Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 5 Cmo 28/2022-122 ECLI:CZ:VSPH:2023:5.Cmo.28.2022.1 Rozsudek

o zaplacení 281 238 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2022, č. j. 34 Cm 166/2021-87

JUDr. Ladislav Derka · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 3. 5. 2023

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně]

bytem [Adresa žalobkyně]

zastoupená advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného]

sídlem [Adresa žalovaného]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta B]

sídlem [Adresa advokáta B]

o zaplacení 281 238 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2022, č. j. 34 Cm 166/2021-87


I. Rozsudek se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 23 619,20 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 8. 2021 u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) domáhala proti žalovanému zaplacení úrokového výnosu z dluhopisu ve výši 281 238 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně vlastní listinný dluhopis emitovaný žalovaným č. [Anonymizováno] o jmenovité hodnotě 833 300 Kč nahrazující 83 330 dluhopisů č. [Anonymizováno][Anonymizováno], datum emise 30. 11. 2012 (dále jen „Dluhopis“), na základě kterého žalobkyni náleží úrokový výnos z Dluhopisu ve výši pevné sazby 11,25 % ročně, který je každoročně splatný k 30. 11. Vlastníkem Dluhopisu se žalobkyně stala na základě smlouvy o převodu Dluhopisu uzavřené s [tituly před jménem] [Anonymizováno] jako předchozím vlastníkem Dluhopisu ze dne 1. 2. 2013 a následným rubopisem uvedeným na Dluhopisu. Žalobkyně nárokovala úrokové výnosy z Dluhopisu za dobu od 1. 12. 2017 - 30. 11. 2018, 1. 12. 2018 - 30. 11. 2019 a 1. 12. 2019 - 30. 11. 2020 (dále jen „úrokový výnos“) vždy v částce 93 746 Kč. Za rok 2017 byl úrokový výnos v částce 46 873 Kč vyplacen ve prospěch exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [Anonymizováno], Exekutorský úřad [adresa], na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 z 14. 4. 2021. K výzvě žalobkyně z 2. 7. 2021 žalovaný na jednání s žalobkyní sdělil, že je ochoten jednat jen o zaplacení ¼ nominální výše. Žalobkyni bylo známo, že žalovaný nevydal úrokový výnos do majetkové podstaty předchozího vlastníka Dluhopisu [Anonymizováno] (insolvenční řízení vedeno pod sp. zn. MSPH 60 INS 11238/2018).

2. Žalovaný potvrdil, že vydal Dluhopis, namítl ale, že žalobkyně nebyla k podání žaloby věcně legitimována, neboť nemohla Dluhopis nabýt s ohledem na vady smlouvy o převodu Dluhopisu a vady Dluhopisu. Žalobkyní předložený Dluhopis se neshodoval s kopií originálu Dluhopisu, který měl žalovaný v archivu. Žalovaný poukázal na odlišnosti v podpisu tehdejšího předsedy představenstva [Anonymizováno] a měl za to, že šlo o falzifikát Dluhopisu s tím, že bylo v zájmu žalobkyně jako sestry bývalé manželky [Anonymizováno], bývalého vlastníka Dluhopisu, který je v insolvenčním řízení, vyvést část majetku. Žalovaný nepovažoval za důvěryhodný důkazní prostředek žalobkyní předloženou emailovou komunikaci se [Anonymizováno] z června 2017, která měla potvrzovat rubopis [Anonymizováno] dluhopisu ve prospěch žalobkyně. Za podstatné žalovaný považoval, že v seznamu vlastníků dluhopisů aktualizovaném v květnu 2017 při předávání agendy společnosti nebyla žalobkyně uvedena jako vlastník Dluhopisu. Smlouva o převodu Dluhopisu neodpovídala vzoru, který žalovaný užíval v roce 2013, ale vzoru z roku 2016. Z toho žalovaný dovodil, že smlouva o převodu Dluhopisu byla zhotovena účelově ex post, o čemž svědčí i to, že ve smlouvě o převodu Dluhopisu byl odkaz na tehdy neúčinný nový občanský zákoník. Žalovaný nebyl účastníkem řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 ve věci žaloby podané žalobkyní proti [právnická osoba]., o vyloučení Dluhopisu z exekuce vedené proti [Anonymizováno], a proto není pro žalovaného závazný výsledek tohoto řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o vyloučení Dluhopisu z exekucí postiženého majetku.

3. Soud v bodu I. výroku rozsudku ze dne 28. 2. 2022 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 281 238 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 80 707,59 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. V bodu III. výroku přiznal svědku Aleši Radilovi svědečné 1 227,44 Kč. V bodu IV. výroku uložil žalovanému povinnost uhradit České republice náklady řízení 1 227,44 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že rozdíly mezi kopií Dluhopisu předloženého žalovaným a originálem Dluhopisu předloženého žalobkyní byly jen nepatrné a soud je připsal velikosti kopie Dluhopisu pořízené z originálu, kdy kopie byla menší než originál. Soud konstatoval výraznější rozdíl mezi odsazením podpisu předsedy představenstva na obou předložených listinách. Pravost podpisu na Dluhopisu (originálu předloženého žalobkyní) potvrdil svědeckou výpovědí bývalý předseda představenstva žalovaného Aleš Radil na jednání před soudem. Žalovaný byl řádně označen na rubopisu Dluhopisu. Rovněž z e-mailu z 8. 6. 2017 [Anonymizováno] plyne, že vlastníkem Dluhopisu je žalobkyně. Vlastnictví Dluhopisu nepřímo plyne i z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 31/2020 ze 14. 4. 2021. Na základě smlouvy o převodu Dluhopisu z 1. 2. 2013 a rubopisu Dluhopisu měl soud za prokázané vlastnické právo žalobkyně k Dluhopisu, a proto rovněž nárok žalobkyně na úrokový výnos z Dluhopisu. Význam zápisu žalobkyně jako vlastníka Dluhopisu v seznamu vlastníků dluhopisů vedeném žalovaným spočíval jen v účinnosti převodu Dluhopisu vůči žalovanému (§ 4 odst. 2 zákona č. 190/2004 Sb. o dluhopisech). Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že vlastnictví Dluhopisu zakládá nárok na výplatu úrokového výnosu v souladu s § 16 písm. a) zákona č. 190/2004 Sb. a to ve výši 11,25 % p. a. Soud proto v bodu I. výroku vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni úrokový výnos z Dluhopisu za požadované období. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně (bod II. výroku). Soud v souladu s § 139 odst. 1 o. s. ř. přiznal svědečné Aleši Radilovi v celkové výši 1 227,44 Kč (bod III. výroku). V bodu IV. výroku soud uložil žalovanému dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost uhradit státu přiznané svědečné.

5. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Odvolání odůvodnil nesrovnalostmi ve smlouvě o převodu Dluhopisu, jež byla podle žalovaného zhotovena účelově ex post podle vzoru z roku 2016, který v roce 2013 neexistoval. Smlouva o převodu Dluhopisu obsahovala v čl. 4.5 odkaz na tehdy neúčinný nový občanský zákoník. Převod Dluhopisu je neúčinný bez ohledu na to, že žalobkyně předložila listinu Dluhopisu, která se jevila jako originál. Žalovaný zopakoval svá tvrzení o rozdílnosti žalobkyní předloženého originálu Dluhopisu a kopií Dluhopisu, který má žalovaný v archivu, přičemž rozdíl spočívá především v parametrech podpisu bývalého předsedy představenstva [Anonymizováno]. V minulosti došlo ze strany [Anonymizováno] k falzifikaci podpisu [Anonymizováno] a k tvorbě dokumentů ex post, jak vyplynulo z řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové sp. zn. 34 C 34/2019. Podle seznamu vlastníků dluhopisů z května 2017 byl vlastníkem Dluhopisu [Anonymizováno]. E-mailová komunikace se [Anonymizováno] z května 2017 není relevantní, když nebyl předložen originál Dluhopisu s rubopisem ani nebylo sděleno datum účinnosti převodu Dluhopisu. Výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 31/2020 o vyloučení pohledávky na vypořádání ceny Dluhopisu a jeho úrokového výnosu z exekuce vedené oprávněným [právnická osoba]. proti [Anonymizováno], je závazný jen pro účastníky tohoto řízení, nikoli pro žalovaného.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla napadené rozhodnutí potvrdit. Uvedla, že originál Dluhopisu předložila. Nárok na úrokový výnos z Dluhopisu neuplatnil předchozí vlastník [Anonymizováno] ani jeho insolvenční správce. Odvolací důvody uvádí žalovaný opakovaně. [Anonymizováno] na jednání před soudem prvního stupně potvrdil pravost svého podpisu na Dluhopisu a vypověděl, že žalovaný si nevytvářel žádné kopie dluhopisů. Žalovaný neprokázal, že by smlouva o převodu Dluhopisu byla uzavřena ex post, přičemž o takovém postupu nesvědčí ani odkaz na nový občanský zákoník ani odlišnost smluvního vzoru použitého pro smlouvu o převodu Dluhopisu. O vlastnickém právu žalobkyně k Dluhopisu nepřímo svědčí i výsledek řízení vedeného pod sp. zn. 34 C 31/2020 a e-mailová komunikace mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z 6. 6. 2017 a 8. 6. 2017.

7. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění účinném do 16. 8. 2013 Dluhopis je zastupitelný cenný papír, vydaný podle českého práva, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky jeho emitentem a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek dluhopisu (dále jen „emisní podmínky“). Podle odst. 2 Listinný dluhopis je cenným papírem na řad.

9. Podle § 4 odst. 1 zákona o dluhopisech ve znění účinném do 3. 1. 2019 Emitent vede seznam vlastníků jím vydaných listinných dluhopisů. Seznam vlastníků zaknihovaných dluhopisů vede osoba, která je oprávněna k vedení evidence zaknihovaných cenných papírů (dále jen "osoba oprávněná k vedení evidence"). Práva spojená s dluhopisy je oprávněna ve vztahu k emitentovi vykonávat osoba uvedená v těchto seznamech, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odst. 2 K účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje zápis o změně vlastníka v seznamu podle odstavce 1 věty první; emitent provede tento zápis bez zbytečného odkladu poté, co mu bude taková změna prokázána. K účinnosti převodu zaknihovaného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje zápis o změně vlastníka v seznamu podle odstavce 1 věty druhé.

10. Podle § 5 zákona o dluhopisech ve znění účinném do 31. 12. 2013 V rubopisu listinného dluhopisu se uvedou údaje nutné k jednoznačné identifikaci osoby, na niž se dluhopis převádí, a den převodu dluhopisu.

11. Podle § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o CP“) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Podle odst. 2 Závazek převést listinný cenný papír je splněn převodem uskutečněným podle odstavce 1, pokud listinný cenný papír odpovídá smlouvě.

12. Podle § 18 odst. 1 věta první zákona o CP K převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis.

13. Podle § 19 odst. 1 zákona o CP Smlouva o převodu listinného cenného papíru na jméno musí mít písemnou formu.

14. Předmětem řízení jsou shora uvedené nároky na úrokové výnosy z Dluhopisu, který vlastní žalobkyně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně předložila originál Dluhopisu, přičemž Dluhopis byl předchozím majitelem Dluhopisu p. [Anonymizováno] rubopisován na žalobkyni dne 1. 2. 2013 (tímto dnem je datován rubopis) a též byla prokázána i smlouva o prodeji Dluhopisu z téhož dne, ve které se [Anonymizováno] zavázal převést rubopisem Dluhopis na žalobkyni. Nárok na úrokový výnos pro vlastníka Dluhopisu plyne z textu Dluhopisu. Žalovaný neunesl své důkazní břemeno, že smlouva o převodu Dluhopisu byla uzavřena mezi smluvními stranami ex post. Tvrzení žalovaného, že podpis na Dluhopisu nebyl za emitenta učiněn [Anonymizováno], bylo vyvráceno výslechem svědka [Anonymizováno], který pravost svého podpisu na originálu Dluhopisu potvrdil. Žalovaným předložená kopie dluhopisu s odlišným umístěním podpisu [Anonymizováno] (tedy kopie pořízená z jiné listiny) nemění nic na tom, že žalobkyně předložila originál Dluhopisu.

15. K převodu listinného cenného papíru na řad (tj. v daném případě Dluhopisu) se vyžaduje uzavření smlouvy o jeho převodu, rubopis a předání cenného papíru. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že zákonem stanovené náležitosti pro převod Dluhopisu, tj. uzavření smlouvy o převodu Dluhopisu a rubopis Dluhopisu, byly řádně učiněny a převod Dluhopisu byl proveden v souladu se zákonem o CP a zákonem o dluhopisech. Na platnosti převodu Dluhopisu nic nemění ani to, jaký smluvní vzor byl při převodu použit ani případný odkaz na tehdy neúčinný občanský zákoník. Smlouva o převodu Dluhopisu měla všechny podstatné náležitosti a mimo námitku týkající se údajného užití odlišného vzoru smlouvy a odkazu na neúčinné ustanovení občanského zákoníku žalovaný žádné podstatné vady smlouvy o převodu Dluhopisu nenamítl. Je zřejmé, že Dluhopis byl rubopisován na žalobkyni a byl jí předán.

