Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Cmo 7/2022-384 ECLI:CZ:VSPH:2022:5.Cmo.7.2022.1 Usnesení

o zaplacení 22 395 860 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 37 Cm 109/2019-247

JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 4. 10. 2022

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Ladislava Derky ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce],

bytem [Adresa žalobce]

zastoupený advokátkou [Jméno advokátky],

se sídlem [Adresa advokátky]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného],

bytem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta],

se sídlem [Adresa advokáta]

o zaplacení 22 395 860 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 37 Cm 109/2019-247


Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 19. 8. 2019 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 22 395 860 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 1. 1. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 74 652,12 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný vystavil dne 27. 12. 2013 směnku vlastní, kterou se zavázal žalobci zaplatit dne 31. 12. 2018 směnečnou sumu ve výši 50 000 000 Kč.

2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 10.10.2019 směnečný platební rozkaz č. j. 37 Cm 109/2019-15, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 22 395 860 Kč s 6% úrokem z této částky od 1.1.2019 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 74 652,12 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1 285 847,50 Kč.

3. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že si není vědom toho, že by podepsal předmětnou směnku a dodatek č. 3 ke Smlouvě o půjčce. Současně žalovaný nezpochybnil Smlouvu o půjčce ve znění dodatků č. 1 a č. 2 s tím, že o existenci dodatku č. 3 a směnky se dozvěděl v souvislosti s doručením směnečného platebního rozkazu. Žalovaný na základě poskytnuté půjčky financoval činnost společností [právnická osoba]. s tím, že část půjčky ve výši 45 000 000 Kč žalobci vrátil dne 30. 12. 2013 a zbývající část měl vrátit do 31. 12. 2015. Závazek ze smlouvy o půjčce zcela splnil, a proto je nepravdivé tvrzení žalobce, že zaplatil pouze 5 208 280 Kč dne 30. 6. 2014. Žalovaný závazek ze smlouvy o půjčce splácel osobně nebo ze zisků společnosti [Anonymizováno]. a jiných obchodních společností. Žalovaný dále uplatnil námitku promlčení, kdy splatnost pohledávky žalobce ze Smlouvy o půjčce ve znění dodatků č. 1 a č. 2 nastala dne 31. 12. 2015. Promlčecí lhůta v takovém případě začala plynout dne 1. 1. 2016 a její poslední den připadl na 1. 1. 2019 s tím, že žaloba byla uplatněna dne 19. 8. 2019.

4. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 12. 2019 uvedl, že žalovaný podepsal jak směnku ak i dodatek č. 3 ke Smlouvě o půjčce před asistentkou žalobce pí. [Anonymizováno], a k pravosti podpisu na výše uvedených listinách navrhl vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Žalovaný nesplnil celý závazek ze Smlouvy o půjčce, přičemž společnosti [Anonymizováno]. a [právnická osoba]. negenerovaly žádný zisk v takové výši a skončily ve ztrátě, když společnosti [právnická osoba]. dlužily více jak 40 000 000 Kč. K promlčení nároku nedošlo.

5. Napadeným rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 37 Cm 109/2019-247, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a přiznal žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 169 680 Kč (výrok II.). Soud měl za prokázané, že se žalovaný směnkou vlastní vystavenou dne 27. 12. 2013 zavázal žalobci zaplatit 50 000 000 Kč s tím, že směnka zajišťovala závazky žalovaného ze Smlouvy o půjčce ve znění dodatků č. 1, č. 2 a č. 3. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému půjčku v celkové výši 95 000 000 Kč, která byla dne 30. 12. 2013 splacena ve výši 45 000 000 Kč a dne 30. 6. 2014 ve výši 5 208 080 Kč, tudíž zůstalo nesplaceno 44 791 720 Kč. Na základě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví bylo prokázáno, že s velkou pravděpodobností jsou podpisy žalovaného na směnce a na dodatku č. 3 Smlouvy o půjčce pravými podpisy žalovaného. Soud nepřistoupil k účastnickému výslechu žalovaného, který se k soudu opakovaně nedostavoval, neboť si byl vědom i subjektivní stránky tohoto důkazu a jeho omezené vypovídací hodnoty. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil žalobci částku, jejíž zaplacení je předmětem sporu, přičemž ani námitku promlčení neshledal soud prvního stupně důvodnou. V další části odůvodnění se soud prvního stupně vypořádal s tím, z jakého důvodu nebyli slyšeni svědci k existenci dodatku č. 3 Smlouvy o půjčce. Dále poukázal na skutečnost, že žalovaný do vyhlášení rozsudku nezaložil své srovnávací podpisy.

6. Dopisem ze dne 27. 1. 2021 doručeným k témuž dni soudu uplatnil žalovaný námitku podjatosti soudce.

7. Písemným podáním ze dne 1. 3. 2021 žalovaný podal v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne 23. 3. 2021, ve kterém zejména zpochybnil závěry znalce, který neměl od žalovaného nezbytné podklady v podobě srovnávacího materiálu k vyhotovení posudku. Výzva k předložení listin obsahujících podpisy žalovaného byla žalovanému od znalce doručena s prodlením. I když soud prvního stupně neuložil žalovanému v průběhu jednání dne 15. 1. 2021 povinnost k předložení srovnávacích podpisů, stalo se usnesení obsahující takovou povinnost součástí protokolu z jednání ze dne 15. 1. 2021 s povinností předložit takové listiny ve lhůtě do 25. 1. 2021. V rozporu s odůvodněním rozsudku žalovaný tuto povinnost splnil, když srovnávací materiál byl součástí podání doručeného soudu dne 25. 1. 2021. S ohledem na výše uvedené však nebylo žalovanému zřejmé, zda má tuto povinnost soudu splnit. Rovněž žalovanému nebylo známo, zda soud omluvil jeho neúčast na jednání dne 27. 1. 2021 z důvodu jeho účasti na pohřbu dědečka družky a jednání odročil, neboť neobdržel žádnou zprávu od soudu. Žalovaný vytýká soudu, že nepřistoupil k výslechu znalce k vypracovanému znaleckému posudku, když výslovně takový výslech navrhoval a jednání k tomuto účelu bylo také odročeno s odkazem na protokolaci z jednání ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný dále vytýká soudu, že zamítl veškeré listinné důkazy předložené dne 25. 1. 2021, kterými hodlal prokázat zaplacení dluhu z půjčky žalobci. V této souvislosti označil konkrétní platby, které poukázal na úhradu závazku. Na základě výše uvedeného navrhl žalovaný zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k novému projednání.

8. Písemným podáním ze dne 21. 1. 2021 doručeným k témuž dni soudu uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči soudkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] spočívací ve způsobu vedení řízení, v pochybení procesního charakteru a v jejím vztahu k žalobci, případně k jeho zástupci. K této námitce se vyjádřil zdejší odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 7. 2. 2022, č. j. 2 Cmo 184/2021-318, ve kterém rozhodoval o odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně, na jehož základě nebyl osvobozen od zaplacení soudních poplatků. Odvolací soud tak plně odkazuje na závěry v tomto usnesení k námitce podjatosti uvedené.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

10. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce se domáhá svého nároku z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb.

11. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu uplatnil žalovaný v zákonné lhůtě ve své podstatě tři námitky, a to: a) námitku nepravého podpisu, b) námitku zániku zajištěného závazku vrácením půjčky a c) námitku promlčení. Vzhledem k tomu, že námitka promlčení je otázkou právního posouzení, tak ke zbývajícím výše dvěma uvedeným námitkám je třeba vést dokazování.

12. Ve vztahu k námitce nepravého podpisu žalovaného na směnce je třeba ve shodě se soudem prvého stupně konstatovat, že takovým důkazním prostředkem bude zpravidla znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Soud proto postupoval správně ve shodě s § 127 odst. 1 o. s. ř., pokud zadal vypracování takového znaleckého posudku a poskytl znalci srovnávací materiál z objektivních zdrojů. Současně uložil sporným stranám poskytnout znalci součinnost k vypracování posudku. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný si byl vědom své povinnosti spolupracovat se znalcem, poskytnout mu srovnávací materiál, když e-mailem ze dne 16. 3. 2020 reagoval na výzvu znalkyně k předložení ukázek podpisů a k osobnímu provedení zkoušky písma a když sdělil, že v důsledku epidemie COVID-19 se právní zástupce nemůže setkat s klientem a získat od něj „vše potřebné“ s tím, že žádosti vyhoví, jakmile se situace uklidní. Vzhledem k tomu, že usnesení o ustanovení znalce bylo žalovanému doručeno dne 27. 1. 2020 a znalecký posudek byl vyhotoven dne 11. 5. 2020 a dne 12. 5. 2020 byl předložen soudu prvního stupně, má odvolací soud za to, že žalovanému byl dán více než dostatečný časový prostor předložit znalkyni v daném období srovnávací materiál obsahující podpisy žalovaného včetně provedení zkoušky podpisu (žalovaným nebylo tvrzeno ani osvědčeno, že by v daném období byl dlouhodobě hospitalizován, případně jiné překážky by mu bránily spolupracovat se znalkyní). Pokud znalec vyhotoví znalecký posudek v oboru písmoznalectví, lze v obecné rovině konstatovat, že měl dostatečné množství srovnávacího materiálu v odpovídající kvalitě, aby mohl přistoupit k jeho vypracování a učinit příslušný závěr. Další srovnávací materiál případně předložený znalci může jeho závěry již pouze upřesnit ať v rovině kladného nebo záporného zjištění, aniž by dospěl k opačnému závěru.

13. Ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. předpokládá výslech znalce, přičemž pouze v odůvodněných případech se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). Výslech znalce tak zpravidla slouží k vysvětlení postupů znalce při vypracování posudku včetně jeho přijatých závěrů a k zodpovězení dotazů účastníků sporu. Pokud žalovaný na soudním jednání dne 15. 1. 2021 navrhl provedení výslechu znalkyně, měl soud takový důkaz provést. I když bylo jednání odročeno na 27. 1. 2021 mimo jiné i za účelem výslechu znalkyně (zvukový záznam z jednání však takový důvod neobsahuje), z obsahu spisu neplyne, že by tak soud učinil a znalkyni obeslal. Ze spisu ani z odůvodnění rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu soud upustil od provedení tohoto důkazu. Z protokolu z jednání ze dne 15. 1. 2021 odvolací soud zjistil, že soud uložil žalovanému předložit srovnávací materiál za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Nelze však zjistit, co bylo důvodem takového postupu soudu, zda záměrem soudu bylo vypracování dodatku k již vypracovanému znaleckému posudku nebo vypracování revizního znaleckého posudku, když ve svém důsledku k žádnému vypracování nedošlo a soud to ani žádným způsobem nezdůvodnil. Zcela zásadním zjištěním odvolacího soudu je však skutečnost, že ze zvukového záznamu z jednání ze dne 15. 1. 2021 vyplývá, že žádné takové usnesení nebylo ani vyhlášeno. Za situace, kdy soudce „dodatečně“ doplnil do protokolu z jednání usnesení ukládající žalovanému předložit srovnávací materiál, považuje odvolací soud takový úkon soudce za zcela zásadní pochybení, když soudu ničeho nebránilo o takové povinnosti rozhodnout v samostatném usnesení. V tomto případě je tak třeba vycházet z ust. § 40 odst. 2 o. s. ř., kdy záznam z ústního jednání má přednost před písemným protokolem. Lze proto učinit závěr, že žalovanému nebyla soudem uložena žádná povinnost k předložení srovnávacího materiálu. I když žalovaný předložil soudu srovnávací materiál v podobě písemností z roku 2013 obsahujících jeho podpis, tak soud v odůvodnění rozsudku dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný svou povinnost nesplnil a srovnávací materiál nepředložil. Z výše uvedeného lze proto učinit závěr, že soud prvního stupně se řádně neseznámil s obsahem písemného podání žalovaného ze dne 25. 1. 2021 a jeho příloh. Současně se dopustil procesního pochybení, pokud neprovedl za podmínek § 127 odst. 1 o. s. ř. výslech znalkyně. Teprve na základě provedení tohoto důkazu ve spojení s písemným vyhotovením znaleckého posudku rozhodne, zda je nezbytné doplnit dokazování k námitce nepravého podpisu žalovaného na směnce a na dodatku č. 3 Smlouvy o půjčce.

14. Ve vztahu k námitce týkající se zániku zajištěné pohledávky vrácením půjčky vychází odvolací soud z obsahu námitky žalovaného, v níž uvedl, že ke dni 30. 12. 2013 vrátil půjčku ve výši 45 000 000 Kč žalobci s tím, že k tomuto datu zbývalo vrátit z celkově poskytnuté půjčky částku 50 000 000 Kč. Mezi účastníky není také sporným, že k datu 30. 6. 2014 bylo žalovaným žalobci vráceno 5 208 080 Kč s tím, že nesplacená část dluhu z půjčky představovala 44 791 720 Kč. Za předpokladu, že v řízení bude prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobcem dodatek č. 3 a k zajištění tohoto závazku vystavil předmětnou směnku, pak tíží důkazní břemeno žalovaného, aby prokázal, že v období po 30. 12. 2013 plnil žalobci na dluh z půjčky, jež se stala předmětem zajištění dle tvrzení žalobce. Žalovaný předložil soudu dne 25. 1. 2021 písemné vyjádření na listu číslo 176 a k tomu soubor listinných důkazů, kterými hodlal prokázat vrácení nesplacené části půjčky. Z protokolu z jednání ze dne 27. 1. 2021 vyplývá, že soud veškeré listinné důkazy předložené dne 25. 1. 2021 zamítl, aniž uvedl, z jakého důvodu tak činí. Ze zvukového záznamu z jednání ze dne 27. 1. 2021 nevyplývá, že by soud seznámil žalobce alespoň s rámcovým obsahem daného podání a příloh s vědomím toho, že žalobci bylo doručeno předmětné podání 2 hodiny před jednáním. Pokud se soud prvního stupně nemohl (z časových důvodů) seznámit s obsahem tohoto podání, bylo to samo o sobě důvodem pro odročení jednání. V odůvodnění napadeného rozsudku však soud uvedl, že předložené důkazy považuje za neúplné a zmatečné. Pokud však žalovaný setrval na své námitce, že po částečném uspokojení dluhu ve výši 45 000 000 Kč ke dni 30. 12. 2013 žalobci v následném období zaplatil jeho zbývající část ze Smlouvy o zápůjčce, tj. ve výši 50 000 000 Kč, bylo na soudu prvního stupně, aby vyzval žalovaného (v případě nejasností) k vysvětlení jednotlivých skutkových tvrzení týkajících se částečného zaplacení dluhu uvedených v jeho vyjádření ze dne 25. 1. 2021 a k nutnosti ke každému tvrzení připojit důkazy nebo odkázat na příslušnou listinu (zpravidla výpis z účtu), kterými by prokázal zaplacení konkrétního dluhu z půjčky, a dal prostor žalobci se k takovému tvrzení vyjádřit. Teprve v případě, že tvrzení žalobce o částečné úhradě dluhu a navržený důkaz nebudou mít žádný vztah ke Smlouvě u půjčce, bude na soudu prvního stupně takový důkaz zamítnout. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně pochybil, pokud nevyhodnotil důkazy předložené žalovaným k jeho tvrzení o zaplacení zbývající části dluhu.

15. Ohledně účastnického výslechu žalovaného lze souhlasit se soudem prvního stupně, že na rozdíl od svědecké výpovědi má tento omezenou vypovídací hodnotu, spíše povahu podpůrnou k ostatním provedeným důkazům, když ovlivněn může být subjektivním postojem účastníka sporu. K závěru soudu prvního stupně, že se žalovaný vyhýbal účasti na jednáních (15. 1. a 27. 1. 2021), je třeba odkázat na zjištění zdejšího odvolacího soudu uvedené v usnesení ze dne 7. 2. 2022, č. j. 2 Cmo 183/2021-315, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně a pořádková pokuta nebyla uložena, a ve kterém odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl na jednání nařízené na 15. 1. 2021 obeslán a ani jeho zástupce nebyl žádným způsobem instruován k zajištění jeho účasti na jednání. I když měl žalovaný povinnost se dalšího jednání dne 27. 1. 2021 zúčastnit, soud prvního stupně s odkazem na protokolaci z tohoto jednání rozhodl o ukončení dokazování a vydání rozsudku ve věci samé, aniž výslovně zamítl účastnické výpovědi žalobce a žalovaného, byť za účelem jejich účastnických výslechů bylo jednání na tento termín odročeno.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 2 o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř. k dalšímu řízení, ve kterém k námitce nepravosti podpisu žalovaného na směnce a na dodatku č. 3 Smlouvy o půjčce soud doplní dokazování výslechem znalce dle § 127 odst. 1 o. s. ř. k vypracovanému znaleckému posudku. Teprve na základě výslechu znalce vyhodnotí, zda tento důkaz je dostatečným podkladem pro rozhodnutí nebo je třeba jej doplnit, případně přijmout další opatření (např. ve formě revizního znaleckého posudku). K námitce zániku závazku vrácením půjčky soud vyhodnotí jednotlivé listinné důkazy (předložené dne 25. 1. 2021) ohledně vrácení části zajištěného dluhu ze zápůjčky.

17. V konečném rozsudku bude soudem prvního stupně rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.