o zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. dubna 2022, č. j. 49 Cm 16/2021-78

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 6. 4. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 11 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 28. 4. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 36,60 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že vystavením směnky vlastní dne 27. 3.2019 v Praze se žalovaný zavázal, že dne 27. 4. 2019 zaplatí žalobci bez protestu směnečnou pohledávku ve výši 11 000 Kč. Směnka byla učiněna splatnou v Plzni a v den její splatnosti nebyla ani zčásti zaplacena. Zaplacena nebyla ani na výzvu žalobce ze dne 17. 12. 2020.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 49 Cm 16/2021-14, který byl usnesením téhož soudu ze dne 13. 12. 2021, č. j. 49 Cm 16/2021-65, zrušen pro jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného. Usnesením ze dne 13. 12. 2021, č. j. 49 Cm 16/2021-64, byl žalovanému ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovník [Jméno advokáta B], advokát.

3. Podáním bez data došlým soudu prvního stupně dne 12. 4. 2022 se žalovaný prostřednictvím jemu ustanoveného opatrovníka vyjádřil k žalobě, přičemž uvedl, že ze žaloby nevyplývá, že vystavení směnky je vázáno na vzniklou pohledávku žalobce a je proto třeba prokázat, že směnka byla ze strany výstavce podepsána důvodně, tedy že zajišťuje existující pohledávku žalobce. Prokázat je dále třeba, kdo směnku vystavil a kdo ji podepsal. V tomto ohledu je třeba prokázat, že podpis výstavce na směnce je pravým podpisem žalovaného.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že jednání, při kterém byl rozsudek vyhlášen, proběhlo bez účasti žalobce a jeho zástupce, neboť ti se z něj omluvili a souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud prvního stupně konstatoval, že v důsledku neúčasti žalobce ho při zásadě ústnosti nemohl poučit podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je povinen označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Připomněl zároveň, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu tíží důkazní břemeno ohledně tvrzení opatrovníka, že podpis na směnce není žalovaného, žalobce. Toto důkazní břemeno přitom žalobce neunesl, a proto žaloba byla zamítnuta. V daném případě sice směnka obsahuje podpis, nicméně žalobci se nepodařilo prokázat, že jde o pravý podpis žalovaného, tedy že tento podpis neučinil nikdo jiný, než žalovaný. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.

5. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Upozornil na to, že opatrovník byl žalovanému ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu. Není přitom podle žalobce bez dalšího přípustné, aby pravost podpisu popřel toliko opatrovník ustanovený z důvodu neznámého pobytu, aniž by pochybnosti opatrovníka v tomto směru byly konkrétně zdůvodněny a aniž by alespoň měly oporu ve skutkovém základu. Popření pravosti podpisu žalovaného na směnce tak bylo opatrovníkem učiněno zjevně formalisticky, když ten se žalovaným o věci nejednal a ani neuvedl důvod, proč pravost podpisu zpochybňuje. Prostá námitka, jak ji učinil opatrovník žalovaného, nesplňuje podmínku, aby se jednalo o námitku opřenou o relevantní skutečnosti, aby tato byla zdůvodněna a aby měla reálný základ. Podle žalobce je zjevné, že námitky proti žalobou uplatněnému nároku byly učiněny pouze z procesní opatrnosti opatrovníka. V té souvislosti žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 766/2020.

6. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil k odvolání žalobce podáním ze dne 17. 10. 2022, ve kterém navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že žalobci nic nebránilo v tom, aby navrhl provedení dalšího důkazu, kterým by reagoval na námitku opatrovníka, že se nejedná o pravý podpis žalovaného. Vyjádřil nesouhlas s argumentací žalobce v odvolání a namítl, že opatrovník by měl mít zcela logicky právo činit veškeré úkony, které by mohla činit sama osoba, ve vztahu ke které je ustanoven opatrovníkem. Opatrovník se zcela prokazatelně nemůže dostat k informacím, zda žalobce například někdy svého postavení jako žalobce zneužil či jaké obdobné spory v pozici účastníka řízení vedl. Jelikož je žalobce fyzická osoba, kterou nelze mít v obdobných sporech za prověřenou, je v tomto ohledu jedinou možnou obranou právě vznesení námitky nepravosti podpisu žalovaného na směnce. Namítnuto dále bylo, že žalobce jistě mohl navrhnout další důkazní návrhy, což však neučinil. Jeho nečinnost pak musí být posuzována zcela k jeho tíži.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání, při kterém postupem podle ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování směnkou ze dne 27. 3. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 17. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 18. 12. 2020 a dále doplnil dokazování Listinou o udělení státního občanství ze dne 9. 1. 2020, č. j.: VS-4145/835-3/2-2018-70, a rozhodnutím Městské části Praha 13, Úřadu městské části, odbor občansko-správní ze dne 6. 3. 2020, sp. zn.: P13-07192/2020, o změně jména žalobce, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

8. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali.

9. Ze směnky vystavené v Praze dne 27. 3. 2019 odvolací soud zjistil, že tato obsahuje bezpodmínečný slib žalovaného zaplatit dne 27. 4. 2019 na řad žalobce na směnce vypsaného jako [Anonymizováno] částku 11 000 Kč v [Anonymizováno], která je na směnce uvedena jako její platební místo.

10. Z dopisu ze dne 17. 12. 2020 adresovaného zástupcem žalobce žalovanému odvolací soud zjistil, že tímto byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 11 000 Kč s odměnou ve výši 36,30 Kč, 6% úrokem od 30. 4. 2017 do zaplacení a nákladů právního zastoupení, včetně daně z přidané hodnoty, a to ze směnky jím vystavené ve prospěch žalobce dne 27. 4. 2019. Lhůta k úhradě dluhu byla žalovanému stanovena do 27. 4. 2019. Žalovaný byl zároveň upozorněn na to, že v případě marného uplynutí uvedené lhůty, je jeho klient oprávněn zahájit soudní řízení k vymožení dluhu. Jak prokázáno podacím lístkem ze dne 18. 12. 2020, výzva byla žalovanému odeslána uvedeného dne poštou na adresu totožnou s adresou jeho bydliště, jak je vypsána na směnce.

11. Odvolací soud dále zjistil z listiny o udělení státního občanství ze dne 9. 1. 2020, č. j.: VS-4145/835-3/2-2018-70, že Ministerstvo vnitra udělilo žalobci státní občanství České republiky, přičemž došlo k přepisu jeho jména a příjmení z původního [Anonymizováno] na [Anonymizováno].

12. Z rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13, odbor občansko-správní, ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. P13-07192/2020, pak bylo zjištěno, že tímto byla povolena změna křestního jména žalobce na jméno „[Anonymizováno]“.

13. Na základě listin shora uvedených dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě bylo právo na zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím a odměnou uplatněno z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), kterou žalovaný vystavil na řad žalobce dne 27. 3. 2019 a kterou se zavázal žalobci zaplatit dne 27. 4. 2019 směnečný peníz ve výši 11 000 Kč v platebním místě, jímž je podle směnky [adresa]. Dnem splatnosti směnky tak žalobci jako řádnému majiteli směnky vzniklo právo na zaplacení směnečného peníze ve výši 11 000 Kč (čl. I. § 48 odst. 1, bod 1. ZSŠ) se 6% úrokem z této částky od 27. 4. 2019 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1, bod 2. ZSŠ) a směnečnou odměnou ve výši 36,60 Kč, která odpovídá jedné třetině procenta směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 2, bod 4. ZSŠ). Že žalobce je osobou totožnou s remitentem směnky, prokazuje Listina o udělení státního občanství žalobci ze dne 9. 1. 2020 a rozhodnutí Městské části Praha 13 ze dne 6. 3. 2020, jimiž u žalobce došlo ke změně jména na [Anonymizováno] z původního jména [Anonymizováno], které je na směnce vypsáno v rubrice určené pro údaj remitenta.

