o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 150 000 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 500 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 2022, č. j. 20 Cm 39/2017-116

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 22. 5. 2017 domáhal proti žalovanému vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 150 000 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 18. 9. 2014 do zaplacení a odměny 500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil dne 7. 1. 2008 vlastní směnku, ve které se zavázal zaplatit společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO], dne 17. 9. 2014 směnečný peníz 150 000 Kč. Remitent [právnická osoba]. zanikl na základě projektu fúze sloučením se žalobcem. Na žalobce, který je nástupcem remitenta, přešlo jmění zaniklé společnosti [právnická osoba]. Žalovaný směnku nezaplatil, a to ani na základě opakovaných písemných výzev.

2. Dne 5. 10. 2017 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 20 Cm 39/2017-10 (dále též SPR), proti kterému podal žalovaný včas tyto námitky:

1) Z vyplňovacího směnečného prohlášení ze dne 25. 9. 2007 plyne, že směnka č. [Anonymizováno] ve formě blankosměnky (bez uvedení data splatnosti a směnečného peníze) zajišťovala smlouvu o půjčce ze dne 25. 9. 2007. Žalovaný nebyl v prodlení s plněním svých závazků z této smlouvy, všechny závazky z této smlouvy zanikly splněním.

2) Z vyplňovacího prohlášení ani ze smlouvy o půjčce není zřejmé, zda blankosměnka obsahovala datum vystavení.

3) Na smlouvu o půjčce navazovala smlouva o budoucí smlouvě o způsobu podpory prodeje ze dne 2. 10. 2007. Podmínkou pro uzavření smlouvy o způsobu podpory prodeje byla absence závazků žalovaného z jiných smluvních vztahů vůči právnímu předchůdci žalobce [právnická osoba]. (čl. II. smlouvy o smlouvě budoucí o způsobu podpory prodeje). Smlouva o způsobu podpory prodeje byla uzavřena dne 7. 1. 2008, z čehož je zřejmé, že žalovaný nebyl v prodlení s plněním svých závazků vůči [právnická osoba]. V čl. VI. odst. 1 smlouvy ze dne 7. 1. 2008 je obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 150 000 Kč bez DPH pro případ porušení závazků žalovaného uvedených v čl. V. smlouvy. Dopisem ze 14. 8. 2012 žalobce požádal žalovaného o zaplacení smluvní pokuty 150 000 Kč z důvodu údajného nesplnění závazku plynoucího z čl. V. odst. 5 smlouvy o způsobu podpory prodeje. Právo na tuto smluvní pokutu žalovaný neuznal a nemůže být po právu též proto, že ujednání o smluvní pokutě navazuje na ujednání o bonusu, který ale [právnická osoba]. ani žalobce nikdy žalovanému nezaplatili. K této námitce se žalobce vyjádřil e-mailem z 26. 11. 2013 tak, že finanční bonus ze smlouvy byl žalovanému vyplacen ve dvou částkách, ze kterých částka 132 400 Kč byla uhrazena započtením s dluhem žalovaného ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 25. 9. 2007. Kauza směnky (dluh ze smlouvy o půjčce) zanikla.

3. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že ve vyplňovacím prohlášení ze dne 25. 9. 2007, předloženém žalovaným, se uvádí, že směnku výstavce odevzdal právnímu předchůdci žalobce. Je proto zřejmé, že se nemůže vztahovat k žalované směnce vystavené až dne 7. 1. 2008. Žalovaná směnka byla vystavena jako zajišťovací ke smlouvě o způsobu podpory prodeje č. [Anonymizováno] ze 7. 1. 2008. Námitky žalovaného se týkají zcela jiné směnky. Číselné označení směnek bylo vždy shodné s IČO výstavce. Žalobce při jednání předložil vyplňovací směnečné prohlášení ze dne 7. 1. 2008 ke smlouvě o způsobu prodeje č. [Anonymizováno]

4. Žalovaný v replice uvedl, že podpis žalovaného (jednatele [adresa] jménem společnosti) ve vyplňovacím směnečném prohlášení ze dne 7. 1. 2008 není pravý a navrhl provést důkaz znaleckým posudkem.

5. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 13. 4. 2021 učinil kategorický závěr, že podpis [adresa] ve vyplňovacím směnečném prohlášení ze dne 7. 1. 2008 je pravý.

6. Žalovaný ke znaleckému posudku uvedl, že tento nerozporuje, avšak v době podpisu se na listině nenacházel text vyplňovacího směnečného prohlášení a navrhl nařídit znalecký posudek k posouzení stáří vytištěného textu a podpisů.

7. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 19. 1. 2022, že se směnečný platební rozkaz z 5. 10. 2017, č. j. 20 Cm 39/2017-10, ponechává v platnosti. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 41 771 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu III. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení 10 063 Kč na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 25. 9. 2007 smlouvu o půjčce částky 150 000 Kč, ve znění dodatku č. 1 z 25. 9. 2007. V čl. V. této smlouvy se smluvní partneři dohodli, že současně s podpisem smlouvy vystavil žalovaný blankosměnku na řad [právnická osoba]. Závazek 150 000 Kč žalovaný písemně uznal dne 25. 9. 2007 a zavázal se jej plnit ve splátkách po 8 800 Kč. Současně byla uzavřena smlouva o směnečném vyplňovacím prohlášení k blankosměnce č. [Anonymizováno].

9. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. jako dodavatel a žalovaný jako odběratel uzavřeli dne 7. 1. 2008 smlouvu č. [Anonymizováno] o způsobu podpory prodeje. V této smlouvě se [právnická osoba]. zavázal poskytnout žalovanému 150 000 Kč za účelem propagace jeho výrobků a společnosti v prostorách [Anonymizováno]. V případě porušení povinnosti žalovaného odebrat pivo v rozsahu [Anonymizováno] byla podle čl. V. smlouvy sjednána smluvní pokuta 150 000 Kč. Současně byla dne 7. 1. 2008 uzavřena Smlouva o směnečném vyplňovacím prohlášení ke smlouvě o způsobu prodeje č. [Anonymizováno] na základě které žalovaný vystavil blankosměnku č. [Anonymizováno] na řad [právnická osoba]. k zajištění pohledávek a případných sankcí. Podpis jednatele žalovaného [adresa] byl na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 13. 4. 2021 shledán jako pravý.

10. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, že žalovaná směnka zajišťovala splnění pohledávek ze smlouvy o způsobu podpory prodeje, uzavřené dne 7. 1. 2008. Směnka byla původně blankosměnkou a žalobce doplnil chybějící údaje (směnečný peníz a datum splatnosti). Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že na Smlouvě o vyplňovacím směnečném prohlášení ze dne 7. 1. 2008 je pravý podpis jednatele žalovaného a téhož dne byla uzavřena smlouva o způsobu podpory prodeje a také byla podepsána žalovaná směnka. Je proto velmi nepravděpodobné, že by smlouva o vyplňovacím směnečném prohlášení byla nějakým způsobem pozměňována. Na tomto závěru neměnila nic ani skutečnost, že smlouva o způsobu podpory prodeje ze 7. 1. 2008 neobsahovala ujednání o zajištění závazků blankosměnkou. Datum vystavení blankosměnky bylo v dispozici žalovaného, proto soud předpokládal, že datum na blankosměnce uvedl žalovaný.

11. S ohledem na nedůvodnost podaných námitek soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému povinnost nahradit náklady státu za uhrazené znalečné 13 582 Kč a svědečné 1 481 Kč, přičemž vzal v úvahu, že žalovaný již zaplatil zálohu 5 000 Kč.

12. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz zrušit. V odůvodnění odvolání uvedl, že soud neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl důkaz navržený žalovaným. Blankosměnka zajišťovala závazky ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 9. 2007, přičemž závazky z této smlouvy zanikly, a proto nebyl důvod pro vyplnění blankosměnky. Smlouva o způsobu podpory prodeje ze 7. 1. 2008 neobsahovala ujednání o zajištění závazků blankosměnkou. Z čísla blankosměnky [Anonymizováno], kterým byla směnka označena ve směnečném vyplňovacím prohlášení z 25. 9. 2007, plyne, že směnka vznikla teprve pozdějším vyplněním původní blankosměnky vystavené k zajištění závazků ze smlouvy o půjčce a datum vystavení blankosměnky 7. 1. 2008 nebylo na blankosměnce původně uvedeno a bylo doplněno až při vyplnění směnečné sumy a data splatnosti. Směnečné vyplňovací prohlášení ke smlouvě o způsobu podpory prodeje ze dne 7. 1. 2008 je falsum i s ohledem na to, že žalobce se o tomto směnečném vyplňovacím prohlášení nezmínil ani ve vyjádření z 23. 3. 2018 k námitkám proti SPR. Žalovaný proto k prokázání nepravosti směnečného vyplňovacího prohlášení navrhl provedení důkazu i znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky k posouzení stáří vytištěného textu a stáří papíru. Soud však tento důkaz neprovedl.

13. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že blankosměnka byla vystavena dne 7. 1. 2008 k zajištění závazků ze smlouvy ze stejného dne o způsobu podpory prodeje a téhož dne byla uzavřena smlouva o směnečném vyplňovacím právu. Blankosměnka byla vystavena toliko bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy. Číselné označení směnky představuje IČO žalovaného a není identifikátorem způsobilým přiřadit směnku ke konkrétní smlouvě. Znalecký posudek prokazující pravost podpisu jednatele žalovaného je dostačujícím důkazem pro prokázání pravosti směnečného vyplňovacího prohlášení ze 7. 1. 2008

14. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

16. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 7. 1. 2008 v [adresa] žalovaným na řad společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] se směnečným penízem 150 000 Kč a splatné dne 17. 9. 2014. Ve směnce je v levém horním rohu uvedeno číslo [Anonymizováno]. Směnka není rubopisována.

17. V námitce 1) proti SPR žalovaný tvrdí, že předmětná směnka zajišťovala dluh ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 9. 2007, přičemž dluh z této smlouvy byl v celé výši splněn, proto již směnka nezajišťuje plnění žádného dluhu. Tímto tvrzením žalovaný vznesl kauzální námitku proti své povinnosti směnku zaplatit, tj. specifikoval, čeho se směnka týkala, a uvedl, že již odpadl důvod, pro který byla směnka vystavena. Odvolací soud podotýká, že byť u žalované směnky není žalobce osobou totožnou s remitentem, je právním nástupcem remitenta, který zanikl fúzí s žalobcem. Proto jsou vůči žalobci přípustné všechny kauzální námitky (námitky z vlastního vztahu žalovaného k remitentovi), neboť žalobce nenabyl směnky originárně, tj. rubopisem učiněným do uplynutí lhůty k protestu. Neuplatní se proto v této věci právní režim Čl. I § 17 ZSŠ.

18. V obecné rovině odvolací soud uvádí, že chce-li se žalovaný, který je výstavcem vlastní směnky na řad remitenta ubránit námitkou ze svého vlastního vztahu k remitentovi (kauzální námitkou), musí v prvé řadě konkrétně specifikovat obsah svého právního vztahu k remitentovi, jinými slovy obsah tzv. směnečné dohody (důvod podepsání směnky vlastní výstavcem), uzavřené mezi remitentem a výstavcem, završené podepsáním směnky a musí uvést, jakým způsobem následně důvod podepsání směnky odpadl či se nenaplnil a dále musí tato svá tvrzení prokázat. S ohledem na § 495 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (nyní § 1791 občanského zákoníku účinného ode dne 1. 1. 2014) žalobce není povinen tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaného a není povinen ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzal žalovaný na sebe směnečný závazek. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalovaného, který musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v nezkráceném řízení.

19. Jinými slovy – chce-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsal), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsal (tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s majitelem směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy) a dále musí uvést, proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl). Chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaný žádnou kauzální námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu nevznesl. Dále jak již výše odvolací soud uvedl, žalovaného tíží i důkazní břemeno k těmto dvěma tvrzením, proto pokud některé z těchto dvou tvrzení žalovaný neprokáže, neubrání se své povinnosti směnku zaplatit.

