o zaplacení 1 952 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. října 2024, č. j. 41 Cm 173/2024-26

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 952 000 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 19. 8. 2023 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 6 506,67 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 157 603,20 Kč (výrok II.).

2. Proti rozsudku podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvolání, které postrádalo jakékoli odůvodnění.

3. Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).

4. V daném případě odvolání žalovaného neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., a proto ho soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 2. 1. 2025, č. j. 41 Cm 173/2024-37, k odstranění jeho vad tak, že žalovanému uložil odvolání doplnit o upřesnění tvrzení k odvolacímu důvodu a k odvolacímu návrhu, tedy, v čem konkrétně žalovaný spatřuje nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se domáhá. Žalovaný byl současně poučen o tom, že odvolání bude odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo zástupkyni žalovaného doručeno dne 6. 1. 2025, žalovaný žádným způsobem nereagoval a vady odvolání neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.

5. Odvolání žalovaného tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.

6. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalovaného odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla žalobkyně, neboť odvolání žalovaného bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobkyni podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení. Co se vyjádření žalobkyně ze dne 1. 11. 2024 týče, toto bylo učiněno v době, kdy odvolací řízení nebylo ještě zahájeno, a tedy tento úkon žalobkyně nelze do úkonů jí v odvolacím řízení učiněných zahrnout.

8. Pro úplnost odvolací soud dodává, že o námitce věcné a místní nepříslušnosti soudu prvního stupně, kterou žalovaný uplatnil v podání ze dne 21. 10. 2024, jímž se vyjádřil k usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 9. 2024, č. j. 41 Cm 173/2024-20, a č. j. 41 Cm 173/2024-21, již nebylo možno rozhodovat postupem podle ustanovení 104a o. s. ř. (pokud jde o věcnou příslušnost) a podle ustanovení § 105 o. s. ř. (pokud jde o příslušnost místní), neboť námitka byla soudu prvního stupně doručena dne 22. 10. 2024, tedy v době, kdy o věci samé již bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem.