o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. ledna 2024, č. j. 68 Cm 73/2018-195

1. Žalobou doručenou soudu dne 26.11.2018 se žalobce domáhal na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 110 000 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 15.6.2016 se splatností dne 15.12.2016. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 16.3.2020 směnečný platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že směnku vědomě nepodepsala a není známo, jakým způsobem vznikla. Absence vůle žalované směnku podepsat má za následek zdánlivost takového právního jednání dle § 551 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), eventuelně lze takové jednání považovat za neplatné. Jelikož žalovaná ve vztahu k žalobci podepsala pouze Smlouvu o dočasném užívání bytu ze dne 25.4.2016, mohla být směnka součástí této smlouvy, aniž by to bylo patrné. V takovém případě by jednala v omylu, který vyvolal žalobce lstí. S odkazem na závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], jež byl vypracován pro účely trestního řízení, jsou na směnce patrny protlaky z 3.listu předmětné smlouvy s tím, že směnka byla opakovaně rozešita od této smlouvy. I když jako místo vystavení je uvedena [adresa], mělo dojít k jejímu vyplnění v [adresa]. Na směnce je u jména žalované rovněž uveden chybný údaj občanského průkazu, který patří jejímu manželovi. Žalovaná uplatnila námitku absence kauzy, když žalobci ničeho nedluží, žádná zápůjčka jí nebyla žalobcem poskytnuta, a proto neexistuje žádná pohledávka, která by byla směnkou zajištěna. Vztahy mezi žalobcem na straně jedné a žalovanou a jejím manželem na straně druhé byly vždy dobré, žalobce nikdy pohledávku ze směnky neuplatňoval, vymáhal ji až 2 měsíce poté, co se žalovaná s manželem odstěhovali z nemovitosti, která byla předmětem pronájmu.

2. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 9.7.2020 nevyloučil, že směnka byla původně součástí dokladů souvisejících s nemovitostí, jež byla předmětem pronájmu, a byla v podobě nevyplněného formuláře připojena ke Smlouvě o dočasném užívání bytu bez uvedení data vystavení, směnečné sumy, data splatnosti a výstavce s tím, že původně chtěl žalobce tuto směnku použít místo zaplacení kauce. Na základě dohody účastníků k tomu však nedošlo. Žalovaná následně oslovila žalobce za účelem poskytnutí zápůjčky ve výši 110 000 Kč, kterou jí poskytl dne 15.6.2016 v [adresa] a za tímto účelem zde také vyplnil směnku včetně údajů o výstavci, které mu žalovaná nadiktovala. V důsledku této skutečnosti zřejmě došlo k chybnému uvedení čísla občanského průkazu manžela žalované. Námitky žalované, že směnka byla vystavena v [adresa] a nikoli v [adresa] a jsou na ni protlaky, však nejsou právně relevantní.

3. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10.3.2022, č. j. 68 Cm 73/2018-79 ve výroku I. ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti, ve výroku II. přiznal žalobci dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení o námitkách ve výši 39 301 Kč a ve výroku III. rozhodl o povinnosti žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení ve prospěch České republiky – Krajského soudu v Ústí nad Labem částku ve výši 11 187,66 Kč. Předně konstatoval, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) s tím, že samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení a bylo na žalované prokázat oprávněnost svých námitek. Soud prvního stupně uvedl, že výpovědi osob učiněných v trestním řízení i ve věci samé vzbuzují pochybnosti o skutečném ději věcí. Svědci a žalovaná přitom vylučují, že by podepsala směnku při podpisu Smlouvy o dočasném užívání bytu, a žalovaná současně vyloučila, že by žalobci podepsala čistý papír. Na základě výsledků znaleckého dokazování dospěl soud k závěru, že podpis v rubrice výstavce je pravým podpisem žalované, směnka i smlouvy byly vyhotoveny na shodném tiskovém zařízení, podpisy na obou listinách byly vytvořeny shodným psacím prostředkem, směnka nenese znaky dodatečného dotiskování údajů s tím, že podpis na směnce byl vyhotoven až po vytištění směnečného textu. Zjištění časové posloupnosti jednotlivých zápisů na listině však není znalecky možné. Soud prvního stupně z hlediska rozhodnutí ve věci samé vycházel z abstraktnosti a přísnosti směnečného vztahu s tím, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobce jednal v souvislosti s předmětnou směnkou lstivě. Nesprávný údaj místa vystavení ani nesprávné uvedení čísla občanského průkazu v rubrice výstavce nemohou způsobit neplatnost směnky.

