o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 529 073 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 1 763,57 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2023, č. j. 49 Cm 48/2019-338, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15. března 2023, č. j. 49 Cm 48/2019-346,

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 29. 4. 2019 domáhal vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 529 073 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 13. 4. 2017 do zaplacení a směnečné odměny 1 763,57 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba] vystavila na řad žalobce dne 1. 10. 2015 směnku vlastní se směnečným penízem 529 073 Kč, splatnou dne 12. 4. 2017 v [adresa]. Žalovaný se ve směnce zavázal jako směnečný rukojmí.

2. Dne 21. 5. 2019 vydal soud směnečný platební rozkaz pod č. j. 49 Cm 48/2019-10 (dále též SPR), proti kterému podal žalovaný včas tyto námitky:

1) Žalovaný směnku nepodepsal, v den údajného podpisu směnky 1. 10. 2015 byl hospitalizován v nemocnici, žalovaný předkládá propouštěcí zprávu nemocnice v [adresa] z 2. 10. 2015. Žalovaný navrhuje ustanovit znalce v oboru písmoznalectví. K otázce pravosti podpisu žalovaného byl již jeden znalecký posudek vypracován, nikoliv však s přesvědčivými výsledky.

2) Blankosměnku měl za výstavce [právnická osoba] podepsat p. [Anonymizováno] a podle informace jím poskytnuté měla být vyplněna teprve na základě smlouvy o odběru piva. Žalobce by měl prokázat, na základě jakých skutečností směnku vyplnil.

3) Žalovaný vznáší námitku promlčení nároku, směnka mohla být vyplněna již dne 1. 10. 2015.

4) Nejde o cenný papír, ale jen o dlužní úpis a je povinností žalobce prokázat důvod vzniku závazku žalovaného.

3. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem, a k důkazu navrhl protokol o podpisu směnky, svědeckou výpověď zaměstnance žalobce [Anonymizováno], svědectví p. [Anonymizováno] a spis Policie ČR, zejména posudek znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno], kterým bylo zjištěno, že podpis žalovaného ve směnce je pravý. Žalovaný námitku nedostatku kauzy směnky nekonkretizoval, námitka excesivního vyplnění blankosměnky je lichá. Datum na směnce nemuselo odpovídat datu jejího skutečného podpisu, když zákon směnečný a šekový správnost uvedeného data jako podmínku platnosti směnky nevyžaduje. Směnka byla uplatněna před uplynutím promlčecí lhůty.

4. Žalovaný v replice uvedl, že do nemocnice byl přijat dne 30. 9. 2015 se zlomeninou pravého kotníku. Dne 1. 10. 2015 ve 12:30 hod. se žalovaný podrobil operaci v celkové anestezii, dne 2. 10. 2015 byl v odpoledních hodinách propuštěn z nemocnice. Dne 1. 10. 2015 nemohl žalovaný podepisovat směnku v Praze.

5. Soud předvolal [Anonymizováno], bývalého jednatele [právnická osoba], k podání svědecké výpovědi, ale předvolání se nepodařilo [Anonymizováno] doručit, neboť je neznámého pobytu (jeho adresa [adresa], je adresou městského úřadu).

6. Soudem ustanovená znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 12. 11. 2020 učinila závěr, že podpis žalovaného na směnce je velmi pravděpodobně pravý.

7. Žalovaný předložil posudek ze dne 10. 5. 2021 vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno], ve kterém znalec učinil závěr, že podpis žalovaného podpis žalovaného na směnce není s velkou pravděpodobností pravý.

8. Soud usnesením ze dne 24. 8. 2021 na č. l. 226 ustanovil [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“) znalcem k vypracování revizního posudku k oběma předchozím znaleckým posudkům. Tento znalec v revizním posudku ze dne 15. 11. 2022 učinil závěr, že nelze rozhodnout, zda se jedná o pravý podpis vyhotovený za nestandardních písařských podmínek, či jestli se jedná o padělek se snahou o nápodobu. Sporný podpis je velice jednoduchý, neobsahuje dostatečně hodnotné individuální znaky, které by posílily jak jeho rezistenci vůči napodobení, tak možnosti individuální identifikace. Co se týče obou zkoumaných znaleckých posudků, oba znalci se úplně nevypořádali se všemi hypotézami možného vzniku sporného podpisu. Oba přecenili význam zjištěných znaků, což vedlo ke stanovení příliš vysokého rozhodného závěru zkoumání.

