o zaplacení 614 642 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. února 2024, č. j. 55 Cm 203/2022-125

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 31.10.2022 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 614 642 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovanou 1. dne 4.6.2019 na výše uvedenou částku splatnou dne 3.10.2022 a avalovanou žalovaným 2..

2. Žalovaný 2. podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že dne 4.6.2019 v postavení avala podepsal blankosměnku, která nebyla vystavena na částku 614 642 Kč a neobsahovala datum splatnosti 3.10.2022. Žalovanému 2. nebyla doručena žádná předžalobní výzva, a proto na ni nemohl žádným způsobem reagovat a jednat s žalobkyní o úhradě zbývající části poskytnutého úvěru. Žalovaný 2. dále uvedl, že žalovanému 1. byl poskytnut úvěr v mnohem nižší hodnotě, který je z větší části již splacen, a proto částka uvedená na směnce neodpovídá dlužnému závazku a mnohonásobně jej překračuje. Žalovaný 2. považuje směnečnou sumu za neadekvátní a nemorální, jež odporuje platnému právu.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 25.1.2023 zejména uvedla, že směnka byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji ohledně místa placení, směnečné sumy a splatnosti směnky s tím, že žalobkyně byla oprávněna ji doplnit ve shodě s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Směnka zajišťovala zápůjčku, kterou žalobkyně vyplatila žalované 1. ve výši 145 000 Kč a ta se zavázala ji splatit v šedesáti měsíčních splátkách po 6 762 Kč s tím, že do okamžiku podání žaloby bylo celkem zaplaceno 189 420,98 Kč s odkazem na podrobnou specifikaci jednotlivých splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. se zavázal žalobkyni zaplatit za poskytnutou zápůjčku smluvní 51,45% úrok, jež představoval částku 260 720 Kč, byla žalovaná 1. povinna celkem zaplatit (spolu s jistinou) 405 720 Kč. Jelikož se žalovaná 1. dostala do prodlení se splácením zápůjčky, došlo k jejímu zesplatnění ke dni 22.7.2020. Žalobkyně následně velmi podrobně uvedla a vysvětlila jednotlivé položky, a to nesplacenou pohledávku z jistiny a smluvního úroku, smluvních pokut a úroků z prodlení, jež se staly základem pro stanovení výše směnečné sumy.

4. Žalovaný 2. ve svém písemném vyjádření ze dne 22.5.2023 zejména uvedl, že kauza, kterou směnka zajišťuje, je neplatná dle § 547 a § 548 o. z. a v důsledku toho je také neplatná samotná směnka, když roční úroková sazba ve výši 51,45 % podstatně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu. Žalovaný 2. dále uvedl, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Poukázal přitom na sjednanou výši úroků, jež přesahuje obvyklou míru, která v kombinaci se smluvními pokutami zakládá zneužití kvality žalobkyně jako odborníka v poskytování úvěrů a zápůjček. Jednání žalobkyně nelze označit za poctivé a přiznat mu právní ochranu, když nepředpokládala řádné splácení zápůjčky s úmyslem ji následně navýšit o další položky. Samotná konstrukce smlouvy nepředpokládá řádné a včasné splacení poskytnutého plnění. Žalovaný 2. v daném právním vztahu má postavení fyzické osoby, nepodnikatele, jež je slabší stranou oproti žalobkyni, která zneužila svého hospodářského postavení. Rozpor s dobrými mravy pak žalovaný 2. spatřuje v objektivně existujícím hrubém nepoměru vzájemných plnění spočívajících v lichevním úroku a v množství smluvních pokut ohrožujících oba žalované. V doplňujícím vyjádření na jednání dne 22.8.2024 uvedl, že žalovaný 2. je právním laikem, který podal námitky bez právního zastoupení a k této skutečnosti by měl odvolací soud přihlédnout, nehodnotit uplatněné námitky formálně a posoudit neplatnost smluvního ujednání o zápůjčce včetně dohody o způsobu vyplnění blankosměnky z úřední moci.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému 2. ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 40 220 Kč. Námitku nesprávného vyplnění směnečné sumy vyhodnotil jako nekonkrétní, neboť žalovaný 2. ničeho neuvedl, v jaké výši měla být do blankosměnky vyplněna směnečná suma. Žalovaný 2. v námitkách zejména neuvedl, jaké plnění žalobkyně poskytla žalované 1. a v jaké konkrétní výši byl závazek splněn a v jakém rozsahu zůstal nesplacen. V řízení bylo z přehledu splátek prokázáno, že žalovaná 1. splácela jednotlivé splátky s prodlením, a proto žalobkyně byla oprávněna zápůjčku zesplatnit, čímž se staly splatnými veškeré splátky až do konce sjednaného splátkového kalendáře představující jistinu a smluvní úrok. Naopak bylo prokázáno, že žalovaný 2. v postavení jednatele žalované 1. žádal žalobkyni o odklad splátek z důvodu finanční tísně. V důsledku toho došlo k uzavření dodatku smlouvy a ke změně splatnosti splátek č. 8 a č. 9. K námitce týkající se nedoručení předžalobní výzvy bylo prokázáno její doporučené odeslání (dle podacího archu pošty) dne 7.10.2022 na adresu trvalého bydliště žalovaného 2..

