o zaplacení 433 694,36 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 3. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 7 Cm 22/2022-55

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 8. 2. 2022, ve znění jejího doplnění ze dne 18. 2. 2022, se žalobkyně proti žalovaným 1., 2. a 3. (dále jen „žalovaní“) domáhala zaplacení částky 433 694,36 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 12. 3. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 1 445,65 Kč ze směnky vystavené podle tvrzení v žalobě žalovaným 1. v Plzni dne 30. 1. 2017 na řad [právnická osoba]., IČO [IČO], a následně rubopisem převedené na žalobkyni. Žalovaní 2. a 3. převzali za úhradu závazků výstavce z předmětné směnky směnečné rukojemství. Směnka nebyla žalovanými v den 11. 3. 2020, kdy se stala splatnou, uhrazena. Uhrazena nebyla ani následně na základě písemné výzvy žalobkyně.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 2. 2022, č. j. 7 Cm 22/2022-26, proti kterému podal žalovaný 3. v zákonem stanovené lhůtě námitky. Uvedl v nich, že dne 18. 1. 2022 byla uzavřena dohoda o podmínkách úhrady dluhu mezi žalobkyní a [Anonymizováno], jednatelkou žalované 1. (dále jen „Dohoda“), jejímž předmětem bylo uznání a závazek jmenované uhradit závazky žalované 1. související se směnkou či zajistit jejich úhradu ve lhůtách a za podmínek v Dohodě sjednaných. Jednalo se o závazek k úhradě směnečného peníze ve výši 433 694,36 Kč, účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení žalobkyně ve výši 25 071 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužných částek. [Anonymizováno] se tak stala novým dlužníkem žalobkyně namísto žalované 1. coby původního dlužníka. S odkazem na ustanovení § 1891 o. z. žalovaný 3. namítl, že uzavřením Dohody došlo ke změně obsahu závazku rušící dosavadní závazek a k jeho nahrazení novým závazkem ve smyslu ustanovení § 1902 o. z. Vůči žalovanému 3. tak nelze nárok uplatnit, neboť nebyl účastníkem Dohody. Vzhledem k novaci závazku a ke změně v osobě dlužníka jsou podle žalovaného 3. naplněny předpoklady pro zamítnutí žaloby vůči němu z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace.

3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. 5. 2022 uvedla, že [Anonymizováno] na základě Dohody přistoupila k příslušným dluhům vedle původních dlužníků z dotčené směnky. Ze strany žalobkyně nedošlo k žádné dohodě se žalovanými ohledně zrušení jejich dluhů či nahrazení jejich závazků závazky ze strany [Anonymizováno]. Žalobkyně vzala zároveň žalobu zpět v rozsahu směnečného peníze ve výši 200 000 Kč s odůvodněním, že tato částka byla uhrazena [Anonymizováno] dne 19. 4. 2022. Směnečný úrok tak žalobkyně nadále požadovala za dobu od 19. 4. 2022 do zaplacení pouze z částky 233 694,36 Kč.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že zpětvzetí žaloby ze dne 19. 5. 2022 není ve vztahu k žalovaným 1. a 2. účinné (výrok I.), že směnečný platební rozkaz se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. v rozsahu povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 200 000 Kč se 6% úrokem od 20. 4. 2022 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje (výrok II.) a že směnečný platební rozkaz se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. zrušuje ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. v rozsahu povinnosti zaplatit směnečný peníz ve výši 233 694,36 Kč se 6% úrokem z částky 433 694,36 Kč od 12. 3. 2020 do 19. 4. 2022 a z částky 233 694,36 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a dále v rozsahu směnečné odměny ve výši 1 445,65 Kč (výrok IV.) a o povinnosti žalovaného 3. zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 78 349,70 Kč k rukám jejího zástupce (výrok V.).

