o zaplacení 4 600 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 31 Cm 319/2021-134

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 29.12.2021 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky ve výši 4 600 000 Kč s úrokem ve výši 6 % p. a. z této částky od 1.1.2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 15 333 Kč.

2. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a dne 7.2.2022 vydal směnečný platební rozkaz č. j. 31 Cm 319/2021-9, kterým žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz ve výši 4 600 000 Kč s 6 % úrokem z této částky od 1.1.2019 do zaplacení, se směnečnou odměnou ve výši 15 333 Kč a s náhradou nákladů řízení ve výši 296 300,60 Kč.

3. Žalovaní 1. a 2. podali proti platebnímu rozkazu včasné námitky, ve kterých shodně uvedli, že společnost [právnická osoba], v níž jsou oba žalovaní jedinými společníky a jednateli, uzavřela s žalobcem dne 15.9.2009 smlouvu půjčce na částku 7 400 000 Kč, která byla dohodou ze dne 18.3.2011 navýšena na 9 400 000 Kč. Předmětný závazek společnosti [právnická osoba] byl zajištěn směnkou a byl zcela uhrazen. Žalobce spolu s žalovanými byl společníkem a jednatelem ve společnosti [právnická osoba] s tím, že svůj obchodní podíl ve výši 100 000 Kč převedl na žalovaného 1. za 100 000 Kč. Žalobce fakticky však neprodal obchodní podíl za částku 100 000 Kč, nýbrž za částku 8 600 000 Kč, na kterou byla mezi účastníky uzavřena simulovaná a antidatovaná smlouva o půjčce, v níž se žalovaní zavázali žalobci zaplatit 8 600 000 Kč ve třech splátkách, a to ve výši 2 000 000 kč splatné do 30.6.2013, ve výši 2 000 000 Kč splatné do 31.10.2014 a ve výši 4 600 000 Kč splatné do 31.12.2017. Žalovaní uhradili žalobci na první a druhou splátku celkem 5 090 000 Kč s tím, že „navýšení“ 1 090 000 Kč představují úroky. Ohledně zbývající částky 4 600 000 Kč bylo mezi účastníky dohodnuto, že bude započtena přestavba domu žalobce ve výši 1 000 000 Kč a zbývající dluh bude splacen v 5 splátkách po 700 000 Kč. Žalovaný 1. uhradil třetí splátku (zajištěnou směnkou) ve výši 4 600 000 Kč žalobci dne 5.4.2018 zčásti ve výši 2 000 000, když téhož dne přítelkyně žalovaného 1. [adresa] vybrala z účtu společnosti [právnická osoba] částku 1 000 000 Kč a téhož dne vybral také žalovaný 1. ze svého účtu částku 1 000 000 Kč. Ohledně zbývající částky 2 600 000 Kč žalovaní uvedli, že se stala předmětem zápočtu v rámci lhůty pro podání námitek, neboť žalobce ze smlouvy o půjčce ze dne 21.2.2014 žalovaným dlužil 2 700 000 Kč.

4. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 13.6.2022 k námitkám žalovaných zejména uvedl, že žalovaným skutečně zapůjčil částku 8 600 000 Kč, což podpisem smlouvy o půjčce potvrdili. Žalovaní však svůj závazek zčásti a to v rozsahu 4 600 000 Kč nesplnili s tím, že nepřevzal dne 5.4.2018 žádnou hotovost od žalovaných 1. a 2., s [adresa] o úhradě závazku žalovaných nikdy nejednal a ani nepodepsal žádný příjmový doklad ze dne 5.4.2018. Nad rámec výše uvedeného doplnil, že společnost [právnická osoba] nebo žalovaní v minulosti své platby zasílali na bankovní účet žalobce, v hotovosti hradili pouze menší částky. Žalobce zpochybnil existenci dohody ohledně zaplacení nedoplatku ve výši 4 600 000 Kč zápočtem ve výši 1 000 000 Kč v rámci přestavby domu žalobce a úhradou 5 splátek po 700 000 Kč. Pokud došlo k zápočtu ohledně stavebních prací na domě žalobce, pak vůči společnosti [právnická osoba] proti jiným závazkům. Vzhledem k tvrzené částečné platbě 2 000 000 Kč dne 5.4.2018 bylo by i nelogické plnění závazku dle výše uvedené „dohody“. Ohledně půjčky ve výši 2 700 000 Kč žalobce uvedl, že k jejímu uzavření sice došlo, nicméně zůstala nenaplněna. Vzhledem k tomu, že by tato půjčka byla splatná dne 31.12.2018, došlo by k jejímu promlčení a nelze ji započítat proti pohledávce ze směnky.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v plném rozsahu v platnosti a ve výroku II. přiznal žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 169 242,44 Kč představující 5 úkonů právní služby po 26 780 Kč za písemné vyjádření k námitkám žalovaných, účast na soudních jednáních ve dnech 15.6.2022, 12.9.2022, 16.11.2022, dále v rozsahu 5 paušálních částek po 300 Kč, náhradu cestovného ve výši 3 269,79 Kč, náhradu ztráty času ve výši 1 200 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce osvědčil, že je řádným majitelem platné směnky a ničeho dalšího nemusí v řízení prokazovat. V průběhu řízení se žalovaným nepodařilo prokázat zaplacení částky 2 000 000 Kč s tím, že originál pokladního dokladu nepředložili. Dále uvedl, že nemohlo ani dojít k platnému zápočtu zbývajícího závazku ve výši 2 600 000 Kč, neboť nebyla prokázána existence pohledávky ve výši 2 700 000 Kč ze smlouvy o půjčce s tím, že žalobce rovněž rozporoval pravost svého podpisu na smlouvě o půjčce a k žádnému předání peněz ani nedošlo. Nebylo prokázáno ani uzavření dohody ohledně splacení části pohledávky přestavbou domu ve výši 1 000 000 Kč a poskytnutím splátek po 700 000 Kč, navíc přestavbu domu zajišťovala firma [právnická osoba] Vzhledem ke splatnosti směnky k datu 31.12.2018 a k podání žaloby u soudu dne 29.12.2021, nemohlo dojít ani k promlčení nároku.

