Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Cmo 30/2023-75 ECLI:CZ:VSPH:2023:5.Cmo.30.2023.1 Rozsudek

o zaplacení 194 543,80 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. října 2022, č. j. 37 Cm 151/2021-49

JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 12. 7. 2023

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]

sídlem [Adresa žalobkyně]

zastoupená advokátem [Jméno advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

proti

žalované: [Jméno žalované A], narozená dne [Datum narození žalované A]

bytem [Adresa žalované A]

o zaplacení 194 543,80 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. října 2022, č. j. 37 Cm 151/2021-49


I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 54 481,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 239,95 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 14. 7. 2021 se žalobkyně proti žalované (původně žalovaná 2.) a proti [Anonymizováno] (původně žalovaný 1.) domáhala zaplacení částky 194 543,80 Kč s 6% úrokem z této částky od 15. 12. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši 1/3 % směnečného peníze. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], IČO [IČO], byla uzavřena rámcová kupní smlouva, ve znění dodatku č. 1 rámcové kupní smlouvy ze dne 1. 12. 2018, jejímž předmětem je ze strany žalobkyně nákup a ze strany výše uvedené společnosti prodej podporované biomasy v souladu s vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 477/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle čl. V. odst. 3 dodatku č. 1 rámcové kupní smlouvy byla sjednána možnost zaplacení zálohy až do výše 250 000 Kč, přičemž k zajištění poskytnutých záloh vystavil původně žalovaný 1. blankosměnku s avalem žalované 2., kterou byla žalobkyně oprávněna v případě potřeby vyplnit. Žalobkyně uhradila na zálohách postupně 729 090 Kč, ze strany společnosti [právnická osoba] byla však dodána biomasa pouze v hodnotě 568 310 Kč bez daně z přidané hodnoty. Žalobkyně tak doplnila blankosměnku a k vrácení směnečné sumy ve výši 194 543,80 Kč vyzvala původně žalovaného 1. a žalovanou. Ti plnění žalobkyni dosud neposkytli.

2. Usnesením ze dne 11. 8. 2021, č. j. 37 Cm 151/2021-15, byl nárok uplatněný vůči původně žalovanému 1. vyloučen k samostatnému řízení z důvodu, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 194 543,80 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 15. 12. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 649 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 662 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že při jednání nařízeném na den 4. 10. 2022 rozhodl o věci bez přítomnosti žalované, která omluvila svou nepřítomnost pracovní neschopností, aniž by žádala o odročení jednání. Ke směnce, kterou byl proveden důkaz, soud prvního stupně konstatoval, že splňuje veškeré náležitosti předpokládané ustanovením čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“). Uvedl dále, že směnka byla vystavena původně žalovaným 1. a žalovaná byla avalistou, jak z textu směnky vyplývá. Žalobu shledal soud prvního stupně důvodnou, a proto jí vůči žalované vyhověl včetně 6% úroku ze žalované částky a směnečné odměny. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady úspěšné žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem a náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby a dále 5 režijními paušály.

5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla, že předložená směnka na částku 194 543,80 Kč je navýšena o částku 83 763,80 Kč, která je uplatňována bezdůvodně. Tato suma se skládá z částky ve výši 50 000 Kč, která dle žalované neexistuje a žalobkyně měla doložit „nějaký dokument“, na základě kterého ji uplatňuje, což se nestalo. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nesprávně přičetla k celkové ceně částku 33 763,80 Kč (výše daně z přidané hodnoty). Podle žalované jsou zde odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o. s. ř. Text uvedených ustanovení žalovaná citovala.

6. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukázala na to, že důvody, které žalovaná v odvolání uvedla, jsou novými skutečnostmi, ke kterým odvolací soud přihlížet nemůže, když uplatnit je bylo třeba před soudem prvního stupně.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Uvádí předně, že nebylo vyhověno žádosti žalované o odročení jednání nařízeného odvolacím soudem na den 12. 7. 2023, kterou žalovaná odůvodnila ukončením právního zastoupení. Z obsahu spisu se totiž nepodává, že by žalovaná byla v daném soudním řízení zastoupena, v důsledku čehož jí uváděná skutečnost nemůže být hodnocena jako důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu ustanovení § 119 odst. 1 o. s. ř. Jednáno proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované.

8. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je v prohlášení třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu žalobkyní předložená je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založila žalovaná coby směnečná rukojmí za výstavce směnky, jímž je původně žalovaný 1., svůj směnečný závazek vůči žalobkyni, na jejíž řad směnka byla vystavena (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Dnem 14. 12. 2020, kdy se směnka stala splatnou, tak žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 194 543,80 Kč (čl. I. § 48 bod 1. ZSŠ) s 6% úrokem ročně z této částky od 15. 12. 2020 do zaplacení (čl. I. § 48 bod 2. ZSŠ) a s odměnou ve výši 649 Kč, která odpovídá 1/3 % směnečného peníze (čl. I. § 48 bod 4. ZSŠ).

10. Pokud jde o skutečnosti žalovanou uváděné v odvolacím řízení, nakolik směřovaly proti nároku ze směnky, k těmto odvolací soud nemohl přihlédnout se zřetelem na režim tzv. neúplné apelace vyjádřený v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť se jedná o nová skutková tvrzení, která bylo třeba uplatnit v řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a že se nejedná o žádný z případů ve zmiňovaném ustanovení uvedených, nebylo možno se zabývat tvrzeními žalované, jež byly obsahem jí podaného odvolání.

11. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

12. K výroku II. rozsudku o nákladech řízení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně o nich rozhodl správně co do důvodu, když právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalobkyni, nikoli však co do výše. Podle obsahu spisu je totiž třeba za účelně vynaložené náklady žalobkyně považovat mimosmluvní odměnu za 3 úkony právní služby po 8 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast při jednání dne 4. 10. 2022) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o výzvu k plnění žalované, kterou zástupce žalobkyně učinil dopisem ze dne 7. 12. 2020, tuto odvolací oproti soudu prvního stupně hodnotí jen jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť v ní je popsán vztah z rámcové kupní smlouvy účinné od 1. 10. 2018 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 1. 12. 2018 a ve vztahu ke směnce je v ní pouze konstatováno, že žalobkyně byla nucena v souladu s čl. V. odst. 3 rámcové smlouvy vyplnit bianco směnku, kterou mělo být plnění vyplývající z uvedené smlouvy zajištěno. Obsahem výzvy je tak pouze základní skutkový rozbor, nikoli však rozbor právní, jak vyžaduje ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za tento úkon právní služby proto žalobkyni náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h/ téže vyhlášky (4 470 Kč). Ohledně jednání nařízeného soudem prvního stupně na den 8. 3. 2022 odvolací soud konstatuje, že za účast zástupce žalobkyně při něm náleží náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (4 470 Kč), neboť při tomto jednání nedošlo k projednání věci, když jednání bylo odročeno za účelem mimosoudního vyřízení věci. Nákladem řízení žalobkyně jsou dále 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 7 761,60 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 o. s. ř. a soudní poplatek za žalobu zaplacený žalobkyní ve výši 9 760 Kč.

13. S odkazem na shora uvedené odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. tak, že v řízení neúspěšné žalované uložil podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (nikoli podle soudem prvního stupně nesprávně odkazovaného ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.) povinnost zaplatit úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 54 481,60 Kč s tím, že tyto je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšné žalobkyni přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 7. 2023) po 8 940 Kč podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovné ve výši 2 355 Kč a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 644,95 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 15 239,95 Kč je i v tomto případě žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.