o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 7 Cm 121/2021-196

1. Žalobou doručenou soudu dne 25.8.2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou na částku 170 000 000 Kč dne 23. 11. 2010 se splatností dne 31. 5. 2021. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 2. 6. 2022 směnečný platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedla, že součástí textu směnky není bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, a proto z důvodu chybějící této náležitosti se nemůže jednat o platnou směnku. Předmětná směnka byla původně blankosměnkou a sloužila k zajištění vrácení půjčky poskytnuté ve výši 60 300 174 Kč na základě Smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2010 včetně jejího příslušenství. Smlouva o půjčce ani samotné její poskytnutí nebylo schváleno valnou hromadou žalované. Dne 18. 4. 2011 došlo mezi účastníky sporu a [právnická osoba]. k uzavření Smlouvy o podřízení závazků a práv, dle níž se žalobkyně zavázala, že bude požadovat po žalované splacení dluhů z půjček až poté, co žalovaná uhradí své závazky ze Smlouvy o úvěru č. 9200306910 [právnická osoba]. Z obsahu smlouvy plyne, že plnění z půjčky žalobkyni bude odloženo až po úplném uhrazení závazků žalované ze Smlouvy o úvěru s tím, že žalobkyně nepřijme do úplného uhrazení závazků z úvěrové smlouvy žádné plnění na půjčky. Nad rámec výše uvedeného žalovaná dále uvedla, že samotná sankce v podobě sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,8 % denně, tj. 297 % ročně je v rozporu s podmínkami běžného obchodního styku a rovněž v rozporu s dobrými mravy. Splatnost půjčky byla sjednána v krátké 30-denní lhůtě po výzvě od věřitele. Následkem započtení pohledávek rovněž odpadla směnečná kauza ve výši 20 000 000 Kč, do této výše tedy kauza směnky zanikla. Žalobkyně při vyplnění blankosměnky postupovala v rozporu s Dohodou o jejím vyplnění, když tuto skutečnost neoznámila žalované nejméně 5 dnů před splatností směnky, a to pouze v případě, pokud se žalovaná dostane do prodlení s plněním svých závazků, a to za předpokladu, že se zajištěné závazky stanou splatnými, což se v daném případě nestalo. Žalovaná dále zpochybnila pravost svého podpisu na směnce.

2. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 24. 8. 2022 uvedla, že žalobkyně byla společníkem žalované a v této roli také žalované poskytovala zápůjčku. Žádné riziko újmy způsobené společnosti nemohlo existovat, neboť zapůjčitel vystupoval jako společník. I kdyby snad byla smlouva o půjčce shledána za neplatnou, pak by žalobkyni svědčil nárok na vrácení zapůjčených prostředků z titulu bezdůvodného obohacení, i v tomto případě by závazek byl zajištěn směnkou. Žalobkyně dále uvedla, že předmětný směnečný závazek nespadá do rámce Smlouvy o podřízení závazků, neboť je zcela samostatným závazkem, na který se nedá přenést podřízenost zajišťovaného závazku. Pohledávku [právnická osoba]. následně odkoupila žalovaná a převedla ji na společnost [právnická osoba]., která má těsné vazby na majoritního společníka žalované, a to [Anonymizováno], jenž svým jednáním blokuje pohledávku žalobkyně.

