o zaplacení 173 812 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2022, č. j. 38 Cm 3/2022-72

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 4. 1. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 173 812 Kč s 6 % úrokem z částky 218 812 Kč od 12. 12. 2021 do 28. 12. 2021 a s 6 % úrokem z částky 173 812 Kč od 29.12.2021 do zaplacení s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovaným dne 25. 9. 2019 na částku 218 812 Kč splatnou dne 11. 12. 2021.

2. Žalovaný písemným podáním ze dne 14. 2. 2022 podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že

- dne 22. 9. 2022 uzavřel s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno] na částku 60 000 Kč splatnou v šedesáti splátkách po 2 798 Kč s tím, že plnění úvěrového závazku bylo zajištěno blankosměnkou s oprávněním ji vyplnit v případě prodlení s úhradou úvěru,

- došlo k porušení smluvního ujednání, neboť na směnce byla vyplněna suma převyšující skutečnou výši dluhu,

- ve smlouvě ani v jiných dokumentech není uveden splátkový kalendář, z něhož by bylo zřejmé splácení jistiny a úroků, přičemž má žalovaný za to, že byl smluvně sjednán roční úrok ve výši 51,453 %,

- v důsledku šestiměsíčního moratoria následkem pandemie Covid-19 došlo mezi účastníky k dohodě o změně splácení s tím, že žalovaný nehradil splátky č. 6 a č. 7 a k datu 22. 10. 2020 po skončení moratoria zůstala nesplacena jistina úvěru ve výši 59 038,97 Kč,

- následkem platební neschopnosti klientů žalovaného nebyl schopen splnit své závazky a dostal se do prodlení se splácením poskytnutého úvěru, který žalobkyně zesplatnila a navýšila o příslušenství a smluvní pokuty,

- dne 28. 12. 2022 žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 45 000 Kč a zpochybnil výši dluhu v částce 173 812 Kč,

- Parlament České republiky přijal dne 16. 4. 2020 novelu zák. č. 257/2016 Sb., do kterého vložil ust. § 122 odst. 4 a 5, kterým rozšířil ochranu spotřebitele i na podnikající fyzické osoby ohledně penalizací a pokut a určil, která smluvní ujednání jsou neúčinná nad rámec zákonných limitů.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 1. 3. 2022 uvedla, že na základě uzavřené Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [Anonymizováno] vyplatila žalovanému částku 60 000 Kč, který se zavázal ji splácet dle splátkového kalendáře v šedesáti měsíčních splátkách po 2 798 Kč se sjednaným úrokem ve výši 107 880 Kč. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze 5 splátek po 2 798 Kč v úhrnné výši 13 998 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 14. 2. 2020. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 1. 2021 a nesplacenou jistinu s příslušnými úroky navýšila o smluvní pokuty dle specikace uvedené v podání.

4. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 uvedl, že žalobkyně vyplnila směnku v rozporu s § 122 odst. 2, 4 a 5 zák. č. 257/2016 Sb., který rozšířil ochranu i na osoby samostatně výdělečné s tím, že sjednaná smluvní pokuta nesmí převýšit částku 200 000 Kč. Žalovaný vystupuje jako fyzická osoba, která není spotřebitelem a je v prodlení s úhradou dluhu delším než 90 kalendářních dnů s tím, že peněžitý dluh byl zesplatněn ke dni 24. 1. 2021. Žalobkyně byla proto oprávněna vyplnit blankosměnku o směnečný peníz ve výši odpovídající omezením dle § 122 odst. 2, 4 a 5 zák. č. 257/2016 Sb., přičemž nezpochybnil, že žalovaný dne 28. 12. 2021 vložil na účet částku 45 000 Kč. Žalovaný setrval na své námitce nesprávně vyplněného směnečného penízu, když dluh na jeho straně vznikl v důsledku platební neschopnosti několika jeho významných klientů podnikajících v gastroprůmyslu.

5. Rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 38 Cm 3/2022-72 soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ze dne 25. 1. 2022, č. j. 38 Cm 3/2022-13 ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 20 231,20 Kč. Soud prvního stupně na základě výsledků provedeného dokazování, zejména směnkou vlastní vystavenou dne 25. 9. 2019, smlouvou č. [Anonymizováno] ze dne 25. 9. 2019, splátkovým kalendářem, dokladem o vyplacení půjčky ze dne 25. 9. 2019 dospěl k závěru, že žalovaný čerpal od žalobkyně zápůjčku ve výši 60 000 Kč zajištěnou blankosměnkou, s jejímž splácením se žalovaný dostal do prodlení, a proto žalobkyně přistoupila k jejímu vyplnění na směnečnou sumu 218 212 Kč, která představuje dlužný zůstatek nesplacené jistiny včetně úroků a smluvních pokut. Soud prvního stupně listinnými důkazy (např. dodatkem ke smlouvě o revolvingové půjčce) měl za prokázanné, že součástí smluvní dokumentace byl i splátkový kalendář, který byl následně změněn a nahrazen novým splátkovým kalendářem na základě uzavřeného dodatku ke smlouvě. Pokud žalovaný v námitkách zpochybnil výši směnečného penízu (i po započtení platby 45 000 Kč), pak soud prvního stupně takovou námitku vyhodnotil jako neurčitou a neodůvodněnou, neboť uvedená „částka 59 038,97 Kč“ představovala pouze nesplacenou jistinu ke dni 22. 10. 2020 a žalovaný výslovně neuvedl, jaká částka měla být do blankosměnky vyplněna.

6. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně byla oprávněna do blankosměnky vyplnit směnečný peníz ve výši 218 812 Kč představující dlužnou jistinu, běžné úroky, smluvní pokuty a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný setrval na svém tvrzení, že směnečná suma byla žalobkyní vyplněna v rozporu s § 122 odst. 2, 4 a 5 zák. č. 157/2016 Sb. a žalovanému se nedostalo ochrany osob samostatně výdělečných, kdy absolutní strop pro uplatnění nároku na smluvní pokutu činí 200 000 Kč. Žalovaný zopakoval, že je fyzickou osobou, nikoli spotřebitelem a byl ke dni vyplnění blankosměnky (11. 12. 2021) v prodlení s plněním peněžitého dluhu delším než 90 kalendářních dnů. Žalovaný své námitky odůvodnil, když uvedl, že nesplacená jistina dluhu představovala částku 59 038,97 Kč a žalobkyni náležel pouze zákonný úrok z této částky. Žalobkyně byla proto oprávněna vyplnit směnečnou sumu v rozsahu jistiny 59 038,97 Kč a příslušného zákonného úroku z prodlení z této částky, jež představoval 54,5 %.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 2022 k odvolání žalovaného uvedla, že souhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně a odkazuje na jeho odůvodnění.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a stala se tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu. Z obsahu spisu (č. l. 7) plyne, že žalobkyně spolu se žalobou předložila soudu originál směnky (založen v úschově soudu), na jejímž základě soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě námitky.

10. V souladu s § 175 odst. 1, věta prvá o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.

11. V předmětné věci doručil soud prvního stupně směnečný platební rozkaz žalovanému do datové schránky dne 3. 2. 2022 a ten dne 14. 2. 2022 podal proti platebnímu rozkazu námitky. Vzhledem k tomu, že tak učinil v rámci zákonné patnáctidenní lhůty, lze námitky považovat za včasné. Vzhledem k tomu, že žalovaný v případě včas podaných námitek je povinen uvést vše, co proti platebnímu rozkazu uvádí, je nezbytné, aby takové námitky byly určité, konkrétní a staly se tak projednatelnými v rámci nařízeného jednání.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný v námitkách zpochybnil existenci splátkového kalendáře jako nedílné součásti smluvního ujednání, bylo na místě zkoumat, zda byl mezi účastníky sjednán splátkový kalendář, a zda byla žalovanému známa výše splátky a datum její splatnosti. Odvolací soud se shoduje se závěry soudu prvního stupně, že splátkový kalendář se stal součástí smluvní dokumentace a musel být žalovanému znám podobně jako upravený splátkový kalendář ze dne 19. 5. 2020. Ostatně výše a počet jednotlivých splátek (po 2 798 Kč) byl žalovanému znám z obsahu samotné smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. [Anonymizováno] (viz oddíl I. – Parametry poskytované zápůjčky) a žalovaný prvních 5 splátek také řádně uhradil. V této části ve shodě se soudem prvního stupně lze vyhodnotit tuto námitku za nedůvodnou.

13. Pokud žalovaný namítl, že na směnečný dluh v mezidobí (28. 12. 2022) žalobkyni zaplatil 45 000 Kč, stala se tato skutečnost mezi účastníky nespornou a o tuto částku žalobkyně ponížila žalovanou částku oproti výši směnečné sumy.