6. Žalovaní podali proti tomuto rozsudku včasné blanketní odvolání ze dne 8.1.2023, které doplnili podáním ze dne 10.1.2023, ve kterém navrhli zrušení napadeného rozsudku, případně jeho změnu a zamítnutí návrhu žalobce. V odvolání zejména uvedli, že v řízení bylo prokázáno, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla dne 5.4.2018 vyzvednuta hotovost ve výši 1 000 000 Kč a k témuž dni vybral žalovaný 1. ze svého účtu částku 1 000 000 Kč, aby část dluhu ve výši 2 000 000 Kč následně zaplatil žalobci, který vyvíjel na žalovaného 1. tlak ohledně zaplacení dluhu, jak vyplynulo z Sms komunikace. Pokud platby probíhaly v hotovosti, jednalo se mezi účastníky sporu o zcela běžnou praxi. Setrvali na svém stanovisku, že došlo rovněž k zániku zbývající části závazku započtením pohledávky ve výši 2 700 000 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 21.4. 2014, když finanční prostředky za nákup pozemku za žalobce zaplatili, čímž došlo k naplnění reálné podstaty smlouvy o půjčce.

7. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 6.3.2023 k odvolání žalovaných uvedl, že nebylo prokázáno předání částky 2 000 000 Kč žalobci, když žádná z vyslýchaných svědkyň nebyla přítomna předání hotovosti a ani neznaly bližší okolnosti, kde a jak mělo dojít k předání peněz. Navíc žalobce nevyplnil ani nepodepsal pokladní doklad, který je označen jako výdajový a nikoli jako příjmový. Pravost podpisu žalobce na pokladním dokladu nebyla podpořena žádným důkazem, např. znaleckým posudkem, když originál dokladu neměli žalovaní k dispozici. Ohledně započtení pohledávky ve výši 2 700 000 Kč uvedl, že sami žalovaní potvrdili, že žádnou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce vůči žalobci neměli, neboť nedošlo k faktickému zapůjčení peněz. Navíc by se soud rovněž musel vypořádat s pravostí podpisu žalobce na této smlouvě, kterou zpochybnil.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

9. Písemným podáním ze dne 12.10.2023 požádal zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu účasti žalovaného 1. dne 19.10.2023 na pohřbu jeho strýce v Liberci a současně z důvodu dovolené zástupce žalovaných.

10. Odvolací soud projednal předmětnou věc za podmínek § 101 odst.3 o. s. ř. bez účasti žalovaných 1. a 2., kteří byli na jednání řádně zastoupeni svým zástupcem. Odvolací soud podotýká, že účastníci jsou v řízení zastoupeni advokáty nejen z důvodu, aby jim byla poskytnuta kvalifikovaná právní pomoc, ale též proto, aby se jednání u soudu nemuseli osobně účastnit. Vzhledem k tomu, že oba žalovaní byli u jednání dne 19.10.2023 řádně zastoupeni jejich zástupcem, jak výše uvedeno, nedošlo k žádnému zkrácení jejich procesních práv s tím, že odvolací soud nepovažoval jejich účast na jednání za nezbytnou. Ohledně žádosti zástupce žalovaných o odročení jednání z důvodu jeho dovolené je třeba uvést, že obsílka k nařízenému jednání byla k rukám zástupce doručena dne 19.6.2023 s více než dostatečným časovým předstihem před nařízeným jednáním a žádost o odročení byla soudu doručena dne 13.10.2023, aniž by zástupce svou žádost jakýmkoli způsobem konkretizoval a osvědčil příslušnými doklady (cestovní poukaz, faktura, letenky apod.)

