o zaplacení 280 075 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. května 2018, č. j. 41 Cm 112/2017-120

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 11.9.2017, č. j. 41 Cm 112/2017-13 (výrok I.) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 59 048 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným a [Anonymizováno] dne 20. 9. 2016 s doložkou bez protestu, nikoliv na řad žalobkyně, vyplněné na směnečnou sumu podle dohody o vyplnění sjednané ve smlouvě o půjčce ze dne 20. 9. 2016, č. [Anonymizováno], v čl. II odst. 2.5. Žalobkyně směnku doplnila o směnečnou sumu 280 075 Kč a datum splatnosti 18. 8. 2017. Na směnku nebylo ničeho zaplaceno.

3. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky z 22. 9. 2017, ve kterých uplatnil námitku neexistence platné směnky vlastní s odůvodněním, že směnka není splatná, neboť mu nebyla poskytnuta půjčka. Dále namítl neexistenci závazku žalovaného, kdy žalovaný uzavřel se společností Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen ES) smlouvu o dílo č. [Anonymizováno], ve které se tato společnost zavázala ke splnění závazku provedení stavby rodinného domu dle projektové dokumentace. Žalobkyní poskytnutá půjčka byla vázána na plnění ES vůči němu. Směnka byla podepsána spolu se smlouvou o půjčce, dle které měla žalobkyně poskytnout plnění subjektu ES v případě, že ES dodají žalovanému stavební projekt na realizaci stavby dle výše uvedené smlouvy o dílo. Tento budoucí závazek žalovaného vůči žalobkyni, který měl vzniknout až po splnění závazku, jež byl vázán na dodání kompletní stavební dokumentace žalovanému, byl kryt směnkou zajišťovací vystavenou žalovaným. Ke splnění podmínky nikdy nedošlo, protože žalovaný neobdržel stavební dokumentaci. Za žalobkyni a ES jednala stejná fyzická osoba v roli statutárního zástupce. Cílem poskytnutí půjčky nebylo faktické poskytnutí půjčky žalovanému, ale pouze zavázat žalovaného vystavenou smlouvou o půjčce a zajišťovací směnkou na uvedenou dlužnou částku, kterou žalovaný nikdy neobdržel a která byla účelově navýšena na žalovanou směnečnou sumu. Žalovaný dále namítl neexistenci směnečné sumy s odůvodněním, že se jedná o směnku fiktivní. Nikdy nebyl k plnění na směnku vyzván. Dále vznesl námitku nesplnění podmínek směnečného postihu s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala, že nastal případ zajištění, pro který by mohla být směnka uplatněna s ohledem na subsidiární povahu směnky k pohledávce hlavní. Zajišťovaná pohledávka není správně vyčíslena a nebyla požadována po dlužníkovi, který dluží ze smlouvy o půjčce. Dále uplatnil námitku neplatnosti směnky pro nedostatek formy s odůvodněním, že směnka trpí nedostatkem obsahových a formálních náležitostí. Žalovaný směnku vyplnil jen částečně, některé údaje byly vyplněny třetí osobou. V okamžiku podpisu směnky neexistoval žádný jiný důvod pro její vystavení, než důvod zajištění.

4. Podáním z 1. 3. 2018 žalovaný vznesl další námitky, a to námitku nezákonnosti zajištění směnkou, neboť smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem a dle § 18 odst. 1 zák. č. [Anonymizováno] je zapovězeno užití směnek k zajištění spotřebitelských úvěrů. Dále vznesl námitku klamání spotřebitele při uzavření smlouvy s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 457/2010, kdy žalobkyně zjevně uvedla žalovaného v omyl ohledně nutnosti zajistit do projektu vstupní hotovost, základním úmyslem bylo získat majetkový prospěch na samé hraně institutu zneužití práva a takovému jednání nelze poskytovat ochranu. Dále žalovaný vznesl námitku nezákonnosti smluvní pokuty s tím, že tato je v rozporu s dobrými mravy. Dále uplatnil námitku neexistence dluhu, ve které namítl, že nedošlo ke vzniku obligačního vztahu ve smlouvě o zápůjčce pro dvoudomost vystupování žalobkyně a ES, kdy je třeba posuzovat vztah mezi žalobkyní a ES vůči žalovanému jako vztah jednoho subjektu, tedy na transakci peněz od žalobkyně k ES, je třeba nahlížet jako na zápůjčku jednatele obou společností sám sobě, kdy taková zápůjčka nemá jakýkoliv ekonomický podklad a smysl. Žalovaný dále vznesl námitku neakceptace projevu vůle k uzavření smlouvy, neboť žalovanému byla předložena formulářová smlouva o zápůjčce, kterou doplnil a podepsal datem 7. 9. 2016 a zaslal žalobkyni. Podpis žalobkyně nebyl ke smlouvě připojen, smlouva mu s její akceptací nikdy nebyla vrácena. Dále vznesl námitku neplatnosti doložky smlouvy s odkazem na § 1800 odst. 2 obč. zák., neboť se dostává do velmi nevýhodné situace, kdy žalobkyně zneužívá jeho postavení slabší strany nad rámec dobrých mravů, když si jako osoba znalá je si velmi dobře vědoma toho, že si žalovaný nemůže být jistý, kdy ho bude žalovat další směnkou. Z toho důvodu je ustanovení o vystavení dvou zajišťovacích směnek v rozporu se zákonem a neplatné. Dále vznesl námitku odstoupení od smlouvy o zápůjčce spotřebitelem s odkazem na § 1816 obč. zák., neboť k 20. 3. 2017 odstoupil od smlouvy o dílo (emailem), tím došlo k odstoupení od smlouvy o zápůjčce z 20. 9. 2016, kdy tím došlo k zániku kauzy směnky ex tunc. Odstoupení od smlouvy o zápůjčce nemůže být ze zákona spjato s jakýmikoliv sankcemi. Nevzniklo tak nikdy právo žalobkyně k vyplnění směnky, neboť kauza směnky zanikla od počátku a tedy neexistovala. Stejně tak zaniklo právo žalobkyně požadovat jakékoliv sankce ze smlouvy o zápůjčce. Dále žalovaný vznesl námitku neexistence směnky vlastní, když smlouva byla podepsána spolu se smlouvou o zápůjčce dne 20. 9. 2016 v prostorách společnosti ES v Praze, nicméně směnka obsahuje jako místo vystavení [adresa], kde vystavena nebyla.

5. Žalobkyně ve vyjádření, doručeném soudu dne 4. 10. 2017, uvedla, že námitka neexistence splatné směnky vlastní je irelevantní, když poskytla žalovanému půjčku v intencích uzavřené smlouvy. Námitka neexistence závazku žalovaného je irelevantní až zmatečná. Půjčka byla žalovanému poskytnuta sjednaným způsobem, což žalobkyně prokazuje výpisem z účtu. Námitka neexistence směnečné sumy je nesrozumitelná. Obsah i forma uzavřené smlouvy o půjčce je obvyklá. Žalovaný byl k zaplacení vyzván předžalobními upomínkami, ve kterých je směnečná suma jasně identifikována co do jistiny půjčky a sjednané pokuty. K námitce nesplnění podmínek směnečného postihu a námitce neplatnosti směnky pro nedostatek formy namítla jejich neprojednatelnost, neboť neuvádí, které náležitosti na směnce chybí. Pokud žalovaný chtěl vznést námitku nedostatku prezentace směnky, pak tou se nelze bránit s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 29 Cdo 1937/2000.