16. Odvolací soud uvádí, že právní úprava zákona o dluhopisech, účinná do 3. 1. 2019 (§ 4 odst. 1 první věta), ohledně účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi vyžadovala zápis o změně vlastníka v seznamu vlastníků listinných dluhopisů, přičemž tento seznam vedl emitent (žalovaný), který byl povinen provést zápis změny vlastníka bez zbytečného odkladu poté, kdy mu byla tato změna prokázána. Tato změna byla žalovanému prokázána nejpozději v červnu 2017 e-mailovou komunikací s předchozím majitelem Dluhopisu p. [Anonymizováno] a žalovaný porušil svou povinnost, když poté bezodkladně nezapsal žalobkyni do seznamu vlastníků jako vlastníka Dluhopisu. Tato právní úprava vycházela z předpokladu konstitutivní povahy zápisu do seznamu vlastníků vůči emitentovi, tj. ve vztahu k emitentovi (žalovanému) se žalobkyně dosud nestala vlastníkem Dluhopisu (převod vlastnictví je sice platný, avšak neúčinný ve vztahu k emitentovi), neboť není zapsána v uvedeném seznamu, avšak vůči všem jiným osobám je vlastníkem Dluhopisu žalobkyně s ohledem na rubopis, smlouvu o prodeji Dluhopisu a převzetí Dluhopisu žalobkyní. Jedná se o dosti nevhodnou a nepraktickou právní úpravu, a i z tohoto důvodu zákonodárce přistoupil ke změně § 4 zákona o dluhopisech, s účinností ode dne 4. 1. 2019.

17. Podle § 4 odst. 2 zákona o dluhopisech s účinností ode dne 4. 1. 2019 (změna byla provedena zákonem č. 307/2018 Sb.) K účinnosti převodu listinného dluhopisu vůči emitentovi se vyžaduje předložení dluhopisu s nepřetržitou řadou rubopisů nebo jiný důkaz o tom, že příslušná osoba je vlastníkem dluhopisu; emitent zapíše změnu vlastníka do seznamu podle odstavce 1 věty první bez zbytečného odkladu poté, co mu bude taková změna prokázána.

18. Z citované právní úpravy plyne, že s účinností od 4. 1. 2019 je vůči emitentovi účinná změna vlastníka, nikoliv od zápisu do seznamu vlastníků, nýbrž od okamžiku, kdy je mu tato změna vlastníka prokázána (obvykle předložením dluhopisu s nepřetržitou řadou rubopisů). Tato právní úprava tedy logicky sjednocuje podmínky prokázání vlastnictví dluhopisu vůči všem osobám. V důvodové zprávě k zákonu č. 307/2018 Sb. se k této změně mj. uvádí: S ohledem na § 2 odst. 3 větu první ZoDluh a s ohledem na § 1103 odst. 2 NOZ ("Vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání.") se nejeví jako vhodné, aby převod cenného papíru na řad byl sice platný rubopisováním a předáním, ale neúčinný vůči emitentovi. Typicky by tak emitent musel vyplácet výnosy či by musel umožnit účast na schůzi vlastníků dluhopisů i osobě, o které by sice věděl, že není vlastníkem, ale protože ještě neprovedl změnu v seznamu vlastníků, tak by nemohl jinak. Důležité je prokázat změnu vlastnictví emitentovi, nikoli provést změnu v seznamu vlastníků. Zápis do seznamu vlastníků by tak měl být pouze deklaratorní, nikoli konstitutivní.

19. Odvolací soud podotýká, že tato právní úprava nedopadá na tento spor, neboť s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 307/2018 Sb. (Čl. II bod 3.) se nová právní úprava nevztahuje na právní vztahy z dluhopisů, které nejsou hypotečními zástavními listy a jejichž datum emise předchází dni nabytí účinnosti zákona č. 307/2018 Sb. Odvolací soud uvádí, že Dluhopis byl emitován dne 30. 11. 2012 a zákon č. 307/2018 Sb. nabyl účinnosti až dne 4. 1. 2019.

