o zaplacení 407 697 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2022, č. j. 7 Cm 149/2021-38

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 407 697 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 7. 9. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 1 358,99 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 053 Kč (výrok II.). Zcela tak vyhověl žalobě podané u soudu prvního stupně dne 27. 10. 2021, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala nároků ze směnky vystavené podle jejích tvrzení společností [právnická osoba], IČO [IČO] na částku 407 697 Kč se splatností dne 6. 9. 2021, jejíž zaplacení bylo pro celý směnečný peníz zaručeno rukojemstvím žalovaného.

Proti rozsudku podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvolání, ve kterém pouze ocitoval důvody, jak jsou uvedeny v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř. Uvedl zároveň, že podrobné odůvodnění odvolání předloží soudu prvního stupně do dvaceti dnů.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).

V daném případě podané odvolání konkrétní odvolací důvod neobsahovalo, neboť žalovaný se v něm omezil na citaci odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř., aniž by konkrétně uvedl, které důkazy byly soudem prvního stupně nedostatečně či nesprávně vyhodnoceny, a v čem spočívají nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci.

S ohledem na to, že odvolání žalovaného neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 7 Cm 149/2021-52, k odstranění jeho vad tak, že žalovanému mimo jiné uložil uvést, v čem je spatřována nesprávnost rozsudku nebo předcházejícího postupu soudu s tím, že je třeba konkrétně uvést, o jaký odvolací důvod odvolatel svůj opravný prostředek opírá. Žalovanému bylo dále uloženo doplnit odvolací návrh, tedy jaké konkrétní rozhodnutí má odvolací soud vydat. Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalovanému stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaný byl současně poučen o tom, že odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo zástupci žalovaného doručeno dne 17. 5. 2022, žalovaný žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.

Odvolání žalovaného tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.

Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.