o zaplacení náhrady škody 350 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022, č. j. 73 Cm 198/2020-50,

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 31. 12. 2020 Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhal proti žalovanému zaplacení náhrady škody ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím spočívající v povinnosti úhrady nákladů řízení v souvislosti s podáním tzv. akcionářské žaloby proti tehdejším členům představenstva žalobce [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále též „Členové představenstva žalobce“).

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný podal jménem žalobce dle § 182 odst. [právnická osoba] zákoníku v roce 2013 žalobu proti tehdejším členům představenstva žalobce o náhradu škody 10 852 000 Kč (dále též „Žaloba“ nebo „akcionářská žaloba“). Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 296/2013-261 z 10. 5. 2018 ve spojení s odvolacím rozhodnutím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 252/2018-293 z 21. 5. 2019 (dále též „Rozsudky“) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně 532 000 Kč a 542 600 Kč za řízení před odvolacím soudem, náhradu nákladů žalovaným 2 160 304,96 Kč před soudem prvního stupně a 379 727 Kč před odvolacím soudem. Žalobce tvrdil vznik škody v celkové výši 2 540 031,96 Kč způsobený podáním žaloby, čímž žalovaný porušil svou povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na právech jiného. Výši škody 350 000 Kč uplatněné vůči žalovanému odůvodnil žalobce tím, že tato částka byla dosud ze strany žalobce na náhradě nákladů řízení uhrazena společnosti [právnická osoba], právnímu nástupci členů představenstva žalobce jako žalovaných ve věci sp. zn. 73 Cm 296/2013.

3. Žalovaný se bránil tím, že akcionářská žaloba byla zamítnuta jen z důvodu neunesení důkazního břemene, nikoli z důvodu účelového podání žaloby. Akcionářská žaloba byla založena na skutečnosti, že po dobu, kdy žalovaní členové představenstva žalobce vykonávali své funkce, došlo k poklesu hodnoty majetku žalobce v důsledku zmaření investic do dceřiných společností žalobce a bezdůvodného ukončení spolupráce s [právnická osoba]. Podáním akcionářské žaloby bylo pouze vykonáno akcionářské právo a sama skutečnost, že akcionářské žalobě nebylo vyhověno, nemůže jít k tíži akcionáře (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 736/2016 z 26. 4. 2017). Jinak by tomu bylo v případě, že by se ze strany žalovaného jednalo o zneužití práva, což nebylo v řízení o akcionářské žalobě zjištěno.

4. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 10. 5. 2022 žalobu zamítl. V bodu II. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 60 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný byl 48% akcionářem žalobce. Dalšími akcionáři žalobce byl [právnická osoba]. (36% akcionář) a [Anonymizováno] (16% akcionář). Žalovaný spatřoval důvody pro podání akcionářské žaloby ve skutečnosti, že členové představenstva žalobce porušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když zmařili investici žalobce do dceřiných společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]., nesjednali zajištění pohledávek žalobce za těmito dceřinými společnostmi, zapříčinili řadu sporů, bezdůvodně ukončili spolupráci s [právnická osoba]. a způsobili škodu třetím osobám neoprávněným zadržováním majetku.

6. Soud dospěl k závěru, že nebyl naplněn primární předpoklad pro náhradu škody, a to porušení obecné prevenční povinnosti žalovaným. Uplatnění nároku akcionáře podat akcionářskou žalobu považoval soud za právo akcionáře v souladu s § 182 odst. [právnická osoba] zákoníku a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 736/2016 z 26. 4. 2017. Podání akcionářské žaloby nebylo zneužitím práva ze strany žalovaného, a to s odkazem na dokazování provedené v řízení sp. zn. 73 Cm 296/2013 o této žalobě a podrobná skutková tvrzení žalovaného. Soud proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalovaného.

