Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Cmo 33/2022-35 ECLI:CZ:VSPH:2022:5.Cmo.33.2022.1 Usnesení

o zaplacení 160 933 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 13 Cm 80/2021-18

JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 26. 7. 2022

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]

sídlem [Adresa žalobkyně]

proti

žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A]

sídlem [Adresa žalované A]

2. [Jméno žalované B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalované B]

bytem [Adresa žalované B]

o zaplacení 160 933 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 13 Cm 80/2021-18


I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 13 Cm 80/2021-18, se vůči žalované 1. co do lhůty k plnění potvrzuje.

II. Žalobkyně a žalovaná 1. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Směnečným platebním rozkazem shora uvedeným uložil soud prvního stupně žalovaným 1. a 2., aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 160 933 Kč se 6% úrokem ročně od 19. 3. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 531 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 674 Kč nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky.

Dne 1. 7. 2021 obdržel soud prvního stupně z datové schránky žalované 1. podání datované týmž dnem a nazvané „Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě“. Žalovaná 1. v něm učinila nesporným svůj závazek ze směnky a zavázala se celou dlužnou částku ve výši 160 933 Kč s příslušenstvím žalobkyni co nejdříve uhradit ve splátkách. Uvedla zároveň, že majetkové a příjmové poměry žalovaného 2. nedovolují, aby žalovaná částka byla uhrazena ihned, a z těchto důvodů navrhla, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách maximálně 3 500 Kč měsíčně s tím, že dlužná částka bude hrazena i „nárazovými většími splátkami“. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1. v tomto podání ničeho nenamítla proti směnce, z níž žalobkyně právo proti žalovaným 1. a 2. v soudním řízení uplatnila, když nároky z ní vyplývající učinila nespornými, je třeba ho podle jeho obsahu posuzovat jako odvolání žalované 1. proti lhůtě, jak směnečným platebním rozkazem jí byla k plnění stanovena (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).

Odvolací soud proto přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy vůči žalované 1. co do jí stanovené lhůty k plnění, aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.).

Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., povinnost, kterou soud uložil v rozsudku, je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dle uvedeného ustanovení může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

V daném případě se žalovaná 1. odvolala proti lhůtě k plnění, kterou soud prvního stupně v jím vydaném směnečném platebním rozkazu stanovil v délce určené ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Obecně přitom platí, že prodloužení lhůty k plnění či stanovení plnění ve splátkách je vždy výjimkou ze zásady, že plnění peněžitého dluhu se má stát v zákonem stanovených lhůtách. Judikatura přitom stojí na závěru, že pro uplatnění takové výjimky musí svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků, a že soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.2017, sp. zn. 22 Cdo 5352/2016).

Jak z podaného odvolání vyplývá, žalovaná 1. navrhla stanovit maximální dobu splatnosti nároků, které byly žalobkyni přiznány směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným, do data 31. 12. 2021 s tím, že nároky budou uspokojeny v měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč a v „nárazových větších splátkách“ tak, aby do uvedeného data byla dlužná částka žalobkyni zaplacena. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o podaném odvolání byl spis odvolacímu soudu předložen dne 7. 7. 2022, stalo se odvolání žalované 1. bezpředmětným, neboť lhůta, do které se žalovaná 1. zavázala plnění žalobkyni poskytnout a do které žádala lhůtu k plnění prodloužit, již uplynula.

Aniž by tak odvolací soud zkoumal, zda v době, kdy žalovaná 1. odvolání podávala, by podmínky pro aplikaci ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byly splněny či nikoli, přistoupil k potvrzení směnečného platebního rozkazu co do lhůty k plnění stanovené žalované 1. v souladu s ustanovením § 175 odst. 1 o. s. ř. v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení (§ 219 o. s. ř.).

O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly a tedy odvolací soud o těchto rozhodl tak, že na jejich náhradu žalobkyně a žalovaná 1. vůči sobě navzájem právo nemají.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).