20. Žalovaný obě výše uvedená tvrzení vznesl, avšak dokazováním provedeným u soudu prvního stupně bylo již první tvrzení (tj. že směnka zajišťovala splnění závazků ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 9. 2007) vyvráceno, neboť soud prvního stupně zjistil, že předmětná směnka nezajišťovala splnění závazků z žalovaným uváděné smlouvy, nýbrž ze smlouvy o způsobu podpory prodeje č. [Anonymizováno] ze 7. 1. 2008.

21. Ve Vyplňovacím prohlášení směnečném ze dne 25. 9. 2007 (č. l. 18 spisu), které předložil žalovaný, se mj. uvádí, že zákazník (žalovaný v této věci) odevzdal blankosměnku č. [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]. vystavenou na její řad. Již jen z těchto údajů je zřejmé, že touto směnkou, odevzdanou remitentovi před podpisem Vyplňovacího prohlášení směnečného ze dne 25. 9. 2007, nemohla být směnka vystavena až dne 7. 1. 2008. Okolnost, že blankosměnka vystavená na základě vyplňovacího prohlášení směnečného ze dne 25. 9. 2007 je označena žalovaného identifikačním číslem [Anonymizováno] neznamená, že žalovaná směnka ze dne 7. 1. 2008 má souvislost se smlouvou o půjčce ze dne 25. 9. 2007. Žalovaným opakovaně uvedená identifikační čísla žalovaného propojují obě směnky s osobou žalovaného, nikoliv s konkrétní kauzou směnky (nejedná se o číslo smlouvy o půjčce).

22. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že žalovaný podepsal Vyplňovací prohlášení směnečné ke smlouvě o způsobu prodeje č. [Anonymizováno] ze dne 7. 1. 2008. Za této důkazní situace postupoval soud prvního stupně správně, když neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem, kterým chtěl žalovaný dokazovat, že celý text Vyplňovacího prohlášení směnečného ke smlouvě o způsobu prodeje č. [Anonymizováno] ze dne 7. 1. 2008 měl být podle tvrzení žalovaného doplněn dodatečně na žalovaným podepsaný blankopapír. Odvolací soud zdůrazňuje, že i kdyby byla vyplňovací dohoda k žalované směnce ze dne 7. 1. 2008 uzavřena jen ústně, i tak by bylo vyloučeno, aby k vyplňovací dohodě, uzavřené dne 25. 9. 2007 (tou je Vyplňovací prohlášení směnečné ze dne 25. 9. 2007, založené na č.l. 18, které je vedle žalovaného podepsáno i společností [právnická osoba].), ve které se konstatuje, že byla předána blankosměnka, se vztahovala již předaná blankosměnka, která ale ve skutečnosti bude vystavena až v budoucnu dne 7. 1. 2008.

23. Nad rámec této úvahy odvolací soud upozorňuje, že za současného odborného stavu znalecké posudky v oblasti písmoznalectví nedokážou stanovit, kdy byl text (jeho část) na listinu vytištěn či napsán. I z tohoto důvodu by byl žalovaným požadovaný znalecký posudek zbytečný.

24. Žalovaný neprokázal své první ze dvou tvrzení tvořících podstatu kauzální námitky (viz výše odstavec 19.), proto již z tohoto důvodu nemohou námitky č. 1) a 3) vést ke zrušení SPR. K námitce 3) odvolací soud uvádí, že v této žalovaný na podporu svého dřívějšího námitkového tvrzení, že všechny dluhy ze smlouvy o půjčce již byly splněny, vysvětloval, že v případě nesplnění dluhů ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 25. 9. 2007, by nebyla uzavřena dne 7. 1. 2008 smlouva o způsobu prodeje. Jinými slovy, žalovaný považoval uzavření smlouvy ze dne 7. 1. 2008 za potvrzení skutečnosti, že smlouva o půjčce z 25. 9. 2007 byla beze zbytku splněna. K tomuto tvrzení odvolací soud uvádí, že i kdyby toto tvrzení odpovídalo skutečnosti, dluhy ze smlouvy o půjčce z 25. 9. 2007 se žalované směnky netýkají.

