o zaplacení 535 304 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2023, č. j. 37 Cm 110/2022-102

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 15. 8. 2022 se [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalované (původně žalovaná 2.) a proti společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] (původně žalovaná 1.) zaplacení částky 535 304 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 22. 7. 2022 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 784,34 Kč. Jak původní žalobkyně uvedla, je řádným vlastníkem směnky vlastní splatné dne 21. 7. 2022, která byla vystavena dne 6. 12. 2017 v [Anonymizováno] a která zní na směnečný peníz ve výši 535 304 Kč. Směnku vystavila původně žalovaná 1. na řad původní žalobkyně, přičemž na směnce je vyznačena doložka „bez protestu“. Směnka, za jejímž zaplacení se jako aval zaručila žalovaná, byla splatná v [adresa]. Ani přes výzvu zaslanou v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. žalovaná ani původně žalovaná 1. dluh nezaplatily.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 37 Cm 110/2022-11, proti kterému podala žalovaná včasné námitky, v nichž učinila nesporným, že se jako rukojmí zaručila za zaplacení předmětné směnky. Namítla, že směnka byla vystavena k zajištění dluhu, kdy původně se jednalo o „firemní kontokorent“ žalované 1. Předmětná částka představuje maximální úvěrový rámec, který lze v rámci kontokorentu čerpat. Tato výše však vyčerpána nebyla, a proto částka 535 304 Kč nesouhlasí. Použitý kontokorent byl částečně splácen, kdy „žalovaná společnost“ uhradila na dluh částku ve výši 1 000 Kč. Směnečná suma byla tedy zčásti zaplacena.

3. Pokud jde o původně žalovanou 1., tato námitky nepodala, v důsledku čehož směnečný platební rozkaz nabyl vůči ní právní moci.

4. Podáním ze dne 21. 2. 2023 vzala původní žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že po podání žaloby jí bylo zaplaceno 28 000 Kč. Tato platba byla započtena na 6% úrok za období 22. 7. 2022 do 10. 2. 2023 ve výši 17 951,06 Kč, na směnečnou odměnu ve výši 1 784,34 Kč a na část směnečného peníze.

5. Usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 37 Cm 110/2022-49, soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby do řízení na místo původní žalobkyně vstoupila společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], na kterou směnka, jež je předmětem řízení, byla původní žalobkyní indosována.

6. Podáním ze dne 22. 8. 2023 byla žaloba vzata zpět o 140 000 Kč s tím, že tuto částku uhradila žalovaná od posledního částečného zpětvzetí. Jednalo se o 5 plateb ve výši 28 000 Kč, které byly uskutečněny dne 13. 3. 2023, 18. 4. 2023, 16. 5. 2023, 19. 7. 2023 a 18. 8. 2023.

7. Další částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno podáním žalobkyně ze dne 9. 11. 2023, a to o částku 28 000 Kč, kterou žalovaná uhradila dne 21. 9. 2023.

8. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalované v platnosti v rozsahu povinnosti zaplatit částku 359 039,40 Kč s 6% úrokem z částky 535 304 Kč od 22. 7. 2022 do 10. 2. 2023, z částky 527 039,40 Kč od 11. 2. 2023 do 13. 3. 2023, z částky 499 039,40 Kč od 14. 3. 2023 do 18. 4. 2023, z částky 471 039,40 Kč od 19. 4. 2023 do 16. 5. 2023, z částky 443 039,40 Kč od 17. 5. 2023 do 19. 7. 2023, z částky 415 039,40 Kč od 20. 7. 2023 do 18. 8. 2023, z částky 387 039,40 Kč od 19. 8. 2023 do 21. 9. 2023 a z částky 359 039,40 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zrušil směnečný platební rozkaz v rozsahu povinnosti zaplatit směnečnou sumu 176 264,60 Kč s 6% úrokem z částky 8 264,60 Kč od 11. 2. 2023 do 13. 3. 2023, z částky 36 264,60 Kč od 14. 3. 2023 do 18. 4. 2023, z částky 64 264,60 Kč od 19. 4. 2023 do 16. 5. 2023, z částky 92 264,60 Kč od 17. 5. 2023 do 19. 7. 2023, z částky 120 264,60 Kč od 20. 7. 2023 do 18. 8. 2023, z částky 148 264,60 Kč od 19. 8. 2023 do 21. 9. 2023, z částky 176 264,60 Kč od 22. 9. 2023 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 784,34 Kč a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II.). Soud prvního stupně dále rozhodl o zrušení směnečného platebního rozkazu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) a o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 117 991,70 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku konstatoval, že předložená směnka je platnou směnkou vlastní a že žalobkyně je její řádnou majitelkou, když ji nabyla indosací. Pokud jde o směnečný závazek žalované, odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních čl. I. § 77, § 30 a § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). K žalovanou namítané platbě ve výši 1 000 Kč (v odůvodnění rozsudku nesprávně uvedeno „ve výši 1 000 000 Kč“) soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že jediná platba v této výši proběhla dne 16. 1. 2018, tedy ještě před splatností směnky. S ohledem na skutečnost, že dle tvrzení žalované se jednalo o kontokorentní úvěr, byla tato platba zohledněna při vyplňování směnky. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná nemohla být poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě tvrdit a prokázat, kdy a jakým způsobem byla uvedená částka uhrazena, zda v námitkách mínila právě platbu výše uvedenou či ještě nějakou jinou. Žalovaná tak neunesla důkazní břemeno k prokázání svého námitkového tvrzení. Pokud jde o námitku, že výše úvěrového rámce nebyla vyčerpána a částka 535 304 Kč proto nesouhlasí, jedná se o námitku neurčitou a tedy neprojednatelnou, neboť z ní není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Pokud by tato námitka byla uplatněna samostatně, musela by být odmítnuta. V rozsahu nároků, jak jsou uvedeny ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, byl proto směnečný platební rozkaz ponechán vůči žalované v platnosti. V rozsahu nároků uvedených ve výroku II. rozsudku byl směnečný platební rozkaz vůči žalované postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zastaveno, neboť žaloba byla ohledně těchto nároků vzata zpět. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby byl směnečný platební rozkaz zrušen i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., podle kterých přiznal jejich náhradu žalobkyni v rozsahu odměny za 7 úkonů právní služby, 7 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty.

9. Žalovaná podala proti výrokům I. a IV. rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení v rozsahu těchto výroků a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že po podání námitek očekávala nařízení ústního jednání k jejich projednání, avšak jednání nařízeno nebylo, minimálně nebyla o konání jednání k projednání námitek vyrozuměna. Jak žalovaná uvedla, základní její námitka a obrana směřovala k tomu, že na směnečnou sumu bylo spláceno. Po podání námitek jednala s původní žalobkyní a prostřednictvím jejího zástupce se dohodla na vyřešení sporu uzavřením soudního smíru, dle kterého by byla splácena žalovaná částka, úrok i náklady řízení v měsíčních splátkách po 28 000 Kč. Návrh smíru byl připraven, žalovanými byl podepsán dne 5. 3. 2023 a poté byl odeslán k rukám zástupce původní žalobkyně k podpisu a k předložení soudu. Ze strany původní žalobkyně byl návrh na schválení soudního smíru podepsán dne 8. 3. 2023. Dohodnuté splátky žalovaná řádně splácela a až z odůvodnění rozsudku zjistila, že směnka byla v průběhu námitkového řízení rubopisována na žalobkyni, jejíž vstup do řízení byl připuštěn usnesením z 1. 6. 2023. Ani o tomto však žalovaná informována nebyla. Podle žalované jednala nová žalobkyně a majitelka směnky vědomě ke škodě žalované, neboť při nabývání směnky a vstupu do řízení musela být informována o uzavření smíru a všech splátkách, které byly v mezidobí spláceny. Námitka, že směnečná suma představuje maximální úvěrový rámec, nikoli však skutečnou výši dluhu, je podle žalované dostatečně určitá a konkrétní a byla způsobilá k projednání. Zřejmé přitom není, z jakého důvodu soud nerozhodl o schválení smíru.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. S tvrzeními žalované vyjádřila nesouhlas a její námitky označila za zcela nedůvodné a tudíž liché. Žalobkyně upozornila na to, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně se snažila se žalovanou uzavřít soudní smír, avšak žalovaná je zcela nekontaktní, což je nutné přičítat jedině k její tíži. Žalobkyně i soud prvního stupně se návrh na smír snažily žalované doručit, avšak bez úspěchu. Nezbylo proto, než nařídit jednání a ve věci rozhodnout. Žalobkyně se ohradila proti námitce žalované, že mělo být vědomě jednáno k její škodě.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výrocích I. a IV., podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

12. Z jednání nařízeného odvolacím soudem k projednání odvolání žalované na den 28. 5. 2024 se žalovaná omluvila a navrhla, aby o věci bylo rozhodnuto bez její účasti. Odvolací soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.

13. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

14. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

15. Odvolací soud předně uvádí, že není důvodná výtka žalované, že k projednání jí podaných námitek nebylo soudem prvního stupně nařízeno jednání. Jak z obsahu spisu vyplývá, jednání bylo nařízeno na den 21. 12. 2023 v 15:00 hod. Předvolání k tomuto jednání bylo žalované doručováno na adresu [adresa], kterou žalovaná sdělila jako adresu svého bydliště v podaných námitkách a která v době doručování předvolání byla zapsána v centrální evidenci obyvatel jako adresa jejího bydliště. Z této adresy, kterou v době doručování předvolání bylo třeba považovat za adresu pro doručování (§ 46b o. s. ř.), se zásilka vrátila s poznámkou pošty, že ji nebylo možné vložit do schránky a že o této skutečnosti nebylo možno zanechat písemné oznámení v místě doručení. Soud prvního stupně poté postupoval podle ustanovení § 50 odst. 2 o. s. ř. a písemnost vyvěsil dne 8. 11. 2023 na úřední desce soudu. Ve smyslu uvedeného ustanovení se za den doručení písemnosti (předvolání k jednání) žalované považuje pondělí 20. 11. 2023, neboť poslední den desetidenní lhůty běžící od vyvěšení písemnosti (§ 50 odst. 2, druhá věta o. s. ř.) připadl na sobotu 18. 11. 2023 a podle ustanovení § 57 odst. odst. 2, druhá věta o. s. ř. se přesunul na nejblíže následující pracovní den. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud dne 21. 12. 2023 jednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), když ta se k jednání bez omluvy nedostavila, třebaže k němu byla řádně předvolána.

16. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu předložená původní žalobkyní je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založila žalovaná coby směnečná rukojmí za výstavce směnky, jímž je společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], tedy původně žalovaná 1., svůj směnečný závazek vůči původní žalobkyni, na jejíž řad směnka byla vystavena (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Po indosaci směnky na žalobkyni se tato stala subjektem z ní oprávněným (čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ).

17. Pokud jde o námitku žalované, že částka 535 304 Kč na směnce vypsaná jako směnečný peníz neodpovídá výši vyčerpaného „firemního kontokorentu“, k jehož zajištění měla být směnka vystavena, tato je námitkou neprojednatelnou s ohledem na její nekonkrétnost, neboť žalovaná neuvedla, jaká částka byla vyčerpána a tedy, v jaké výši by se podle ní majitel směnky měl, resp. mohl plnění domáhat. Žalovaná nadto ani nespecifikovala vztah směnkou zajištěný, natož pak aby tvrzení v tomto směru prokázala. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení v námitkovém řízení vždy tíží žalovaného, jak vyplývá z § 175 odst. 1, věta první o. s. ř., který žalovanému ukládá v jím podaných námitkách uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, musí být z podaných námitek jasně a nezaměnitelně patrno, která konkrétní skutečnost je namítána. Námitky uplatněné v obecných rysech nelze považovat za námitky projednatelné, neboť z tvrzení žalovaným formulovaných pouze v rovině obecné nelze vyvodit jednoznačná skutková tvrzení. Důsledkem přezkumu takových námitek by bylo, že k nekonkrétním skutkovým tvrzením by bylo možno následně přiřazovat či podřazovat skutková tvrzení nová a zcela odlišná, což by znamenalo nepřípustné a nedovolené obcházení zásady koncentrace námitkového řízení vyjádřené v ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovanému by bylo umožněno vznést konkrétní námitky i po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Z námitek musí být navíc zřejmé a nepochybné, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, což je nezbytné pro posouzení toho, v jaké části již tento případně nabyl účinků pravomocného rozhodnutí a splnění které zbývající části směnečného platebního rozkazu je předmětem námitkového řízení. Za stavu, kdy nesouhlas s výší směnečné sumy byl formulován způsobem výše uvedeným, nelze než konstatovat, že žalovaná neurčila meze námitkové obrany, v důsledku čehož nebylo možno tuto námitku podrobit přezkumu s ohledem na nejasnost, co by mělo být v řízení vlastně prokazováno.

18. Stran námitky žalované, že na dluh byla uhrazena částka 1 000 Kč, konstatuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně, že jediná platba v této výši (v bodu 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nesprávně uvedeno „ve výši 1 000 000 Kč“) proběhla dne 16. 1. 2018, tedy ještě před splatností směnky. Jiné platby žalovanou tvrzeny nebyly a pokud došlo k úhradě dalších částek, o tyto žalobkyně, resp. původní žalobkyně, brala žalobu postupně zpět, což se projevilo ve výroku I., jímž řízení v rozsahu těchto plateb bylo zastaveno a jímž v odpovídajícím rozsahu byl směnečný platební rozkaz zrušen.

19. Nakolik žalovaná v podaném odvolání soudu prvního stupně vytýká, že neschválil smír, jehož návrh byl žalovanou a původně žalovanou 1. podepsán dne 23. 5. 2023, pomíjí, že oboustranně podepsaný smír nebyl v průběhu řízení soudu prvního stupně (ani soudu odvolacímu) předložen. Předpoklady pro rozhodování postupem podle ustanovení § 99 odst. 2 o. s. ř. tak nebyly v daném případě splněny.

20. S odkazem na závěry shora uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně po právu ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalované v platnosti v rozsahu nároků, které zůstaly předmětem řízení po jeho částečném zastavení. Správně rozhodl též o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobkyně, když žalobkyně byla v rozsahu těchto nároků plně úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a když v rozsahu nároků zbývajících je třeba žalobu považovat za důvodně podanou (§ 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř.).

21. Z vyložených důvodů byl rozsudek v jeho výrocích I. a IV. potvrzen jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 740 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 28. 5. 2024) podle § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1, písm. d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když základem pro výpočet odměny je částka 359 039,40 Kč, která po částečných zpětvzetích žaloby zůstala předmětem řízení. Žalobkyni dále náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. (4 216,80 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 24 296,80 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).