4. Žalovaná podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně za účelem doplnění dokazování. V odvolání zejména uvedla, že směnku vědomě nepodepsala, připustila jednání v omylu způsobené lstí žalobce. Shodně se soudem prvního stupně potvrdila zcela odlišné verze „příběhu“ přednesené stranami sporu při absenci jakýchkoli relevantních důkazů. Žalovaná opětovně vyloučila podpis směnky při podpisu výše uvedené smlouvy včetně podpisu čistého papíru. Zopakovala, že jí žalobce neposkytl žádné finanční prostředky jako zápůjčku, nedlužila žádné nájemné nebo jiné úhrady související s užíváním bytu, tedy neexistuje žádná pohledávka žalobce zajištěná předmětnou směnkou. Naopak žalobce by měl prokázat, že poskytl žalované půjčku ve výši 110 000 Kč, případně dluží žalobci pohledávku z jiného právního důvodu. Má za to, že žalobce směnku zneužil, nevykonává svá práva ze směnky poctivě, čemuž by neměla být poskytnuta právní ochrana.

5. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 7.3.2023 k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, odkázal na svůj závěrečný návrh ve věci samé ze dne 7.3.2022 s tím, že veškeré námitky žalované byly vyvráceny, zejména byla prokázána pravost podpisu žalované na směnce, která nebyla dotištěna a nikdy nebylo tvrzeno, že k jejímu vystavení došlo pod nátlakem.

6. Odvolací soud v řízení sp. zn. 5 Cmo 29/2023 přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, a proto usnesením ze dne 4.5.2023, č. j. 5 Cmo 29/2023-136 výše uvedený rozsudek zrušil dle § 219a odst. 1 písm. b) ve vazbě na § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a vrátil věc k dalšímu řízení. V odůvodnění zejména uvedl, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. K námitce, že žalovaná směnku nepodepsala, vyšel odvolací soud z listinného důkazu a to z trestního spisu Policie České republiky č. j. KRPU-11942-40/TČ-2019-040080-PCH, jehož součástí je znalecký posudek vypracovaný [Anonymizováno] ze dne 30.9.2019, z jehož závěru vyplývá, že podpis na směnce je pravým podpisem žalované, přičemž dané zjištění znaleckého ústavu je v rovině kategorického závěru. Současně na originále směnečné listiny byl zjištěn zčásti protlačený text z 3.listu Smlouvy o dočasném užívání bytu, dále text „směnka vznikla v době oddlužení“ a pravděpodobně podpis neznámého znění. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně učinil další zjištění ze znaleckého posudku [právnická osoba] č. j. KU-2745-1/ČJ-2021-2306TG ze dne 15.6.2021, který dospěl k závěru, že obě písemnosti (Smlouva o dočasném užívání bytu a směnka) byly vyhotoveny shodným způsobem, tj. na shodném papíru a shodným elektrografickým tiskem (černým tonerem), rovněž podpis obou listin byl vytvořen shodným psacím prostředkem a sporná směnka nenese znaky dodatečného dotiskování údajů. Podpis „[Jméno žalované]“ byl vyhotoven až po vytištění směnečného textu. Na základě výše uvedeného zjištění odvolací soud učinil závěr, že námitka nepravosti podpisu žalované na směnce je nedůvodná, když znalecky byla potvrzena pravost podpisu žalované na směnce a znalecky vyloučeno (ve shodě s jejím tvrzením), že by podepsala prázdný list papíru, na který by byl dodatečně vytištěn text směnky. Z hlediska abstraktního charakteru směnky, jejíž existence sama o sobě postačí k uplatnění směnečného nároku, tíží důkazní břemeno žalované, která je v takovém případě povinna vysvětlit veškeré konkrétní okolnosti vzniku směnky vycházeje z tvrzení uvedeného v námitkách, že směnku vědomě nepodepsala a mohla tak učinit v omylu vyvolaném lstí žalobce. S ohledem na výsledky provedeného dokazování učinil odvolací soud závěr, že formulář směnky byl vyplněn a podepsán žalovanou bez souvislosti se smlouvou o dočasném užívání bytu.