5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyní předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti platné směnky vlastní, že žalobkyně je jejím řádným majitelem a že žalovaný 3. je z ní zavázán jako směnečný rukojmí. Soud prvního stupně připomněl, že závazek žalovaného 3. je bezprostřední, nikoli odvozený od závazku výstavce směnky. Jedná se tedy o závazek samostatný a na jeho existenci nemá Dohoda mezi žalobkyní a [Anonymizováno] jako třetí osobou žádný vliv. Z Dohody je zřejmé, že jejími stranami nebyla žalovaná 1. a dále, že [Anonymizováno] se zavázala „uhradit dále uvedené závazky společnosti související se směnkou či zajistit jejich úhradu“. Ze žádného ustanovení Dohody nelze dovodit, že by namísto dosavadního dlužníka vstupoval nový dlužník ze samostatného právního poměru nebo s povinností plnit jiný předmět a že by se jednalo o novaci. Uzavřením Dohody tedy došlo ke vzniku mimosměnečného závazku [Anonymizováno] k úhradě dluhu v Dohodě specifikovaného. Jmenovaná se přistoupením k dluhu stala dalším dlužníkem vůči žalobkyni, a to za současného trvání závazků všech osob zavázaných ze směnky. Směnečný platební rozkaz byl proto výrokem IV. rozsudku ponechán vůči žalovanému 3. v platnosti v rozsahu nároků, jak zůstaly předmětem řízení po jeho částečném zastavení na základě částečného zpětvzetí žaloby a částečném zrušení směnečného platebního rozkazu vůči tomuto žalovanému výrokem II., který je odůvodněn ustanovením § 96 odst. 2 a 4 o. s. ř. Jak soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, směnečný platební rozkaz byl vůči žalovanému 3. zrušen i v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Výrok I. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 96 odst. 5 o. s. ř., když žaloba byla vůči žalovaným 1. a 2. částečně vzata zpět až poté, co ve vztahu k nim nabyl směnečný platební rozkaz právní moci. Odůvodnění výroku V. rozsudku vychází z ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř., podle kterých právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno úspěšné žalobkyni proti podlehnuvšímu žalovanému 3. Zároveň důvodem částečného zpětvzetí žaloby byla skutečnost, že na dluh bylo po vydání směnečného platebního rozkazu částečně plněno. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány v rozsahu soudního poplatku za žalobu, odměny za zastupování žalobkyně advokátem, režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty.

6. Žalovaný 3. podal proti výrokům IV. a V. rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl zrušení rozsudku v rozsahu těchto výroků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Setrval na tom, že uzavřením Dohody došlo k privativní novaci, kdy zanikl závazek výstavce směnky a byl nahrazen novým závazkem [Anonymizováno]. Podle žalovaného 3. tento názor plyne i z toho, že žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 200 000 Kč na základě úhrady provedené [Anonymizováno]. Žalovaný 3. dále namítl, že postup soudu prvního stupně, který zamítl návrh na provedení důkazu pokladním dokladem [právnická osoba]. ze dne 6. 6. 2022, kdy byla jmenovanou na směnečný dluh uhrazena částka 10 000 Kč, je v rozporu s právním hodnocením soudu ve věci samé a naplňuje odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d/ a § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. O tuto částku měla být částka 233 694,36 Kč uvedená ve výroku IV. rozsudku ponížena. Poníženo mělo být i související příslušenstvím.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích IV. a V. jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalovanému 3. Uvedla, že [Anonymizováno] přistoupila k příslušným dluhům vedle původních dlužníků z dotčené směnky. K žádné dohodě žalobkyně se žalovaným 3. ohledně zrušení jeho dluhů či nahrazení jeho závazků závazkem ze strany [Anonymizováno], natož pak k převodu jeho závazků z titulu směnečného rukojemství nedošlo. Žalobkyně se vůči jmenované pouze zavázala, že pokud budou její závazky hrazeny řádně a včas, nebude vymáhat závazky ze směnky v soudních ani jiných řízeních. Tento závazek však nebyl s ohledem na neplnění závazků ze strany [Anonymizováno] účinný, a to ani vůči ní ani vůči žalovaným. To, že se žalobkyně vůči žalovaným nadále nedomáhá nároků v rozsahu úhrady částky 200 000 Kč [Anonymizováno], nemá jakýkoli vliv na existenci zbývajících závazků žalovaných.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích IV. a V. podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 3. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

9. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má dle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.

