o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 9 109 679,46 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 30 366 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. listopadu 2024, č. j. 34 Cm 483/2017-303, ve znění opravného usnesení ze dne 11. listopadu 2024, č. j. 34 Cm 483/2017-310

1. Žalobce se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 26. 9. 2017, domáhal vůči žalovanému v pozici druhého žalovaného a proti prvnímu žalovanému [Anonymizováno], bytem [adresa], vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 9 109 679,46 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 13. 4. 2017 do zaplacení, směnečné odměny 30 366 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], jako s úvěrovým dlužníkem, uzavřel smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [Anonymizováno], na základě které poskytl uvedené společnosti úvěrový rámec do výše 4 000 000 Kč. Poté byl tento rámec navýšen na 8 000 000 Kč. Smlouva byla zajištěna směnkou vlastní č. [Anonymizováno] vystavenou dne 7. 1. 2016 v Liberci, žalovaní jsou směneční rukojmí. S účastníky byla uzavřena smlouva o vyplnění blankosměnky č. [Anonymizováno]. V uvedené smlouvě bylo dohodnuto, že žalobce jako směnečný věřitel má právo vyplnit v případě neuhrazení pohledávky výši směnečného peníze (výše bude odpovídat částce neuhrazeného zajištěného dluhu) a datum splatnosti (datum bude odpovídat poslednímu dni 7denní lhůty počítané ode dne odeslání výzvy výstavci k zaplacení zajištěné pohledávky). Úvěr byl zesplatněn ke dni 30. 9. 2016, o čemž byli žalovaní vyrozuměni. V souladu s dohodou o vyplnění blankosměnky žalobce vyplnil do blankosměnky sumu 9 109 679,46 Kč a jako datum splatnosti vyplnil den 12. 4. 2017 (sedmý den po odeslání výzvy).

2. Dne 24. 10. 2017 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 483/2017-32 (dále též „SPR“), kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci směnečný peníz 9 109 679,49 Kč, 6% úrok ze směnečného peníze od 13. 4. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu 30 366 Kč a náhradu nákladů řízení 621 079 Kč, a to do 15 dnů ode dne doručení SPR nebo podat proti SPR do 15 dnů ode dne doručení námitky.

3. Druhý žalovaný ([Jméno žalovaného A]) podal proti SPR včas tyto námitky:

1) Druhý žalovaný směnku nepodepsal, podpis na směnce je nepravý.

2) Podpisy výstavce směnky a směnečných rukojmí nebyly čitelné ani úplné, výstavce a směneční rukojmí nebyli řádně označeni a směnka neměla veškeré náležitosti.

3) Veškeré závazky vůči žalobci byly společností [právnická osoba]. uhrazeny.

4) Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 10. 4. 2017 č. j. KSPA 56 INS 17533/2016-A-46 byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba] a na její majetek byl prohlášen konkurs. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku 9 147 004,01 Kč jako zajištěnou nemovitými věcmi. Byť je žalovaný [Jméno žalovaného A] názoru, že pohledávka již zanikla zaplacením, je zajištěna nemovitostmi a bude uspokojena ze zpeněžení zajištění. Směnečné řízení je proto bezdůvodné.

4. Soud usnesením ze dne 4. 12. 2017 na č. l. 36 spisu zrušil SPR ve vztahu k žalovanému [Anonymizováno] s odůvodněním, že se tomuto žalovanému nepodařilo SPR doručit. Dále usnesením ze dne 24. 1. 2018 na č. l. 40 spisu soud vyloučil řízení proti tomuto žalovanému k samostatnému řízení.

5. Žalobce k námitkám žalovaného [Jméno žalovaného A] (dále jen „žalovaný“) navrhl provést důkaz znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu žalovaného. Žalovaný netvrdil konkrétní náležitosti, které měla směnka postrádat. Námitka nečitelnosti podpisů na směnce je nesrozumitelná. V insolvenčním řízení výstavce směnky [právnická osoba] byla pohledávka žalobce z úvěrové smlouvy, zajištěná směnkou, v plné výši uznána. Hodnota zajištění nemovitostí nedosahuje ani třetiny směnečné sumy.

