o zaplacení 2 300 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2023, č. j. 41 Cm 46/2021-378

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 2 300 000 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 12. 5. 2016 se splatností dne 12. 5. 2018. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 5. 4. 2022 směnečný platební rozkaz, který byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2022, č. j. 41 Cm 46/2021-58 zrušen v důsledku jeho nedoručení žalovanému.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 19. 7. 2022 uvedl, že na předmětnou směnku uhradil celkem 2 304 200 Kč a to ve 13 splátkách s tím, že ve 12 splátkách vložil příslušnou částku na účet společnosti [právnická osoba]. na základě pokynu žalobce jeho jménem jako půjčku žalobce – společníka a to dne 23. 5. 2016 částku 270 000 Kč, dne 31. 5. 2016 částku 270 000 Kč, dne 23. 6. 2016 částku 270 000 Kč, dne 25. 7. 2016 částku 220 000 Kč, dne 27. 7. 2016 částku 250 000 Kč, dne 29. 7. 2016 částku 250 000 Kč, dne 1. 8. 2016 částku 250 000 Kč, dne 18. 12. 2017 částku 80 000 Kč, dne 16. 1. 2018 částku 31 000 Kč, dne 13. 4. 2018 částku 12 000 Kč, dne 18. 4. 2018 částku 60 000 Kč a dne 4. 5. 2018 částku 41 200 Kč. Dne 1. 9. 2016 byla částka ve výši 300 000 Kč (13. splátka) předána v hotovosti [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalovaný nezpochybnil, že za účelem výhodné koupě investičních mincí mu žalobce poskytl půjčku ve výši 2 300 000 Kč, kterou vložil na účet žalovaného. Součástí této půjčky byla i půjčka ve výši 300 000 Kč poskytnutá žalobci [tituly před jménem] [Anonymizováno], neboť se mu podařilo zajistit za výše uvedeným účelem pouze částku 2 000 000 Kč. Na základě požadavku žalobce splácel žalovaný poskytnutou půjčku postupně ve splátkách, které v hotovosti vkládal na účet společnosti [právnická osoba]. jménem žalobce jako jeho půjčku za účelem zafinancování činnosti společnosti.

3. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 41 Cm 46/2021-378 ve výroku I. byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a ve výroku II. byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 294 459,55 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce v období od 10. 2. 2010 do 15. 4. 2019 byl jediným společníkem firmy [právnická osoba]. a současně od 4. 2. 2010 do 21. 3. 2019 jejím jediným jednatelem. Následně se jediným společníkem a jednatelem stal [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalovaný byl v této společnosti od 1. 7. 2011 do 28. 2. 2019 zaměstnán v hlavním pracovním poměru. Na základě dohody mezi účastníky sporu za účasti [tituly před jménem] [Anonymizováno] poskytl žalobce žalovanému na jaře 2016 zápůjčku ve výši 2 300 000 Kč obsahující i částku 300 000 Kč zapůjčenou žalobci za tímto účelem od [tituly před jménem][Anonymizováno] (z důvodu nedostatku hotovosti). Výše uvedený závěr dovodil soud prvního stupně z účastnické výpovědi žalovaného a ze svědeckých výpovědí [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s tím, že výše uvedená částka byla vložena na účet žalobce a dne 12. 5. 2016 převedena na účet žalovaného (viz výpis z účtu žalobce). V této souvislosti soud neuvěřil tvrzení žalobce, že poskytl žalovanému ze svých zdrojů pouze částku 1 500 000 Kč a zbývající částku 800 000 Kč si půjčil od své sestry [adresa], která tuto skutečnost potvrdila. Soud prvního stupně neuvěřil její svědecké výpovědi s ohledem na to, že částka 800 000 Kč představovala její celoživotní úspory, které by žalovanému sama nepůjčila a vrácení finančních prostředků neřešila. Soud vzal v potaz i její blízký příbuzenský poměr k žalobci. Současně svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl ve svém čestném prohlášení a svědecké výpovědi (ve shodě s účastnickou výpovědí žalovaného), že v září 2016 mu žalovaný na oslavě svých narozenin vrátil částku 300 000 Kč. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaný poskytl na účet společnosti [právnická osoba]. celkem 12 splátek v rozsahu uvedeném v jeho písemném vyjádření ze dne 19. 7. 2022 s tím, že peněžní prostředky vkládal jako půjčku žalobce – společníka, a to s odkazem na příjmové pokladní doklady, jež jsou součástí pokladní knihy za období let 2016–2018. Žalovaný takto postupoval dle dohody, jejíž existenci potvrdili svědci [Anonymizováno]) a [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Mezi účastníky nebylo sporným, že společnosti [právnická osoba]. poskytovali i jiné zápůjčky z důvodu její špatné finanční situace. V průběhu řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. poskytla žalobci finanční plnění v částkách 250 000 Kč, 500 000 Kč, 150 000 Kč, 160 000 Kč, 150 000 Kč a 200 000 Kč (za období od 4. 8. 2016 do 30. 11. 2016) zaúčtované jako „vrácení půjček žalobci“, aniž by žalobce tvrdil a prokázal, že by takové zápůjčky společnosti poskytl.

4. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce uplatnil svůj nárok ze směnky jako cenného papíru, jež je samostatným právním důvodem k plnění a z tohoto důvodu nemusí jako majitel směnky ničeho dalšího prokazovat, že mu žalovaný dluží příslušnou směnečnou sumu. Důkazní břemeno leží v daném případě na žalovaném. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný unesl své důkazní břemeno, když prokázal svá tvrzení ohledně existence kauzy směnky, kterou byla smlouva o půjčce, a zániku závazku v podobě zaplacení částky 2 300 000 Kč, jejíž součástí bylo plnění ve výši 300 000 Kč poskytnuté [tituly před jménem] [Anonymizováno] s tím, že částka 2 000 000 Kč byla uhrazena ve splátkách. Ohledně postupného splacení dluhu vyšel soud prvního stupně z pokladních dokladů, jež se staly nedílnou součástí účetnictví společnosti [právnická osoba]. za období od roku 2016 do roku 2018, aniž se žalobci podařilo tyto doklady zpochybnit včetně tvrzené manipulace s nimi.

5. Žalobce podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 16. 8. 2023, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V odvolání zejména zpochybnil závěr soudu prvního stupně ohledně zápůjčky od [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve výši 300 000 Kč, když žalobce měl celou částku 2 300 000 Kč v hotovosti již dne 10. 5. 2016 a následujícího dne 11. 5. 2016 na svém účtu. Z výše uvedeného důvodu by nedávalo žádného smyslu, aby žalobce měl potřebu si půjčovat částku 300 000 Kč od [tituly před jménem] [Anonymizováno], když ji měl k dispozici dne 11. 5. 2016 na svém účtu. Následujícího dne 12. 5. 2016 nedošlo k vybrání hotovosti a k jejímu předání žalovanému, nýbrž k převodu peněžních prostředků z účtu žalobce na účet žalovaného. Soud prvního stupně nikterak neodůvodnil, z jakého důvodu neuvěřil tvrzení žalobce a svědecké výpovědi jeho sestry [adresa], že částka 2 300 000 Kč sestávala z finančních zdrojů žalobce a z půjčky 800 000 Kč poskytnuté jeho sestrou, která její vrácení s žalobcem řeší. Soud se však nikterak nevypořádal s tvrzením svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], že půjčku ve výši 300 000 Kč poskytl žalobci počátkem září (2016) dle údajů zaznamenaných v jeho diáři. Obdobně soud prvního stupně znevěrohodnil svědeckou výpověď [Anonymizováno] z důvodu, že svědek má zájem na výsledku sporu. Naopak za účasti tohoto svědka a v rámci výslechu svědkyně [Anonymizováno] byla vyvrácena nemožnost manipulace s účetními doklady společnosti, které lze i s odstupem času „odemknout“. V doplňujícím vyjádření ze dne 25. 7. 2024 uvedl, že žalovaný neprokázal, že platby poukázané ve prospěch společnosti [právnická osoba]. jsou právě splátkami na směnku. I když místem placení směnečného penízu byla adresa „[adresa]“, bylo plněno na zcela jiné adrese.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a zejména uvedl, že žalobce byl jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]. a byl tudíž za ni plně odpovědný, přičemž nebylo zpochybněno, že společnost potřebovala průběžně finanční pomoc. Jednotlivé splátky poukázané ve prospěch společnosti [právnická osoba]. byly řádně zaúčtovány s tím, že žalobce ničeho netvrdil ohledně finančního plnění, které přijal od společnosti [právnická osoba]. Pokud žalovaný poukázal příslušná finanční plnění ve splátkách (a nikoliv najednou), jednalo se o přirozený [rodné přijmení] placení v rámci jedné firmy.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně za podmínek § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Je třeba konstatovat, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. Mezi účastníky není sporným, že směnka plnila zajišťovací funkci k zápůjčce ve výši 2 300 000 Kč poskytnuté žalobcem dne 12. 5. 2016 žalovanému. Sporným mezi účastníky však zůstává, zda zápůjčka byla poskytnuta z vlastních zdrojů žalobce ve výši 2 000 000 Kč „doplněná zápůjčkou 300 000 Kč“ poskytnutou [tituly před jménem] [Anonymizováno]“ nebo z vlastních zdrojů žalobce výši 1 500 000 Kč „doplněná zápůjčkou 800 000 Kč“ poskytnutou sestrou žalobce [adresa]. V rámci volného hodnocení důkazů přisvědčil odvolací soud závěru soudu prvního stupně, že žalobce poskytl zápůjčku z vlastních zdrojů ve výši 2 000 000 Kč a „doplnil“ finančními prostředky [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Na podporu tohoto závěru vychází odvolací soud z čestného prohlášení svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] i z jeho výpovědi před soudem prvního stupně s tím, že potvrdil existenci dohody o zápůjčce na 2 300 000 Kč s tím, že sám poskytl žalobci (pro žalovaného) částku 300 000 Kč. Svědek vnímal, že zápůjčka byla žalobci postupně splácena, přičemž byl přítomen úhrady jedné splátky, na kterou pokladní vystavila pokladní doklad. Ze způsobu splácení zápůjčky svědek však předpokládal, že žalobce si „zapůjčil“ finanční prostředky z účtu společnosti [právnická osoba]. Existenci zápůjčky na 2 mil. Kč (2,3 mil. Kč) potvrdila i svědkyně [Anonymizováno], která ve společnosti [právnická osoba]. vykonávala funkci pokladní. Uvedla, že žalovaný vracel poskytnutou zápůjčku ve splátkách ve prospěch společnosti [právnická osoba]. (na základě dohody s žalobcem) s tím, že splátku ve firmě přepočítala, vystavila pokladní doklad a platby v určitých intervalech odnesla do banky. Svědkyně potvrdila, že vystavené pokladní doklady se staly součástí účetnictví společnosti. Dle svědkyně došlo k úplnému zaplacení dluhu. Oproti tomu svědkyně [adresa] se neúčastnila žádného jednání s účastníky sporu ohledně poskytnutí zápůjčky, tvrzená zápůjčka ve výši 800 000 Kč poskytnutá žalobci představovala její celoživotní úspory a vyloučila, že by ji sama poskytla bývalému příteli – žalovanému (poskytla ji však žalobci s vědomím, že peníze jsou určeny pro žalovaného). Vzhledem k obsahu její výpovědi i k tomu, že svědkyně je osobou blízkou k žalobci ji rovněž odvolací soud hodnotí jako méně věrohodnou.

9. Zcela zásadní námitkou žalovaného je zpochybnění vrácení dluhu z poskytnuté zápůjčky. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně k návrhu žalovaného provedl rozsáhlé dokazování formou listinných důkazů a svědeckých výpovědí zejména za účelem zjištění, zda, v jakém rozsahu a jakou formou došlo k úhradě dluhu z poskytnuté zápůjčky. Základem se staly pokladní doklady vystavené v různých časových okamžicích pokladní společnosti [právnická osoba]. pí. [Anonymizováno], jejichž existenci potvrdila ve své svědecké výpovědi, a jež se staly součástí účetnictví společnosti. Tuto skutečnost rovněž potvrdila účetní společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno] ve své svědecké výpovědi, když uvedla, že po uzávěrce již nelze do účetních položek zasahovat, neboť jsou „uzamčeny“. Na základě vystavených 12 pokladních dokladů má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaný v období od 23. 5. 2016 do 4. 5. 2018 složil ve prospěch společnosti [právnická osoba]. ve 12ti splátkách hotovost v celkové výši 2 004 200 Kč s tím, že se jednalo o půjčku žalobce jako společníka na základě jeho pokynu. Pokud žalovaný poukázal jednotlivé splátky ve prospěch společnosti [právnická osoba]., tak na základě vzájemné dohody smluvních stran, přičemž se jednalo o úhradu zápůjčky (zajištěné směnkou), nikoliv o úhradu směnečného penízu. Z tohoto důvodu je námitka žalobce týkající se nesplněného místa plnění uvedeného na směnce irelevantní. Není proto vůbec podstatné, že byl závazek ze zápůjčky plněn na zcela jiném místě, než je uvedeno na směnce. Existenci způsobu splacení dluhu ze zápůjčky potvrdili ve své svědecké výpovědi [tituly před jménem] [Anonymizováno] i [Anonymizováno], přičemž pokladní doklady se staly součástí účetnictví společnosti [právnická osoba]. Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] potvrdil splacení zápůjčky ve výši 300 000 Kč „přímo“ ze strany žalovaného (pokud svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] vypověděl, že poskytl zápůjčku žalobci v září 2016, kdy již byla splacena, nepřikládá odvolací soud tomuto mylnému sdělení s ohledem na další zjištění zásadní význam). Lze konstatovat, že žalobci se v průběhu řízení nepodařilo spolehlivě zpochybnit (a to i s vědomím svědecké výpovědi [Anonymizováno]) věrohodnost pokladních dokladů a jejich zanesení do účetnictví společnosti [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v daném období jediným společníkem a jednatelem společnosti [právnická osoba]. a z tohoto titulu měl přístup do jejího účetnictví zejména v období roku 2016, kdy bylo splaceno 1 780 000 Kč, pak ničeho konkrétního netvrdil ani nevysvětlil ohledně charakteru plnění ze strany žalovaného, když zpochybnil splácení zápůjčky. Žalobce rovněž nikterak nevysvětlil přijaté plnění od společnosti [právnická osoba]. za období od 4. 8. 2016 do 30. 11. 2016 v celkové výši 1 410 000 Kč, jak výše uvedeno.

10. Na základě výše uvedeného v rámci volného hodnocení důkazů za podmínek § 132 o. s. ř. vyhodnotil odvolací soud skutková tvrzení a výpovědi žalobce týkající se nesplacení závazku z půjčky zajištěného směnkou za nevěrohodná, dovodil ve shodě se závěry soudu prvního stupně, že se naopak žalovanému podařilo prokázat jeho tvrzení ohledně splacení dluhu a tím i zániku zajištění směnkou, a proto napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů řízení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci a to v rozsahu přiznaného 1 úkonu právní služby ve výši 17 500 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 25. 7. 2024, v rozsahu náhrady 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 2 069,80 Kč za použití osobního vozidla zn. BMW G3X na trase [adresa] – [adresa] a zpět při vzdálenosti 260 km, průměrné spotřebě nafty 6,1 l/100 km v ceně 38,70 Kč/l při koeficientu 5,60 Kč/1 km, v rozsahu náhrady ztráty času ve výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 25 010,50 Kč.