o zaplacení 1 625 862 Kč s přísl. a směnečnou odměnou, k odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 23024, č. j. 20 Cm 57/2024-63

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl, že jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 29. 4. 2024, č. j. 20 Cm 57/2024-18 se ponechává v platnosti a v bodě II. výroku uložil žalovaným povinnost společně nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 36 687,20 Kč.

2. Podle odůvodnění se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení 1 625 862 Kč s postižními právy ze směnky č. [Anonymizováno], vystavené žalovanou 1) dne 3. 6. 2022 v [adresa] na řad žalobkyně s doložkou „bez protestu“, žalovaným 2) avalované, splatné dne 27. 2. 2024.

3. Soud ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž oba žalovaní podali včasné společné námitky. V nich uvedli, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka č. [Anonymizováno], zajištující existující budoucí a podmíněné peněžité dluhy žalované 1) vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], uzavřené dne 3. 6. 2022, na jejímž základě žalovaná 1) čerpala úvěr ve výši 1 500 000 Kč. Rozsah a obsah vyplňovacího práva k blankosměnce byl sjednán v dohodě o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] k blankosměnce č. [Anonymizováno] ze dne 3. 6. 2023. Podle čl. II odst. 2 této dohody byla žalobkyně oprávněna vyplnit blankosměnku v chybějícím údaji směnečné sumy částku maximálně do výše splatných zajišťovaných dluhů dle specifikace v čl. I dohody. Žalobkyně doplnila na blankosměnku částku 1 625 862 Kč, což je v rozporu se smluvním ujednáním. Ve smlouvě bylo sjednáno úročení úvěru pohyblivou úrokovou sazbou, která je součtem základní úrokové sazby, která se mění v průběhu trvání smluvního vztahu podle vývoje cen na mezibankovním peněžním trhu a dále kladné či záporné odchylky. Splatnost úroku z úvěru byla sjednána na poslední pracovní den kalendářního měsíce a den konečné splatnosti. Žalobkyně byla oprávněna jakékoli peněžité pohledávky inkasovat z účtu vedeného pro žalovanou 1). Za období od června 2022 do října 2023 inkasovala žalobkyně na splátky úvěru celkovou částku 172 647,28 Kč. Žalobkyně neposkytla žalované 1) přehled výpočtu úroků za jednotlivé měsíce, a proto nebylo možno přezkoumat, zda inkasované platby odpovídaly sjednané výši úroku či nikoli. Žalovaní nemají přehled o tom, zda inkasované částky postačovaly k plné úhradě dlužných částek, případně na úhradu, jakých dlužných částek byly použity. Výše dluhu z úvěru podle vyčíslení dluhu v přípise ze dne 31. 12. 2023 k uvedenému datu činila 1 548 478,06 Kč a toto také byla nejvyšší částka, kterou podle dohody byla žalobkyně oprávněna do směnky doplnit. Žalobkyně však do směnky doplnila směnečnou sumu ve výši 1 625 862 Kč, tedy částku o 77 383,94 Kč vyšší. V rozsahu této částky žalobkyni nároky z úvěrové smlouvy nevznikly, a tudíž ani nemohly být zajištěny směnkou. V rozporu s dohodou bylo do směnky doplněno také datum splatnosti. Jestliže žalobkyně přípisem ze dne 31. 12. 2023 prohlásila pohledávky z úvěrové smlouvy za splatné k 29. 12. 2023, mělo být toto datum doplněno do směnky. Podle žalovaných by dále žalobkyni neměla být (v případě úspěchu) přiznána náhrada nákladů řízení, které byly neúčelné.

4. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že dle dohody o vyplňovacím právu směnečném byla oprávněna vyplnit směnku v údaji směnečné sumy až do částky odpovídající celkové dlužné částce, jejíž výše se v čase mění s ohledem na účtované příslušenství. Směnečnou sumu vyčíslila ke dni splatnosti směnky, nikoliv úvěru. Skutečnost, že žalovaní nedisponují informacemi o výši kauzální pohledávky, jde k jejich tíži, v tomto směru žalobkyni netíží ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Námitka nesprávné výše doplněné směnečné sumy měla být soudem odmítnuta jako neurčitá, protože z námitek nevyplývá, z jakého důvodu a do jaké výše je směnečná suma napadána. Vyplněný údaj data splatnosti směnky odpovídá čl. II. odst. 2 písm. b) dohody o vyplňovacím právu směnečném, podle něhož může žalobkyně do směnky doplnit kterýkoli den, který nastane do tří let ode dne splatnosti zajišťovaných dluhů. Dlužná částka uvedená v oznámení o zesplatnění pohledávky nadále narůstala, a proto mohla být do směnky doplněna částka 1 624 862 Kč, odpovídající dlužné částce ke dni splatnosti směnky. S ohledem na rozsáhlost pohledávkové agendy označila jako nedůvodnou argumentaci žalovaných, že právní zastoupení žalobkyně nebylo nutné.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že předmětnou směnku s číselným označením [Anonymizováno] vystavila žalovaná 1) v [adresa] dne 3. 6. 2022 na řad žalobkyně, na směnečnou sumu 1 625 862 Kč, s doložkou bez protestu. Směnka je splatná dne 27. 2. 2024. Žalovaný 2) směnku avaloval za výstavce. Na směnce je vyznačena hodnotová doložka ke smlouvě č. [Anonymizováno], uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 3. 6. 2022, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu do výše úvěrového limitu 1 500 000 Kč. V této výši byl úvěr žalovanou 1) čerpán. Úvěr je úročen pohyblivou úrokovou sazbou, která je součtem základní úrokové sazby stanovené pro tento typ úvěru v souladu s „Oznámením [právnická osoba]. o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů“ a kladné či záporné odchylky. K datu uzavření smlouvy činila úroková sazba 10,5 % p.a. Žalovaná 1) se ve smlouvě zavázala platit z každé splatné a nezaplacené částky úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem, nejvýše však 20 % p. a. (čl. II. odst. 4 smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno zajištění dluhů ze smlouvy či se smlouvou souvisejících blankosměnkou vystavenou žalovanou 1) podle dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] (čl. IV. odst. 1 smlouvy). Úvěrové obchodní podmínky ze dne 1. 7. 2020, které jsou součástí smlouvy, upravují oprávnění žalobkyně jakoukoli peněžitou pohledávku ze smlouvy o úvěru ode dne její splatnosti inkasovat z účtu žalované 1) a pro případ, že tato platba nepostačuje k plné úhradě dlužné částky, stanoví, na úhradu, jaké dlužné částky se platba použije (čl. 9. a 10. ÚOP). V případě prodlení žalované 1) se splacením jakéhokoli dluhu vůči žalobkyni či se splněním jakékoli povinnosti trvající déle než pět pracovních dnů (čl. 17. písm. b) ÚOP) je žalobkyně oprávněna písemným oznámením prohlásit, že všechny peněžité dluhy z poskytnutého úvěru nebo jakákoli jejich část jsou splatné v den uvedený v oznámení (čl. 18. písm. b) ÚOP). Z dohody o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno], zjistil, že žalobkyně a žalovaná 1) uzavřely dne 3. 6. 2022 dohodu o vyplňovacím právu směnečném k blankosměnce č. [Anonymizováno], podle níž žalovaná 1) vystavila blankosměnku k zajištění dluhů ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 3. 6. 2022 ve výši 1 500 000 Kč a jejich příslušenství. V době vystavení nebyla vyplněna v údaji směnečné sumy a data splatnosti. Žalobkyni bylo současně uděleno oprávnění chybějící údaje doplnit, v údaji směnečné sumy částku maximálně do výše splatných zajišťovaných dluhů včetně příslušenství i sankčních a odpovědnostních nároků a v údaji data splatnosti zpravidla 30. den po splatnosti jakéhokoli zajištěného dluhu nebo 30. den po dni vydání rozhodnutí o úpadku, pokud soud vydal rozhodnutí o úpadku žalované 1) podle insolvenčního zákona, popř. jiný den, který nastane do 3 let ode dne splatnosti zajišťovaných dluhů. S obsahem dohody vyslovil žalovaný 2) svůj souhlas. Dopisem ze dne 31. 12. 2023 žalobkyně oznámila žalovaným, že všechny pohledávky z předmětného úvěru byly prohlášeny za splatné k datu 29. 12. 2023, kdy dluh k tomuto datu činil 1 548 478,06 Kč. Žalovaní byli současně vyzváni, aby dlužnou částku uhradili do 10. 1. 2024.K úhradě pohledávky ze směnky byl žalovaný 2) vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2024.