25. Námitka žalovaného č. 2) není formulována kategoricky (žalovaný netvrdí, že blankosměnku vystavil bez data vystavení směnky), nýbrž uvádí, že není zřejmé, zda blankosměnka při svém vystavení toto datum obsahovala. Tato formulace navozuje nesprávnou představu, že žalobce má důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že blankosměnka (s účinky ex tunc směnka) obsahovala při své emitaci datum vystavení. Odvolací soud poukazuje na Čl. I § 69 ZSŠ (toto ustanovení platí podle Čl. I § 77 odst. 1 ZSŠ i pro směnky vlastní), podle kterého Byl-li změněn text směnky, jsou ti, kdož se podepsali na směnku po této změně, zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního.

26. K tomuto ustanovení odvolací soud dodává, že v právní teorii ani v praxi není pochyb o tom, že důkazní břemeno v případě tvrzení, že text ve směnce byl po podpisu směnečného dlužníka dodatečně pozměněn, leží na směnečném dlužníkovi, a to za situace, že směnka se nejeví „podezřelá“, tj. např. bez škrtání či vymazávání. Z tohoto právního závěru vychází i starší literatura, a to Rouček, F. Jednotný směnečný řád. Praha: Českomoravský kompas, 1941, str. 322 a též Kizlink, K., Spišiak, J. Zmenkové právo, Komentár. Šamorín: Heuréka, 2005, str. 382 (druhé vydání publikace „Zmenkové právo podľa zákona č. 255/1941 Sl. z.“ vydané v roce 1944).

27. Tvrdí-li směnečný dlužník, že v okamžiku jeho podpisu měla směnka jinou podobu, než směnka, která je mu k zaplacení předkládána, je zásadně na něm, aby toto své tvrzení prokázal. Avšak budí-li směnka pochybnosti, neboť je zřejmé, že do směnky bylo zasahováno (např. nějaký text je škrtnut a nahrazen jiným textem), pak je na majiteli směnky, aby prokázal, že směnečný dlužník, po kterém požaduje zaplacení směnky, tuto směnku podepsal v již změněném stavu. Tento přístup k důkaznímu břemeni sleduje logiku zmíněnou již výše – pokud nabyvatel převezme takovou pochybnosti budící směnku, činí tak na vlastní riziko a bude na něm, aby prokázal její pravost ohledně změněných údajů, učiní-li je směnečný dlužník sporným. V daném případě směnka neobsahovala „podezřelý“ údaj vystavení, naopak tento odpovídal datu uzavření smlouvy, jejíž splnění směnka zajišťovala, a i datu podpisu vyplňovací dohody (Vyplňovacího prohlášení směnečného ze dne 7. 1. 2008, založeného na č.l. 41, které je vedle žalovaného podepsáno i společností [právnická osoba].) a obsahu této dohody, která vycházela z toho, že jedinými úmyslně chybějícími údaji jsou datum splatnosti a částka směnečného peníze), bylo proto na žalovaném, aby prokázal, že v době, kdy vystavil blankosměnku, tato neobsahovala datum vystavení směnky. Žalovaný žádný takový důkaz nenabídl a neučinil tak ani v odvolacím řízení.

28. S ohledem na uvedené závěry se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že všechny námitky žalovaného jsou nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce (body I. a II. výroku rozsudku). Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 7 140 Kč (1 vyjádření ve věci samé, účast při 3 jednáních), v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 1 200 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním v celkové výši 3 562 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

29. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil body I. a II. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

30. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím o náhradě nákladů státu (znalečného a svědečného) v bodu III. výroku dle § 148 odst. 1 o. s. ř. co do důvodu, nikoliv však co do rozsahu. Stát zaplatil na svědečném 1 394,08 Kč (viz č. l. 123), nikoliv částku 1 481,21 Kč, kterou soud původně uvedl v usnesení na č. l. 115. Z toho důvodu činí náklady státu 9 976,08 Kč (znalečné 13 582 Kč + svědečné 1 394,08 Kč – záloha 5 000 Kč placená žalovaným). Odvolací soud proto potvrdil jako věcně správný bod III. výroku rozsudku co do důvodu a změnil rozsah na uvedenou částku 9 976,08 Kč.

31. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 7 140 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.