6. Soud usnesením ze dne 24. 1. 2018 ustanovil znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] z oboru písmoznalectví, přičemž uložil znalci vypracovat znalecký posudek za účelem zjištění, zda je pravý podpis žalovaného jako směnečného rukojmího.

7. Podáním z 19. 3. 2019 vzal žalobce zčásti žalobu zpět v rozsahu směnečného peníze 2 040 954,44 Kč a úroku 594 500,18 Kč s ohledem na to, že v insolvenčním řízení dlužníka [právnická osoba] byla dne 14. 5. 2018 zaplacena částka 2 635 454,62 Kč.

8. Usnesením ze dne 14. 4. 2020 na č. l. 105 spisu soud řízení co do částky 2 040 954,44 Kč a co do úroku 6 % p. a. ze směnečného peníze jdoucího od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018 zastavil (bod I. výroku) a SPR v rozsahu směnečného peníze 2 040 954,44 Kč a v rozsahu 6% úroku ze směnečného peníze jdoucího od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018 zrušil (bod II. výroku). Rozhodnutí odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby z důvodu vyplacení výtěžku zpeněžení ve výši 2 635 454,62 Kč v rámci insolvenčního řízení výstavce směnky. V řízení tak bylo pokračováno v rozsahu směnečného peníze 7 068 725,02 Kč s 6% úrokem p. a. z této částky jdoucím od 15. 5. 2018 do zaplacení a směnečné odměny 30 366 Kč.

9. Ve znaleckém posudku ze dne 26. 8. 2019 (č. l. 77–90 spisu) znalec učinil závěr, že se s vysokou pravděpodobností jedná o pravý podpis žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce.

10. V podání ze dne 3. 1. 2023 (č. l. 237 spisu) žalovaný dodatečně namítl, že v době podpisu směnky vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nevěděl, co podepisuje.

11. Soud usnesením ze dne 28. 8. 2023 ustanovil žalovanému zástupce, a to advokáta [Jméno advokáta C].

12. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku ze dne 5. 11. 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 11. 2024 tak, že ponechal SPR vůči žalovanému v platnosti, přičemž pod body a) a b) tak učinil v rozsahu směnečného peníze 7 068 725,02 Kč s 6% úrokem z částky 7 068 725,02 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 343 324 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. V bodu III. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení ve výši 5 273 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný netvrdil, kterou konkrétní náležitost směnka postrádala ani z jakého důvodu považoval podpis výstavce a rukojmího za neidentifikovatelný. Směnka měla veškeré náležitosti v souladu s Čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“).

14. Žalovaný netvrdil žádné konkrétní námitky o tom, že by směnečný závazek byl uhrazen. V rámci insolvenčního řízení došlo jen k částečné úhradě směnkou zajištěné pohledávky a o obdrženou částku žalobce svůj žalobní nárok omezil.

15. Na základě znaleckého posudku dospěl soud k závěru, že podpis žalovaného je pravý. Znalecké zjištění je podpořeno i dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky, která byla podepsána žalovaným tentýž den jako byla vystavena směnka.

16. Z důvodu opožděnosti se soud nezabýval námitkou ze dne 3. 1. 2023 na č. l. 237 spisu.

17. Soud dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen coby směnečný rukojmí ve smyslu Čl. I § 30 a § 48 ZSŠ na směnku plnit včetně 6% úroku a směnečné odměny. Soud ponechal SPR v platnosti v upraveném znění po částečném zastavení řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Soud dále uložil žalovanému povinnost nahradit náklady státu za znalečné uhrazené státem.

18. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že druhému směnečnému rukojmímu [Anonymizováno] byla rozhodnutím č. j. 34 Cm 96/2018-111 ze dne 25. 6. 2020, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Cmo 88/2022-190, uložena povinnost zaplatit směnečný peníz 7 068 725 Kč s příslušenstvím, avšak soud nezkoumal, zda bylo na celkový dluh plněno a v jaké výši. Žalovaný má zdravotní problémy a nedostatek majetku a finančních prostředků, což mu znemožňuje směnečný závazek plnit.

19. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl rozsudek potvrdit. Uvedl, že ani případná částečná úhrada dluhu po vydání SPR není relevantní, když správnost SPR se posuzuje k okamžiku jeho vydání. Finanční situace žalovaného není podstatná z hlediska důvodnosti směnečného nároku. V rámci insolvenčního řízení výstavce směnky [právnická osoba]. byla přihlášena kauzální pohledávka ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru a plnění obdržené v rámci insolvenčního řízení nepředstavovalo úhradu směnečného nároku. Žalobce se ztotožnil se závěry soudu o pravosti podpisu žalovaného na směnce a existenci veškerých zákonných náležitostí směnky.

20. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného uvedl, že vůči původně žalovanému [Anonymizováno] probíhá insolvenční řízení. V rámci exekuce byly hrazeny částky 70 883,96 Kč dne 14. 11. 2002 a 234 792 Kč dne 13. 10. 2002.

21. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

22. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu. Z toho důvodu se odvolací soud nezabýval opožděně podanými námitkami na č. l. 237 spisu o zdravotním stavu žalovaného v době podpisu směnky ani při odvolacím jednání vznesenou námitkou o zaplacení částek 70 883,96 Kč a 234 792 Kč v roce 2002.

23. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní, nikoliv na řad, vystavené dne 7. 1. 2016 v Liberci společností [právnická osoba], ve prospěch žalobce, se směnečným penízem 9 109 679,16 Kč a splatné dne 12. 4. 2017 v pobočce žalobce na adrese [adresa]. Na směnce je v pozici směnečného rukojmího (Per aval“) podepsán žalovaný a dále je jako směnečný rukojmí podepsán i p. [Anonymizováno]. Originál směnky je uložen v úschově soudu prvního stupně.

24. Co se týče první námitky žalovaného (námitka nepravosti podpisu směnky žalovaným), tato byla vyvrácena posudkem znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 2019. Znalecký závěr, že se jedná s vysokou pravděpodobností o pravý podpis žalovaného, je dostatečně kategorický. Je známo z tvorby znaleckých posudků hodnotících sporné podpisy, že závěry posudků, že zkoumaný podpis je pravý, nejsou nikdy absolutní (tedy nikdy nezní tak, že zkoumaný podpis je stoprocentně pravý), nýbrž pohybují se v určité škále a „neexistuje přesně vyjádřená hranice mezi pravděpodobností a jistotou“ (viz článek „Interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání“ autorů Jiří Straka, Jan Zimmer a Jan Chmelík v Bulletinu advokacie č. 3/2010 str. 37–41). Naopak s větší dávkou kategoričnosti jsou vyslovovány závěry u evidentně zfalšovaných podpisů (např. v případech, kdy falšovaný podpis není vyhotovován podle předlohy pravého podpisu). Navíc je správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaný podepsal v den vystavení směnky také dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky.

25. Žalobce unesl své důkazní břemeno, že žalovaný předmětnou směnku podepsal v postavení směnečného rukojmího, první námitka proti SPR je proto nedůvodná.

26. K druhé námitce odvolací soud dodává, že tato je zčásti irelevantní a zčásti neurčitá, tudíž ve svém celku nedůvodná. Žádný právní předpis nestanoví, že by podpisy musely být čitelné (neexistuje ani žádný logický důvod, proč by čitelnost podpisu měla mít nějaký význam). Dále nedostatečné označení žalovaného jako směnečného rukojmího ve směnce nemůže nikdy obstát, protože postačuje i pouhý podpis žalovaného na líci směnky (viz Čl. I § 31 odst. 3 ZSŠ, přičemž toto ustanovení platí dle Čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ i pro směnky vlastní), a to bez jakéhokoliv dalšího označení. Z praktických důvodů bývají osoby, jež se na směnku podepsaly, blíže identifikovány, což bylo splněno i v tomto případě (žalovaný je ve směnce označen svým jménem, příjmením, adresou bydliště a datem narození).

27. Zbývající část druhé námitky (chybějící náležitosti směnky) je neurčitá, protože s ohledem na koncentrační zásadu stanovenou v § 175 odst. 1 první větě o. s. ř. („…musí uvést vše co proti platebnímu rozkazu namítá.“) ji nelze dodatečně doplnit o údaj, které náležitosti směnce chybějí. Navíc předmětná směnka vlastní má všechny náležitosti směnky uvedené v Čl. I § 75 a násl. ZSŠ.

