o zaplacení 788 267 s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-61 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-65

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 29. 7. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 788 267 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 8. 7. 2021 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 2 628 Kč. Jak žalobkyně uvedla, žalovaná 1. vystavila dne 6. 2. 2017 směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit dne 7. 7. 2021 žalobkyni směnečnou sumu ve výši 788 267 Kč s tím, že žalovaný 2. převzal směnečné rukojemství.

2. Soud prvního stupně vydal dne 16. 8. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 79/2021-15, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 788 267 Kč se 6% úrokem z částky 788 267 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 628 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 40 145 Kč.

3. Žalovaní podali v zákonné lhůtě proti platebnímu rozkazu námitky, ve kterých uvedli, že

- směnečný platební rozkaz nebyl dosud žalovanému 2. doručen,

- zpochybňují pravost svých podpisů na směnce,

- z žalobního návrhu nevyplývá, k jaké kauze se zajišťovací směnka vztahuje s tím, že se žalovaní pouze domnívají, že by se mohlo jednat o smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 6. 2. 2017, kterou s žalobkyní uzavřela žalovaná 1., nikoli však žalovaný 2),

- výše uvedená smlouva však nikterak neupravuje, jakým způsobem měla být směnka vyplněna s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným 2. nebyla uzavřena žádná dohoda o způsobu vyplnění směnky a ani žalovaný 2. neučinil v tomto směru žádné prohlášení,

- v takovém případě jsou žalovaní vázáni pouze textem směnky v okamžiku jejího vystavení, kdy na směnce nebyla uvedena směnečná suma ani datum splatnosti a v takovém případě by se muselo jednat o neplatnou směnku,

- směnečný platební rozkaz chybně stanoví povinnost k zaplacení 6% úroku z částky 788 267 Kč od 8. 6. 2021, když splatnost směnky nastala až dne 7. 7. 2021 a k případnému prodlení by došlo až dne 8. 7. 2021.

4. Vzhledem k tomu, že se směnečný platební rozkaz ze dne 16. 8. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-15 nepodařilo doručit žalovanému 2., byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 9. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-23 ve vztahu k tomuto účastníku zrušen.

5. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 4. 10. 2021 k námitkám žalovaných uvedla, že směnka nemá akcesorickou povahu s tím, že aval ze směnky přebírá osobní závazek směnku uhradit bez ohledu na původní kauzu, a to z důvodu jejího abstraktního charakteru. Směnečnému ručiteli pak nepřísluší námitky, které se zakládají pouze na vztahu remitenta a akceptanta s tím, že rukojmí nemůže uplatňovat kauzální námitku. Směnečná dohoda uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou 1. se vztahuje i na žalovaného 2., neboť ji podepsal jako jednatel i za výstavce. Pokud bylo směnečným platebním rozkazem rozhodnuto o povinnosti zaplatit 6% úrok z jistiny od 8. 6. 2021, pak se jedná o písařskou chybu, kterou lze napravit vydáním opravného usnesení.

6. Písemným podáním ze dne 4. 10. 2021 se žalovaný 2. vyjádřil k uplatněnému návrhu a to ve shodném znění jako v námitkách.

7. Soud prvního stupně ve výroku I. rozsudku ze dne 11. 2. 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-61 ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení. Ve výroku III. soud opravil písařskou chybu spočívající v nesprávném uvedení data „8. 6. 2021“ ve výroku směnečného platebního rozkazu vztahující se k 6% úroku tak, že jej nahradil správným datem „8. 7. 2021“. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že námitky žalované 1. považuje za nedůvodné s tím, že námitky žalovaného 2. spočívající v nepravosti jeho podpisu na směnce a v absenci uzavřené dohody o doplnění blankosměnky mu nepřísluší. Soud prvního stupně vyšel z výsledků dokazování, ze kterého vyplynulo, že existence úvěrové smlouvy i směnečné dohody nebyla žalovaným 1. zpochybněna, přičemž tyto důkazy prokázaly okolnosti a důvod vystavení blankosměnky s oprávněním udělené žalobkyni ji doplnit v případě řádného neplnění závazků z úvěrové smlouvy. Pravost podpisu žalované 1. na směnce byla rovněž podpořena výslechem svědkyně, které byla známa totožnost žalovaného 2. jednající za žalovanou 1. Nebylo zpochybněno a soud měl za prokázané, že směnka byla v minulosti blankosměnkou, ke které se vztahovala dohoda o způsobu jejího vyplnění s tím, že žalovaní ničeho netvrdili, že by závazek z úvěrové smlouvy byl řádně splacen, a že by pominula zajišťovací funkce směnky.