11. Není sporným, že žalobce je řádným majitelem platné směnky vlastní vystavené žalovaným 1. v [Anonymizováno] dne 18.března 2013 na řad žalobce na směnečnou sumu 4 600 000 Kč splatnou dne 31.12.2018 s tím, že žalovaný 2. převzal směnečné rukojemství. Vzhledem k tomu, že směnka splnila veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb., vyhověl soud prvního stupně žalobnímu návrhu vydáním směnečného platebního rozkazu.

12. Podstatou včas uplatněných shodných námitek žalovaných je tvrzení, že směnka zajišťovala nedoplatek části kupní ceny za prodej obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], když žalobce formálně prodal tento podíl za částku 100 000 Kč, ale fakticky za částku 8 600 000 Kč a na tuto částku byla uzavřena simulovaná a antidatovaná smlouva o půjčce, v níž se žalovaní zavázali žalobci zaplatit do 30.10.2013 částku 2 000 000 Kč, do 31.10.2014 částku 2 000 000 kč a do 31.12.2017 částku ve výši 4 600 000 Kč. Žalovaní dle svých tvrzení první dvě splátky ( v celkové výši 4 000 000 Kč) žalobci zaplatili v několika splátkách a to 1 500 000 Kč ke dni 8.7.2013, 200 000 Kč ke dni 7.10.2013, 300 000 Kč ke dni 9.10.2013, 600 000 Kč ke dni 30.10.2013, 800 000 Kč 31.10.2013, 1 600 000 Kč ke dni 22.11.2013 a 90 000 Kč ke dni 25.11.2013 s tím, že navýšení představuje úrok z půjčené částky. Zbývající část dluhu měla být dle dohody „zaplacena v rozsahu 1 000 000 Kč“ přestavbou domu žalobce a dále v pěti splátkách po 700 000 Kč. V námitkách žalovaní uvedli, že tato zbývající část dluhu ve výši 4 600 000 Kč byla žalobci fakticky splacena zčásti platbou ve výši 2 000 000 Kč a ve zbývající části ( 2 600 000 Kč) zápočtem proti pohledávce ze smlouvy o půjčce ze dne 21.4.2014.

13. Odvolací soud v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně nejprve zkoumal, co bylo předmětem zajištění předmětnou směnkou, jinými slovy jaký kauzální vztah směnka zajišťovala. Vycházeje z obsahu námitek, pak předmětem zajištění bylo zaplacení nedoplatku kupní ceny ve výši 4 600 000 Kč za prodej obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba], který žalobce převedl na žalovaného 1. a nikoli zajištění splacení půjčky, neboť taková „smlouva o půjčce“ sice byla uzavřena, ale žalovaní ji považují za simulovaný právní akt. Jelikož žalované v námitkovém řízení tíží důkazní břemeno, je třeba takové tvrzení týkající existence výše uvedeného kauzálního vztahu prokázat. Žalovaný 1. vypověděl, že žalobce při vstupu do společnosti [právnická osoba] investoval částku 17 500 000 Kč, která mu byla vrácena v roce 2011 při převodu jeho obchodního podílu a byla uzavřena dohoda o poskytnutí úroku ve výši 4 000 000 Kč za výše uvedenou investici s tím, že v roce 2013 požádal žalobce žalované o zaplacení dalších 4 000 000 Kč, respektive 4 600 000 Kč a v souvislosti s tím, došlo k uzavření smlouvy o půjčce na 8 600 000 Kč, jejíž přílohou se stala předmětná směnka s tím, že v době uzavření smlouvy žalovaní žalobci již zaplatili 4 000 000 Kč. Svědkyně [Anonymizováno] vypověděla, že v roce 2010 žalobce vložil do společnosti [právnická osoba] částku 15 000 000 Kč, kterou přinesl v hotovosti v krabici od bot s tím, že na konci roku 2010 požádal o vrácení této investice. V této souvislosti byla uzavřena „smlouva o půjčce“ na částku 17 500 000 Kč, která byla žalobci včetně „úroků ve výši 2 500 000 Kč“ vrácena v listopadu 2011 nazpět. Na základě následné žádosti žalobce o zaplacení „dalších úroků“ byla sepsána „smlouva o půjčce“ na částku 8 600 000 Kč, jak výše uvedeno, v níž úroky představovaly „půjčku“. Na její úhradu byly do konce roku 2013 poukázány dvě platby po 2 000 000 Kč s tím, že do konce roku 2017 se měl uhradit doplatek ve výši 4 600 000 Kč, přičemž část se měla prostavět na rodinném domu žalobce.