14. Pokud žalovaný v námitkách zpochybnil výši směnečného dluhu, tj. výši směnečného penízu vyplněného na směnce, aniž konkrétně uvedl, v jaké výši měla být směnečná suma vyplněna, pak je třeba takovou námitku hodnotit za neodůvodněnou. Tvrzená výše směnečné sumy musí být určitá, aby k takové konkrétní námitce mohlo vést dokazování v rámci námitkového řízení a nikoli v jeho průběhu teprve zjišťovat na základě provedených důkazů její správnou výši. I když žalovaný v námitkách zmínil částku 59 038,97 Kč, pak z obsahu tohoto tvrzení plyne, že žalovaný tímto zmiňoval výši jistiny dluhu ze zápůjčky jako jedné z položek zahrnujících směnečnou sumu. Ostatně sám žalovaný ve svém odvolání uvedl, že součástí směnečné sumy je i sjednaný úrok ve výši 54,5 % (nikoli nesprávně uváděný zákonný úrok z prodlení). I když žalovaný po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty opakovaně ve svém písemném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 zpochybnil výši směnečné sumy, ani v tomto případě neuvedl její správnou výši a omezil se pouze na její rozpor s § 122 odst. 2, 4 a 5 zák. č. 157/2016 Sb. s tím, že smluvní pokuta nesmí přesáhnout hranici 200 000 Kč.

15. I když žalovaný v námitkách zcela správně odkázal na zákonnou úpravu týkající se ochrany spotřebitele a na novelizaci ust. § 122 zák. č. 157/2016 Sb., ničeho nesdělil, z jakého důvodu a zejména v jaké souvislosti uvedl tyto skutečnosti v námitkách. V případě, že žalovaný s odkazem na tuto právní úpravu měl v úmyslu zpochybnit jednotlivé položky (úroky, smluvní pokuty), jež se staly základem pro stanovení výše směnečné sumy, bylo zcela na místě tak učinit v námitkách, tj. v jakém rozsahu a konkrétně v jaké výši jsou úroky a smluvní pokuty v rozporu se zákonnou úpravou. Takovou specifikaci však neobsahuje ani následné vyjádření žalovaného ze dne 22. 5. 2022, jež se omezilo na obecnou formulaci ohledně rozporu ve stanovení výše směnečného nároku s § 122 odst. 2, 4 a 5 zák. č. 157/2016 Sb. včetně horní hranice 200 000 kč pro stanovení výše smluvní pokuty.

16. Lze proto ve shodě se soudem prvního stupně vyhodnotit zbývající uplatněné námitky za neurčité a neodůvodněné, jež nemohou být projednány v rámci námitkového řízení. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 8 060 Kč za písemné vyjádření ze dne 1. 3. 2022 a 1 účast na jednání dne 7. 6. 2022, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci, a proto úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud náhradu v rozsahu odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl.č. 177/96 Sb. a to 1 úkon právní služby ve výši 8 060 Kč za účast na jednání u odvolacího soudu dne 21. 9. 2023 a 1 paušální částku ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni další 2 úkony právní služby po 8 060 Kč za písemné vyjádření k odvolání a za další poradu s klientem, neboť „písemné vyjádření ze dne 6. 9. 2022“ nenaplňuje po obsahové stránce ani základní předpoklad pro přiznání náhrady s tím, že žalobkyně žádným způsobem neosvědčila „další poradu s klientem“. V důsledku výše uvedeného nebyly žalobkyni přiznány ani další 2 paušální částky po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že sídlo zástupce žalobkyně se nachází v sídle odvolacího soudu, neshledal odvolací soud náhradu cestovného (1 559,50 Kč) za použití osobního vozidla na trase [adresa] a zpět uplatněnou zástupcem žalobkyně na základě substituční plné moci za účelně vynaložené náklady, neboť je zcela věcí zástupce ustanoveného účastníkem sporu (žalobkyní), jakým způsobem zajistí své zastoupení u soudu. Z týchž důvodů nemá odvolací soud rovněž za účelně vynaloženou náhradu ztráty za promeškaný čas (600 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla odvolatelem a tudíž plátcem soudního poplatku za odvolání (a takový ani neuhradila), není na místě přiznání náhrady soudního poplatku (8 691 Kč).