o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2023, č. j. 38 Cm 103/2014-861, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. dubna 2023, č. j. 38 Cm 103/2014-865

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na vstup Davida Kracíka, narozeného dne 5. 7. 1986 (dále jen „David Kracík“) do řízení na straně žalobce (výrok I.), zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 10. 2015, č. j. 38 Cm 103/2014-144 (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 169 755 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že směnečným platebním rozkazem shora uvedeným vyhověl žalobě Davida Kracíka na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 700 000 Kč s příslušenstvím a že tento platební rozkaz byl napaden námitkami žalovaného. Žalobkyně, jejíž vstup do řízení na místo původního žalobce Davida Kracíka byl připuštěn usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 38 Cm 103/2014-567, navrhla, aby tento do řízení vstoupil na její místo. Návrhu bylo vyhověno usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 38 Cm 103/2014-800, které bylo změněno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, č. j. 2 Cmo 187/2021-821, tak, že návrhu žalobkyně se nevyhovuje. Dalším podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17. 3. 2023 navrhla žalobkyně vstup [Anonymizováno] na její místo z důvodu uzavření dohody o narovnání dne 17. 3. 2023, ve které se žalobkyně se jmenovaným dohodli na tom, že věřitelem a vlastníkem směnky je [Anonymizováno], neboť nikdy nedošlo k platnému postoupení nároků ze směnky. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. a na ustanovení čl. I. § 11 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a uzavřel, že návrhu nelze vyhovět, neboť se nejedná o skutečnost, se kterou právní předpisy spojují ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. převod nebo přechod práva. Zdůraznil přitom, že směnka nebyla opatřena rubopisem ani nebyla předána [Anonymizováno]. Nadto soud prvního stupně konstatoval, že opětovný návrh na vstup [Anonymizováno] je s přihlédnutím k rozhodnutí o prohlášení konkursu na jeho majetek zneužitím práva podle § 2 o. s. ř. i ve snaze obejít případné hrazení nákladů řízení v případě neúspěchu ve věci. S odkazem na ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nesvědčí nepřetržitá řada rubopisů na směnce, tato se nestala majitelkou směnky a nikdy se tak nestala věřitelkou směnečné pohledávky, v důsledku čehož jí nesvědčí aktivní věcná legitimace. Směnečný platební rozkaz ve věci vydaný byl proto zrušen. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 o. s. ř., podle kterého přiznal plně úspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu ve výši mimosmluvní odměny za jeho zastoupení advokátem v rozsahu 5 úkonů právní služby a 10 půlúkonů právní služby dle specifikace v odůvodnění rozsudku. Žalovanému bylo dále přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty a dále ve výši odpovídající jím složené záloze na náklady důkazů.

2. Usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 38 Cm 103/2014-865, soud prvního stupně rozsudek shora uvedený opravil postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. v údaji jména žalovaného a dále v údaji jeho adresy.

3. Žalobkyně podala proti výrokům I. a III. rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, bude připuštěn vstup [Anonymizováno] do řízení na její místo a že povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení bude uložena [Anonymizováno]. Pro případ, že by povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení i po projednání odvolání odvolacím soudem byla nadále uložena žalobkyni, navrhla žalobkyně, aby jí bylo povoleno náklady řízení splácet ve 24 měsíčních splátkách. K výroku I. žalobkyně uvedla, že směnka zní na jméno [Anonymizováno] a není opatřena rubopisem na žalobkyni. Pokud žalobkyně nebyla nikdy řádnou držitelkou směnky, nemůže nároky z ní převést na [Anonymizováno], přičemž sama žádné nároky ze směnky nemá. Dohodou o narovnání byla přitom narovnána situace, kdy se držitel směnky ve světle hmotněprávním odlišoval od žalobce v tomto sporu. Uvedená dohoda deklarovala faktický právní stav, kdy [Anonymizováno] nikdy nepřestal být řádným držitelem směnky. Návrhu na jeho vstup do řízení na místo žalobkyně tak mělo být vyhověno, neboť bylo navrhováno, aby do řízení vstoupila osoba, která dle textu směnky byla jejím řádným držitelem, přičemž obsah směnky neobsahoval žádný zápis svědčící jiné osobě. Pokud jde o argument soudu o zneužití práva, tento nebyl blíže vysvětlen a ani není zřejmé, na základě jakých důkazů soud takový závěr přijal. Důvody pro zamítnutí návrhu na vstup Davida Kracíka do řízení na místo žalobce nejsou logické ani správné a nesprávný je i postup soudu prvního stupně, když zamítl návrh na vstup jmenovaného do řízení v konečném rozsudku a nerozhodl o něm v samostatném usnesení. Výrok I. rozsudku tak žalobkyně považuje za překvapivý. K výroku III. o nákladech řízení žalobkyně namítla, že povinnost k jejich náhradě byla uložena jí, byť mělo být vyhověno návrhu na vstup [Anonymizováno] do řízení na její místo a jemu měla být tato povinnost uložena. V případě soudem prvního stupně uváděných půlúkonů právní služby žalobkyně uvedla, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, když žádná vyjádření nebyla soudem požadována. O existenci některých podání v odůvodnění vyjmenovaných nemá žalobkyně žádnou informaci, neboť jí soudem prvního stupně nebyla zaslána. Studium trestního spisu je rovněž neúčelným nákladem, neboť zástupce žalovaného byl v této věci zástupcem žalovaného v předmětné trestní věci, a to jako poškozeného, a tedy s obsahem spisu byl velmi dobře seznámen. Ke své majetkové situaci žalobkyně uvedla, že je starobní důchodkyně, přičemž její důchod činí 12 008 Kč měsíčně. Pokud by žalobkyně měla soudem uloženou náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě 3 dnů, je to pro ni likvidační.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že sama existence rozporu mezi tím, komu svědčí hmotná práva a kdo je účastníkem řízení v postavení žalobce, nemůže odůvodnit záměnu účastníků na straně žalobce, jestliže nenastaly skutečnosti, s nimiž právo spojuje převod práv ze sporné směnky. Nebyla-li směnka osobou k tomu oprávněnou indosována, nelze o takové právní skutečnosti vůbec uvažovat. Namístě je podle žalovaného též závěr soudu prvního stupně o zneužití práva ze strany žalobkyně a [Anonymizováno], neboť požadavek na záměnu byl uplatněn v den vynesení rozsudku, a navíc za situace, kdy existovala vysoká pravděpodobnost neúspěchu žalobkyně v tomto řízení s důsledky hradit náklady řízení a nesolventnost [Anonymizováno], který je v konkurzu a náklady řízení by nikdy neuhradil. K výroku o nákladech řízení žalovaný uvedl, že výše odměny a počet úkonů odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb. Ke studiu trestního spisu žalovaný poukázal na to, že tento úkon vyvolalo sdělení soudu ze dne 23. 6. 2016, kdy bylo třeba posoudit obsah jednotlivých listin v trestním spise, označit jejich číslo listu a důvod, proč jimi má být proveden důkaz. To, že nebyla všechna vyjádření případně žalobkyni zaslána, nic nemění na tom, že úkony byly uskutečněny. Žalovaný dále uvedl, že není namístě placení nákladů řízení ve splátkách, neboť sama žalobkyně se podílela na procesní situaci ve snaze manipulovat s podvodnou směnečnou pohledávkou k tíži žalovaného a ve snaze odklonit ji z insolvenčního řízení. Výsledek sporu přitom musela předvídat nejpozději po obdržení znaleckého posudku [Anonymizováno], který potvrdil falzum směnky. K majetkové situaci žalobkyně žalovaný uvedl, že kromě důchodu vlastní žalobkyně nemovitý majetek zapsaný na listech vlastnictví č. [Anonymizováno] v katastrálním území [Anonymizováno] a na listu vlastnictví č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Pokud jde o případnou újmu, pak touto trpí během celého řízení žalovaný, neboť mnoho let se musí efektivně bránit sotisfikovaným postupům žalobkyně a [Anonymizováno], kdy je na něm vymáhána pohledávka na základě neexistujícího podvodně vytvořeného směnečného závazku.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výrocích I. a III., a to včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ a e/ o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně při jednání konaném dne 21. 3. 2023 vyhlásil rozsudek, jímž zamítl návrh žalobkyně na vstup [Anonymizováno] do řízení na její místo (výrok I.), zrušil ve věci vydaný směnečný platební rozkaz (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 169 755 Kč (výrok III.). Rozsudek byl v jeho výrocích I. a III. napaden včasným odvoláním žalobkyně. Výrok II. rozsudku odvoláním napaden nebyl a tedy stal se pravomocným. Na základě uvedeného odvolací soud konstatuje, že odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku se stalo v důsledku okolností nastalých po jeho vydání bezpředmětným, neboť řízení o žalobě na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 700 000 Kč s příslušenstvím je již pravomocně skončeno, když směnečný platební rozkaz ve věci vydaný byl po projednání námitek žalovaného zrušen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002). Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení nastala neodstranitelná překážka, která brání rozhodnutí o odvolání, nakolik směřovalo proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř. a řízení o odvolání žalobkyně proti tomuto výroku rozsudku, ve znění jeho opravného usnesení, zastavil.