7. Žalobce podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že podání akcionářské žaloby souviselo s odvoláním předsedy představenstva žalobce [Anonymizováno], který byl současně jediným jednatelem a společníkem žalovaného a k jeho odvolání z funkce došlo kvůli porušení zákazu konkurence z důvodu výkonu funkce předsedy představenstva v konkurentovi žalobce [právnická osoba]. [Anonymizováno] v reakci na své odvolání z funkce předsedy představenstva žalobce podal řadu žalob na určení neplatnosti usnesení valné hromady žalobce, žalobu na povinný odkup akcií, žalobu z důvodu nekalé soutěže, které byly zamítnuty. [Anonymizováno] a [právnická osoba]. podali vůči žalobci dva insolvenční návrhy, přičemž jeden z nich byl odmítnut a ke druhému se podle rozhodnutí soudu nepřihlíželo. Soud se nezabýval otázkou, kdy a kdo podal tzv. akcionářskou žalobu, v jaké hospodářské situaci byl žalobce, kdo byli jeho akcionáři, na základě jakých skutečností byla akcionářská žaloba podána, jaké bylo skutkové vylíčení domnělého porušení práva žalovaného, a že došlo k rozšíření akcionářské žaloby z původního nároku 200 000 Kč na 10 852 000 Kč. Akcionářskou žalobu lze zpravidla podat v situaci, kdy představenstvo odmítá poskytnout akcionáři informace nezbytné pro posouzení jednání představenstva a v situaci, kdy jsou omezována práva akcionáře na valných hromadách, přičemž se často jedná o minoritní akcionáře. V situaci, za které byla podána akcionářská žaloba, však žádné shora uvedené skutečnosti nebyly dány. [Anonymizováno] převedl svůj obchodní podíl v žalovaném na přímého konkurenta žalobce [právnická osoba]. [právnická osoba] akcionáře nezahrnuje podávání insolvenčních návrhů a nekalosoutěžních žalob ani neustálé soudní napadání usnesení valných hromad. Jednání [Anonymizováno] bylo obstrukční s cílem likvidace žalobce, což rovněž dovodil Městský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 24 Cm 287/2014, kterým se žalovaný domáhal povinného odkupu akcií. Soud se nezabýval otázkou loajality žalovaného ve vztahu k žalobci a otázkou porušení povinnosti zákonného zástupce. Záměrné poškozování jiného v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku je zneužitím práva. Žalobce odkázal na své podání z 21. 2. 2022 s tím, že se soud s těmito skutkovými tvrzeními nevypořádal.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že důvodem poklesu hodnoty akcií žalobce bylo ovládnutí žalobce ze strany majoritního společníka [právnická osoba]. a následné vyvedení obchodní činnosti na tuto a. s. Pokles hodnoty majetku žalobce byl prokázaný znaleckým posudkem č. [Anonymizováno] v rozsahu od 10 850 000 Kč do 15 220 000 Kč. Akcionářská žaloba byla zamítnuta z důvodu neunesení důkazního břemene, nikoli z důvodu šikanozního účelu. Negativní výsledek podání akcionářské žaloby nesvědčil o porušení povinnosti žalovaného. Žalovaný proti rozsudkům v řízeních o akcionářské žalobě nepodal dovolání právě s ohledem na náklady žalobce. Je správný názor soudu, že podáním akcionářské žaloby nemohl žalovaný porušit svou prevenční povinnost či povinnost loajality (odstavec 37. napadeného rozsudku). Pouze šikanozní výkon práva v rozporu s § 3 předešlého občanského zákoníku a § 265 obchodního zákoníku by mohl vést k náhradě škody, avšak takový výkon práva nebyl zjištěn. Řádný výkon práva proto z povahy věci vylučoval protiprávnost takového jednání. Žalovaný nenese odpovědnost za náklady řízení vzniklé žalobci, viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 736/2016 z 26. 4. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1560/2018 z 29. 1. 2020 a rozsudku sp. zn. 29 Cdo 5944/2016 z 13. 9. 2017. Akcionářská žaloba se opírala o znalecký posudek a žalovaná částka odpovídala spodní hranici poklesu hodnoty společnosti žalobce. Šikanozní charakter akcionářské žaloby vylučovala rovněž skutečnost, že řízení o této žalobě trvalo přes 6 let, a to nikoli vinou žalovaného, když byla mimo jiné soudem nařízena mediace. V žádném z obou Rozsudků není zmíněn šikanozní charakter akcionářské žaloby. Žalovaný poukázal na pokles hodnoty majetku žalobce po odvolání [Anonymizováno] z funkce statutárního orgánu a na odmítání sdělení důvodu tohoto poklesu. V takové situaci bylo pochopitelné, že se žalovaný jako akcionář žalobce snažil chránit svá práva zákonem předvídaným způsobem. Žalovaný odmítl souvislost akcionářské žaloby a převodu obchodního podílu ve společnosti žalobce na [právnická osoba]. a uvedl, že [Anonymizováno] se cítil být poškozován aktivitami majoritního společníka [právnická osoba]. a proto svůj obchodní podíl prodal. Žalovaný zpochybnil tvrzení o záměru likvidace žalobce a odkázal na stejný názor uvedený Městským soudem v Praze v řízení sp. zn. 24 Cm 287/2014.

9. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Podle § 3079 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) Právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle § 182 odst. 1 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., dále jen obch. zák.) Na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v § 181 odst. 1

a) představenstvo zařadí jimi určenou záležitost na pořad jednání valné hromady; pokud žádost došla po zaslání pozvánky na valnou hromadu nebo po uveřejnění oznámení o jejím konání, uveřejní představenstvo doplnění pořadu jednání valné hromady ve lhůtě do deseti dnů před konáním valné hromady způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady; jestliže takové uveřejnění není již možné, lze určenou záležitost na pořad jednání této valné hromady zařadit jen postupem podle § 185 odst. 4,

b) dozorčí rada přezkoumá výkon působnosti představenstva v záležitostech určených v žádosti,

c) dozorčí rada uplatní právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva,

d) představenstvo podá žalobu na splacení emisního kursu akcií proti akcionářům, kteří jsou v prodlení s jeho splacením, nebo uplatní postup podle § 177.

Podle odst. 2 Pokud dozorčí rada nebo představenstvo bez zbytečného odkladu nesplní žádost akcionáře, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 uplatnit právo na náhradu škody nebo na splacení emisního kursu akcií jménem společnosti sami. Jiná osoba než akcionář, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem.

12. Podle § 757 zákona obch. zák. Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.

13. Podle § 373 obch. zák. Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

14. Podle § 415 předchozího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák.) Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

15. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1839/2014 z 21. 10. 2014 učinil závěr, že „Ani akcionář nemá jiný právní prostředek, kterým by se mohl domoci náhrady újmy, jež mu vznikla v důsledku škody na majetku společnosti způsobené jednáním statutárního orgánu, než žalobu podanou v zastoupení společnosti podle § 182 odst. 2 obch. zák. Z uvedeného faktu se zřetelně podává právní zájem akcionáře na výsledku takového řízení (jež v zastoupení společnosti zahájil) až do jeho konce.“

16. Podle § 131a odst. 1 obch. zák. (ustanovení se týká společnosti s ručením omezeným) Každý společník je oprávněn podat jménem společnosti žalobu o náhradu škody proti jednateli, který odpovídá společnosti za škodu, kterou jí způsobil, a žalobu o splacení vkladu proti společníkovi, který je v prodlení se splacením vkladu. Jiná osoba než společník, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem.

17. Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 736/2016, uvedl, že „... o tom, zda společník zneužil svých práv zakotvených v § 131a obch. zák., sám o sobě ničeho nevypovídá výsledek řízení zahájeného podle tohoto ustanovení. Jinak řečeno, případný neúspěch společnosti v řízení podle § 131a obch. zák. bez dalšího neznamená, že společník (který za společnost žalobu podal) svého práva podat společnickou žalobu zneužil. Pro posouzení existence rozporu výkonu práva společníka s § 3 odst. 1 obč. zák. či § 265 obch. zák. jsou rozhodující zejména okolnosti podání žaloby, jež zde byly již v době zahájení řízení, např. to, zda společník podáním žaloby skutečně sledoval cíle ustanovením § 131a obch. zák. předpokládané (k šikanóznímu výkonu práva srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2015, pod číslem 106).

18. Nejvyšší soud v odůvodnění usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3284/2012 vyslovil: „Za šikanózní, tj. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) jsoucí, lze považovat takový výkon práva na vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti upraveného v § 180 odst. 1 obch. zák., kdy akcionář žádostmi o vysvětlení ve skutečnosti nesměřuje k získání informací nezbytných pro hlasování o navržených usneseních, nýbrž k jiným, zákonem nepředpokládaným, cílům (např. obstrukci jednání valné hromady, „zvýšení“ ceny za prodej jím vlastněných akcií apod.).“

19. Odvolací soud s odkazem na § 3079 o. z. uvádí, že pro posouzení věci je rozhodná právní úprava účinná do 31. 12. 2013, tedy právní úprava obsažená v obch. zák. a v obč. zák. Z § 373 ve spojení s § 757 obch. zák. a § 415 obč. zák. je třeba splnění těchto podmínek pro vznik škody: a) vznik škody, b) porušení právní povinnosti spočívající zde v obecné prevenční povinnosti stanovené v § 415 obč. zák., c) příčinná souvislost mezi porušením uvedené povinnosti a vznikem škody. V případě splnění těchto náležitostí se škůdce vyviní, prokáže-li, že jeho porušení povinnosti bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

20. Odvolací soud poukazuje na to, že podstatou daného sporu je posouzení, zda žalovaný podáním akcionářské žaloby porušil svou povinnost, stanovenou v § 415 obč. zák., tedy obecnou prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Podle názoru odvolacího soudu jsou dány nejméně dva důvody pro restriktivní výklad porušení této povinnosti při podání akcionářské žaloby:

1) Zákon v § 182 odst. 2 obch. zák. přímo zakládá právo akcionáře podat akcionářskou žalobu jménem akciové společnosti.

