o zaplacení 488 971 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. července 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-43

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 11. 11. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 488 971 Kč se 6% úrokem z této částky od 5. 7. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 630 Kč ze směnky, která byla podle tvrzení v žalobě vystavena žalovanými jako blankosměnka dne 2. 6. 2016 s doložkou bez protestu nikoli na řad žalobkyně. Jak žalobkyně uvedla, blankosměnku byla oprávněna doplnit podle dohody o jejím vyplnění sjednané v čl. II. odst. 2.5. smlouvy o půjčce ze dne 2. 6. 2016 č. 4161601. Žalobkyně blankosměnku doplnila o směnečnou sumu 491 521 Kč a o údaj splatnosti 4. 7. 2019. Směnka, jejímž platebním místem je [adresa], nebyla žalovanými zaplacena ani na základě předžalobních upomínek ze dne 4. 7. 2019 a 2. 11. 2020.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 1. 12. 2020, č. j. 41 Cm 99/2020-12, proti kterému podal žalovaný 1. včasné námitky. Pokud jde o žalovanou 2., vůči ní byl směnečný platební rozkaz zrušen usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 1. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-23, neboť se ho nepodařilo doručit do jejích vlastních rukou.

3. Žalovaná 2. se k žalobou uplatněnému nároku v průběhu řízení nevyjádřila, v podání ze dne 23. 3. 2021, jímž společně se žalovaným 2. žádala o odročení jednání soudem prvního stupně nařízeného na den 29. 3. 2021, pouze namítla, že její trvalé bydliště je v Praze a že řízení by tak mělo probíhat u soudu věcně a místně příslušného.

4. Usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-30, soud prvního stupně rozhodl, že námitka místní nepříslušnosti soudu vznesená žalovanými se zamítá (výrok I.). Žalovaní byli tímto usnesením zároveň vyzváni k doplnění námitky věcné nepříslušnosti soudu o uvedení soudu, který navrhují jako soud věcně příslušný, a k odůvodnění této námitky ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení (výrok II.). V reakci na to žalovaní opětovně namítli místní nepříslušnost Krajského soudu v Plzni s odůvodněním, že veškerá dokumentace byla podepisována v [Anonymizováno] ([Anonymizováno]). Navrhli zároveň postoupení věci Okresnímu soudu v Praze.

5. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti vůči žalovanému 1. (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se žalovaným 1., jemuž tato povinnost byla uložena směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2020, č. j. 41 Cm 99/2020-12, směnečný peníz ve výši 488 971 Kč se 6% úrokem z částky 488 971 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 1 630 Kč (výrok II.), že žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 25 555,20 Kč (výrok III.) a že žalovaná 2. je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 62 863,80 Kč, a to společně a nerozdílně se žalovaným 1., jemuž tato povinnost byla stanovena směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2020, č. j. 41 Cm 99/2020-12, a výrokem III. rozsudku (výrok IV.).

6. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že námitka místní nepříslušnosti, kterou žalovaní vznesli současně se žádostí o odročení jednání ze dne 23. 3. 2021, byla zamítnuta usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-30. Pokud jde o námitku věcné nepříslušnosti, k této přihlíženo nebylo, neboť žalovaní v soudem stanovené lhůtě neodstranili její vady spočívající v tom, že neuvedli, který soud je jimi navrhován jako soud věcně příslušný. Přihlíženo nebylo ani k další námitce místní nepříslušnosti obsažené v podání doručeném soudu dne 2. 7. 2021, neboť podána byla mimo časový rámec zákonem stanovený pro její uplatnění. Soud prvního stupně dále uvedl, že jednání nařízené na den 7. 7. 2021 se konalo v nepřítomnosti žalovaných podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Konstatoval, že předmětná směnka byla vystavena jako blankosměnka, která byla vyplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu obsaženou ve smlouvě o půjčce ze dne 2. 6. 2016. Z povahy směnky jako abstraktního a nesporného závazku vyplývá, že její majitel nemusí při předložení k placení, popř. při jejím vymáhání prokazovat, že mu povinný směnečnou sumu skutečně dluží a že důkazní břemeno leží nikoli na oprávněném, nýbrž na povinném. Pokud ten toto břemeno neunese, bude nucen podle směnky plnit. Tím, že se žalovaní bez omluvy nedostavili k nařízenému jednání, zbavili se možnosti být soudem poučeni o nutnosti unesení důkazního břemene. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku popsal vztahy mezi žalobkyní a žalovaným 1. a uzavřel, že žalovaným 1. vznesené námitky nejsou důvodné. Ve vztahu k žalované 2. konstatoval, že žádné námitky vůči žalobkyní uplatněnému nároku nevznesla. Žalobkyně tak uplatnila právo z platné směnky vlastní, z níž jí vznikl vůči žalovaným jako výstavcům směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze se směnečným úrokem a směnečnou odměnou. Směnečný platební rozkaz byl proto vůči žalovanému 1. ponechán v platnosti a žalované 2. byla stanovena povinnost zaplatit směnečný peníz s postižními nároky společně a nerozdílně se žalovaným 1., jemuž tato povinnost byla stanovena směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným. Výrok o nákladech námitkového řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu ve výši odpovídající mimosmluvní odměně za dva úkony právní služby, dvěma paušálním náhradám hotových výdajů a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty. Týmž ustanovením je odůvodněn výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2., s tím, že vůči této žalované bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku za žalobu, mimosmluvní odměny za 3 úkony právní služby, 3 paušálních náhrad hotových výdajů a dále ve výši náhrady za 21% daň z přidané hodnoty. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla žalované 2. stanovena společně a nerozdílně se žalovaným 1., jemuž tato povinnost byla uložena co do částky 50 086,20 Kč směnečným platebním rozkazem a co do částky 12 777,60 Kč výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně.