20. Odvolací soud poukazuje na to, že podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku účinného ode dne 1. 1. 2014 (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

21. Podle § 8 o. z. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

22. Odvolací soud k uvedeným odkazům na § 6 a § 8 o. z. uvádí, že tato ustanovení se použijí dle § 3030 o. z. i na právní vztahy vzniklé před účinností o. z., tj. před 1. lednem 2014. V tomto směru odvolací soud nepovažuje za správný názor, že by se jednalo o pravou retroaktivitu v případě aplikace § 6 a § 8 o. z., jakož i ostatních ustanovení uvedených v hlavě I části první o. z. na práva a povinnosti, která se posuzují podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013. Uvedená ustanovení (§ 1 až § 14 o. z.) platila vždy jako právní principy, byť nevyjádřené zcela výslovně v pozitivní právní úpravě tak, jako je tomu od 1. 1. 2014. V tomto směru odvolací soud poukazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který i v rozhodnutích před účinností o. z. staví důsledně např. princip zákazu zneužití práva nad jakýkoliv text zákona. Jinými slovy – o pravou retroaktivitu by šlo v případě, kdyby právní úprava obsažená v § 6 a § 8 o. z., jakož i v ostatních ustanoveních § 1 až § 14 o. z., před 1. lednem 2014 neplatila, tak tomu ale není. Navíc zákaz zneužití práva bylo možné dovodit i z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 z § 3 odst. 1 předchozího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“) a z § 265 obchodního zákoníku (zákona č. 513/1991 Sb., dále jen „obch. zák.“).

23. Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud by byl tento jeho názor nesprávný (tj. že by nebylo možné aplikovat § 1 až 14 o. z. na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů účinných do 31. 12. 2013), nebylo by pak zřejmé, jaký ústavně konformní obsah by mělo ustanovení § 3030 o. z. Soudy nemohou toto ustanovení ignorovat, a chtěly-li by dosáhnout jeho odstranění z právního řádu, musely by dát Ústavnímu soudu návrh dle Čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení uvedeného ustanovení. Pokud takový návrh nepodají, jsou povinny toto ustanovení respektovat a ustanovení části první hlavy I. (tj. § 1 až § 14 o. z.) aplikovat i na takříkajíc „staré“ právní vztahy, tj. práva a povinnosti posuzovaná dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013.

24. Tím, že žalovaný nezapsal žalobkyni do seznamu vlastníků listinných dluhopisů (byť byl povinen tak bez zbytečného odkladu učinit) a zároveň žalovaný argumentuje tím, že pro absenci zápisu do uvedeného seznamu není žalobkyně vůči němu účinně vlastníkem Dluhopisu (navíc za situace, kdy žalovaný nevyplatil výnos z Dluhopisu za požadované období předchozímu vlastníkovi Dluhopisu, nenastala tedy situace předvídaná v důvodové zprávě k zákonu č. 307/2018 Sb.), žalovaný zneužil své právo, a proto nemůže být postupu žalovaného poskytnuta ochrana (§ 8 o. z.). Jedná se též o nepoctivé jednání, ze kterého nemůže žalovaný těžit (§ 6 o. z.).

25. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval po právu, když vyhověl žalobě o zaplacení výnosu z Dluhopisu. Soud prvního stupně též správně rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1, a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Náklady žalobce spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 9 460 Kč (převzetí zastoupení a 2 podání ve věci samé), 1 úkonu právní služby 18 920 Kč (účast při 1 jednání soudu přesahujícím 2 hodiny) a 1 úkonu 4 730 Kč (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), v hotových výdajích v rozsahu 5 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 5 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u soudu 600 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. h), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestě k jednání ve výši 649 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byl nákladem žalobce též zaplacený soudní poplatek 14 062 Kč.

26. Soud prvního stupně v bodu III. výroku přiznal v souladu s § 139 odst. 1 o. s. ř. svědečné 1 227,44 Kč placené státem svědkovi Aleši Radilovi a správně dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit státu toto svědečné (bod IV. výroku rozsudku).

27. Odvolací soud z uvedených důvodů potvrdil rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, byť ve věci samé z jiného právního důvodu, než který uvedl soud prvního stupně.

28. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 460 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání u odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.