o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2023, č. j. 53 Cm 157/2020-117

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 53 Cm 157/2020-100 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a konstatoval, že žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání ani při podání odvolání ani na základě výzvy k jeho zaplacení ze dne 25. 1. 2023, č. j. 53 Cm 157/2020-114, která byla zástupci žalovaného doručena dne 1. 2. 2023 vhozením do jeho domovní schránky. Soud prvního stupně uvedl, že patnáctidenní lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku za odvolání začala žalovanému běžet dnem 2. 2. 2023 (§ 57 odst. 1 o. s. ř.) a skončila dnem 16. 2. 2023. Řízení o odvolání proti rozsudku ve věci vydanému bylo proto zastaveno postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobci žádné takové náklady nevznikly. Pro úplnost pak dodal, že podle ustanovení § 9 odst. 1, věta třetí zákona o soudních poplatcích se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém namítl, že výzva k zaplacení soudního poplatku mu, resp. jeho zmocněnci, nikdy doručena nebyla, naopak žalovaný (prostřednictvím zmocněnce) doručení této výzvy očekává. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, tj. k výzvě k zaplacení soudního poplatku a k pokračování v řízení o odvolání.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích, je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

5. V daném případě vznikla žalovanému podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost podle výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen při podání odvolání, vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 1. 2023, č. j. 53 Cm 157/2020-114, k jeho zaplacení ve výši 75 250 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno. Z poštou vrácené doručenky odvolací soud zjistil, že výzva k zaplacení poplatku byla vložena do domovní schránky zástupce žalovaného dne 1. 2. 2023, neboť v tento den nebyl zástupce žalovaného doručující poštou na adrese svého bydliště zastižen. Ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 o. s. ř. je proto třeba za den doručení usnesení žalovanému považovat den 1. 2. 2023. Neobstojí tak výhrada žalovaného, že výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla jeho zmocněnci doručena, když toto tvrzení je vyvráceno poštou vrácenou doručenkou. K tomu odvolací soud připomíná, že podle ustanovení § 50f odst. 3 o. s. ř. je doručenka veřejnou listinou a že údaje na ní uvedené se považují za pravdivé, není-li prokázán opak. V daném případě doručenka od výzvy k zaplacení poplatku obsahuje veškeré náležitosti požadované ustanovením § 50g odst. 1 a 5 o. s. ř., v důsledku čehož je třeba vycházet z toho, že se jedná o údaje pravdivé a že tedy písemnost byla zmocněnci žalovaného do jeho domovní schránky vložena dne 1. 2. 2023, jak výše již bylo konstatováno.

6. S odkazem na shora uvedené odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání začala žalovanému běžet dnem následujícím po datu, kdy výzva k jeho zaplacení mu byla doručena, tedy dnem 2. 2. 2023, a skončila dnem 16. 2. 2023. V této lhůtě soudní poplatek nebyl žalovaným zaplacen, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat.

7. Výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 53 Cm 157/2020-100, postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je proto věcně správný. Věcně správný je i jeho výrok II. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalobci, kterému by náleželo právo na jejich náhradu proti žalovanému podle ustanovení § 146 odst. 2, první věta ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., žádné takové náklady nevznikly.

8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v obou jeho výrocích potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

9. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl v odvolacím řízení úspěšný žalobce. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobci žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.