9. Soud v bodu I. výroku rozsudku z 6. 3. 2023 směnečný platební rozkaz zrušil. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 196 502,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Doplňujícím rozsudkem z 15. 3. 2023 uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet soudu státem hrazené náklady na znalečné ve výši 16 577,98 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

10. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že směnka byla vystavena v Praze dne 1. 10. 2015 na řad žalobce výstavcem [právnická osoba] se směnečným penízem 529 073 Kč se splatností 12. 4. 2017 bez protestu s místem placení v [Anonymizováno]. Směnku jako směnečný rukojmí podepsali [Anonymizováno] a žalovaný dne 1. 10. 2015. Shodné zjištění soud učinil z protokolu o podpisu směnky. Trestní věc podezření ze spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku ve věci údajného padělání podpisu žalovaného na směnce byla odložena.

11. Soud provedl důkaz znaleckými posudky ke zjištění pravosti podpisu žalovaného na směnce. Ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyplynulo, že podpis žalovaného na směnce je s vysokou pravděpodobností pravý. Podle znaleckého posudku vypracovaného pro účely trestního řízení je podpis žalovaného na směnce pravděpodobně jeho pravým podpisem, nicméně s ohledem na grafickou nenáročnost sporného podpisu je závěr v otázce pravosti podpisu pouze v rovině střední pravděpodobnosti. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že podpis žalovaného na směnce s vysokou pravděpodobností není jeho podpisem. Z revizního znaleckého posudku č. j. KU-6347-1/ČJ-2021-2306DF ze dne 15. 11. 2022 [Anonymizováno] soud zjistil, že o pravosti podpisu žalovaného nelze rozhodnout z důvodu, že podpis žalovaného neobsahuje potřebné markanty a znaky v něm obsažené nemají dostatečnou identifikační hodnotu.

12. Svěděk [Anonymizováno], který u žalobce pracoval v oblasti komunikace se zákazníky a servisu, uvedl, že se jednalo o směnku ke smlouvě o marketingové podpoře, přičemž smlouvu i směnku měli všichni podepisovat v jeden okamžik. V daném případě směnku podepsal obchodník a ručitel, byť v jiný den. Směnka byla nejprve zaslána do Prahy, následně se zajišťoval podpis smluv a směnek u zákazníků, proto data podpisu směnky a vystavení směnky byla odlišná. K podpisu směnky došlo v provozovně [Anonymizováno][Anonymizováno]

13. Na základě shora uvedených znaleckých posudků dospěl soud k závěru, že se nepodařilo pravost podpisu žalovaného na směnce ani potvrdit ani vyvrátit. Ani výslechem svědka [Anonymizováno] (zaměstnanec žalobce) nebylo ničeho konkrétního zjištěno, podle svědka nebyla směnka podepsána 1. 10. 2015, datum vystavení směnky neodpovídalo datu podpisu směnky. Jestliže směnka byla skutečně podepsána od 1. 10. do 2. 10. 2015, bylo vyloučeno, aby směnku podepsal žalovaný, který nebyl v [Anonymizováno]. Z výpovědi svědka [Anonymizováno] měl soud za prokázané, že k podpisu směnky došlo v [Anonymizováno].

14. Soud na základě shora uvedených skutečností shledal námitku žalovaného ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce za důvodnou a dalšími námitkami se již pro nadbytečnost nezabýval. Z uvedeného důvodu zrušil SPR a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobci povinnost nahradit náklady státu za znalečné uhrazené státem nad rámec záloh složených účastníky.