6. V doplňujícím vyjádření doručeném soudu dne 24. 4. 2018 žalobkyně uvedla, že doplněné námitky jsou vznášeny na jiném skutkovém základě než námitky v podání z 22. 9. 2017 a jsou proto opožděné. Věcně pak uvedla, že námitku klamání spotřebitele při uzavření smlouvy a námitku neplatnosti doložky smlouvy nelze jednoznačně podřadit pod námitku neexistence závazku žalovaného. Obě tyto námitky jsou založeny na nových skutkových tvrzeních, které v původně označených námitkách nemají opodstatnění. Nově uplatněná námitka neexistence dluhu není totožná ani podřaditelná pod původní námitku neexistence závazku žalovaného. Tato námitka je s ohledem na výpis z bankovního účtu žalobce vyvrácena. Námitka neexistence smlouvy nebyla nikdy žalovaným vznesena, tudíž pod ni nelze podřazovat ani námitku nezákonnosti smluvní pokuty. Námitka nezákonnosti smluvní pokuty není podřaditelná pod žádnou z námitek uplatněných v podání z 22. 9. 2017. Pod námitku nesplnění směnečného postihu nelze podřazovat námitku odstoupení od smlouvy spotřebitelem. Námitka odstoupení od smlouvy spotřebitelem je založena na novém tvrzení, že žalovaný odstoupil od smlouvy o dílo, z čehož dovozuje účinky odstoupení i ve vztahu ke smlouvě o půjčce. Námitka, že účinky odstoupení od smlouvy o dílo dopadají i na smlouvu o půjčce, není dle názoru žalobkyně dopadající na projednávanou věc. Poskytnutá půjčka byla účelově vázána na financování zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ze dne 24. 8. 2016, nikoliv smlouvy o dílo. Námitku neexistence směnky nelze podřazovat pod původně uplatněnou námitku neplatnosti směnky pro nedostatek formy, když každá z námitek je založena na jiných skutkových základech. Směnka byla vystavena v Praze, nikoliv v Českém Brodě, jak tvrdí žalovaný. Námitka nezákonnosti zajištění směnkou je rovněž námitkou uplatněnou opožděně a nelze ji podřadit pod žádnou z námitek uvedených v podání žalovaného z 22. 9. 2017. Navíc zákon o spotřebitelském úvěru se s ohledem na ust. § 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 145/2010 Sb. nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoliv úplaty. Smlouva o půjčce neobsahuje ujednání o úroku a jakékoliv úplatě za poskytnutí půjčky, nelze tak aplikovat daný zákon.

7. Soud prvního stupně vzal za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (spolu s [Anonymizováno]) ze dne 20. 9. 2016 byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 170 000 Kč, která byla účelově vázána na financování zálohy ve výši 170 000 Kč dle čl. II.2.1 smlouvy o smlouvě budoucí o dílo č. [Anonymizováno], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvy příkazní č. [Anonymizováno] z [Anonymizováno]. Smluvní strany se dohodly, že finanční prostředky ve sjednané výši budou věřitelem poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli, a to do 30 dnů od podpisu smlouvy. Dlužník výslovně prohlásil, že souhlasí s tímto způsobem poskytnutí půjčky a zavázal se zaplatit věřiteli poskytnutou půjčku nejpozději do 21. 11. 2016. K zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by půjčka dle čl. I. odst. 1.2 nebyla dlužníkem řádně a včas ve lhůtě splatnosti zaplacena, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny půjčky. Současně jako formu zajištění vystavil dlužník a předal věřiteli dvě blankosměnky vlastní, které dlužník podepsal jako výstavce s doložkou bez protestu a nikoliv na řad věřitele, na kterých není vyplněna směnečná suma a datum splatnosti směnek. Bylo sjednáno vrácení směnek dlužníkovi v případě řádné a včasné úhrady finančních prostředků. Výstavcem směnek je žalovaný a [Anonymizováno]. Zároveň se smluvní strany dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit datum splatnosti první směnky tak, že nesmí být doplněno dříve, než po splatnosti půjčky (tj. nejdříve 22. 11. 2016.). Věřitel je oprávněn doplnit první směnku o směnečnou sumu, která v sobě zahrnuje: a) nezaplacenou část jistiny půjčky, b) smluvní pokutu za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,25% denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky od dne vyplnění této první směnky. Žalobkyní byla sjednaným způsobem půjčka poskytnuta, což vyplývá z výpisu z účtu žalobce z 23. 9. 2016. Žalovaný společně s [Anonymizováno] uzavřeli s [Anonymizováno]. (dále jen ES) smlouvu o budoucí smlouvě o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní, když dle čl. II. bod 2.1 se zavázali zaplatit ES do 30 dnů od podpisu smluv částku 170 000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací a činností specifikovaných v čl. B. bod [právnická osoba] této smlouvy a jako zálohu na úhradu nákladů přípravných inženýrských činností specifikovaných v čl. C bod C.1 písm. a) této smlouvy, a to prostřednictvím úvěru s tím, že záloha bude z ceny díla odečtena v rámci konečného vyúčtování dokončené a předané stavby. V žádosti o poskytnutí půjčky žalovaný mimo jiné prohlásil, že pečlivě zvážil svoje majetkové poměry ve smyslu schopnosti splácet půjčku. Zároveň byl seznámen s modelovým příkladem při půjčce 170 000 Kč. Z emailové korespondence předložené žalovaným vyplývá, že byl řešen způsob financování ceny domu a pozemku, byl mu nabízen program nulová hotovost. Před podpisem smlouvy o dílo byla žalovanému předána studie stavby domu dne 13. 10. 2016. Dopisem z 20. 4. 2017 byl žalovaný ES informován, že nenastal žádný důvod, který by ho opravňoval k odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené 5. 12. 2016, když společnost neporušila uzavřenou smlouvu o dílo. Zároveň bylo žalovanému sděleno, že v případě ukončení smlouvy o dílo bude ES požadovat úhradu všech dosud provedených projektových prací a inženýrských činností v celkové výši 290 344 Kč vč. DPH. V případě započtení zálohy ve výši 170 000 Kč, by k úhradě zbývala částka 120 344 Kč. Dopisem z 30. 5. 2016 ES odstoupily od smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] z 5. 12. 2016 podle čl. IX. odst. 1 této smlouvy pro prodlení s úhradou peněžitého závazku o více než 30 dnů a provedly vyúčtování v částce 282 963 Kč vč. DPH a neuhrazených víceprací ve výši 7 381 Kč vč. DPH, které započetly oproti záloze ve výši 170 000 Kč, nedoplatek tak činí 120 344 Kč. V dopise je dále vyúčtována smluvní pokuta za prodlení s úhradami sjednaných záloh ve výši 40 950 Kč dle čl. VII odst. 1 písm. c) smlouvy a součástí dopisu je i výzva k úhradě vzniklého nedoplatku ve výši 161 294 Kč splatné nejpozději do 5. 6. 2017. Svědeckou výpovědí Hany Černé byla potvrzena skutečnost ohledně nabízeného způsobu zajištění financování od ES, kdy byla nabízena možnost půjčky žalobkyní s tím, že bude zahrnuta do úvěru a oni nebudou muset nic splácet. Text smlouvy o půjčce jim byl doručen poštou, kde bylo vše vyplněno, oni ji jen podepsali. Není jí známo, na co byly půjčené peníze použity.

8. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je nárokem z cenného papíru, který je samostatným právním důvodem k plnění, přičemž právní vztahy vzniklé vystavením směnky se spravují zák. č. [Anonymizováno]. Žalovaný podepsal blankosměnku zajišťující pohledávku žalobkyně vzniklou na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 20. 9. 2016, v níž jí současně udělil vyplňovací právo chybějící údaje do blankosměnky doplnit. Dle dohody o vyplňovacím právu obsažené ve smlouvě o půjčce byla směnka vyplněna, čímž se zárodek směnky stal směnkou úplnou. Za včas podané námitky považoval soud prvního stupně pouze námitky doručené danému soudu dne 22. 9. 2017. Námitky obsažené v podání doručeném soudu dne 1. 3. 2018 považoval soud za opožděné. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynula zajišťovací funkce směnky ke smlouvě o půjčce č. [Anonymizováno] z 20. 9. 2016, která navazovala na smlouvu o smlouvě budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno] z 24. 8. 2016, kdy půjčka byla účelově vázána na financování zálohy dle čl. II bod 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Poskytnutí půjčky uvedeným způsobem zákon připouští a tento způsob poskytnutí půjčky je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Půjčka byla žalobkyní sjednaným způsobem poskytnuta. Smlouvu o poskytnutí půjčky soud hodnotil jako smlouvu spotřebitelskou, uzavřenou mezi žalobcem jako podnikatelem na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem na straně druhé. Žádné ujednání není v rozporu s právní úpravou na ochranu spotřebitele představující zjevnou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků.

9. Při právním posouzení soud prvního stupně vycházel z čl. I § 10 ZSŠ, čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ, čl. I § 75 ZSŠ.

10. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení sestávající se z pěti úkonů právní služby po 9 460 Kč (tři účasti na jednání, dvě písemná vyjádření), pěti náhrada hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH.

11. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Odvolání bylo podáno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř. Žalovaný namítl, že mezi účastníky není spor o tom, že mezi nimi byla uzavřena spotřebitelská půjčka. Dle § 18 zák. č. 145/2010 Sb. nelze spotřebitelský úvěr zajistit půjčkou. Není pravda, že by smlouva o půjčce z 20. 9. 2016 byla sjednána jako bezúročná. Byla sjednána na dobu do 20. 11. 2016. Po uplynutí této lhůty byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% denně, k datu podání žaloby (tj. k 31. 8. 2017) činila 110 075 Kč, tj. 91% ročně. Zápůjčka je zastřeným právním jednáním, kdy vysoce úročená půjčka vytváří po krátkou dobu dojem bezúročné půjčky, aby byly splněny podmínky pro zajištění spotřebitelské smlouvy směnkou. Po uplynutí dvou měsíců nastává úročení smluvní pokutou ve výši 91% ročně. Tím dochází k obcházení zákona. K této námitce je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, bez ohledu na její případnou opožděnost. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 457/10, ve kterém se odkazuje na zneužití práva, kdy zdánlivě se zákonem souladné jednání představovalo jeho zneužití, neboť praxe půjček tisícům subjektů za účelem vymoci násobnou částku pomocí zajišťovacích směnek představovalo jednání profesionála, kterému muselo být zřejmé užití směnek a smluvní pokuty. Indosací směnek došlo k jejich zneužití. Dále žalovaný polemizoval se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti jím podaných námitek učiněných podáním z 1. 3. 2018, když se podrobně vyjádřil k jednotlivým jím učiněným námitkám. Žalovaný se domnívá, že uplatnění námitek před skončením prvního jednání bylo zcela v souladu se zákonem s ohledem na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/12, sp. zn. IV ÚS 376/11), v nichž bylo konstatováno, že námitky uplatněné do konce prvního jednání jsou uplatněny řádně a včas. Soud prvního stupně s tímto závěrem nesouhlasil, neboť byly přijaty při jiné právní úpravě. Nemorálnost žalobkyně spočívá i v tom, že stejný nárok jako po žalovaném uplatňuje i vůči spoludlužnici žalovaného [Anonymizováno] v rámci jejího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod č. j. KSPH 71 INS 10777/2017. Žalovaný opětovně poukázal na to, že od smlouvy o půjčce odstoupil. Vzhledem k tomu, že směnka byla zajišťovacím institutem, neměla tak co zajistit, a nemohla být ani žalována.

12. V reakci na odvolání žalovaného žalobkyně navrhla potvrzení vydaného rozsudku soudu prvního stupně. Jeho závěry považuje za správné. Podání z 1.3.2018 je doplněním a rozšířením námitek, a proto je třeba ho považovat za opožděné. Doplněné námitky jsou vznášeny na jiném skutkovém základě než námitky z 22. 9. 2017. Pokud žalovaný namítal dodatečně absolutní neplatnost a tvrdil, že k ní měl soud přihlédnout z úřední povinnosti, pak žalobce poukazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 724/04 z 3. 4. 2006, ze kterého vyplývá, že soud se má po vydání směnečného platebního rozkazu zabývat důvodností obrany žalovaného a není již oprávněn ani povinen zkoumat platnost příslušné směnky, nebyla-li její neplatnost v námitkách včas uplatněna. Pokud žalovaný poukazoval na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl ÚS 16/12, IV. ÚS 376/11 pak ty jsou překonány stávající právní úpravou, která aprobovala tam vyslovené závěry do podoby stávající právní úpravy § 175 odst. 4 o. s. ř., dle které k uplatnění námitek je stanovena 15 denní lhůta ode dne doručení směnečného platebního rozkazu, což odpovídá ústavně konformnímu výkladu. Žalovaný opomněl, že námitky z 1.3.2018 jsou postaveny na zcela odlišném skutkovém základě, jedná se tak o námitky nové, a tím i opožděně podané.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.) a ve svém rozsudku z 21. 3. 2019, č. j. 5 Cmo 330/2018-166 dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani zrušení vydaného rozhodnutí.

14. Uzavřel, že za včas podané námitky je třeba považovat, shodně se soudem prvního stupně, pouze námitky žalovaného z 22. 9. 2017. Námitky z 1. 3. 2018 jsou opožděné.