6. Žalovaný 2. podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný z důvodu absence jeho odůvodnění. Považuje rozsudek veskrze za formální na hranici odmítnutí spravedlnosti žalovanému 2., který v rámci projednání námitek apeloval na soud prvního stupně, aby se jimi obsahově zabýval. Žalovaný 2. jako právní laik není schopen uplatnit své námitky v soudem požadované kvalitě a ve stanovené lhůtě, a proto je dovozována možnost takové námitky následně rozpracovat a detailně odůvodnit. Žalovaný 2. tímto způsobem postupoval i v rámci tohoto řízení, když včas uplatněné námitky následně (prostřednictvím svého právního zástupce) rozpracoval a odůvodnil. Soud prvního stupně se však s tímto postupem neztotožnil, když se ve svém odůvodnění rozsudku zaměřil zejména na posouzení, zda došlo k řádnému vyplnění blankosměnky ve shodě s vyplňovacím prohlášením s podmínkou, že žalovaný 2. uvede správnou výši směnečné sumy. Žalovaný 2. má nadále za to, že celá smlouva o zápůjčce je neplatná, a proto blankosměnka neměla být vůbec vyplněna. V konkrétní věci v důsledku složitosti smluvních ujednání a „baterie“ smluvních sankcí je pak prakticky nemožné určit správnou výši směnečné sumy.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 4.4.2024 k odvolání žalovaného 2. uvedla, že v odvolání absentují jakékoliv odvolací důvody. Soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že později uplatněná tvrzení žalovaného 2. nemají povahu „rozvinutí“ již včas podaných námitek, nýbrž jsou námitkami pozdě podanými. V tomto směru žalobkyně odkázala na bohatou judikaturu zdejšího odvolacího nebo Nejvyššího soudu ČR týkající se možnosti pozdějšího upřesnění nebo „doplnění“ včas podaných námitek. S odkazem na rozhodnutí ve věci sp. zn. 29 Cdo 4711/2008 uvedla, že „po uplynutí lhůty k podání námitek nemůže žalovaný 2. uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách“. Ohledně námitky týkající se správné výše směnečné sumy bude pak uplatněná námitka určitá a projednatelná, pokud žalovaný 2. v námitce uvede „správnou výši“ směnečné sumy.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

9. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb., která se tak stala spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu. V rámci řízení bylo prokázáno, že směnka (původně blankosměnka) plnila zajišťovací funkci k závazku ze Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. 9200129130.

10. V souladu s § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení anebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. V daném případě se jedná o zákonnou koncentraci řízení, kdy soud prvního stupně projedná pouze takové odůvodněné (určité) námitky, které budou žalovaným dlužníkem uplatněny v rámci patnáctidenní lhůty po doručení směnečného platebního rozkazu.

11. Žalovaný 2. uplatnil v zákonné lhůtě pouze tyto tři následující námitky:

a) Žalovaný 2. jako aval podepsal dne 4.6.2019 pouze blankosměnku s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti a nikoli již úplnou (hotovou) směnku

b) Žalovanému 2. nebyla doručena předžalobní výzva, a proto nemohl na výzvu plnit nebo reagovat, případně jednat s žalobkyní o úhradě dluhu

c) Žalobkyně poskytla žalované 1. úvěr v mnohem nižší hodnotě, z větší části je již splacen, a z tohoto důvodu částka uvedená na směnce neodpovídá dlužnému závazku, mnohonásobně jej překračuje. Vymáhaná částka je proto neadekvátní a nemorální, jež odporuje platnému právnímu řádu.