28. Z uvedených důvodů nemůže druhá námitka vést ke zrušení SPR.

29. Z třetí námitky není zřejmé, jestli žalovaný namítal úplné zaplacení směnky nebo úplné zaplacení pohledávky ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. 6/15/229 uzavřené dne 13. 3. 2015 mezi žalobcem jako věřitelem a společností [právnická osoba]. jako dlužníkem. Jak je zřejmé ze zjištění soudu prvního stupně, k žádnému úplnému zaplacení kteréhokoliv z těchto dvou závazků nedošlo (odvolací soud poukazuje na to, že žalovaný podepsal též dohodu o vyplnění blankosměnky, tudíž by mu příslušely i eventuální kauzální námitky proti směnce ve stejném rozsahu, jako by je mohl mít i výstavce směnky [právnická osoba]). Nad rámec této námitky odvolací soud uvádí, že žalobce vzal žalobu zčásti zpět s ohledem na výtěžek zpeněžení nemovitostí v insolvenčním řízení společnosti [právnická osoba]

30. Ve čtvrté námitce proti SPR žalovaný argumentuje údajnými budoucími platbami na pohledávku zajištěnou směnkou. Odvolací soud k této obraně uvádí, že soud vždy rozhoduje podle skutkového stavu ke dni vydání SPR, tj. v dané věci ke dni 24. 10. 2017. Ve včas podaných námitkách se lze úspěšně dovolat zaplacení závazku směnkou zajištěného nebo přímo zaplacení směnky pouze v případě, že zaplaceno bylo do vydání SPR, nikoliv až po jeho vydání. Tento názor aprobovaný již dlouhodobou směnečnou judikaturou vychází jak ze smyslu a účelu zákonné úpravy zkráceného směnečného řízení, obsažené v § 175 odst. 1 o. s. ř., tak i z povahy a významu námitek. Námitky jsou v tomto ustanovení zakotveny jako zvláštní prostředek procesní obrany žalované strany, která má právo namítat, že SPR neměl být vydán. Zákon pro ně proto předepisuje i zvláštní náležitosti jejich přípustnosti a spojuje s nimi též zvláštní procesní účinky. Námitky neruší vydaný SPR, pouze se jejich včasným podáním a v jimi vymezeném rozsahu odkládá jeho právní moc a vykonatelnost. Na základě podaných námitek soud rozhodne v námitkovém řízení. Toto řízení se liší nejenom tím, že v něm platí koncentrační zásada, ale i tím, co je jeho předmětem, jakož i způsobem konečného rozhodnutí. Účelem tohoto námitkového řízení (jednání nařízeného k projednání námitek) je vyhlášení rozsudku, kterým soud rozhodne, zda SPR ponechává zcela nebo zčásti v platnosti, nebo jestli vydaný SPR zcela nebo zčásti zruší. Je třeba zdůraznit, že soud v námitkovém řízení již nerozhoduje přímo o uplatněném nároku na zaplacení směnky, neboť o něm již bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který má povahu rozhodnutí ve věci samé a je také titulem pro výkon rozhodnutí. Není-li v námitkovém řízení již rozhodováno o uplatněném nároku na zaplacení směnky, je vyloučeno uplatnit v námitkovém řízení platbu realizovanou po dni vydání SPR. Předmětem námitkového řízení je již jen posouzení, zda SPR byl či nebyl vydán právem, a proto se v tomto řízení přihlíží pouze ke skutečnostem, nastalým do vydání SPR a z tohoto pohledu se též posuzuje důvodnost uplatněných námitek. Z uvedeného vyplývá, že námitky týkající se skutečností nastalých až po vydání SPR, i když účinku pravomocného rozsudku nabude tento platební rozkaz až po právní moci rozsudku, kterým se končí námitkové řízení, případně rozsudku odvolacího soudu, nelze jako účinnou procesní obranu uplatnit v námitkovém řízení, ale až v eventuálním řízení o výkon rozhodnutí. Již z tohoto uvedeného důvodu nelze na základě čtvrté námitky zrušit SPR.