2) Právo domáhat se svých práv u soudu zakládá Čl. 36 Listina základních práv a svobod. K tomuto právu odvolací soud poznamenává, že uvedeného práva se nelze platně vzdát (např. bylo by neplatné smluvní ujednání, které by jedné ze smluvních stran znemožnilo podat u soudu žalobu).

21. S ohledem na tyto důvody přichází v úvahu náhrada škody jen v tom případě, když by výkon práva podat akcionářskou žalobu byl zjevně šikanózní, případně jednalo by se o zřejmé zneužití práva akcionářem. Z tohoto restriktivního výkladu vycházejí též rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná výše v odstavcích 15. a 17. až 18. (v 17. odstavci je sice uváděno rozhodnutí týkající se s. r. o., nikoliv a. s., avšak logika přístupu k žalobě společníka dle § 131a obch. zák. je stejná jako je tomu u akcionářské žaloby dle § 182 odst. 2 obch. zák.). Dokonce z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5944/2016 z 13. 9. 2017 a sp. zn. 29 Cdo 736/2016 z 26. 4. 2017 plyne, že i v případě neúspěšně podané akcionářské (společnické) žaloby (za předpokladu, že se nejednalo o zneužití práva) má akcionář (společník s. r. o.) právo vůči společnosti na regres, tj. právo na zaplacení náhrady nákladů zastoupení, které uhradil za společnost, jejímž jménem podal žalobu.

22. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání akcionářské žaloby, o které bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 73 Cm 296/2013-261 z 10. 5. 2018 ve spojení s odvolacím rozhodnutím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 252/2018-293 z 21. 5. 2019, nebylo zneužitím práva, což zřetelně plyne z odůvodnění těchto rozsudků (jakož i z délky řízení, která by v případě šikanózní žaloby byla nepochybně výrazně kratší) – v tomto směru odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně obsažené v 39. odstavci.

23. Odvolací soud zdůrazňuje, že na náhradu škody požadovanou žalobcem v této věci (ve věci sp. zn. 73 Cm 198/2020) nemá žádný vliv jednání žalovaného následující po řízení sp. zn. 73 Cm 296/2013, ve kterém bylo rozhodnuto o akcionářské žalobě. Nelze proto v dané věci přihlédnout k tvrzením žalobce vzneseným při odvolacím jednání, ve kterých žalobce upozorňoval i na pozdější další jednání žalovaného která však nemohou ničeho změnit na povaze a důvodech akcionářské žaloby.

24. V daném případě žalovaný neporušil podáním akcionářské žaloby žádnou svou právní povinnost (skutečnost, že akcionářská žaloba byla zamítnuta, je právně irelevantní). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na nesplnění této podmínky náhrady škody (porušení právní povinnosti) není po právu uplatněný nárok na náhradu škody. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný bod I. výroku, ve kterém byla žaloba zamítnuta.

25. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) ve prospěch žalovaného co do důvodu dle § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., nikoliv však co do rozsahu.

26. Náklady žalovaného v řízení u soudu prvního stupně spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 9 700 Kč ( převzetí zastoupení, 1 podání ve věci samé ze dne 26. 2. 2021 a účast při 2 jednáních, nebyl důvod přiznat žalovanému odměnu za návrh z 3. 3. 2022 na doplnění dokazování znaleckým posudkem z 5. 5. 2014, když tento návrh mohl být učiněn v předchozím vyjádření, a dále za právní rozbor k návrhu na změnu žaloby, když ve skutečnosti žádný návrh na změnu žaloby dle § 95 odst. 1 o. s. ř. podán nebyl) a v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby podle § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.. Odvolací soud proto dle § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v bodu II. výroku výši náhrady nákladů řízení na částku 48 400 Kč s tím, že co do důvodu bod II. výroku potvrdil jako věcně správný dle § 142 odst. 1, § 137 odst. 1 a 3 a § 224 odst. 3 o. s. ř.

27. S ohledem na plný úspěch žalovaného rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a uložil žalobci zaplatit žalovanému tuto náhradu. Náklady žalovaného spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 700 Kč (vyjádření k odvoláním a účast při odvolacím jednání), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.