3. Napadeným rozsudkem ze dne 16. 1. 2024 č. j. 7 Cm 121/2021-196 soud prvního stupně ve výroku I. zrušil vydaný směnečný platební rozkaz a ve výroku II. přiznal žalované dle úspěchu ve věci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 88 249 Kč. Předně konstatoval, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní (původně vystavené jako blankosměnka) obsahující veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Soud prvního stupně označil námitku týkající se absence „slibu zaplatit určitou peněžitou sumu“ za nedůvodnou, když věta směnečného slibu začíná právě údajem směnečné sumy. Námitka nepravosti podpisu byla vyvrácena znaleckým dokazováním. V rámci řízení nebylo sporným, že strany uzavřely dne 23. 11. 2010 smlouvu o půjčce, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalované částku ve výši 60 300 174 Kč a k jejímu zajištění žalovaná vystavila předmětnou směnku (původně blankosměnku). Bylo prokázáno, že dne 18. 4. 2011 došlo k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru [právnická osoba]. žalované ve výši 16 339 044 Kč. Současně k tomuto datu došlo k uzavření smlouvy o podřízení závazků mezi [právnická osoba]., žalovanou a žalobkyní, která souhlasila s tím, že poskytnuté půjčky budou včetně příslušenství podřízeny úvěru, a že plnění podřízených závazků bude odloženo a podřízeno úplnému splnění přednostních závazků. I když směnka sama o sobě představuje nesporný a abstraktní závazek stojící zcela samostatně, nelze přehlédnout, že směnka byla vystavena jako zajišťovací instrument ke smlouvě o půjčce. Užití tohoto zajišťovacího instrumentu k vymožení nároku s vědomím uzavřené smlouvy o podřízenosti by bylo zjevným obcházením zákona a z tohoto důvodu nemůže požívat právní ochrany. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného shledal důvodnou námitku týkající vyplnění směnky v rozporu s Dohodou o vyplnění, neboť pokud se žalobkyně nemůže domáhat na žalované plnění z podřízených závazků, pak nemůže být žalovaná v prodlení se splněním svého závazku. Na základě těchto závěrů soud prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz zrušil a žalované přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 5 úkonů právní služby po 12 340 Kč za převzetí zastoupení, podání námitek a 3 účasti na jednáních, v rozsahu 5 paušálních částek po 300 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH včetně složené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem.

4. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém navrhla změnu napadeného rozsudku s tím, že předmětná směnka sice plní zajišťovací funkci ke kauzální pohledávce, nicméně jako směnečná pohledávka je zcela abstraktní a žalobkyně má stále právo na její zaplacení s tím, že smlouva o podřízení závazků ničeho neobsahuje ohledně směnečných závazků. Z tohoto důvodu nemůže pohledávka ze směnky spadat do režimu smlouvy o podřízení závazků. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva o podřízení nezakazuje žalobkyni zaslat dlužníkovi výzvu k zaplacení půjčky. Za situace, kdy nelze pohledávku z půjčky uspokojit v důsledku podřízenosti, pak následkem prodlení s jejím zaplacením zakládá tato skutečnost právo majiteli směnky přistoupit k jejímu vyplnění. Nad rámec žalobkyně uvedla, že je to žalovaná, která i prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. brání žalobkyni ve splacení dluhu. V doplňujícím vyjádření uvedla, že pokud valná hromada žalované neschválila dle § 196a Obch.zák. poskytnutí půjčky, pak samotná smlouva o půjčce je neplatná a směnka v takovém případě zajišťuje pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. I když má žalobkyně 10% podíl ve společnosti žalované, pak tato jí brání k přístupu do účetnictví a nemohou jí být známy skutečnosti ohledně splacení úvěru ze smlouvy ze dne 18. 4. 2011, když žalovaná odkoupila pohledávku z úvěrové smlouvy od [právnická osoba]. a převedla ji na společnost [právnická osoba].

5. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 28. 3. 2024 k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedla, že smyslem zajišťovací směnky není její proplacení, ale zajištění splnění jiného kauzálního závazku. Bylo by v rozporu se zajišťovacím charakterem směnky, pokud by se její majitel mohl domáhat jejího zaplacení, nikoli však splnění zajištěného závazku. Je přitom podstatné, že v důsledku podřízenosti dluhu není kauzální pohledávka doposud splatná, z tohoto důvodu nemohla být směnka ani vyplněna a její vyplnění je tak v rozporu s dohodou o jejím vyplnění. V další části vyjádření žalovaná odkázala zejména na čl. 2.3 písm. a) a d) smlouvy o podřízenosti obsahující vzájemné povinnosti stran. K tvrzení žalobkyně ohledně zajišťovacího charakteru směnky k pohledávce i z titulu bezdůvodného obohacení žalovaná uvedla, že v takovém případě by žalobkyni nepříslušelo oprávnění k vyplnění blankosměnky. Žalobkyně navíc uplatnila v odvolacím řízení nová skutková tvrzení (novoty) , která jí nepřísluší.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně za podmínek § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Ve shodě se soudem prvního stupně lze konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl .I § 75 ZSŠ. Na tomto základu rozhodl soud prvního stupně vydáním směnečného platebnímu rozkazu, kterým návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověl. Poté, co žalovaná podala včasné a odůvodněné námitky, bylo na soudu prvního stupně rozhodnout, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti, pokud shledá námitky nedůvodnými, nebo jej zcela (nebo zčásti) zruší, pokud dovodí některou z námitek za důvodnou. S odkazem na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví se soud prvního stupně správně vypořádal s námitkou nepravosti podpisu na směnce, který shledal pravým podpisem jednatele žalované.