31. Uvedený právní názor je též v souladu s rozsudkem odvolacího soudu sp. zn. 12 Cmo 336/2006 z 18. 12. 2006, který se týkal započtení provedeného v námitkách proti SPR, nicméně tyto právní závěry se uplatní i pro platbu provedenou po vydání SPR. Uvedený rozsudek byl publikován v časopise Obchodní právo č. 9/2007 na str. 37 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 99, s právní větou: „Jednostranným úkonem započtení, učiněným až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, nelze dosáhnout zrušení směnečného platebního rozkazu. Uvedené započtení má právní význam pouze pro případný výkon rozhodnutí.“

32. Též třetí a čtvrtá námitka proti SPR jsou nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

33. Soud prvního stupně správně v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit státu zaplacené znalečné státem v rozsahu 5 273 Kč, ve kterém nebylo znalečné uhrazeno ze zálohy 10 000 Kč zaplacené žalobcem (bod III. výroku rozsudku).

34. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení (bod I. výroku) a náhradu státem zaplaceného znalečného (bod III. výroku) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

35. Soud prvního stupně rozhodl správně co do důvodu o náhradě nákladů námitkového řízení dle § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. ve prospěch žalobce, avšak nikoliv co do výše. Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 44 900 Kč (vyjádření žalobce ze dne 6. 12. 2017 na č. l. 37 spisu, kdy předmětem řízení ještě byl směnečný peníz 9 109 679,46 Kč se směnečným úrokem a směnečnou odměnou 30 366 Kč), 1 úkonu právní služby 16 500 Kč (podání žalobce z 19. 3. 2019 na č. l. 69 spisu, kterým vzal žalobce zpět žalobu v rozsahu směnečného peníze 2 040 954,44 Kč a 6% úroku za období od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018), 1 úkonu právní služby 36 700 Kč (vyjádření žalobce ze dne 5. 3. 2020 na č. l. 101 spisu, kdy předmětem řízení zůstal směnečný peníz 7 068 725,02 Kč se směnečným úrokem od 15. 5. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnou 30 366 Kč), 1 úkonu právní služby 18 350 Kč (vyjádření žalobce ze dne 18. 2. 2021 na č. l. 143 spisu nikoliv ve věci samé, a to k odvolání žalovaného do místní příslušnosti), 1 úkonu právní služby 8 250 Kč (vyjádření žalobce ze dne 16. 3. 2021 na č. l. 149 spisu nikoliv ve věci samé, a to k odvolání žalovaného do částečného zastavení řízení), 2 úkonů právní služby po 18 350 Kč (vyjádření žalobce ze dne 3. 8. 2022 na č. l. 218 spisu nikoliv ve věci samé, a to k 2 odvoláním žalovaného proti usnesením odvolacího soudu č. j. 2 Cmo 92/2021-154 a č. j. 2 Cmo 93/2021-156, obě ze dne 6. 5. 2021, potvrzující usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení řízení a o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti) a 1 úkonu právní služby 36 700 Kč (účast při jednání dne 5. 11. 2024, protokol z jednání na č. l. 301 spisu). Dále náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v rozsahu 5 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 5 úkonům právní služby a v 1 paušální úhradě výdajů 300 Kč ke společnému vyjádření žalobce ze dne 3. 8. 2022 na č. l. 218 spisu k dvěma procesním dovoláním žalovaného, vše podle § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byla nákladem žalobce též dle § 141 odst. 1 o. s. ř. zaplacená záloha 10 000 Kč na znalečné. Celková částka náhrady nákladů řízení činí 252 242 Kč, nikoliv 343 324 Kč, což soud prvního stupně přiznal žalobci. Odvolací soud proto dle § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v bodu II. výroku výši náhrady nákladů řízení na částku 252 242 Kč s tím, že co do důvodu bod II. výroku potvrdil jako věcně správný.

36. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 36 700 Kč (písemné vyjádření k odvolání ze dne 19. 12. 2024 a účast při jednání odvolacího soudu), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k vyjádření z 19. 12. 2024, v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 450 Kč k účasti při jednání odvolacího soudu dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 (viz Čl. II Přechodného ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u odvolacího soudu 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání a zpět na trase České Budějovice – Praha v celkové výši 2 049 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

37. Náhradu nákladů před soudy obou stupňů přizná ustanovenému zástupci žalovaného podle § 140 odst. 2 o. s. ř. soud prvního stupně, který zástupce ustanovil.