o náhradu škody 12 476 025,06 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2023, č. j. 65 Cm 144/2023-76

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 9. 2023 přiznal žalobci v rozsahu 25 % částečné osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek za podání žaloby.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dne 26. 6. 2023 mu byla doručena žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. K výzvě soudu žalobce zaslal vyplněné Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále Prohlášení).

3. V Prohlášení žalobce uvedl, že výše jeho příjmů za poslední 3 zdaňovací období po odečtení daně pocházející z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti činila 1 100 473 Kč (rok 2019), 1 703 310 Kč (rok 2020) a 71 756 Kč (rok 2021). Žalobce vlastnil nemovitost parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 439 m2 (součástí je stavba [adresa]), parc. č. [Anonymizováno] o výměře 9 881 m2, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 164 m2, parc. č. [Anonymizováno] o výměře 120 m2 a výrobní linku na zpracování cenných kovů v hodnotě přibližně 1,5 až 2 miliony Kč. Ke dni 27. 7. 2023 měl žalobce záporný zůstatek na běžném účtu vedeného v CZK u [Anonymizováno], a. s. ve výši -217 072,68 Kč, ke dni 25. 7. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v CZK u [Anonymizováno] ve výši -7 486 655,81 Kč, ke dni 17. 7. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v € u [Anonymizováno]. ve výši -1 320,48 €, ke dni 19. 6. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu vedeném v USD u [Anonymizováno]. ve výši -1 511, 42 USD a ke dni 26. 7. 2023 zůstatek na běžném účtu vedeném v € u [Anonymizováno]. ve výši 1 696,09 €. Další záporný zůstatek měl žalobce na účtu u [Anonymizováno]. ve výši -3 244,53 Kč. Žalobce má pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení ve výši 10 078 314 Kč a ve výši 128 046,55 €. Žalobce tvrdil, že mu není známo, že by měl nezdanitelné příjmy za poslední 3 roky před podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků. Předmětem žaloby je náhrada škody vůči bývalému jedinému členu statutárního orgánu dlužníka [právnická osoba]., IČO [IČO].

4. Soud dospěl k závěru, že je spíše rozhodující dlouhodobá finanční situace žalobce, nikoliv jen aktuální stav účtů. Z přiloženého daňového přiznání vyplývá, že za roky 2019–2021 žalobce nepřetržitě vykazoval zisk, byť v roce 2021 zde byl menší pokles. Celkově tak za tato období vykázal zisk 2 875 539 Kč. Žalobce vlastní čtyři parcely o celkové výměře 10 604 m2 a výrobní linku na zpracování cenných kovů v přibližné hodnotě 1,5 až 2 miliony Kč. Nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti neznamená nárok na osvobození. Podle názoru soudu jen mimořádné případy, kdy se poplatník ocitne nezaviněně, a nikoliv například v důsledku svého nezodpovědného podnikání či hospodaření, v celkově nepříznivé situaci, mohou vést k osvobození. Soud neshledal takové zásadní okolnosti, které by umožňovaly dle § 138 odst. 1 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu, které lze přiznat pouze výjimečně. Současně soud dospěl k závěru, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, když předmětem řízení je odpovědnost člena statutárního orgánu za nepodání včasného insolvenčního návrhu za dlužníka [právnická osoba]. Výše soudního poplatku 623 802 Kč odpovídá výši žalované částky 12 476 025,06 Kč. Již v době odkoupení pohledávek bývalých klientů [právnická osoba]. si musel být žalobce vědom skutečnosti, že bude muset vysoký soudní poplatek uhradit, pokud nebudou uspokojeny pohledávky v rámci insolvenčního řízení [právnická osoba]. Po zhodnocení celkových poměrů žalobce dospěl soud závěru, že je na místě žalobci přiznat pouze částečné osvobození od soudních poplatků, a sice ve výši 25 %.

5. Žalobce podal proti usnesení včas odvolání a navrhl je změnit a přiznat mu osvobození od poplatkové povinnosti v plném rozsahu. Žalobce nesouhlasil s posouzením historických majetkových poměrů reprezentovaných daňovými přiznáními za léta 2019-2021. Namítal nepříznivou finanční situaci od roku 2020 v souvislosti s pandemií COVID, kdy došlo k odlivu klientů žalobce a k poklesu příjmů za rok 2021 o 4,2 % příjmu předchozího roku. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3112/17 ze dne 20. 2. 2018, podle jehož závěrů musí obecné soudy při posuzování opodstatněnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků vždy vycházet z aktuálních majetkových poměrů žadatele, nikoli z poměrů historických. Pokud soud na základě vykázaných příjmů žalobce z „předpandemického“ období uzavřel, že není dán důvod pro úplné osvobození, názor Ústavního soudu nerespektoval a nesprávně věc posoudil. Žalobce sice vlastní nemovitosti (parcely) a výrobní linku na zpracování cenných kovů, avšak jde o věci nezbytné pro výkon podnikatelské činnosti žalobce a současně nejde o likvidní aktiva. Žalobce odkoupil pohledávky svých poškozených klientů ve výši přibližně 12 000 000 Kč z důvodu zachování klientské důvěry, která je pro podnikání žalobce nezbytná. Tíživá finanční situace žalobce byla zapříčiněna stagnací investic do oblasti cenných kovů v době pandemie a neodpovědným jednáním žalovaného (bývalého statutárního orgánu) vůči klientům.

6. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

7. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

8. Osvobodit od soudních poplatků lze dle § 138 odst. 1 o. s. ř. za kumulativního splnění dvou podmínek. Podmínkou první jsou poměry účastníka řízení, druhou pak skutečnost, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit přístup k soudu a s ním spjatou ochranu práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální situace žadatele. Posouzení naplnění tohoto účelu je striktně vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2856/08 ze dne 9. 2. 2009).

9. Při zkoumání toho, zda je doložen nedostatek prostředků pro úhradu soudního poplatku, účastníka řízení tíží jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný, musí uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu, že nemůže soudní poplatek uhradit, a dále musí takové tvrzení řádně doložit. Jak dovodil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 99/2013, má-li být účastník osvobozen od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, přičemž celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 96/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013). Z toho vyplývá, že břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 1 Afs 5/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 Ans 15/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3047/2014). Zásadně tedy platí, že neuvede-li žadatel o osvobození od soudních poplatků skutečnosti, z nichž dovozuje důvodnost svého návrhu, či nepodaří-li se mu tyto skutečnosti prokázat, soud mu osvobození od soudního poplatku nepřizná.

10. V usnesení sp. zn. 32 Cdo 663/2014 ze dne 8. 7. 2014 Nejvyšší soud učinil závěr, že „Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.“

11. Soud prvního stupně v napadeném usnesení založil závěr o částečném přiznání osvobození od poplatkové povinnosti na tom, že podle daňových přiznání za dobu od roku 2019 do roku 2021 žalobce vykazoval zisk, byť s menším poklesem v roce 2021, a dále na skutečnosti, že žalobce si musel být vědom vysokého soudního poplatku v souvislosti s odkupem pohledávek klientů.

12. Odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že žaloba byla podána dne 4. 5. 2023 a ve vztahu k tomuto datu, resp. po tomto datu zkoumal odvolací soud majetkové poměry žalobce. Jak plyne ze shora uvedeného, v případě právnických osob lze při úvaze o osvobození od poplatkové povinnosti vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost a je též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly.

13. Žalobce spolu s Prohlášením předložil řadu výpisů z účtu s převážně zápornými zůstatky. Odvolací soud nepřehlédl, že z časového hlediska toku příjmů a výdajů z bankovních účtů je podstatné, že v případě účtu vedeného u [Anonymizováno]. činil počáteční zůstatek tohoto účtu v květnu 305 773,37 Kč, konečný zůstatek pak jen 3 244,53 Kč, v červnu 2023 pak činil zůstatek 0 Kč. Z dalších výpisů z účtů žalobce za dobu od ledna 2023 plyne, že zůstatky na účtech byly buď v jednotkách tisíců korun, případně se jednalo o zůstatky záporné. Žalobce však nevysvětlil, z jakých důvodů jsou jeho účty vesměs téměř nulové či záporné ani jaké náklady spojené s podnikáním mu v době podání žaloby vznikly a jak ovlivnily finanční situaci žalobce. V tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

14. Movitý a nemovitý majetek (parcela st. p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], parcela st. p. č. [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa], obec a [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]) žalobce pak sice svědčí o tom, že by mohl získat jeho prodejem potřebné finanční prostředky, avšak na úkor výkonu podnikání. Nemovitý majetek byl nadto zatížen zástavními právy. Soud prvního stupně nadto přihlédl i k příjmovým poměrům žalobce před podáním žaloby, což odvolací soud rovněž, byť podpůrně, činí. Jinak řečeno, žalobce v době podání žaloby disponoval aktivy a nenacházel se v situaci relativní finanční a majetkové nouze.

15. Odvolací soud má za to, že pro posouzení schopnosti žadatele zaplatit soudní poplatek jsou relevantní pouze takové finanční prostředky, které jsou disponibilní, resp. likvidní majetek bez zatížení. Shrnuto, žalobce sice disponuje majetkem, ten však je používán k jeho podnikání, a v předchozích účetních obdobích žalobce dosahoval zisku, byť, jak plyne z následných výpisů z účtu, se jeho ekonomická situace zhoršila.

16. Odvolací soud proto s ohledem na shora uvedená zjištění dospěl k závěru, že není dán případ pro plné osvobození od poplatkové povinnosti, avšak nejde ani o případ, kdy by nebyly dány důvody pro částečné osvobození žadatele od poplatkové povinnosti. Skutečnost, že žalobce vynaložil své ekonomické síly na odkup pohledávek a zachování goodwillu, pak nemůže být v úvaze o míře osvobození od poplatkové povinnosti zohledněna, když tato snaha žalobce závisela jen na jeho vůli. Žalobce měl zvážit tvrzený odkup pohledávek vzhledem k ekonomickému riziku. Neučinil-li tak, nemůže přenést takto vzniklé náklady na stát v podobě žádosti o plné osvobození od poplatkové povinnosti.

17. Odvolací soud dospěl k závěru, že míra osvobození přiznaná soudem prvního stupně odpovídá finanční a majetkové situaci žalobce, a proto napadené usnesení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

18. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž pravomocně skončí řízení o podané žalobě.