8. V předmětné věci se jeví jako zásadní posouzení námitky týkající se splatnosti dluhu žalované ze zápůjčky poskytnuté žalobkyní, vzniku práva na vyplnění blankosměnky a její uplatnění v řízení a to vše v závislosti na smlouvě o podřízení závazků a práv uzavřené dne 18. 4. 2011. Z obsahu smluvního ujednání plyne, že [právnická osoba]. jako jedna ze smluvních stran uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ze dne 18. 4. 2011, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 16 339 044 Kč. V důsledku uzavřené Dohody o podřízení závazků a práv má plnění tohoto závazku „prioritní povahu“, neboť bude plněn přednostně před ostatními závazky, které budou podřízeny plnění tohoto úvěrového dluhu. Konečná splatnost úvěru byla sjednána na 15. 12. 2026. Není pochyb o tom, že mezi podřízené závazky patří závazky z půjčky v celkové výši 79 900 000 Kč, kterou poskytla žalobkyně žalované. Žalobkyně ve smlouvě o podřízenosti dluhu se výslovně dohodla s žalovanou, že plnění všech podřízených závazků bude odloženo a žádné platby nebudou hrazeny či jinak uspokojeny. Bylo mezi stranami dohodnuto, že žalovaná až do úplného uspokojení přednostních závazků (do konečné splatnosti úvěru ke dni 15. 12. 2026) neuspokojí podřízené závazky, neuzavře žádný dodatek týkající se změny splatnosti dluhu s tím, že podřízené závazky nezaniknou dříve než žalovaná uspokojí v celém rozsahu své přednostní závazky. Žalobkyně se dále zavázala, že nepřijme žádné plnění z podřízeného závazku a pokud se tak stane, tak takové plnění bude svěřené žalobkyni ve prospěch [právnická osoba]. V průběhu řízení nebylo ze strany účastníků sporu ničeho tvrzeno o tom, že by došlo k dřívějšímu splacení úvěru, případně že by smluvní strany následně dohodly dřívější splatnost úvěru.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že po dobu existence a plnění přednostních závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 4. 2011 v časovém rozsahu, jak výše uvedeno, nebyla žalovaná oprávněna plnit své závazky ze zápůjčky žalobkyni a v důsledku toho se nemohla dostat do prodlení s plněním závazku. V důsledku této skutečnosti došlo k posunutí splatnosti zápůjčky. Vzhledem k tomu, že s ohledem na výše uvedené nemohla nastat konečná splatnost zápůjčky, neboť k té dojde až v období po zaplacení přednostních závazků, nebyla žalobkyně oprávněna vyplnit směnku. Pokud žalobkyně vyplnila směnku a nároky z ní vyplývající uplatnila v řízení, postupovala tak v rozporu se smluvním ujednáním stran sporu.

10. I když soud prvního stupně s ohledem na výše uvedené závěry se již nezabýval ostatními uplatněnými námitkami včetně námitky týkající se nesouhlasu valné hromady žalované s poskytnutím půjčky a neprováděl v tomto směru ani žádné dokazování, pak ani v případě neplatnosti smlouvy o půjčce a vzniku bezdůvodného obohacení poskytnutím finančního plnění straně žalované by směnka nemohla sloužit k zajištění závazku žalované z titulu bezdůvodného obohacení, neboť byla vystavena (jako blankosměnka) výlučně k zajištění splacení peněžitých pohledávek ze smlouvy o půjčce ze dne 23. 11. 2010 (čl.II bod 2 Dohody o způsobu vyplnění blankosměnky).

11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (soud prvního stupně rozhodl ve svém výroku II. o nákladech řízení o námitkách správně, i když tomu zčásti neodpovídá odůvodnění rozsudku, a to v bodu 14, věta prvá).

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst.1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci, a to v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 12 340 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za písemné vyjádření ze dne 28. 3. 2024 k odvolání žalobkyně a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 15. 10. 2024, v rozsahu náhrady 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH.