o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 2 000 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou 6 666 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2023, č. j. 47 Cm 96/2020-134,

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu), doručenou Městskému soudu v Praze dne 2. 11. 2020, domáhal proti žalovanému vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 2 000 000 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 5. 11. 2019 do zaplacení a směnečné odměny 6 666 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil dne 4. 9. 2019 v Praze na řad žalobce směnku vlastní na směnečný peníz 2 000 000 Kč, splatnou dne 4. 11. 2019 u [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem v [adresa], s místem placení v [Anonymizováno] (dále též Směnka). Žalovaný přes výzvu k plnění ze směnky ze dne 12. 8. 2020 na směnku ničeho neplnil.

2. Dne 18. 11. 2020 vydal Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 96/2020-9 (dále též SPR), kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů ode dne doručení SPR směnečný peníz 2 000 000 Kč s 6% úrokem p. a. ode dne 5. 11. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu 6 666 Kč a náhradu nákladů řízení 149 920 Kč.

3. Žalovaný podal proti SPR včas následující námitky: Žalobce, jednající svým jednatelem [Anonymizováno]., projevil zájem o zprostředkování půjčky od soukromých investorů. [Anonymizováno] [adresa], zprostředkovatel za společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], nabídl žalobci možnost účastnit se ve vyšším managementu [právnická osoba]. a požádal [Anonymizováno]. (jednatele žalobce) o spolufinancování provozu společnosti [právnická osoba]. Žalovaný zprostředkoval žalobci zápůjčku 17 800 000 Kč od soukromého investora. [Anonymizováno] tuto zápůjčku použil pro své závazky a dále ze zápůjčky poskytl zápůjčku 8 000 000 Kč společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem byl [právnická osoba], IČO [IČO], a společníkem [právnická osoba] byl [Anonymizováno] [adresa], syn [Anonymizováno]; k poskytnutí zápůjčky došlo v souvislosti s budoucí spoluprací v oblasti [Anonymizováno] ze dne 3. 9. 2019. Mezi žalobcem a [Anonymizováno] bylo sjednáno, že [adresa] převezme od žalobce zálohu 2 000 000 Kč na zajištění budoucích zakázek pro rok 2020. Žalovaný byl při předání částky 2 000 000 Kč v hotovosti zprostředkovatelem, protože vůči [Anonymizováno] bylo vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. KSBR 53 INS 9310/2018, proto [Anonymizováno] [adresa] nebyl ochoten podepsat doklad o převzetí částky 2 000 000 Kč ani směnku a z toho důvodu [Anonymizováno]. A [adresa] sjednali předání této částky prostřednictvím žalovaného. [Anonymizováno]. znal žalovaného jen krátce, proto podmínil předání peněz [Anonymizováno] vystavením předmětné směnky. K předání částky 2 000 000 Kč došlo dne 4. 9. 2019 v pobočce [právnická osoba]. na adrese [Anonymizováno], [adresa], kdy [Anonymizováno]. vybral v hotovosti z bankovního účtu částku 2 000 000 Kč, [Anonymizováno]. předal částku 2 000 000 Kč žalovanému, který tuto částku téhož dne předal [Anonymizováno]. Ohledně směnky bylo dohodnuto, že tato bude znehodnocena (zničena) poté, co [Anonymizováno] [adresa] potvrdí, že převzal částku 2 000 000 Kč od žalovaného. [Anonymizováno] [adresa] toto převzetí potvrdil, ale směnka nebyla zničena. Mezi účastníky není sporné, že uvedenou částku 2 000 000 Kč p. [adresa] převzal.

4. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 27. 1. 2023 tak, že se směnečný platební rozkaz ze dne 18. 11. 2020, č. j. 47 Cm 96/2020-9, ponechává v platnosti. V bodu II. výroku soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 121 737,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce předložil směnku vlastní se všemi náležitostmi dle Čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“), přičemž nebyl důvod pochybovat o pravosti směnky, soud proto vydal směnečný platební rozkaz.

6. Soud zjistil, že mezi [právnická osoba]. jako objednatelem a žalobcem jako subdodavatelem byla uzavřena dne 3. 9. 2019 Rámcová smlouva, na základě které se žalobce zavázal pro objednatele provádět údržbu ochranných pásem venkovních vedení. V případě řádného plnění závazku žalobcem se objednatel zavázal objednat služby v celkové hodnotě 30 000 000 Kč.

7. Soud dále zjistil, že na základě smlouvy o zápůjčce z 3. 9. 2019 se žalobce jako zapůjčitel zavázal poskytnout žalovanému nejpozději do 4. 9. 2019 zápůjčku 2 000 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 4. 11. 2019 s 5% úrokem p. a.

8. Žalovaný přistoupil k dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 9. 2019 uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalobcem, na základě které se [Anonymizováno] zavázal poskytnout žalobci úvěr 17 800 000 Kč.

9. Žalobce potřeboval finanční prostředky za účelem spolupráce s [právnická osoba]., který měl zprostředkovat smlouvy na [Anonymizováno]. Finanční prostředky byly vybrány z účtu u [právnická osoba]. [Anonymizováno] [adresa] nebyl schopen převzít finanční prostředky z důvodu vedeného insolvenčního řízení.

10. Podstata sporu je podle soudu v tom, zda Směnka zajišťovala předání žalovaným [Anonymizováno] zálohy na budoucí zakázky žalobce z rámcové smlouvy, jak tvrdí žalovaný, nebo jestli Směnka zajišťovala vrácení půjčky žalovaným žalobci, jak tvrdí žalobce.

11. Z výpovědí [Anonymizováno]. a [Anonymizováno], datace směnky, okolností uzavření rámcové smlouvy a jejího obsahu měl soud za prokázané, že důvodem vystavení směnky bylo zajištění vrácení krátkodobé zápůjčky poskytnuté žalobcem žalovanému, nikoli zálohy na zakázky žalobce nad rámec zakázek sjednaných jen do konce roku 2020 v objemu 30 000 000 Kč. Tento závěr vyplývá i z žádosti žalovaného o odročení ústního jednání ze dne 26. 5. 2021 z důvodu mimosoudní dohody o úhradě dluhu. Rovněž splatnost směnky 3 měsíce po jejím vystavení odpovídá zjištění, že se jednalo o krátkodobou zápůjčku, když doba 3 měsíců na zajištění předání tvrzené zálohy by byla nepřiměřeně dlouhá.

12. S ohledem na nedůvodnost podaných námitek soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

13. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně je změnit a SPR zrušit. V odůvodnění odvolání uvedl, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzení žalovaného, že [Anonymizováno] [adresa] nebyl schopen obchodovat s [Anonymizováno], když byl vůči němu veden konkurs, byť fakticky ovládal [právnická osoba]. a [právnická osoba] prostřednictvím svého syna [Anonymizováno], jehož svědeckou výpověď žalovaný navrhl. [Anonymizováno]. poskytl žalovanému částku 2 000 000 Kč jako zálohu za účelem zprostředkování zakázek pro žalobce na základě dohody s [Anonymizováno], kterého znal jen krátce (3 měsíce). Je křivá výpověď [Anonymizováno]., pokud tento popřel schůzky s [Anonymizováno]. Je též lživá výpověď [Anonymizováno]. ohledně důvodu předání peněz žalovanému. Soud nepřihlédl k Žádosti o kontaktování [právnická osoba]. o sdělení důvodu výběru 2 000 000 Kč, která prokazovala uzavření smlouvy o zápůjčce z 3. 9. 2019 mezi žalobcem coby zapůjčitelem a žalovaným coby vydlužitelem ex post po výběru částky 2 000 000 Kč toliko z důvodu vyhovět výzvě banky, a z toho důvodu Směnka nemohla smlouvu o zápůjčce zajišťovat. Částka 2 000 000 Kč byla čerpána v rámci úvěru ve výši 17 800 000 Kč poskytnutého žalobci ze strany investora za účelem úhrady závazků žalobce, přičemž úvěr byl zajištěn nemovitostmi v obci [adresa]. Ve smlouvě o zápůjčce nebyl uveden účel poskytnutí částky 2 000 000 Kč. Dohodu o úhradě dluhu ze dne 26. 5. 2021 žalovaný podepsal pod nátlakem a pouze za účelem odročení soudního jednání.