14. Vycházeje z obsahu tvrzených námitek, účastnické výpovědi žalovaného 1. a svědecké výpovědi [Anonymizováno] je třeba konstatovat, že skutková tvrzení žalovaných uvedené v námitkách ohledně uzavřené formální dohody o kupní ceně 100 000 Kč za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] a neformální faktické dohody o zaplacení kupní ceny 8 600 000 Kč nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování, když žalovaný 1. vypověděl, že po „vystoupení žalobce z firmy“ došlo k uzavření dohody na zaplacení úroku ve výši 4 000 000 Kč a v pozdějším období po provedené platbě požadoval dalších 4 000 000 Kč, respektive 4 600 000 Kč, přičemž v okamžiku sepsání smlouvy o půjčce bylo již 4 000 000 Kč zaplaceno. Svědkyně [Anonymizováno] vypověděla, že úrok ve výši 2 500 000 Kč byl žalobci poskytnut v rámci souhrnné platby 17 500 000 Kč. Poté, co požadoval další vyplacení úroků, byla uzavřena „smlouva o půjčce“ na 8 600 000 Kč. Lze proto uzavřít, že soud nemá ze strany žalovaných, které tíží důkazní břemeno, za prokázané, že směnka zajištovala zaplacení kupní ceny ve výši 8 600 000 Kč , když ani „formální kupní smlouva“ na převod obchodního podílu za 100 000 Kč nebyla ze strany žalovaných předložena.

15. Vzhledem k abstraktnímu charakteru směnečného závazku zcela postačí, že žalobce osvědčil, že je majitelem platné směnky a svědčí mu postižní práva, aniž žalovaní prokázali, za jakých jiných okolností byla směnka vystavena, když zpochybnili, že by zajišťovala závazky ze smlouvy o půjčce na 8 600 000 Kč, která nebyla fakticky žalovaným poskytnuta.

16. Jelikož žalovaní nepředložili soudu jako důkaz smlouvu o půjčce na 8 600 000 Kč opatřenou podpisy zástupců smluvních stran, nelze z důvodu rozporných tvrzení účastníků přijmout závěr, že směnka zajišťovala nebo mohla zajišťovat závazek z této smlouvy za předpokladu, že by takový závazek platně vznikl. Současně je třeba vycházet z obsahu skutkových tvrzení žalovaných (uvedených v námitkách i v průběhu námitkového řízení), že si byli vědomi „svého závazku“ žalobci zaplatit částku 4 600 000 Kč, když tvrdí, že jej zčásti ( ještě před splatností směnky) splnili v rozsahu 2 000 000 Kč dne 5.4.2018 předáním hotovosti žalobci a ohledně zbývající části byla navržena dohoda „ o prostavění závazku v hodnotě 1 000 000 Kč“ na domu žalobce a o proplacení zbytku v 5 splátkách po 700 000 Kč, přičemž tento zbývající závazek ve výši 2 600 000 Kč zanikl započtením vzájemných pohledávek a závazků. Odvolací soud konstatuje, že za těchto okolností se žalovaným podařilo prokázat, že dne 5.4.2018 žalovaný 1. disponoval hotovostí ve výši 2 000 000 Kč, kterou mu zčásti zajistila manželka (původně přítelkyně [adresa]) a zčásti tyto prostředky vybral ze svého účtu, aniž bylo prokázáno, že tyto prostředky předal žalobci. Žalovaní 1. a 2. však nepředložili soudu v tomto směru žádný relevantní důkaz. Ohledně zaplacení zbývající části 2 600 000 Kč odvolací soud nezkoumal, zda v daném případě byly splněny zákonné předpoklady k započtení vzájemných pohledávek a kdy k němu mělo dojít, neboť k zániku směnečného závazku započtením může dojít nejpozději do vydání směnečného platebního rozkazu (kdy je o nároku ze směnky rozhodnuto), nikoli v průběhu námitkového řízení.

17. Odvolací soud nehodnotil námitku promlčení, neboť nebyla účastníky uplatněna v zákonné lhůtě pro podání námitek.

18. I když součástí spisu není předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř., pak z dosavadního průběhu řízení neplyne, že by žalovaní dluh dobrovolně splnili po doručení předžalobní výzvy. Odvolací soud proto dovodil, že na straně žalobce jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst.1 a 142 odst.1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. a to v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 26 780 Kč za písemné vyjádření žalobce ze dne 6.3.2023 k odvolání žalovaných a za 1 účast na jednání dne 19.10.2023 u odvolacího soudu, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst.1,4 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1 413,60 Kč za použití osobního vozidla [Anonymizováno], reg. č. 4C7 5282 na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 177 km, průměrné spotřebě 8,1 l/100 km a ceně nafty 34,40 Kč/1 l, v rozsahu náhrady ztráty času za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 67 970,10 Kč.