15. Žalobce podal proti rozsudku včetně doplňujícího rozhodnutí včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a SPR ponechat v platnosti. V odůvodnění odvolání uvedl, že soud nesprávně odůvodnil rozsudek zejména znaleckým posudkem [Anonymizováno] a svědeckou výpovědí [Anonymizováno]. Výpověď svědka [Anonymizováno] prokázala pravost podpisu žalovaného, svědek [Anonymizováno] popsal postup praktikovaný při podpisu směnek a bylo vyloučeno, aby směnku podepsala osoba odlišná od žalovaného. O pravosti podpisu žalovaného svědčily protokol o podpisu směnky i smlouva o zajištění reklamních a propagačních služeb podepsaná výstavcem směnky a prvním směnečným rukojmím. Tato smlouva v čl. [Anonymizováno] obsahovala prohlášení o podpisu směnky žalovaným. Dále o pravosti podpisu svědčil též protokol o podání vysvětlení p. [Anonymizováno], který uvedl, že směnku podepsal. Tyto důkazy si vzájemně neodporovaly.

16. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé a opakovaném dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

17. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

18. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 1. 10. 2015 v Praze společností [právnická osoba], IČO [IČO], na řad žalobce se směnečným penízem 529 073 Kč a splatné dne 12. 4. 2017 v [adresa]. Na směnce jsou jako směneční rukojmí označeni [Anonymizováno] a žalovaný, přičemž u obou uvedených osob jsou na směnce vyznačeny podpisy. Směnka není rubopisována. Originál směnky je uložen v úschově soudu prvního stupně.

19. Odvolací soud ke směnce dodává, že tato má všechny náležitosti směnky vlastní dle zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) a není správný názor žalovaného, že se nejedná o cenný papír, nýbrž „jen“ o dlužní úpis (čtvrtá námitka proti SPR). U směnky nemá její majitel povinnost tvrdit a prokazovat důvod, proč směnečný dlužník směnku podepsal. Naopak toto břemeno tvrzení a důkazní tíží žalovaného. S ohledem na § 1791 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) žalobce není povinen tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaného a není povinen ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzal žalovaný na sebe směnečný závazek. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalovaného, který musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v nesměnečných řízeních.

20. Odvolací soud v obecné rovině dodává, že žalovaný je podle směnky směnečným rukojmím a rukojmí nemívají vždy vytvořen vlastní vztah k majiteli směnky, tj. uzavřenou tzv. směnečnou dohodu s majitelem směnky (na rozdíl např. od výstavce vlastní směnky). Často bývá důvodem přijetí rukojemského závazku výlučně vztah rukojmího ke směnečnému dlužníku, za kterého přejímá směnečné rukojemství, a tím zaručuje zaplacení směnky. Rukojmí tedy svým rukojemským závazkem zajišťuje splnění směnečného závazku, nikoliv však - jedná-li se o zajišťovací směnku - splnění závazku kauzálního, který je směnkou zajišťován. V takovém případě však na straně rukojmích absentuje vlastní vztah k majiteli směnky a v případě žaloby tito rukojmí nemají k dispozici námitku z vlastního vztahu vůči žalobci (kauzální námitku).

21. Vzhledem k uvedeným závěrům je nedůvodná čtvrtá námitka žalovaného proti SPR.

22. Ústřední námitkou žalovaného proti SPR bylo tvrzení, že směnku nepodepsal (první námitka). Odvolací soud měl pochybnosti o skutkovém závěru soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal pravost podpisu žalovaného ve směnce. Proto zopakoval níže uvedené důkazy, a to usnesením Policie ČR č. j. KRPA-170257-41/TČ-2018-000091-Šl z 22. 10. 2018 (č. l. 22-24 spisu), Protokolem o podpisu směnky datovaného dnem 1. 10. 2015 (č. l. 27 spisu), smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb číslo 8026S66675-04403177-150334 ze dne 1. 10. 2015 (č. l. 52-57 spisu) a výslechem svědka [Anonymizováno].

