrzení o existenci ústní dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se jeví jako absurdní a nedůvěryhodné. Žalobkyně dopisem ze dne 20.12.2021 prokázala splatnost směnkou zajištěného závazku. Ohledně nedostatku oprávnění svých zaměstnanců k uplatnění výzvy k zaplacení žalobkyně doložila veškerá relevantní pověření. Ohledně zneužití hospodářského postavení žalobkyně žalovaná ničeho konkrétního netvrdí, když dle názoru žalobkyně se jedná o nově uplatněnou námitku. Ohledně tvrzení žalované týkající se spolupachatelství trestného činu považuje žalobkyně takové odvolací důvody za vykonstruované, účelové a nemravné hraničící s pomluvou, aniž jsou způsobilé zpochybnit existenci směnečného nároku. Žalobkyně dodala, že je finanční institucí podléhající přísné regulaci a dohledu dodržující všechny zákonné povinnosti.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní vystavené žalovanou dne 25.května 2018 v [Anonymizováno] na řad [právnická osoba]. na směnečnou sumu 6 712 429,03 Kč splatnou dne 6.září 2022. Vzhledem k tomu, že směnka splnila veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb., vyhověl soud prvního stupně žalobnímu návrhu vydáním směnečného platebního rozkazu. Mezi účastníky není sporným, že remitent směnky – [právnická osoba]. v důsledku fúze k datu 1.1.2022 sloučením zanikla a právním nástupcem se stala žalobkyně. Odvolací soud doplňuje, že žalobkyně tímto vstoupila do veškerých (i směnečných) práv a závazků [právnická osoba]., aniž je na místě indosace směnky.

11.

12. K námitce nedostatku oprávnění [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jednat jménem žalobkyně při uplatnění výzvy k zaplacení směnky má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za dostatečně prokázané, že tyto osoby byly oprávněny jednat jménem banky a učinit předmětnou výzvu. Nad rámec lze však uvést, že i v případě, že by banka nevyzvala směnečného dlužníka k úhradě dluhu, nemělo by to žádný negativní dopad z pohledu náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř., neboť jednání žalované nesměřovalo v průběhu řízení k dobrovolnému zaplacení dluhu. K tvrzení žalované, že právo na uplatnění směnky zaniklo ke dni 6.11.2019 je třeba uvést, že důkazní břemeno k tomuto tvrzení stíhá žalovanou. V rámci řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaná vystavila ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně (banky [právnická osoba].) blankosměnku a uzavřela Dohodu o způsobu jejího vyplnění (č. 173/2014.5b), v níž smluvní strany vymezily, za jakých podmínek je banka oprávněna přistoupit k vyplnění směnečné sumy a data splatnosti s tím, že předmětem zajištění byl úvěr poskytnutý fyzické osobě [Anonymizováno]. Tvrzení žalované o tom, že finanční prostředky byly určeny na výstavbu „[Anonymizováno], které bylo zkolaudováno dne 6.11.2019, a tím dle „dohody stran“ došlo k zániku práva na uplatnění nároku ze směnky, nemá žádného opodstatnění. Samotná realizace stavby (včetně její kolaudace) ještě neznamená, že stavebník (úvěrový dlužník) splnil veškeré smluvní závazky z úvěrové smlouvy zajištěné směnkou. Žalovaná ke své námitce by zejména musela tvrdit, za jakých okolností, k jakému datu a o jakém obsahu došlo ke změně úvěrové smlouvy a Dohody o způsobu vyplnění blankosměnky a tyto skutečnosti prokázat. V opačném případě bylo na úvěrovém dlužníku, aby prokázal, že veškeré své závazky vůči bance řádně splatil. Z pohledu banky se však nejeví standardním, že by v období po poskytnutí úvěru se banka „vzdala“ splnění finančních závazků dlužníka z úvěru a dohodla změnu zajištění s tím, že směnka by plnila zajišťovací funkci pouze do okamžiku kolaudace stavby. Pokud žalovaný v námitce tvrdí, že závazek z úvěrové smlouvy se nestal splatným a vykonatelným, a že žalobkyně porušila svou povinnost, když úvěrovému dlužníku doručila „Oznámení o zesplatnění úvěru“, pak důkazní břemeno i v tomto případě tíží žalovanou, která je povinna prokázat, že úvěrový dlužník řádně plnil své závazky z úvěrové smlouvy a nenastaly podmínky pro zesplatnění úvěru. Žalovaná však ničeho takového netvrdila a nepředložila žádný důkaz o řádném plnění úvěrového závazku. K námitce, že úvěrový dlužník podal dne 20.10.2022 návrh na přerušení řízení o vymáhání individuálních nároků, o kterém nebylo dosud rozhodnuto vůči jeho osobě s odkazem na čl. 6 Směrnice č. 2019/1023 je třeba uvést, že tato směrnice k datu vydání směnečného platebního rozkazu nebyla transponována do českého právního řádu, nemá přímých účinků a v neposlední řadě dlužník podal takový návrh v období po rozhodnutí směnečným platebním rozkazem ze dne 3.10.2022, který nebyl námitkami žalované zrušen s tím, že soud v námitkovém řízení pouze zkoumá, zda zde jsou důvody pro jeho zrušení nebo ponechání v platnosti. Ze shodných důvodů odvolací soud neshledal podmínky pro položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Z hlediska námitky týkající se možného „spolupachatelství“ trestného činu financování terorismu při výplatě směnky, je třeba uvést, že žalobkyně má postavení standardního peněžního ústavu se sídlem v České republice pod dohledem České národní banky zapsaného v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze. Za situace, kdy úvěrový dlužník přijal finanční plnění v podobě úvěru od [právnická osoba]., byl v prvé řadě povinen postupovat dle této smlouvy a splnit své závazky vůči žalobkyni jako právnímu nástupci. K námitce žalované, že žalobkyně zneužila svého hospodářského postavení, je třeba uvést, že se jedná o novou námitku neuplatněnou v zákonné lhůtě a nelze k ní proto přihlédnout.

13. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud vyhodnotil námitky žalované jako nedůvodné a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů řízení o námitkách v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 11.11.2022 a za 1 účast na jednání dne 17.3.2023 za podmínek § 151 odst.3 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst.1 a 142 odst.1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 21.6.2023 k odvolání žalované a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 19.10.2023 ve shodě s § 151 odst.3 o. s. ř. a § 1 odst.3 písm.a) a c) a § 2 odst.3 vyhl. č. 254/2015 Sb.