8. Soud prvního stupně ve výroku I. (doplňujícího) rozsudku ze dne 2. 3. 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-65 uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 788 267 Kč s 6% úrokem ročně od 8. 7. 2021 do zaplacení a odměnou ve výši 2 628 Kč a to společně a nerozdílně s žalovanou 1., která byla k takovému plnění zavázána směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 8. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-15 ve znění výroku III. rozsudku tamního soudu ze dne 11. 2. 2021, 47 Cm 79/2021-61, ve výroku II. uložil žalovanému 2. povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 40 145 Kč, a to společně a nerozdílně s žalovanou 1., která byla k takovému plnění zavázána směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 8. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-15 ve znění výroku III. rozsudku tamního soudu ze dne 11. 2. 2021, 47 Cm 79/2021-61. Lze konstatovat, že odůvodnění daného rozsudku je z podstatné části shodného znění jako v předcházejícím rozsudku č. j. 47 Cm 79/2021-61. Soud prvního stupně zejména odkázal na znění čl. I § 10 zák. č. 191/1950 Sb. (dále ZSŠ) s tím, že proti prvému majiteli směnky lze namítat její nesprávné vyplnění bez omezení. Vzhledem k tomu, že žalovaný 2. podepsal směnečnou dohodu a úvěrovou smlouvu jako jednatel za žalovanou 1., byl mu obsah této dohody znám, a proto i v postavení směnečného rukojmího udělil žalobkyni právo k vyplnění blankosměnky v rozsahu chybějících údajů, neboť směnečnou dohodu lze uzavřít ústně i konkludentně.

9. Žalovaný 2. napadl oba rozsudky včasným blanketním odvoláním ze dne 15. 3. 2022, které doplnil písemným podáním ze dne 8. 4. 2022, ve kterém navrhl změnu rozsudků soudu prvního stupně a zrušení směnečného platebního rozkazu. Žalovaný 2. zejména namítl, že v dané věci nedošlo k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k prokázání pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce ani k účastnickému výslechu žalovaného 2., aniž v odůvodnění rozsudku soud uvedl, z jakého důvodu k tomuto výslechu nepřistoupil. V důsledku této skutečnosti žalobkyně neprokázala pravost směnky jako soukromé listiny.

10. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 30. 12. 2022 k odvolání žalovaného 2) uvedla, že výpovědí svědka i ostatními listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný 2) podepsal směnku, aniž bylo nezbytné provést důkaz znaleckým posudkem, jež je pouze jedním z důkazních prostředků, kterými lze prokázat pravost sporné listiny.

11. Žalovaný 2. dopisem ze dne 7. 3. 2023 sdělil odvolacímu soudu, že v důsledku vypovězení plné moci původním právním zástupcem je v současné době bez právního zastoupení. Dále uvedl, že ze zdravotních důvodů s odkazem na Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 24. 8. 2022 není schopen se zúčastnit nařízeného jednání, a proto požádal o jeho odročení.

12. Z Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 24. 8. 2022 a z poslední lékařské zprávy ze dne 30. 11. 2022 bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný 2. t. č. není schopen chůze, účastnit se soudního jednání a má povoleny vycházky v době od 10,00 do 12,00 hod. a od 14,00 do 18,00 hod. Vzhledem k tomu, že lékařská zpráva byla vystavena před více jak 3 měsíci a žalovaný 2. žádným způsobem neosvědčil svůj současný zdravotní stav k datu nařízeného jednání a ani neuvedl, co mu brání se dostavit k jednání (blíže nekonkretizoval povahu své současné zdravotní indispozice, čímž znemožnil odvolacímu soudu zhodnotit, zda je či není na jeho straně dán důležitý důvod, který mu znemožňuje dostavit se k jednání), vyhodnotil odvolací soud omluvu žalovaného 2. za nedůvodnou a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez jeho účasti a bez účasti žalobkyně, která se z neúčasti na jednání omluvila dopisem ze dne 30. 1. 2023.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozsudky podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

14. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

15. Vzhledem k tomu, že směnečný platební rozkaz ze dne 16. 8. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-15 byl ve vztahu k žalovanému 2. zrušen usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-23, a proti žalovanému 2. tudíž neproběhlo námitkové řízení, bylo třeba ve výroku I. rozhodnout o změně rozsudku č. j. 47 Cm 79/2021-61 tak, že nakolik jím byl směnečný platební rozkaz ze dne 16. 8. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-15 ve vztahu k žalovanému 2. ponechán v platnosti, se nevydává. Ohledně nároku žalobkyně proti žalovanému 2. bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-65.

16. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že se žalobkyně domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, ve které žalovaný 2. vystupuje jako směnečný rukojmí s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti a žalovaný 2. je ze směnky zavázán dle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ.

17. K námitce žalovaného 2., že žalobkyně ničeho neuvedla o tom, že směnka byla blankosměnkou, a jaké závazky zajišťovala, je třeba uvést, že není povinností majitele směnky při uplatnění směnečného nároku uvádět, za jakých okolností byla směnka vystavena, a zda byla v minulosti blankosměnkou. Z hlediska abstraktního charakteru listiny zcela postačí, že žalobkyně osvědčí, že je jejím řádným majitelem a z pohledu zákonných náležitostí vyhoví tak směnečnému zákonu. Je proto zcela na žalovaném 2. jako směnečném dlužníku, aby tvrdil, v jaké části, případně v jakém rozsahu byla listina vyplněna nesprávně a k takovému tvrzení předložil nebo navrhl odpovídající důkazy. Vzhledem k tomu, že tato námitka zůstala pouze v rovině skutkového tvrzení a žalovaný 2. ani konkrétně neuvedl, jakým způsobem měla být listina vyplněna, je třeba tuto námitku vyhodnotit za neodůvodněnou.

18. K námitce zpochybňující pravost podpisu žalovaného 2. na směnce je třeba uvést, že soud prvního stupně provedl jako důkaz smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 6. 2. 2017, z jejíhož čl. VIII vyplývá, že úvěr je zajištěn blankosměnkou vlastní vystavenou žalovanou 1. na řad žalobkyně avalovanou žalovaným 2. Vzhledem k tomu, že za žalovanou 1. byla smlouva podepsána žalovaným 2. jako jejím jediným společníkem a jednatelem, musel mít žalovaný 2. povědomí o tom, že v blankosměnce zajišťující splacení úvěru má postavení směnečného rukojmího. Jelikož žalovaný 2. v rámci projednání věci u soudu prvního stupně dne 17. 12. 2021 nezpochybnil existenci úvěrové smlouvy a smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] a vystavení směnky k zajištění úvěru potvrdila ve své výpovědi i svědkyně [Anonymizováno], nemá odvolací soud pochybnost o tom, že žalovaná 1. vystavila předmětnou směnku (původně blankosměnku) s rukojemským závazkem žalovaného 2., aniž je nezbytné za tímto účelem vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví k pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce. Současně není pochyb o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou 1. došlo k dohodě o způsobu vyplnění blankosměnky, přičemž obsah dohody byl znám žalovanému 2., který v jedné osobě jednal za žalovanou 1. Ze shodného důvodu neobstojí tvrzení žalovaného 2., že je vázán obsahem „neplatné směnky“, v níž není uvedena směnečná suma a datum splatnosti.

19. Vzhledem tomu, že odvolací soud shledal tvrzení žalovaného 2. nedůvodnými, postupoval dle § 219 o. s. ř. a ve svém výroku II. rozsudek soudu prvního stupně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 47 Cm 79/2021-65 ve výroku I. obsahující i správné znění výroku o zaplacení 6% úroku jako věcně správný potvrdil včetně výroku II. obsahující výrok o náhradě nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

20. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně žádné náklady nevznikly.