23. Z důkazu provedeného usnesením Policie ČR č. j. KRPA-170257-41/TČ-2018-000091-Šl z 22. 10. 2018 odvolací soud zjistil, že je v něm rekapitulovaná výpověď [Anonymizováno], ve které [Anonymizováno] uvedl, že směnku podepsal za výstavce i jako směnečný rukojmí a že v pozici směnečného rukojmího směnku podepsal i [Jméno žalovaného], podepisováno bylo před zástupcem společnosti [Jméno žalobce]. Dále je v usnesení rekapitulována výpověď [Jméno žalovaného], který uvedl, že směnku nepodepsal, nejedná se o jeho pravý podpis. V odůvodnění usnesení je též konstatováno, že podle znaleckého posudku písmoznalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] (vypracování znaleckého posudku zadala Policie) se jedná přavděpodobně o pravý podpis [Jméno žalovaného], ale s ohledem na velmi malý rozsah a grafickou nenáročnost sporného podpisu znalkyně učinila závěr o pravosti podpisu [Jméno žalovaného] pouze v rovine střední pravděpodobnosti. Policie dále uvádí svůj závěr, že požadavek [právnická osoba]. na zaplacení směnky je oprávněný s ohledem na pravost podpisů na směnce.

24. Z důkazu provedeného Protokolem o podpisu směnky odvolací soud zjistil, že je datován dnem 1. října 2015 a je podepsán zaměstnancem žalobce [Anonymizováno] pod prohlášením, že blankosměnka vystavená dne 1. října 2015 výstavcem [právnická osoba], je za přítomnosti [Anonymizováno] podepsaná výstavcem a směnečnými rukojmími Martinem Vyšínem, nar. 7. 5. 1971 a [Jméno žalovaného], RČ [RČ] (oba rukojmí jsou konkretizováni i svým bydlištěm). V prohlášení je dále uvedena smlouva č. [Anonymizováno]

25. Z důkazu provedeného smlouvou o zajištění reklamních a propagačních služeb číslo [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 1. 10. 2015 mezi [právnická osoba]. (žalobcem) jako objednatelem a [právnická osoba] jako dodavatelem. Za [právnická osoba] smlouvu podepsal jednatel [Anonymizováno]. Účelem smlouvy bylo stanovení podmínek spolupráce zejména za účelem reklamy a propagace výrobků – piva objednatele. V článku IX. odst. 3 je uvedeno, že dodavatel vystavil na řad objednatele vlastní blankosměnku, která je neúplná v části dne splatnosti a směnečné sumy. Zaplacení směnky je zaručeno rukojemským prohlášením [Jméno žalovaného], RČ [RČ] a [Anonymizováno]. Pokud dodavatel neuhradí jakoukoliv peněžitou pohledávku ze smlouvy, je objednatel oprávněn vyplnit v blankosměnce částku odpovídající peněžitým závazkům dodavatele a den splatnosti.

26. Odvolací soud vyslechl svědka [Anonymizováno]. Svědek vypověděl, že byl a je zaměstnancem [právnická osoba]. Protokol o podpisu směnky podepsal. Nevybavuje si konkrétně podpis směnky dle tohoto Protokolu, ale vždy byly směnky podepisovány v jeho přítomnosti a za přítomnosti osob uvedených v Protokolu, které před ním směnku podepsaly. Datum v Protokolu nemusí odpovídat realitě, může se stát, že protokol i se směnkou jsou ve skutečnosti podepsány o jeden až dva týdny později. Svědek nepodepisuje smlouvy, to dělají smluvní dodavatelé.

27. Odvolací soud z opakovaného dokazování učinil skutkový závěr, že žalobce unesl své důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaný podepsal předmětnou směnku jako směnečný rukojmí (viz níže).

28. Obvykle se otázka pravosti podpisu na směnce zkoumá znaleckým posudkem, ale znalecký posudek není jediný důkaz, který by byl s to potvrdit či vyvrátit pravost podpisu. Pravost podpisu může být prokázána i např. svědeckými výpověďmi nebo i uceleným řetězem nepřímých důkazů.