7. Proti rozsudku podali žalovaní včasná odvolání. Uvedli, že žádost o odročení jednání doručená soudu prvního stupně dne 26. 3. 2021 obsahovala „také dotaz nikoliv námitku proč se soud koná v [Anonymizováno]“. K poukazu soudu prvního stupně na to, že nereagovali na výzvu k doplnění námitky věcné nepříslušnosti, namítli, že reakce na výzvu byla odeslána doporučeně asistentce soudce [Anonymizováno]. Uvedli dále, že námitka místní nepříslušnosti soudu se zasílala z důvodu přesunutí věci do [Anonymizováno], aby žalovaní měli jistotu, že se budou moci k soudu dostavit a bránit se proti žalobkyni, jelikož nemají od žalobkyně ani od „Ekonomických staveb“ žádný doklad o zaslání peněz. Jediné, co mají k dispozici, je smlouva, jinak žádné další poklady ani jejich kopie jim ani žalobkyně ani „[Anonymizováno]“ nedodaly. Podáním ze dne 8. 9. 2021 žalovaní svá odvolání doplnili tak, že zástupkyně žalobkyně je i zástupkyní [Anonymizováno] a že žaloba byla podána k Okresnímu soudu v [adresa], který vyslovil místní nepříslušnost z důvodu trvalého pobytu žalovaných v [Anonymizováno]. K tomuto podání přiložili kopii části usnesení Okresního soudu v [adresa] bez data jeho vydání a čísla jednacího, kopii čl. III., IV. a V. blíže nekonkretizované smlouvy datované dnem 20. 8. 2019 a kopii podacího lístku ze dne 30. 4. 2021. Navrhli, aby věc byla znovu projednána u soudu, který náleží k místu trvalého bydliště žalovaných z důvodu bezproblémového dostavení se k jednání.

8. Žalovaný 1. nezaplatil v soudem stanovené lhůtě část soudního poplatku za podané odvolání ve výši 12 266 Kč, v důsledku čehož bylo řízení o jím podaném odvolání proti rozsudku shora uvedenému zastaveno postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 2022, č. j. 41 Cm 99/2020-90, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2022, č. j. 5 Cmo 11/2022-105.

9. Předmětem odvolacího řízení tak nadále bylo pouze odvolání žalované 2. proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně.

10. Žalobkyně se k odvolání žalované 2. nevyjádřila.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu dotčeném odvoláním žalované 2., tedy v jeho výrocích II. a IV., včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.).

12. Vzhledem k tomu, že podáním ze dne 1. 9. 2022 sdělila žalovaná 2. k výzvě odvolacího soudu dané usnesením ze dne 19. 8. 2022, č. j. 5 Cmo 52/2022-114, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a že u žalobkyně odvolací soud týž souhlas předpokládal postupem podle ustanovení § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř., neboť ke shora uvedenému usnesení se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, bylo o odvolání žalované 2. rozhodnuto podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, přičemž k veřejnému vyhlášení rozsudku došlo dne 22. 9. 2022 (§ 156 odst. 1 o. s. ř.).

13. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

14. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že směnka, ze které žalobkyně právo v soudním řízení vůči žalované 2. uplatnila, je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které žalobkyni jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 4. 7. 2019, kdy se stala splatnou, nárok na její zaplacení žalovanou 2. coby výstavcem směnky podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ. Závazek žalované 2. je přitom závazkem společným a nerozdílným se závazkem žalovaného 1., který je na směnce rovněž v pozici jejího výstavce (čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ).