6. Právní vztahy účastníků soud posoudil podle čl. I. § 75, § 78 odst. 1, § 28 odst. 1 a 2, § 30 odst. 1, § 31 odst. 1 a 2, § 32 odst.1. § 48, § 49 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, (dále jen „ZSŠ“). Předmětnou směnku vyhodnotil jako platnou vlastní směnku, jejímž majitelem je žalobkyně.

7. Námitkovou obranu, založenou na tvrzení, že na směnku byla nesprávně, v rozporu s uzavřenou dohodou o vyplňovacím právu, vyplněna směnečná suma a datum splatnosti, vyhodnotil soud jako nedůvodnou. V řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena blankosměnka s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti a zajištovala dluhy žalované 1) vůči žalobkyni ze shora citované smlouvy o úvěru. Podle uzavřené směnečné dohody byla žalobkyně oprávněna do blankosměnky vyplnit směnečnou sumu maximálně do výše splatných zajišťovaných dluhů včetně příslušenství a sankčních a odpovědnostních nároků. Toto smluvní ujednání soud vyložil tak, že žalobkyně je oprávněna do směnky vyplnit výši aktuálních dluhů, tedy „výši zajišťovaných dluhů včetně příslušenství, které jsou splatné v době vyplnění směnky“. Jiný výklad by navíc popíral smysl institutu směnečného zajištění úvěru, protože pokud by žalobkyně byla oprávněna do směnky vyplnit pouze výši dluhů v době splatnosti úvěru, nebylo by možné prostřednictvím zajišťovací směnky požadovat stále narůstající úroky a úroky z prodlení. Žalovaná 1) se ve smlouvě o úvěru zavázala hradit žalobkyni rovněž úroky, které nabíhaly i po prohlášení veškerých dluhů ze smlouvy o úvěru za splatné. Žalobkyně tak mohla do směnky vyplnit nad rámec dluhů splatných ke dni 31. 12. 2023 rovněž v mezidobí naběhlé úroky a úroky z prodlení. Pro vyplnění blankosměnky je přitom nerozhodné, zda žalobkyně sdělila žalovaným aktuální výši úroků nebo na jaké konkrétní částky byly započteny finanční prostředky inkasované z účtu žalované 1). Námitku, že do směnky mohla být vyplněna pouze částka odpovídající dluhům v okamžiku zesplatnění závazků ze smlouvy o úvěru, tedy soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

8. Při hodnocení námitky nesprávného vyplnění data splatnosti soud vyšel z obsahu směnečné dohody. Ta žalobkyni opravňovala vyplnit blankosměnku v údaji splatnosti zpravidla 30. den po splatnosti jakéhokoli zajištěného dluhu, nebo 30. den po dni vydání rozhodnutí o úpadku, popř. jiný den, který nastane do tří let ode dne splatnosti zajištěných dluhů. Podle soudu tyto tři varianty jsou na roveň postavené a nelze dovodit, že první dvě jsou „nadřazeny“ variantě třetí, podle které by bylo možné postupovat pouze v případech, kdy první dvě nenastanou. Třetí varianta zároveň vyjadřuje nepřekročitelnou časovou hranici data splatnosti směnky. Bylo zcela na žalobkyni, jakou z variant pro vyplnění zvolí. Žalobkyní vyplněné datum splatnosti 27. 2. 2024 je v souladu se směnečnou dohodou.