29. V obecné rovině odvolací soud poukazuje na to, že z tvorby znaleckých posudků hodnotících sporné podpisy je známo, že závěry posudků, že zkoumaný podpis je pravý, nejsou nikdy absolutní (tedy nikdy nezní tak, že zkoumaný podpis je stoprocentně pravý), nýbrž se pohybují v určité škále a „neexistuje přesně vyjádřená hranice mezi pravděpodobností a jistotou“ (viz článek „Interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání“ autorů Jiří Straka, Jan Zimmer a Jan Chmelík v Bulletinu advokacie č. 3/2010 str. 37 – 41, online https://advokatnidenik.cz/wp-content/uploads/BA 03 2010 web.pdf). Naopak s větší dávkou kategoričnosti jsou vyslovovány závěry u evidentně zfalšovaných podpisů (např. v případech, kdy falšovaný podpis není vyhotovován podle předlohy pravého podpisu).

30. V tomto případě soud prvního stupně učinil správný skutkový závěr, že znalecké posudky ve svém souhrnu neprokázaly, že by podpis žalovaného na směnce byl pravý, avšak ani z nich neplyne závěr, že by bylo zjištěno zfalšování podpisu žalovaného. Celková nejednoznačnost závěrů znaleckého dokazování nebyla způsobena tím, že by kterýkoliv ze znaleckých posudků zjistil nejistotu vyhotovení či nespontánnost sporného podpisu. Tato nejednoznačnost (zejména revizního znaleckého posudku zpracovaného Kriminalistickým ústavem) byla způsobena tím, že žalovaný má velmi zjednodušenou formu podpisu, která spíše připomíná parafu, má málo identifikačních markantů, a proto je prakticky nemožné učinit ve znaleckém posudku kategoričtější závěr. Pokud by tyto znalecké posudky byly jediným důkazem k otázce pravosti podpisu žalovaného, pak by byl správný závěr, že žalobce neunesl své důkazní břemeno k tvrzení, že podpis žalovaného na směnce je pravý. Tak tomu ale v tomto případě není (viz níže uvedené závěry odvolacího soudu).

31. Z usnesení Policie ze dne 22. 10. 2018 plyne, že [Anonymizováno], jednatel [právnická osoba], která směnku vystavila, potvrdil ve své výpovědi na Policii, že žalovaný směnku podepsal jako směnečný rukojmí, a to v přítomnosti pracovníka žalobce. V protokolu o podpisu směnky, datovaném dnem 1. 10. 2015, pracovník žalobce [Anonymizováno] potvrzuje, že v jeho přítomnosti žalovaný [Jméno žalovaného] směnku podepsal jako směnečný rukojmí. Pravdivost údajů v tomto Protokolu potvrdil i vyslechnutý svědek [Anonymizováno], který si sice konkrétně nevzpomněl na podpis tohoto Protokolu (což by, dodává odvolací soud, bylo po téměř devíti letech až nepřirozené), ale uvedl, že podpisy směnek a vyhotovování protokolů o těchto podpisech bylo v jeho pracovní náplni, a potvrdil, že vždy postupoval způsobem popsaným v předmětném Protokolu, tj. vždy byly směnky podepisovány v jeho přítomnosti a na základě těchto realizovaných podpisů vystavoval protokoly o podpisu směnky. Dále odvolací soud poukazuje i na smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb číslo [Anonymizováno], datovanou dnem 1. 10. 2015, ve které se uvádí, že zaplacení předmětné směnky ve formě blankosměnky bylo zaručeno rukojemským prohlášením žalovaného. Odvolací soud dodává, že žalovaný měl vztah k výstavci směnky [právnická osoba]. – žalovaný byl jednatelem uvedené společnosti od 16. 9. 2015 do 7. 2. 2017 (viz výpis z obchodního rejstříku). Nejedná se proto o situaci, kdy by směnečný rukojmí neměl žádnou spojitost s výstavcem směnky vlastní.

32. Odvolací soud na základě tohoto řetězu důkazů učinil závěr, že jím bylo prokázáno, že žalovaný směnku podepsal. Okolnost, že se tak nestalo dne 1. 10. 2015, ale později, nemá žádný právní význam. Tím je vyvrácena první námitka žalovaného proti SPR.