7. Pokud jde o výrok III. rozsudku o nákladech řízení, o těchto rozhodl soud prvního stupně správně co do důvodu, když právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), nikoli však co do výše. Podle obsahu spisu je totiž třeba za účelně vynaložené náklady žalovaného považovat mimosmluvní odměnu za 6 úkonů právní služby po 11 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, námitky a účast při jednáních dne 29. 3. 2016, 16. 6. 2016 a 21. 3. 2023 a studium spisu dle výzvy soudu prvního stupně dne 4. 7. 2016) podle § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ d/ a g/ a § 11 odst. 3 při použití § 11 odst. 1 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mimosmluvní odměnu za 1 úkon právní služby po 5 550 Kč coby jedné poloviny odměny (odvolání proti usnesení ze dne 25. 5. 2021, č. j. 38 Cm 103/2014-800) podle § 11 odst. 2 písm. c/ uvedené vyhlášky, mimosmluvní odměnu za 1 úkon právní služby po 5 550 Kč coby jedné poloviny odměny (označení důkazů z trestního spisu podáním ze dne 8. 7. 2016 dle výzvy soudu prvního stupně) podle § 11 odst. 3 za použití § 11 odst. 2 písm. a/ téže vyhlášky, 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky (2 400 Kč) a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (16 821 Kč). Nákladem řízení žalovaného je dále záloha na náklady důkazu jím složená ve výši 30 000 Kč, která byla zcela vyčerpána na vyplacení znalečného znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [právnická osoba] jako znaleckému ústavu.

8. K žalovaným dále uplatněným úkonům právní služby spočívajícím v jeho podáních ze dne 4. 4. 2017 a 20. 6. 2018 (návrhy na doplnění dokazování) odvolací soud uvádí, že odměna za ně neměla být žalovanému přiznána, neboť se jedná o pouhé důkazní návrhy žalovaného, které nelze hodnotit jako samostatné úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když činěny nebyly na výzvu soudu. Obdobné je třeba konstatovat ohledně podání žalovaného ze dne 6. 8. 2018 (návrh na doplnění otázek soudnímu znalci) a ze dne 18. 1. 2021 (vyjádření k závěrům znaleckého zkoumání a žádost o nařízení jednání). Pokud jde o žalovaným uplatněnou odměnu za úkon právní služby spočívající ve studiu spisu dne 22. 2. 2017, ze spisu se nepodává, že by tento úkon byl proveden dle výzvy soudu, jak žalovaný tvrdí. Ohledně vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 1. 4. 2019, č. j. 38 Cm 103/2014-702, je třeba uvést, že úspěch žalovaného v řízení o tomto odvolání byl pouze částečný (v rozsahu 50 %) a není proto namístě náhradu nákladů za tento úkon žalovanému přiznat. V případě odvolání původního žalobce proti usnesení ze dne 2. 2. 2015, č. j 38 Cm 103/2014-82, byl pak zcela úspěšný původní žalobce, v důsledku čehož není účelně vynaloženým nákladem vyjádření žalovaného k tomuto odvolání. Vzhledem k tomu, že za úkony shora vyjmenované odměna dle advokátního tarifu žalovanému nenáleží, neměly mu být přiznány ani jím dále účtované paušální náhrady hotových výdajů ani náhrada za daň z přidané hodnoty z nákladů řízení, které nebyly shledány účelně vynaloženými.

9. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění jeho opravného usnesení, změnil podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a/ ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 126 921 Kč.

10. Výrok III. byl změněn rovněž co do lhůty plnění, a to tak, že povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve shora uvedené výši byla žalobkyni uložena ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. Při úvaze o možnosti určit dobu k plnění delší než třídenní, popř. stanovit plnění ve splátkách, jak předpokládáno ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., přihlédl odvolací soud zejména k tomu, že pro žalobkyni mohlo být skutečně překvapivé, že soud prvního stupně rozhodnutí o věci samé (výrok II. rozsudku) spojil s rozhodnutím o žalobkyní podaném návrhu na vstup [Anonymizováno] do řízení na její místo (výrok I. rozsudku), třebaže správně mělo být o tomto návrhu rozhodnuto samostatným usnesením a teprve po jeho právní moci mělo být v řízení pokračováno. Žalobkyně tak jistě nemohla předpokládat, že k rozhodnutí o věci samé dojde již při jednání konaném dne 21. 3. 2023, když k tomuto datu nebyl okruh účastníků řízení s ohledem na jí podaný návrh na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. pravomocně vyřešen.

11. Oproti tomu odvolací soud neshledal důvody pro poskytnutí možnosti platit náhradu nákladů řízení v měsíčních splátkách, jak žalobkyně v podaném odvolání navrhla. Příkladmo přitom odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5352/2016, v němž tento konstatoval, že pro uplatnění výjimky z třídenní lhůty k plnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Jak Nejvyšší soud zdůraznil, soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. V daném případě nelze přehlédnout procesní postupy žalobkyně, když ta navrhla svůj vstup do řízení na místo původního žalobce [Anonymizováno] a posléze se opakovaně pokoušela z řízení vymanit cestou dalších návrhů podle ustanovení § 107a o. s. ř. Pakliže do řízení vstoupila, muselo (či alespoň mohlo) jí být známo, že vedením sporu vznikají straně žalované náklady, které v případě jejího neúspěchu ve věci bude povinna hradit. Tyto okolnosti shledává odvolací soud dostatečně závažnými pro to, aby žádosti žalobkyně o plnění ve splátkách nebylo vyhověno, když za postačující považuje poskytnutí lhůty k plnění žalobkyni v délce dvou měsíců od právní moci rozsudku. Nadto nelze pominout, že výše náhrady nákladů řízení byla k odvolání žalobkyně poměrně významným způsobem snížena.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla s podaným odvoláním úspěšná v rozsahu 26 % a tedy po odečtení tomu odpovídajícího neúspěchu žalovaného (26 %) od jeho úspěchu (74 %) stíhá žalobkyni povinnost zaplatit mu 48 % náhrady nákladů odvolacího řízení. Tyto jsou tvořeny jednou polovinou mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně) po 7 900 Kč podle ustanovení § 7 bod 4. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 169 755 Kč (výše nákladů řízení přiznaných výrokem III. napadeného rozsudku). Dalším nákladem žalovaného je 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (892,50 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 2 468,40 Kč, jež odpovídá 48 % z nákladů žalovaného, jak jím byly vynaloženy v odvolacím řízení, je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.). S ohledem na výši takto přiznané náhrady nákladů odvolacího řízení žalovanému neshledal odvolací soud důvody pro určení delší lhůty ke splnění povinnosti žalobkyní tyto zaplatit, než jak ji stanoví § 160 odst. 1 o. s. ř.