7. Ohledně námitky, že směnka byla vystavena v [adresa] a nikoli v [adresa], jak je na směnce uvedeno, je třeba uvést, že směnka vyhoví čl. I. § 75 bodu 6, pokud obsahuje datum a místo vystavení, i když údaj o místu vystavení nemusí být pravdivý. V takovém případě však nemá za následek neplatnost směnky. Podobně je tomu v případě, pokud směnka obsahuje určité „doprovodné údaje“ včetně uváděných „protlaků“, které nejsou součástí směnečného prohlášení a nemohou samy o osobě způsobit její neplatnost. Obdobně to platí i v případě nesprávně uvedeného čísla občanského průkazu u jména výstavce.

8. Odvolací soud dále uvedl, že v případě vystavení směnky se také musí jednat o hospodářský důvod (kauzu směnky) k jejímu vystavení s tím, že v opačném případě by se jednalo o směnku planou. Za tímto účelem uložil soudu prvního stupně doplnit skutková zjištění a učinit právní závěr, zda ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 110 000 Kč zajištěné předmětnou směnkou tato plnila hospodářský důvod k jejímu vystavení, zejména zda plnila zajišťovací funkci k poskytnuté půjčce s odkazem na tvrzení žalobce. V případě, že by se žalované podařilo prokázat neexistenci kauzálního vztahu, jednalo by se o směnku planou.

9. Soud prvního stupně v průběhu dalšího řízení provedl důkaz spisem Policie České republiky č. j. KRPU-11942/TČ-2019-040080-PCH obsahující výpovědi účastníků sporu a pí. [Anonymizováno] (dcery žalované), doplnil dokazování účastnickou žalobce, žalované, svědeckou výpovědí [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (jednání dne 9.11.2023) a svědeckou výpovědí [Anonymizováno] (jednání dne 11.1.2024).

10. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 16.3.2020, č. j. 68 Cm 73/2018-23, ve výroku II. přiznal žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 99 010 Kč a ve výroku III. uložil žalobci zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 11 187,66 Kč. Na základě výsledků provedeného dokazování zjistil, že žalobce v průběhu insolvenčního řízení zakoupil od žalované a jejího manžela dům a byl si tak vědom skutečnosti, že oba manželé se nacházejí v insolvenci a mohl tak mít informace o jejich finanční situaci, se kterou ostatně souvisí i dohodnuté měsíční nájemné za užívání domu ve výši 2 000 Kč. Žalovaná i svědci (rodinní příslušníci) vylučují, že by si žalovaná půjčovala od žalobce jakékoliv finanční prostředky. Vycházeje z nepříznivé finanční situace žalované a z okolností, za kterých žalobce kupoval od insolvenčního správce nemovitost, považoval soud prvního stupně za nepravděpodobné, že by v dané situaci půjčoval žalobce (neznámé) žalované hotovost ve výši 110 000 Kč na dobu 6 měsíců s tím, že neměl žádnou představu, zda vykonává nějakou pracovní činnost. Soud prvního stupně po opakovaném dokazování a po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že se žalované podařilo prokázat neexistenci kauzy směnky. Ve prospěch žalované svědčí i její aktivní přístup v dané věci po doručení předžalobní výzvy s tím, že po celé soudní řízení vypovídala shodně a přesvědčivě. Oproti tomu žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že žalované poskytl půjčku ve výši 110 000 Kč a ani neobjasnil, co jej přesvědčilo k takovému jednání. Soud prvního stupně pak vyhodnotil výpovědi žalobce před Policií ČR i v průběhu soudního řízení jako nejednoznačné ohledně okolností vzniku směnky tak i ohledně jednání po její splatnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo prokázat poskytnutí půjčky žalované, dospěl k závěru, že žalobce uplatnil nárok ze směnky plané, která nemá žádný hospodářský důvod, tedy postrádá právní důvod svého vzniku. Na základě těchto výše uvedených závěrů soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz, jak uvedeno ve výroku I., přiznal žalované ve výroku II. náhradu nákladů řízení spočívajících ve 12 právních úkonech po 5 500 Kč příslušné specifikace, v rozsahu 12 paušálních částek po 300 Kč, v rozsahu náhrady cestovného ve výši 4 481 Kč za použití osobního vozidla k soudním jednáním, v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 3 200 Kč, v úhradě 21 % DPH ve výši 6 821 Kč a v náhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 5 500 Kč. Ve výroku III. rozhodl dle výsledku sporu za podmínek § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů státu, jak výše uvedeno.

11. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém uvedl, že poté, co soud prvního stupně neprovedl žádné nové důkazy a ani nebyly tvrzeny žádné jiné skutečnosti, uvěřil straně žalované a přenesl důkazní břemeno na žalobce v rozporu s pokyny odvolacího soudu s tím, že žalobce byl soudem poučen, aby doložil existenci kauzy, tedy půjčky ve výši 110 000 Kč a doplnil svá tvrzení. Žalobce v doplněném písemném vyjádření ze dne 7.12.2023 se vyjádřil k nesmyslným tvrzením ze strany rodiny [Anonymizováno]., což ostatně vyvrátil důkazy uvedenými v tomto vyjádření. Výpovědi svědků protistrany tak nelze hodnotit jako věrohodné. Podstatným však zůstává, že žalovaná neprokázala neexistenci kauzy směnky. Na základě výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

12. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 4.4.2024 k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně opětovně vyslechl účastníky sporu a svědky ve vztahu k tvrzené skutečnosti týkající se uzavřené smlouvy o půjčce a přitom velmi pečlivě hodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o směnku planou. Z tohoto důvodu navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně za podmínek § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Odvolací soud doplnil dokazování kupní smlouvou ev. č. 6291 ze dne 21.4.2016 uzavřenou mezi prodávajícím a to insolvenčním správcem dlužníků Evy Motzové (žalované) a jejího manžela [Anonymizováno] na straně jedné a kupujícím [Anonymizováno] (žalobce) na straně druhé. Předmětem smluvního ujednání byl převod nemovitostí uvedených v čl. I [Anonymizováno], a to pozemku st. p. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], jehož součástí je rodinný dům č.p.[Anonymizováno], který insolvenční správce úpadců) převedl na žalobce za kupní cenu 1 350 000 Kč. Z obsahu smlouvy (zejména z čl. [Anonymizováno]) vyplývá, že žalovaná spolu s manželem byla t.č. v insolvenci.