33. K třetí námitce proti SPR odvolací soud uvádí, že se právo na vyplnění blankosměnky nepromlčuje. Nepřichází v úvahu aplikace Čl. I § 70 ZSŠ, neboť právo vyplnit blankosměnku není směnečným nárokem. Neuplatní se § 609 věty první o. z., neboť v této věci je uplatněn nárok na zaplacení pohledávky ze směnky, nikoliv nárok z vyplňovací dohody. Kromě toho nárok věřitele z dohody o vyplnění blankosměnky není právem vymahatelným u soudu (tím je právo ze směnky), proto též z tohoto důvodu se vyplňovací právo nepromlčuje. Právo věřitele na vyplnění blankosměnky realizuje věřitel přímo jejím vyplněním. Toto právo je právem akcesorickým k předmětné listině – blankosměnce a je závislé na existenci blankosměnky. Pokud existuje blankosměnka, pak musí trvat i právo věřitele na její vyplnění, není-li toto právo jinak smluvně omezeno. Takovým omezením by např. byla dohodnutá lhůta, ve které by bylo možné blankosměnku doplnit. V případě jejího porušení by se ale jednalo o směnku vyplněnou v rozporu s dohodou o jejím vyplnění a ani zde by nepřicházelo v úvahu promlčení nároku.

34. Odvolací soud poukazuje i na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 228/2005 ze dne 19. 12. 2005, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 6/2007 na str. 29 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 49, s právní větou: Právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje.

35. Vzhledem k uvedeným závěrům je třetí námitka proti SPR nedůvodná.

36. Ve druhé námitce proti SPR žalovaný uvedl, že žalobce by měl prokázat, proč vyplnil blankosměnku. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na své závěry obsažené výše v odstavci 19. a 20. a zdůrazňuje, že břemeno tvrzení a důkazní k okolnosti, že byla (měla být) porušena dohoda o vyplnění blankosměnky (vyplňovací dohoda), leží na žalovaném a není na žalobci, aby tvrdil a prokazoval obsah vyplňovací dohody (jak byl oprávněn vyplnit blankosměnku) a obsah směnečné dohody (důvod, proč směnečný dlužník směnku podepsal). Z uvedeného důvodu proto nemůže druhá námitka vést ke zrušení SPR.

37. Žádná z námitek žalovaného proti SPR nebyla důvodná. Odvolací soud proto v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

38. V souladu § 224 odst. 1 a 2, § 137 odst. 1 a 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (námitkového řízení u soudu prvního stupně a řízení odvolacího) ve prospěch úspěšného žalobce.

39. Náklady žalobce v řízení u soudu prvního stupně o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu celkem 8 úkonů právní služby po 10 460 Kč (1 vyjádření ve věci samé a účast při 7 jednáních soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 8 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byla nákladem žalobce také záloha 5 000 Kč zaplacená na náklady znaleckého posudku nařízeného soudem prvního stupně dne 3. 6. 2020. Celková náhrada nákladů žalobce v tomto stupni činí 109 156,80 Kč.

40. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 460 Kč (odvolání a účast při 1 jednání u odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestě k 1 jednání u odvolacího soudu ve výši 600 Kč (100 Kč x 6 půlhodin) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání u odvolacího soudu ve výši 1 656,64 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem také zaplacený soudní poplatek 26 542 Kč za podané odvolání. Celková náhrada nákladů žalobce v tomto stupni činí 55 311,73 Kč.

41. Náklady státu v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v zaplaceném znalečném. Znalkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zaplaceno znalečné ve výši 10 600 Kč a 1 350 Kč, znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zaplaceno znalečné 1 350 Kč a znalci [Anonymizováno] bylo zaplaceno znalečné 23 277,98 Kč. Vyplacené znalečné činilo celkem 36 5577,98 Kč. Z této částky bylo 20 000 Kč uhrazeno s žalobcem složené zálohy 5 000 Kč a ze žalovaným složené zálohy 15 000 Kč. Proto bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo žalovanému zaplatit státu náhradu nákladů řízení, kterou hradil stát, a to částku 16 577,98 Kč.