15. Odvolací soud dále uzavřel, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem, tzn. podléhá režimu zákona č. 145/2010 Sb. V řízení bylo prokázáno, že směnka, jejíž zaplacení je předmětem tohoto řízení, byla podepsána jako blankosměnka zajišťující pohledávku vzniklou na základě smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] z 20. 9. 2016, v níž bylo zároveň uděleno vyplňovací právo žalobkyni doplnit do směnky chybějící údaje, což také bylo učiněno. V době vystavení sporné směnky, která k závazku žalovaného ze smlouvy o půjčce plnila zajišťovací funkci, nebylo možné směnku k zajištění spotřebitelského úvěru použít (§ 18 zák.č. 145/2010 Sb.), směnka byla vystavena v rozporu s tímto zákazem a je proto neplatná. S ohledem na závěry výše uvedené se tak žalovaný ubránil povinnosti plnění ze sporné směnky.

16. Je přitom nerozhodné, že námitka nezákonnosti zajištění směnkou, z důvodu, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem a (dle § 18 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb.) je zapovězeno užití směnek k zajištění spotřebitelských úvěrů, byla uplatněna až v podání žalovaného z 1. 3. 2018. Takto formulovaná námitka je pouze právním hodnocením, a to nemusí být součástí podaných námitek. Podstatné je vymezit skutečnosti, kterých se žalovaný dovolává a to již učinil v podání z 22. 9. 2017 (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 90/2007 z 29. 5. 2007).

17. S ohledem na závěr výše uvedený se pak odvolací soud nezabýval se ani dalšími námitkami uplatněnými v projednávané věci a podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz z 11. 9. 2017, č. j. 41 Cm 112/2017 v celém rozsahu zrušil.

18. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem sp. zn. 29 Cdo 2377/2019-203 z 30. prosince 2020 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Ve svém rozhodnutí poukázal na to že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu se závěry přijatými Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, kdy ve srovnatelných poměrech dovodil, že ust. § 2 písm. c) zák. č. 145/2010 Sb. jednoznačně vymezuje případy, kdy nelze tento zákon na vztah smluvních stran použít. Výslovně se v něm uvádí, že se nevztahuje na půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty. Nebylo-li smluvními stranami sjednáno, že dlužník zaplatí věřiteli za to, že mu půjčí finanční prostředky, nelze úplatnost půjčky dovozovat z pouhé skutečnosti, že si smluvní strany sjednaly finanční sankci za porušení některé ze smluvních povinností, nelze ztotožňovat zaplacení sankce s úplatností půjčky. Stejné závěry byly přijaty i v usnesení sp. zn. 29 Cdo 1387/2019 z 26. 11. 2020 a tyto jsou pro odvolací soud v dalším rozhodnutí závazné.

19. S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.) a neshledal odvolání žalovaného důvodným. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a závěrů na základě toho soudem prvního stupně přijatých.

20. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud shledal předmětnou směnku jako platnou vlastní směnkou obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák.č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), z níž žalobkyni jako jejímu majiteli vzniklo vůči žalovanému jako jejímu výstavci podle čl. I § 28 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 1, 48 odst. 1 ZSŠ právo na zaplacení žalobou uplatněných postihových práv, tj. směnečného peníze ve výši 280 075 Kč s 6% úrokem z této částky od 19. 8. 2017 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 933 Kč. Pokud žalovaný namítal, že směnka trpí nedostatkem obsahových a formálních náležitostí, pak taková námitka je neurčitá, neboť není uvedeno, o jaký nedostatek se jedná. Je nerozhodné, čí rukou byly do směnky, tehdy ještě v podobě blankosměnky, doplněny její podstatné náležitosti, když závazek žalovaného je založen podpisem směnky, jehož pravost žalovaný nezpochybnil. Pokud žalovaný namítal, že v době podpisu směnky do ní nebyly vyplněny její podstatné náležitosti, pak tato skutečnost vyplývá z uzavřené smlouvy o půjče, z jejíhož čl. II.2.4, 2.5 se podává, že smluvní strany si dohodly způsob jejího vyplnění o směnečnou sumu a datum splatnosti dvou směnek, jejichž funkce je zajišťovací, způsobem uvedeným v bodě 2.5 smlouvy o půjčce. Teprve vyplněním směnečné sumy a datem splatnosti se blankosměnka stala směnkou úplnou obsahující veškeré náležitosti platné směnky vlastní. S ohledem na výše uvedené je zcela bez významu čí rukou byly vyplněny náležitosti směnky, resp. že některé byly vyplněny třetí osobou, odlišnou od žalovaného.