15. Je třeba konstatovat, že uplatněné námitky žalované včetně pravosti jejího podpisu na směnce vyhodnotil soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 10.3.2022, č. j. 68 Cm 73/2018-79 a odvolací soud ve svém usnesení ze dne 4.5.2023, č. j. 5 Cmo 29/2023-136 a shledal je nedůvodnými (s výjimkou neexistence kauzy) s tím, že směnka obsahuje pravý podpis žalované. Skutečnost, že podpis žalované na směnce byl shledán pravým a směnka byla vystavena žalovanou, ještě neznamená, že musí vždy existovat hospodářský důvod pro její vystavení. Námitka neexistence kauzy zůstala mezi účastníky sporná a zejména k této námitce soud prvního stupně zopakoval nebo doplnil dokazování, a to zejména s přihlédnutím k účastnickým výpovědím obou stran sporu. Odvolací soud si je vědom hodnoty důkazu účastnickou výpovědí dle § 131 odst. 1 o. s. ř., nicméně s výjimkou směnky neexistuje k žalobcem tvrzené půjčce žádný jiný listinný důkaz. Půjčka dle tvrzení žalobce byla poskytnuta v hotovosti a jejího předání se neúčastnila žádná další osoba. V rámci volného hodnocení důkazů přihlédl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k tomu, že účastnické výpovědi žalované po celé řízení (včetně výslechu u Policie České republiky) byly přesvědčivé a konzistentní s tím, že žalovaná reagovala na uplatněnou pohledávku ihned po doručení předžalobní výzvy, nikoliv až po doručení směnečného platebního rozkazu. Oproti tomu výpovědi žalobce nelze ve všech parametrech hodnotit jako zcela shodné, vyčerpávající a logické. Odvolací soud nepovažuje za standardní postup, aby přílohou smlouvy o dočasném užívání bytu byla nevyplněná směnka, kterou žalobce dle svého tvrzení následně „odtrhl“ od smlouvy, vyplnil pro účely půjčky, aniž použil jiný formulář směnky. Žalobce v průběhu řízení ničeho neuvedl o motivu k poskytnutí (bezúročné) půjčky, a to s vědomím složité finanční situace žalované a jejího manžela s pravděpodobností hraničící s jistotou, že žalovaná (t.č. v insolvenci s manželem) nebude schopna půjčku splatit. Odvolací soud neuvěřil tvrzení žalobce, že neměl povědomost o insolvenci žalované, když z kupní smlouvy uzavřené dne 21.4.2016 s insolvenčním správcem vyplývá, že oba manželé [Anonymizováno] jsou v insolvenci. S vědomím toho, že v době poskytnutí půjčky (15.6.2016) byl žalobce již vlastníkem nemovitosti manželů [Anonymizováno], pak nedává smysl jeho výpověď (9.11.2023), že „(půjčku) doplatěj s tím barákem“. Nepřesvědčivou výpověď žalobce je třeba hodnotit i ohledně výzev k zaplacení půjčky, když na jednání dne 9.11.2023 velmi nepřesně se vyjádřil v tom smyslu, že vrácení půjčky řešil až v souvislosti s vystěhováním žalované a její rodiny z domu (podzim 2018). V doplňujícím písemném vyjádření ze dne 7.12.2023 však uvedl, že komunikoval s žalovanou ohledně vrácení půjčky již na jaře 2017, následně výzvy k zaplacení několikrát opakoval a s výzvou se obrátil i na jejího manžela [Anonymizováno] s tím, že od tohoto okamžiku se chování manželů [Anonymizováno] obrátilo proti žalobci. V rámci výslechu na Policii České republiky však žalobce uvedl, že po splatnosti směnky opakovaně požadoval po žalované vrácení finančních prostředků, bylo jednáno však pouze s žalovanou, s p. [Anonymizováno] o této záležitosti nikdy nejednal (o existenci směnky se dozvěděl až v době jejich stěhování z domu).

16. Na základě výše uvedeného, kdy odvolací soud v rámci volného hodnocení důkazů za podmínek § 132 o. s. ř. vyhodnotil skutková tvrzení a výpovědi žalobce v okolnostech kauzy směnky za nepřesná a nevěrohodná, dovodil ve shodě se závěry soudu prvního stupně, že se žalované podařilo prokázat její tvrzení uvedené v námitkách ohledně neexistence kauzy směnky, a proto napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci, a to v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 5 500 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za písemné vyjádření ze dne 4.4.2024 k odvolání žalobce a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 30.5.2024, v rozsahu náhrady 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 2 400 Kč za použití osobního vozidla zn. Volvo S90 na trase [adresa] při vzdálenosti 235 km a zpět, v rozsahu náhrady ztráty času 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 17 908 Kč.