Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Cmo 47/2022-74 ECLI:CZ:VSPH:2022:5.Cmo.47.2022.1 Usnesení

o zaplacení částky 204 597 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 49 Cm 114/2021-65

JUDr. Ladislav Derka · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 30. 8. 2022

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Ivy Horákové ve věci

žalobkyně: [Anonymizováno],

sídlem [Anonymizováno],

zastoupená advokátem [Jméno advokáta A],

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalované: [Jméno žalované]., IČO: [IČO žalované],

sídlem [Adresa žalované]

zastoupené advokátem [Jméno advokáta B],

sídlem [Adresa advokáta B]

o zaplacení částky 204 597 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 49 Cm 114/2021-65


Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 48/2014 se nepřerušuje.

1. Žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 26.7.2021 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 204 597 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody v souvislosti s uzavřenou Smlouvou o zajišťovacím převodu práva k 54 ks kmenovým akciím na majitele ve jmenovité 1 000 000 Kč každé akcie emitovaných společností [právnická osoba]. s tím, že smlouva byla shledána za absolutně neplatnou z důvodu dohody o „propadné zástavě akcií“. Z výše uvedeného důvodu nemohlo platně dojít k platnému převodu výše uvedených akcií ze strany žalobkyně na žalovanou. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2020, č. j. 2 Cmo 280/2018-705, který ve shodě s usnesením téhož soudu ze dne 25.5.2017, 7 Cmo 191/2016-759 dospěl k závěru, že žalobkyně je nepřetržitě akcionářem společnosti [právnická osoba]. s podílem 98%.

2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 27.1.2022 platební rozkaz č. j. 49 Cm 114/2021-27, proti kterému v zákonné lhůtě podala žalovaná blanketní odpor a v písemném vyjádření ze dne 21.3.2022 uplatnila námitku promlčení nároku s odůvodněním, že o vzniku škody a kdo za ni odpovídá, se žalobkyně dozvěděla již dne 12.12.2012 v souvislosti s podanou žalobou č. j. 23 Cm 48/2014 s tím, že subjektivní promlčecí doba uplynula nejpozději dne 12.12.2014 a objektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne 16.8.2014. V další části žalovaná zpochybnila vznik škody jako takový včetně neexistence porušení povinností žalovanou.

3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2.6.2022 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze č. j. 23 Cm 48/2014 s tím, že u tohoto soudu probíhá řízení o zaplacení náhrady škody ve výši 54 000 000 Kč mezi týmiž účastníky a na základě shodného skutkového stavu. Další vedení tohoto řízení je tak v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když účastníci vznášejí shodná tvrzení a závěry jednoho řízení jsou aplikovatelné v druhém řízení s vědomím toho, že řízení č. j. 23 Cm 48/2014 je v pokročilejší fázi. Soud prvního stupně proto postupoval dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení přerušil do pravomocného skončení věci č. j. 23 Cm 48/2014.

4. Žalovaná podala proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě odvolání písemným podáním ze dne 20.6.2022, ve kterém uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila proti žalované nárok na náhradu škody až dne 26.7.2021 vycházeje ze shodného skutkového základu jako v řízení (č. j. 23 Cm 48/2014) zahájeným dne 12.12.2012, nezabýval se soud námitkou promlčení uplatněnou žalovanou ve vyjádření ze dne 21.3.2022. Z tohoto důvodu není proto nutné vyčkat výsledku dříve zahájeného řízení. Žalovaná poukázala na skutečnost, že promlčením nároku se soud v původním řízení nezabýval, a proto ani neprobíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Vedení řízení o zaplacení částky 204 597 000 Kč představuje pro žalovanou újmu velkého rozsahu.

5. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně bez nařízení jednání dle § 212 a § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

8. Mezi účastníky není sporným, že v rámci tohoto řízení uplatňuje žalobkyně vůči žalované další nárok z titulu náhrady škody ve výši 204 597 000 Kč a ze zcela shodného skutkového základu uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 54 000 000 Kč v řízení č. j. 23 Cm 48/2014 zahájeném dne 12.12.2012.

9. S vědomím toho, že u soudu prvního stupně probíhá řízení mezi stejnými účastníky vycházeje ze zcela shodného skutkového základu, bylo řízení přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu hospodárnosti řízení, neboť z rozhodovací činnosti soudu je známo, že v řízení č. j. 23 Cm 48/2014 bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování včetně zadání znaleckého posudku a vydáno několik rozhodnutí soudy prvního i druhého stupně. V obecné rovině proto nelze vytknout soudu prvního stupně žádného pochybení, pokud v zájmu hospodárnosti řízení chtěl vyčkat pravomocného rozsudku ve věci č. j. 23 Cm 48/2014, než paralelně vést v tomto řízení shodné dokazování ze stejného skutkového základu.

10. Vzhledem však k tomu, že žalobkyně uplatnila v tomto řízení vůči žalované další nárok na náhradu škody, vycházeje ze shodného právního základu až dne 26.7.2021, bylo na místě se zabývat uplatněnou námitkou promlčení a postup soudu, který řízení přerušil dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., lze tak hodnotit jako předčasný. Otázku, zda byl nárok uplatněn včas a není promlčen, je schopen soud prvního stupně si zodpovědět sám bez ohledu na stav řízení a výsledky dokazování ve věci č. j. 23 Cm 48/2014, přičemž tuto otázku k námitce žalované bude muset vždy vyřešit. Na soudu prvního stupně proto bude, aby (za předpokladu vzniku škody a při porušení právní povinnosti žalovanou) jako otázku předběžnou posoudil, kdy se žalobkyně jako poškozená strana dozvěděla o výši uplatněné škody a kdo za ni odpovídá. Pokud dospěje k závěru, že nárok byl uplatněn po uplynutí promlčecí lhůty a je promlčen, není důvodu provádět další dokazování, případně vyčkat výsledků souběžně probíhajícího řízení č. j. 23 Cm 48/2014 a lze rozhodnout ve věci samé. Teprve v případě, když soud po posouzení námitky promlčení dospěje k závěru, že nárok žalobkyně byl uplatněn v zákonné lhůtě, je třeba pečlivě posoudit v zájmu hospodárnosti řízení, zda lze v řízení pokračovat a v takovém případě vyjít z výsledků dokazování ve věci č. j. 23 Cm 48/2014 při vědomí výše uplatněného nároku a ve věci meritorně rozhodnout nebo řízení přerušit za podmínek § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a vyčkat pravomocného skončení dříve zahájené věci.

11. Na základě výše uvedených závěrů postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení nepřerušil, jak uvedeno ve výroku usnesení odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.)