9. Soud dále zdůraznil, že v námitkovém řízení břemeno důkazní ohledně uplatněných námitek tíží žalované. Ti se svou nepřítomností na nařízeném jednání připravili o případnou možnost navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení.

10. Z uvedených důvodů soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Žalovaní proti rozsudku podali v zákonné lhůtě společné odvolání.

12. Odvolací řízení o odvolání žalované 1) bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 1. 2025, č. j. 20 Cm 57/2024-87 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) tak nabyl právní moci.

13. Žalovaný 2) v odvolání navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že směnečný platební rozkaz bude vůči němu zrušen a žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. S odkazem na svá námitková tvrzení, která v odvolání zrekapituloval, vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl žádné dokazování za účelem zjištění, zda výše směnkou zajištěných splatných dluhů včetně příslušenství a sankčních a odpovědnostních nároků odpovídala částce směnečné sumy doplněné do směnky. Soud nejenže neprovedl dokazování, které by vyvrátilo námitku excesivního vyplnění blankosměnky, ale ani nevyzval žalobkyni, aby v tomto směru svá tvrzení doplnila a navrhla důkazy k jejich prokázání. Za tohoto skutkového stavu tak závěr soudu o nedůvodnosti námitky excesivního vyplnění směnky nemůže obstát.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jehož skutkové i právní závěry považuje za správné, potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. S odkazem na soudní judikaturu zdůraznila, že důkazní břemeno ohledně námitkových tvrzení tíží žalovaného, žalobce tíží jen ohledně pravosti směnky. Případné neprovedení důkazů jde k tíži žalovaného 2), který se nezúčastnil jednání před soudem prvního stupně a připravil se tím o možnost navrhovat důkazy k prokázání svých tvrzení. Do směnky doplněný údaj směnečné sumy byl zcela v souladu s čl. II odst. 2 dohody o vyplňovacím právu, neboť doplněná směnečná suma 1 625 862 Kč zahrnovala dlužnou jistinu 1 500 000 Kč, poplatky ve výši 1 600 Kč a úroky ve výši 124 262 Kč.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2) není důvodné.

16. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně z jím provedeného dokazování.

17. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je správnost závěrů, přijatých soudem prvního stupně při posouzení důvodnosti žalovaným 2) uplatněné námitkové obrany.

18. Ta se zakládala zejména na tvrzení o excesivním vyplnění směnky, kdy podle žalovaného 2) v rozsahu částky 77 383,94 Kč je doplněná směnečná suma v rozporu s ujednáním, protože o tuto částku přesahuje výši dluhu ke dni splatnosti úvěru, tj. k 29. 12. 2023, vyčísleného žalobkyní v oznámení o zesplatnění úvěru částkou 1 548 478,06 Kč. Správně tak měla být jako směnečná suma doplněna jen částka 1 548 478,06 Kč, odpovídající dlužné jistině a úrokům z prodlení za dobu od 31. 11. 2023 do 29. 12. 2023, kdy se úvěr stal splatným. Podle žalovaného 2) v rozporu s ujednáním bylo také datum splatnosti. Jestliže byly pohledávky z úvěru prohlášeny za splatné k 29. 12. 2023, toto datum mělo být na směnku doplněno. Konečně namítal neúčelnost nákladů právního zastoupení, které nebyly nezbytné, neboť k předžalobní výzvě a vyplnění žalobního návrhu postačují vzory.