21. Odvolací soud opětovně konstatuje, že za včasné lze považovat pouze námitky uplatněné žalovaným dne 22. 9. 2017, když námitky z 1.3.2018 je třeba hodnotit jako opožděné, tj. uplatněné po uplynutí 15denní lhůty k podání námitek (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Tyto nelze považovat za doplnění námitek z 22. 9. 2017, neboť jejich obsahem jsou jiná skutková tvrzení, jedná se tak o námitky nové. Postup soudu prvního stupně, kdy se těmito z důvodů opožděnosti nezabýval, je proto třeba hodnotit jako správný. Závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/12 a IV. ÚS 376/11 a s tím související námitku, že by se soud měl zabývat veškerými námitkami žalovaného uplatněným do konce prvního jednání, neobstojí, když tyto byly překonány stávající právní úpravou, kdy platí podle § 175 odst. 1 o. s. ř. možnost uplatnit námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení.

22. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným z 20.9.2016 (č. [Anonymizováno]) nelze s ohledem na závazek žalobkyně (jako věřitele) v budoucnu (nejpozději do 21. 11. 2016) poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy dle čl. II bod 2.1 smlouvy SOS podřadit pod smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 obč. zák., když zápůjčka je smlouvou reálnou, vznikající přenecháním peněz či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití podle libosti, tj. na základě vlastní úvahy. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit podle § 1746 odst. 2 obč. zák. jako smlouvu nepojmenovanou. Daná smlouva uzavřená mezi žalobkyní (podnikatelem) a žalovanými (jako spotřebiteli) je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 obč. zák. Nejedná se však o spotřebitelský úvěr ve smyslu zák.č. [Anonymizováno], neboť smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahovala ujednání o zaplacení úroků nebo jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, a proto na ně nelze aplikovat žádné ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr soudu, že smlouvu označenou jako půjčku nelze považovat za spotřebitelský úvěr vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018 z 30.9.2019.

23. Námitková obrana žalovaného založená na jeho tvrzeních vycházejících z jeho právních vztahů k [Anonymizováno]. (dále jen ES) mu ve vztahu k žalobkyni nepřísluší. Podle čl. I § 17 ZSŠ se může směnečný dlužník vůči majiteli směnky bránit jen námitkami z jeho vlastních (mimosměnečných) vztahů k majiteli směnky. Skutečnost, že mezi žalobkyní a ES existuje majetkové (v osobě společníka) a personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalovaného uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči ES.

24. Námitka, že nedošlo k poskytnutí plnění kauzálního závazku, rovněž neobstojí. V řízení bylo prokázáno (výpisy z účtu žalobkyně), že půjčka byla žalovanému poskytnuta, a to převodem částky 170 000 Kč na účet ES, tj. v souladu s ujednáním obsaženým v čl. I. bod 1.2 smlouvy o půjčce. S ohledem na posouzení dané smlouvy jako nepojmenované je takto poskytnuté plnění v souladu s dohodou stran a není v rozporu s právními předpisy.

25. Námitku žalovaného, že zajišťovaná pohledávka není správně vyčíslena, tzn. že je nesprávně uvedena výše směnečného peníze, je třeba hodnotit jako neurčitou, když v ní není uvedeno, jaká správná výše směněného peníze by měla být do směnky doplněna, přičemž je povinností žalovaného, aby uvedl, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a aby také tvrzení prokázal (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1090/2018 z 31. 3. 2020).

26. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně žalobkyní vynaložených, jejichž vyčíslení a specifikace odpovídají stavu spisu.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2, 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem sestávající se z čtyř úkonů právní služby po 9 460 Kč dle § 7.5, 11 odst. 1, písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT (za vyjádření z 19. 2. 2019, 19. 3. 2019, jednání před odvolacím soudem dne 21. 3. 2019 a 4. 6. 2021), náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT za čtyři úkony po 300 Kč, cestovné k jednání soudu za cestu dne 21. 3. 2019 ve výši 1 100 Kč ([adresa] a zpět osobním automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], 200 km/ 4,2 l motorová nafta/ 100 km/ průměrná cena 33,60 Kč/ 1 litr/náhrada 5,50 Kč/1 km), náhrada za promeškaný čas šest půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) AT), 21% DPH 8 555,40 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně ve stanovené lhůtě.