14. V podání ze dne 10. 10. 2024 dále žalovaný doplnil, že svědek [Anonymizováno] může dosvědčit, že směnka nezajišťovala zápůjčku, nýbrž zálohu na budoucí zakázky pro žalobce. [Anonymizováno] je obchodní partner žalobce, a zprostředkoval kontakt žalovaného s p. [Anonymizováno]. Ohledně lživých tvrzení žalobce ve věci zápůjčky od investora p. [Anonymizováno] ve výši 17 800 000 Kč by měl svědčit advokát [tituly před jménem] [Anonymizováno], který byl v předmětné době advokátem investora. Dále žalovaný zakládá do spisu e-mail z 8. 10. 2019 osvědčující skutečnost, že „žalobce nikdy řádně nepodnikal a podnikat nebude“ a e-mail z 23. 9. 2019 prokazující skutečnost, že žalobce sháněl peníze. Uvedené e-maily dokládají přátelský vztah mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný trvá na provedení důkazů, které již navrhl, a to výslechem svědka [Anonymizováno] k prokázání tvrzení, že společnost, kterou svědek zastupoval, ovládal p. [Anonymizováno] [adresa] a dále důkaz e-mailem z 20. 9. 2024 k prokázání toho, že Smlouva o zápůjčce byla sepsána až dodatečně, a to na výzvu banky jako právní titul výběru peněžních prostředků, které žalovaný předal p. [Anonymizováno]. Směnka ze 4. 9. 2019 nemohla zajišťovat smlouvu o zápůjčce z 20. 9. 2024, protože směnka byla vydána před sepsáním smlouvy.

15. Žalobce k odvolání uvedl, že napadený rozsudek je věcně správný. Žalovaný vystavil předmětnou směnku dne 4. 9. 2019 a téhož dne žalobce vybral 2 000 000 Kč v přítomnosti žalovaného na pobočce [právnická osoba]. a zároveň žalovaný tuto sumu převzal od žalobce. Směnka zajišťovala zápůjčku poskytnutou žalovanému dle písemné smlouvy o zápůjčce. Odvolání žalovaného je nesrozumitelné a jeho účelem patrně je znepřehlednit směnečné řízení.

16. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

18. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 4. 9. 2019 v Praze žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 2 000 000 Kč a splatné dne 4. 11. 2019 v [Anonymizováno] u [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem [adresa]. Směnka není rubopisována.

19. V obecné rovině odvolací soud uvádí, že žalobce není povinen v žalobě o zaplacení směnky tvrdit a případně i prokázat důvod a výši nároku, jehož splnění je žalovanou směnkou zajištěno, jedná-li se o zajišťovací směnku.

20. Je nutno si uvědomit, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v občanskoprávním nesměnečném řízení.

21. Žalovaný v námitkách proti SPR tvrdil (řečeno jinými slovy), že předmětnou směnku podepsal ve prospěch žalobce jen z toho důvodu, aby se z ní mohl žalobce uspokojit, kdyby žalovaný nepředal (jako prostředník) částku 2 000 000 Kč [Anonymizováno]. Uvedenou sumu [Anonymizováno] předal, tudíž podle této směnečné dohody nemá žalobce právo na zaplacení směnky.

22. Ve výše uvedeném odstavci 14. je rekapitulován obsah podání žalovaného ze dne 10. 10. 2024, a to návrhy žalovaného na provedení důkazů, přičemž některé jsou navrhovány nově až v odvolacím řízení (s ohledem na princip neúplné apelace, vyjádřený v § 205a o. s. ř., jsou tyto důkazy nepřípustné) a zbývající důkazy se týkají skutkových okolností, které se netýkají žalovaným tvrzeného obsahu směnečné dohody, případně je nesrozumitelné, proč je žalovaný navrhuje. V uvedeném podání žalovaný odkazuje na e-maily z 8. 10. 2019 a 23. 9. 2019, které měly osvědčovat, že „žalobce nikdy řádně nepodnikal a podnikat nebude“ a dále, že žalobce sháněl peníze. Odvolací soud k těmto tvrzením uvádí, že tato zcela evidentně nemají žádnou souvislost s námitkovým tvrzením žalovaného o obsahu jím tvrzené směnečné dohody (na okraj odvolací soud poznamenává, že žalovaný nesprávně uvedl, že tyto e-maily přikládá v příloze, avšak v příloze podání z 10. 10. 2024 tyto nebyly obsaženy). Dále žalovaný v uvedeném podání opakovaně odkazoval na e-mail z 20. 9. 2024, který měl být dle tvrzení žalovaného obsažen ve spise, avšak opět tak tomu není. Jedná-li se o chybu v psaní a žalovaný měl ve skutečnosti na mysli e-mail ze dne 20. 9. 2019, který je ve spise na č. l. 147, pak tento e-mail neprokazuje, že by smlouva o zápůjčce uzavřená dne 3. 9. 2019 mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena dodatečně. Uvedený e-mail z 3. 9. 2019 odeslala žalovanému společnost [právnická osoba], tedy osoba odlišná od žalobce a není vůbec zřejmé, proč by tato zpráva odeslaná třetí osobou měla mít jakoukoliv souvislost s výše uvedenou smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným.

23. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že Směnku žalovaný vystavil v souvislosti se smlouvou o zápůjčce ze dne 3. 9. 2019, a tudíž že neodpovídá skutečnosti námitkové tvrzení žalovaného, že Směnka zajišťovala předání částky 2 000 000 Kč žalovaným p. [Anonymizováno]. Odvolací soud dodává, že datum splatnosti zápůjčky se shoduje s datem splatnosti Směnky a též datum vystavení Směnky (den 4. 9. 2019) v podstatě odpovídá datu uzavření smlouvy (3. 9. 2019). Je zcela nevěrohodná výpověď žalovaného, že smlouva o zápůjčce byla ve skutečnosti podepsána až přibližně dva týdny po podpisu Směnky dne 4. 9. 2019 a že smlouva byla podepsána jen „naoko“, protože banka ([právnická osoba].) potřebovala zdůvodnit výběr hotovosti žalobcem z účtu banky dne 4. 9. 2019. Tyto tvrzené okolnosti jsou zcela nelogické – klienti banky mají právo vybírat hotovost ze svého účtu bez jakéhokoliv vysvětlení [viz též § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti] a již zcela absurdně působí představa, že banka vyplatí klientovi finanční prostředky v hotovosti a dodatečně po něm bude požadovat předložení dokladu, proč si uvedený obnos vybral.

24. Námitka žalovaného je nedůvodná, neboť byla vyvrácena skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, čeho se Směnka týkala (co ve skutečnosti zajišťovala). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

25. Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní služby po 16 340 Kč (1 vyjádření ve věci samé, účast při 4 jednáních), 1 úkonu právní služby 8 170 Kč (účast při jednání dne 9. 3. 2022, na kterém nebylo jednáno ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 6 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 6 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 3 000 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním na trase [adresa] a zpět v celkové výši 8 939,20 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí celkem 125 367,13 Kč a soud prvního stupně přiznal žalobci jen 121 737,13 Kč. Avšak žalobce se proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodvolal (jediným odvolatelem je žalovaný) a vzhledem k zákazu reformace in peius (zákazu změny k horšímu, tj. v neprospěch odvolatele), což je princip, který platí i pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23 z 10. 4. 2024), nebylo možné rozhodnutí o náhradě nákladů co do výše změnit v neprospěch odvolatele.

26. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný i včetně rozhodnutí o náhradě nákladů námitkového řízení.

27. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 16 340 Kč (účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu za úkon právní služby s paušální úhradou výdajů za písemné vyjádření doručené odvolacímu soudu e-mailem dne 15. 10. 2024 v17:43 hod., tj. méně než jeden den před jednáním, protože zaslání písemného vyjádření v tak krátké době před ústním jednáním postrádá smysl – obsah takového vyjádření může zástupce přednést při uvedeném jednání. Odvolací soud proto neshledal, že by se jednalo o „náklad potřebný k účelnému uplatňování práva“ (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).