14. Pokud opatrovník žalovaného ve vyjádření k žalobě uvedl, že je třeba prokázat, že podpis výstavce na směnce je pravým podpisem žalovaného, a pokud v rámci svého závěrečného návrhu při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 13. 4. 2022 namítl, že podpis na směnce není pravým podpisem žalovaného, je třeba uvést, že takto vznesená námitka není ničím podložena v tom smyslu, že by opatrovník žalovaného měl nějaké konkrétní poznatky, jež by jeho pochybnosti o pravosti podpisu žalovaného případně zakládaly.

15. Z obsahu spisu se podává, že v daném případě byl opatrovník žalovanému ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu (§ 29 odst. 3 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že opatrovník nebyl se žalovaným vůbec v kontaktu a že tedy od něj nemohl mít žádné informace směnky se týkající, včetně případné informace o tom, že by snad žalovaný pravost svého podpisu na směnce jakkoli zpochybňoval. Námitka nepravosti podpisu žalovaného na směnce, jak byla opatrovníkem v řízení vznesena, se tak ocitá v rovině pouhé pochybnosti opatrovníka, neboť v sobě nezahrnuje implicitně tvrzení samotného žalovaného (žalobou tvrzeného výstavce směnky), že směnku nepodepsal. Je tak třeba učinit závěr, že pouhá pochybnost opatrovníka sama o sobě není pro závěr o účinném popření pravosti podpisu na žalobcem předložené směnce relevantní (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 766/2020).

16. Obdobné lze konstatovat ohledně opatrovníkem namítané nutnosti prokázat, že směnka zajišťuje existující pohledávku žalobce, když ani v tomto směru opatrovník žalovaného konkrétní tvrzení či poznatky, jež by relevanci takto vznesené výhrady opatrovníka odůvodňovaly, neuvedl. V této souvislosti je třeba připomenout, že závazky ze směnky jsou závazky abstraktními a nespornými, což se projevuje v tom, že práva se směnkou jako cenným papírem spojená jsou přímo ve směnečné listině inkorporována a směnka sama o sobě je dostatečným důvodem pro její placení. Povinností žalobce bylo tedy popsat skutkový stav tak, jak vyplývá ze směnky, a tento předloženou směnkou prokázat. Tuto povinnost žalobce beze zbytku splnil, když v žalobě uvedl skutečnosti, na nichž se směnečný nárok zakládá, a když soudu prvního stupně směnku, ze které právo uplatnil, v jejím prvopise předložil. Nebylo tedy povinností žalobce tvrdit a prokazovat okolnosti vystavení směnky provázející.

17. S odkazem na závěry shora uvedené odvolací soud konstatuje, že žaloba je důvodná, neboť nárok žalobce na zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím a odměnou je po právu.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. tak, že žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 11 000 Kč se 6% úrokem od 28. 4. 2019 do zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši 36,60 Kč.

19. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšnému žalobci přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobcem vynaložené sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování žalobce advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 10. 2022) po 1 580 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z mimosmluvní odměny ve výši 790 Kč coby jedné poloviny odměny (jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h/ téže vyhlášky, z 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 808,10 Kč. Náklady řízení v celkové výši 11 418,10 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Ve vztahu k výzvě k plnění žalovanému ze dne 17. 12. 2020, za kterou žalobce účtoval mimosmluvní odměnu v plné výši, odvolací soud pro úplnost uvádí, že tuto je třeba hodnotit jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť jejím obsahem je pouze základní skutkový rozbor, nikoli však rozbor právní, jak vyžaduje ustanovení § 11 odst. 1, písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu byla žalobci za úkon předžalobní výzvy přiznána mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

21. O odměně a hotových výdajích opatrovníka za řízení před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně, neboť opatrovník byl žalovanému ustanoven jeho usnesením ze dne 13. 12. 2021, č. j. 49 Cm 16/2021-64.