15. Žalovaná 2. v řízení před soudem prvního stupně proti nároku ze směnky ničeho nenamítla a svou obranu založila výlučně na tom, že Krajský soud v Plzni není soudem věcně a místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Soud prvního stupně výrokem I. usnesení ze dne 12. 4. 2021, č. j. 41 Cm 99/2020-30, rozhodl o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, jak žalovanými byla uplatněna v podání ze dne 23. 3. 2021. Pokud jde o námitku věcné nepříslušnosti, k této nepřihlížel s odůvodněním, že přes výzvu danou žalovaným výrokem II. usnesení shora uvedeného nebyla odstraněna její vada spočívající v tom, že žalovaní neuvedli, který soud je podle nich soudem věcně příslušným. Uvedený postup neshledává odvolací soud správným, neboť ustanovení § 104a o. s. ř. pro námitku věcné nepříslušnosti takovou náležitost nestanoví. Pakliže žalovanou 2. byla vznesena námitka věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Plzni, mělo být postupováno podle ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř., tedy věc měla být po zjištění stanoviska strany žalující předložena k rozhodnutí o věcné příslušnosti nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud k námitce věcné nepříslušnosti nepřihlédl, nicméně uvedená vada není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), neboť věcná příslušnost Krajského soudu v Plzni je dána podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. j/ o. s. ř., podle něhož k projednání nároků ze směnek jsou věcně příslušné krajské soudy.

16. Pochybení je třeba konstatovat též ohledně postupu soudu prvního stupně, nakolik jím nebylo podle ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. rozhodnuto o další námitce místní nepříslušnosti vznesené žalovanými v podání ze dne 30. 6. 2021. Ani v tomto případě se však nejedná o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť v obvodu Krajského soudu v Plzni se nachází platební místo směnky, jímž je [adresa]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu právě u Krajského soudu v Plzni, provedla volbu místní příslušnosti ve smyslu ustanovení § 87 písm. e/ o. s. ř., podle kterého je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a o. s. ř., k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru.

17. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná 2. do data vyhlášení napadeného rozsudku směnku, z níž žalobkyně vůči ní právo uplatnila a kterou soudu prvního stupně předložila v jejím prvopise, nijak nezpochybnila a proti směnce jako takové ničeho nenamítla. Totéž lze konstatovat i ve vztahu k důvodu, který k vystavení směnky vedl, když ani v tomto směru nebylo žalovanou 2. v řízení před soudem prvního stupně ničeho tvrzeno, natožpak jakkoli zpochybňováno. Je proto třeba vycházet z abstraktního charakteru směnky, který se projevuje v tom, že práva se směnkou jako cenným papírem spojená jsou přímo ve směnečné listině inkorporována, důsledkem čehož je, že každý oprávněný majitel směnky se může uspokojení těchto práv ze směnky domáhat na směnečném dlužníku, aniž by musel tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Abstraktnost směnečných závazků se dále projevuje v tom, že tyto vznikají nezávisle na závazkových vztazích, v souvislosti se kterými byla směnka vystavena.

18. Vzhledem k tomu, že právo žalobkyně, na jejíž řad směnka byla vystavena, domáhat se plnění z ní proti žalované 2. je zcela nepochybné, postupoval soud prvního stupně správně, pokud žalované 2. uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 488 971 Kč (čl. I. § 48 odst. 1 bod 1. ZSŠ) se 6% úrokem z této částky od 5. 7. 2019 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1 bod 2. ZSŠ) a směnečnou odměnou ve výši 1 630 Kč, která odpovídá 1/3 % směnečného peníze (čl. I. 48 odst. 1 bod 4 ZSŠ), a to společně a nerozdílně se žalovaným 1., který byl k témuž plnění zavázán směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným (čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ).

19. Pokud jde o skutečnosti žalovanou 2. uváděné v odvolacím řízení, nakolik směřovaly proti nároku ze směnky, k těmto odvolací soud nemohl přihlédnout se zřetelem na režim tzv. neúplné apelace vyjádřený v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť se jedná o nová skutková tvrzení, která bylo třeba uplatnit v řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a že se nejedná o žádný z případů ve zmiňovaném ustanovení uvedených, nebylo možno se zabývat tvrzeními žalované 2., jež byly obsahem jí podaného odvolání proti rozsudku ve věci vydanému.

20. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek vůči žalované 2. potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. v jeho výroku II. o věci samé a rovněž ve výroku IV. o nákladech řízení, když tyto byly soudem prvního stupně přiznány v rozsahu odpovídajícím nákladům, jak v řízení byly účelně vynaloženy úspěšnou žalobkyní.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně a žalovaná 2. vůči sobě navzájem na jejich náhradu nemají právo.