12. I když žalovaný 2. v námitce a) správně namítl, že v minulosti podepsal pouze blankosměnku a nikoli směnku se všemi údaji, pak dle odvolacího soudu je tato námitka na hranici své projednatelnosti, neboť žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních zcela správně uplatnila směnečný nárok z úplné směnky, aniž je povinna uvádět, že tato listina byla v minulosti blankosměnkou. Přitom mezi účastníky není sporným, že listina byla vystavena žalovanou 1. a avalována byla žalovaným 2. jako blankosměnka a po vyplnění se stala směnkou. Pokud se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku zabýval tím, zda byla blankosměnka vyplněna ve shodě s vyplňovacím prohlášením směnečným, pak soud prvního stupně postupoval nad rámec uplatněných námitek, neboť žalovaným 2. nebylo v tomto směru ničeho namítáno a z obsahu námitky a) nelze takový závěr dovodit. Pokud žalovaný 2. uvedl, že by v minulosti nepodepsal směnku na směnečnou sumu 614 642 Kč, pak ničeho netvrdil o tom, v čem žalobkyně porušila svou povinnost, když vyplnila směnečnou sumu ve výši 614 642 Kč a jakou částku měla vyplnit.

13. Námitku b) týkající se nedoručení předžalobní výzvy nelze hodnotit jako směnečnou námitku (v pravém slova smyslu) proti směnce, ale jako procesní námitku týkající se splnění procesní povinnosti směnečného věřitele před uplatněním nároku ze směnky dle § 142a o. s. ř. V obecné rovině pokud by byl dlužník úspěšný s takovou námitkou a po doručení žaloby a směnečného platebního rozkazu by plnil věřiteli, odrazila by se úspěšnost této „námitky“ v rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení. Nad rámec lze doplnit, že bez ohledu na doručení předžalobní výzvy žalovanému 2. ničeho nebránilo jednat s žalobkyní ohledně úhrady zbývající části dluhu. V předmětné věci žalobkyně podacím archem [právnická osoba]. osvědčila, že odeslala předžalobní výzvu do sídla žalované 1. a na adresu trvalého bydliště žalovaného 2.. Odvolací soud však považuje tuto námitku, pokud má směřovat proti nároku ze směnky, jako neodůvodněnou a neprojednatelnou.

14. V námitce c) vyslovil žalovaný 2. nesouhlas s výší směnečné sumy, aniž konkrétně uvedl, v jaké výši měla být žalobkyní vyplněna a případně uplatněna. Předmětná námitka je značně obecného a neurčitého obsahu a nelze ji po uplynutí 15denní lhůty (po doručení směnečného platebního rozkazu) již žádným způsobem upřesňovat, např. uvedením správné výše směnečné sumy. S tím ostatně souvisí argumentace žalovaného 2. v jeho písemném vyjádření ze dne 22.5.2023 i polemika v jeho odvolání. V případě, že by soud připustil, že takovou včas uplatněnou námitku lze kdykoli dodatečně specifikovat a upřesnit způsob jejího výpočtu (a to i opakovaně v čase), vzniklo by „nekonečné“ množství variant ve způsobu stanovení směnečné sumy. Základním principem směnečného řízení po vydání a doručení směnečného platebního rozkazu je zákonná koncentrace řízení, v níž žalovaný musí zcela konkrétně vymezit rozsah („hřiště“) své obrany, jež bude předmětem následného námitkového řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaného tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní, musí zcela konkrétně uvést, v jakém rozsahu je nárok nedůvodný, neboť objektivně je schopen uvést, v jakém rozsahu plnil na kauzu směnky (jistina, smluvní úroky apod.) a v jakém rozsahu zůstal závazek neuspokojen. Za situace, kdy žalovaný 2. ve svých námitkách ničeho konkrétního neuvedl, není v takovém případě již prostor na upřesnění nebo „dotvrzení“ neodůvodněných a neprojednatelných námitek. V této souvislosti je třeba uvést, že i neplatnost smluvního ujednání stran (kauzy směnky) hodnotí vždy soud k námitce dlužníka, aniž je oprávněn posoudit případnou neplatnost smlouvy z úřední moci. Pokud by soud připustil takový postup, tj. hodnotil by platnost kauzy směnky bez námitek dlužníka, nemohl by v takovém případě „ad absurdum“ ani přistoupit k vydání směnečného platebního rozkazu.

15. Pokud soud prvního stupně vyhodnotil námitky b) a c) jako neodůvodněné a nepřistoupil k jejich projednání a v důsledku toho závěru nevzal do úvahy jejich následně doplnění ze dne 22.5.2023, postupoval správně a nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.

16. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení o námitkách jako věcně správný potvrdil.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 780 Kč za písemné vyjádření ze dne 4.4.2024 k odvolání žalovaného 2. a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 22.8.2024, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, její právní zástupkyně a advokátní koncipient [tituly před jménem] [právnická osoba] mají shodné sídlo na adrese [adresa], nepřiznal odvolací soud žalobkyni náhradu cestovného za použití osobního vozidla na trase [adresa] a zpět a náhradu ztráty času jako účelně vynaložené náklady řízení.