19. Soud prvního stupně ohledně obsahu dohody o vyplňovacím právu z důkazu touto dohodou učinil všechna relevantní zjištění a provedl výklad smluvních ujednání dohody a zcela správně dovodil, že rozsah vyplňovacího práva ohledně směnečného sumy byl limitován aktuální výší dluhu ke dni splatnosti směnky, kdy oproti vyčíslení ke dni splatnosti dluhu z úvěrové smlouvy docházelo k navýšení dlužné částky o příslušenství, zahrnující úroky a úroky z prodlení, žalovaný 2) nesprávně dovozuje, že bylo povinností žalobkyně tvrdit a následně prokazovat výši směnkou zajištěných splatných dluhů včetně příslušenství a sankčních a odpovědnostních nároků ke dni splatnosti směnky, resp. zda tvrdit a prokazovat, zda výše dluhu odpovídala částce směnečné sumy doplněné do směnky. Logický a správný je i soudem přijatý závěr, že datum splatnosti s ohledem na obsah vyplňovací dohody, opravňující žalobkyni doplnit mj. jakýkoliv den, který nastane do tří let ode dne splatnosti zajištěných dluhů, bylo na směnku doplněno v souladu s ujednáním.

20. Ohledně povinnosti tvrzení na straně žalobkyně je třeba uvést, že rozsah a rozložení povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní se vždy odvíjí od žalobou uplatněného nároku. V případě směnečných žalob je povinnost tvrzení na straně žalobkyně omezena na směnečnou listinu, cenný papír, v němž je právo na jeho zaplacení inkorporováno. Žalobkyně svoji povinnost tvrzení v žalobě splnila vylíčením obsahu směnečné listiny, z níž práva uplatňuje. O právních vztazích, provázejících vystavení směnky, o tom, jaké závazky případně zajištovala a že byla vystavena jako blankosměnka, nebyla žalobkyně povinna tvrdit ničeho. Žalovanému 2), který v postavení jednatele se žalobkyní jednal o předmětné úvěrové smlouvě a vyjádřil souhlas s dohodou o vyplňovacím právu směnečném a jako avalista se zaručil za zaplacení směnky, kauzální námitky náleží. Povinnost prokázat jejich důvodnost však ležela výhradně na žalovaném 2), přičemž, jak správně uzavřel soud prvního stupně, o možnost vznášet další důkazní návrhy k jejich prokázání se připravil svou neomluvenou neúčastí na jednání. Žalovaný 2) zcela nesprávně dovozuje, že bylo povinností soudu vyzvat žalobkyni, aby doplnila tvrzení a navrhla důkazy k vyvrácení důvodnosti námitky excesivního vyplnění směnky. Důkazní břemeno netížilo žalobkyni, ale žalovaného 2). Nadto námitková obrana žalovaného 2) se nezakládala na tvrzení, že směnečná suma doplněná do směnky neodpovídala výši dluhu ke dni splatnosti směnky, ale pouze na tvrzení, že žalobkyně nebyla oprávněna doplnit jako směnečnou sumu na směnku více, než činil dluh ze smlouvy ke dni splatnosti úvěru, přičemž důvodnost tohoto tvrzení byla vyvrácena zjištěním soudu o rozsahu a obsahu vyplňovacího práva žalobkyně sjednaného v dohodě o vyplňovacím právu směnečném. Nedůvodná je rovněž námitka, že žalobkyni nelze přiznat náklady právního zastoupení jako neúčelné. Je totiž nutno zohlednit, že s ohledem na specifika směnečného řízení i rozsah agendy je zastoupení advokátem ve směnečných řízeních zcela běžné. Tato řízení nezahrnují jen podání žaloby a jí předcházející předžalobní výzvu, ale procesní a právní argumentaci v návaznosti na průběh řízení, zejména je – li v řízení rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, proti němuž jsou podány včasné a odůvodněné námitky, které soud musí projednat.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. vůči žalovanému 2) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacáího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny za dva úkony právní služby ve výši po 14 860 Kč dle § 7 a 11 advokátního tarifu spolu s dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou za 21 % DPH, celkem 37 005,20 Kč.