11. Na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, odvolací soud konstatuje, že směnka, ze které žalobkyně právo v soudním řízení uplatnila, je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, na které žalovaný 3. je v pozici směnečného rukojmího za žalovanou 1. coby výstavce směnky. Podpisem na směnce v rubrice určené pro podpis směnečného rukojmího žalovaný 3. založil svůj směnečný závazek vůči společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], na jejíž řad směnka byla vystavena (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Poté, kdy směnka byla dne 17. 3. 2020 indosována na žalobkyni, stala se tato subjektem z ní oprávněným (čl. I. § 14 odst. 1 a § 16 odst. 1 ZSŠ) po žalovaném 3. jako jednom ze směnečných dlužníků požadovat zaplacení směnečného peníze ve výši 433 694,36 Kč (čl. I. § 48 odst. 1, bod 1. ZSŠ) se 6% úrokem ročně z této částky od data 11. 3. 2020 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1, bod 2. ZSŠ) a s odměnou ve výši 1 445,64 Kč, která odpovídá jedné třetině procenta směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1, bod 4. ZSŠ).

12. Co se týče námitky žalovaného 3., že ve věci není pasivně legitimován, neboť novým dlužníkem namísto žalované 1. coby výstavce směnky se stala v důsledku uzavření Dohody [Anonymizováno], tato není důvodná. Z Dohody totiž vyplývá, že jde o vztah mezi žalobkyní a jmenovanou, který se žádným způsobem nedotýká závazku žalované 1. ze směnky, když tento nadále trvá. K tomu odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se zcela ztotožňuje. Zejména přitom zdůrazňuje, že stranami Dohody byly pouze žalobkyně a [Anonymizováno], nikoli však žalovaná 1., a že z textu Dohody nelze žádným způsobem dovodit, že by do směnečného vztahu vstupoval namísto žalované 1. nový dlužník s dluhem ze samostatného právního poměru nebo s povinností plnit jiný předmět. Nejde tak o převzetí dluhu ve smyslu ustanovení § 1888 o. z., jak se žalovaný 3. pokoušel v podaných námitkách konstruovat.

13. Namístě není ani odkaz žalovaného 3. v odvolání na ustanovení § 1891 o. z., neboť jde o zcela jinou situaci, kdy dosavadní závazek je zrušen a na místo dosavadního dlužníka vstupuje někdo jiný s dluhem ze samostatného právního poměru. Uvažovat proto nelze ani o novaci závazku. Obdobně nelze uvažovat o aplikaci ustanovení § 1902 o. z., jehož se žalovaný 3. rovněž dovolával. Uvedené ustanovení totiž navazuje na ustanovení § 1901 o. z., které se však týká změny práv a povinností, nikoli však změny v okruhu osob, mezi nimiž byl právní vztah založen.

14. S ohledem na závěry shora uvedené neobstojí argumentace žalovaného 3. tím, že vůči němu nebylo možno nárok uplatnit, když nebyl účastníkem Dohody, stejně jako neobstojí jeho argumentace tím, že vzhledem k novaci závazku, kdy směnečný závazek byl nahrazen závazkem novým, a vzhledem ke změně v osobě dlužníka jsou naplněny předpoklady pro zamítnutí žaloby vůči němu z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace.

15. Pro úplnost se jeví vhodným připomenout, že směnka je dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. Práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou proto zásadně definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Jinak řečeno, směnka jako listinný cenný papír musí svým písemným obsahem podávat úplnou informaci o účastnících i obsahu závazku, který je do listiny vtělen (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3207/2013). Třebaže judikatura je ustálena v závěru, že smluvní převzetí dluhu ze směnky není z pohledu směnečného práva přípustné (není způsobilé přivodit změnu v osobě směnečného dlužníka), neznamená to, že v případě uzavření dohody mezi dlužníkem ze směnky a třetí osobou by smluvní strany a věřitel, který s převzetím dluhu vyslovil souhlas, nebyli takovou dohodou vázáni a že by její účinky mohli zcela pominout. Jakkoli uvedeným způsobem nedojde (nemůže dojít) ke změně v osobě dlužníka na směnce, z uzavřené dohody by pro poměry účastníků směnečného vztahu plynulo, že věřitel poté, co udělil s převzetím dluhu souhlas, již nadále není oprávněn plnění ze směnky po směnečném dlužníku požadovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3207/2013). V daném případě však žádná mimosměnečná dohoda, která by vedla ke změně v osobě výstavce směnky, uzavřena, resp. v řízení prokázána nebyla, když žalovaná 1. nebyla na uzavření Dohody vůbec účastna. O převzetí jejího dluhu ze směnky [Anonymizováno] ve smyslu ustanovení § 1888 o. z. proto nelze uvažovat.

16. K argumentaci žalovaného 3. při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 7. 6. 2022 tím, že má být přihlédnuto k platbě ve výši 10 000 Kč, která byla uskutečněna dne 6. 6. 2022, odvolací soud konstatuje, že v námitkovém řízení se nerozhoduje o žalobním návrhu, neboť o něm již bylo rozhodnuto vydaným směnečným platebním rozkazem, ale pouze o tom, zda tento byl vydán právem. Správnost směnečného platebního rozkazu je tak třeba posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, uveřejněný pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ve shodě se soudem prvního stupně lze proto uzavřít, že k této platbě nelze v námitkovém řízení přihlédnout a že správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nemůže. Totéž platí ohledně částky 40 000 Kč, která byla podle tvrzení žalovaného 3. uhrazena [Anonymizováno] dne 21. 7. 2022, neboť i tato skutečnost nastala až po vydání směnečného platebního rozkazu a v řízení o námitkách žalovaného 3. ji zohledňovat nelze.

17. Vzhledem k tomu, že námitky žalovaného 3. ho nemohou z důvodů, jak výše byly vyloženy, zprostit jeho povinnosti zaplatit směnku žalobkyni v rozsahu, v němž nároky z ní zůstaly předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby učiněném podáním žalobkyně ze dne 19. 5. 2022, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 3. v platnosti ohledně směnečného peníze ve výši 233 694,36 Kč se 6% úrokem z částky 433 694,36 Kč od 12. 3. 2020 do 19. 4. 2022 a z částky 233 694,36 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a dále v rozsahu směnečné odměny ve výši 1 445,65 Kč.

18. Ve výroku IV. je tedy rozsudek soudu prvního stupně věcně správný, a proto byl odvolacím soudem potvrzen podle ustanovení § 219 o. s. ř.

19. Pokud jde o náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 3., o těchto bylo soudem prvního stupně správně rozhodnuto ve prospěch plně úspěšné žalobkyně. V posuzovaném případě byla žaloba podána důvodně v rozsahu částky 200 000 Kč se 6% úrokem z této částky ode dne 20. 4. 2022 do zaplacení, tedy v rozsahu nároků, ohledně kterých bylo výrokem II. napadeného rozsudku řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. zastaveno na základě částečného zpětvzetí žaloby, neboť částka 200 000 Kč byla žalobkyni uhrazena dne 19. 4. 2022, tedy po podání žaloby. V tomto rozsahu tak lze žalobkyni přičíst procesní úspěch, který je třeba při rozhodování o náhradě nákladů (celého) řízení zohlednit ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 47/2014, a v něm odkazovanou komentářovou literaturu - Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 976). Žalobkyni tak náleží z uvedené částky právo na náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř. V rozsahu částky 233 694,36 Kč se 6% úrokem z částky 433 694,36 Kč od 12. 3. 2020 do 19. 4. 2022 a z částky 233 694,36 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení a dále v rozsahu směnečné odměny ve výši 1 445,65 Kč byla žalobkyně plně úspěšná, když v rozsahu těchto nároků byl směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 3. ponechán v platnosti. Právo na náhradu nákladů řízení proto žalobkyni přísluší i z těchto nároků, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. Podle obsahu spisu je třeba za žalobkyní účelně vynaložené náklady v řízení před soudem prvního stupně považovat soudní poplatek za žalobu ve výši 21 758 Kč, mimosmluvní odměnu za zastupování žalobkyně advokátem za 4 a půl úkonu právní služby po 10 060 Kč (předžalobní upomínka, převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k námitkám žalovaného 3. a účast při jednání dne 7. 6. 2022) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a § 11 odst. 2 písm. h/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a dále 21% náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 9 821,70 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že součet těchto nákladů (78 349,70 Kč) odpovídá náhradě nákladů řízení žalobkyni proti žalovanému 3. přiznané výrokem V. rozsudku soudu prvního stupně, byl rozsudek jako správný potvrzen i v tomto výroku.

21. K výtce žalovaného 3., že soud prvního stupně nesprávně zavázal k náhradě nákladů řízení pouze jeho, třebaže povinnost k zaplacení této náhrady měla být stanovena společně a nerozdílně s dalšími žalovanými, odvolací soud uvádí, že povinnost směnečných dlužníků v případě uplatnění nároků ze směnky plnit společně a nerozdílně vyplývá z čl. I. § 47 ZSŠ a vztahuje se i na náklady řízení coby příslušenství pohledávky ze směnky. Nebylo tak třeba ve výroku rozsudku solidaritu k plnění povinnosti žalovaného 3. náhradu nákladů řízení žalobkyni zaplatit výslovně vyjadřovat. V poměrech projednávané věci jde nadto o solidaritu pouze ve vztahu k nákladům řízení, jak žalobkyní byly vynaloženy do vydání směnečného platebního rozkazu. Pokud jde o náklady námitkového řízení, tyto se týkají výlučně vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3., který toto řízení zahájil podáním námitek, a tedy povinnost k jejich úhradě stíhá již pouze tohoto žalovaného.

22. Pro úplnost je pak třeba dodat, že samotná okolnost, že částka 200 000 Kč, o kterou byla žaloba na jistině vzata zpět, byla uhrazena [Anonymizováno], která není a nebyla účastníkem řízení, nic nemění na závěru o důvodnosti žaloby v rozsahu této částky. K tomu odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5949/2016, v jehož odstavci 19. bod 5. byl přijat a odůvodněn závěr, že na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce) a že tak jde o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoli. V odstavci 21. bodech 4. a 5. uvedeného usnesení pak Nejvyšší soud konstatoval, že žalovanému, který na žalobou uplatněný nárok neplnil a který se v řízení bránil tím, že (obecně řečeno) žalobou uplatněný nárok vůči němu není po právu, nelze pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení bez dalšího přičíst plnění poskytnuté jiným žalovaným a uzavřít, že žaloba byla (i vůči němu) podána důvodně a byla vzata zpět pro jeho chování. V takovém případě je soud povinen, byť jen pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posoudit i důvodnost obrany dotčeného žalovaného. V dané věci obrana žalovaného 3., jak jím byla proti nároku ze směnky v námitkách vznesena, nebyla shledána důvodnou, a tedy plnění poskytnuté žalobkyni Simonou Nezbedovou ve výši 200 000 Kč lze přičíst žalovanému 3., byť on sám na žalobou uplatněný nárok plnění v této výši neposkytl. Třebaže tedy důvodem částečného zastavení řízení bylo částečné zpětvzetí žaloby, žalobkyně nezavinila zastavení řízení v rozsahu nároků, jak zčásti byly vzaty zpět, neboť ohledně nich byla žaloba podána důvodně (odstavec 19. bod 4. výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu).

23. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný 3. neměl úspěch s podaným odvoláním a tedy žalobkyně má vůči němu právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za její zastupování advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby po 10 060 Kč (vyjádření k odvolání) podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. k/ ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z 1 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (2 175,60 Kč). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 12 535,60 Kč je žalovaný 3. povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).