o zaplacení 1 384 855 Kč s příslušenstvím a 1 404 676 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. května 2023, č. j. 68 Cm 93/2019-156

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podaným odvoláním proti rozsudku téhož soudu ze dne 1.12.2022, č. j. 68 Cm 93/2019-117. V odůvodnění zejména uvedl, že žalovaný 2. svou žádost o osvobození od soudních poplatků řádně neodůvodnil, když z obsahu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech není zřejmé, v jaké výši splácí splátky z půjčky poskytnuté [právnická osoba]., jaké jsou finanční zůstatky na jeho účtu s tím, že vykonává funkci jednatele a likvidátora ve společnosti [právnická osoba] v likvidaci a je rovněž odpovědným zástupcem podnikatele [Anonymizováno] (IČ: [IČO]) s tím, že tvrzený příspěvek bydlení ve výši 7 000 Kč není žádným způsobem doložen a není zřejmé, zda se jedná o příspěvek na bydlení nebo o úhradu nájemného.

2. Žalovaný 2. se proti tomuto usnesení včas odvolal a navrhl jeho zrušení s tím, že teprve při vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech si uvědomil, že splácí půjčku ve výši 6 162 Kč (a nikoli 4 800 Kč) [právnická osoba]. a snaží se plnit i jiné finanční závazky. Žalovaný 2. nezřídil bankovní účet, neboť v rámci exekučního řízení by stejně nemohl s finančními prostředky disponovat. Pokud žalovaný 2. uvedl, částka ve výši 7 000 Kč představuje jeho příspěvek na bydlení, pak se jedná o náklady, které se pohybují pod průměrem takových nákladů. Žalovaný 2. sice zastává funkci jednatele a likvidátora společnosti [právnická osoba] v likvidaci, nepobírá však žádnou odměnu za výkon těchto funkcí s tím, že tato společnost nemá žádný majetek.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

4. Podle § 138 odst.1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti nebo zcela osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a takové rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno.

5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku znemožněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Důkazní břemeno ohledně prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudního poplatku tíží žadatele, který je povinen uvést rozhodné skutečnosti pro přiznání osvobození. Je třeba přihlédnout k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším okolnostem (včetně toho, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu).

6. Jedním z předpokladů pro přiznání osvobození je i posouzení skutečnosti, zda se nejedná o svévolné či bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z tohoto pohledu nelze úspěšnost odvolání žalované předjímat a nelze ani vyloučit, že bude v odvolacím řízení úspěšná. Výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedeném návrhu lze však považovat tento předpoklad za splněný.

7. Zásadním předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti žadatele týkající se osvědčení jeho majetkových a výdělkových poměrů. Povinnost k doložení rozhodných skutečností tíží žadatele, nikoli soud (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.1.2005, č. j. Azs 343/2004-50 publikovaný pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

8. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků zdůraznil Nejvyšší soud ČR např. v usneseních ze dne 17.7.2017, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18.9.2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ale rovněž Ústavní soud opakovaně akcentoval povinnost žadatele poskytnout úplný a přesný obraz o svých majetkových poměrech (usnesení ze dne 3.2.2016, sp. zn. I.ÚS 311/16).

9. Z předloženého Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného 2. vyplynulo, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba]., [adresa] pobírá průměrný měsíční čistý příjem ve výši 24 828 Kč, jiné příjmy z podnikání ani dávky sociální podpory nepobírá, splácí dluh [právnická osoba]. v měsíčních splátkách po 6 162 Kč s tím, že jeho příspěvek na bydlení v rámci rubriky „nájemného“ činí 7 000 Kč..

10. Je třeba konstatovat, že žalovaný 2. ničeho neuvedl ani nedoložil ohledně konkrétní výše nákladů spojených s bydlením, tj. výši nájemného, náklady za odběr el. energie, vodného, stočného, výdaje na dopravu (vzdálenost mezi bydlištěm žalovaného 2. a jeho pracovištěm činí cca 140 km), výdaje za stravu, ošacení, za používání telefonu a za jiné životní potřeby. Dle výpisu z Centrální evidence obyvatel je adresou trvalého pobytu žalovaného „ohlašovna“, tj. sídlo [právnická osoba] v [Anonymizováno]. Pokud žalovaný 2. žádá od státu dobrodiní v podobě úlevy na soudním poplatku, je také povinen vyjevit své faktické bytové poměry, zda bydlí u rodičů, u přítelkyně, v nájmu a jaká je výše nájemného a ostatních nákladů spojených s bydlením. Odvolací soud má za to, že žalovaný 2. úplně a věrohodně nevylíčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Za situace, kdy je žalovaný 2. samostatnou osobou v produktivním věku, se proto nejeví jediný měsíční příjem ve výši 24 828 Kč jako dostačující pro celkové náklady žalovaného 2. spojené s bydlením a plněním základních životních potřeb s vědomím závazků v podobě pravidelných splátek [právnická osoba]., závazků z exekuce a nákladů právního zastoupení advokátem v trvání více jak tří let s tím, že žalovaný 2. nepožádal soud o ustanovení zástupce za podmínek § 30 o. s. ř. a není ani příjemcem dávek sociální podpory.

11. S ohledem na výše uvedené, kdy žalovaný 2. zcela nevylíčil své osobní a majetkové poměry, neshledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, a proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

12. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodne za podmínek § 151 odst.1 o. s. ř. soud prvního stupně v konečném rozhodnutí.