o zaplacení 176 455 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. února 2022, č. j. 55 Cm 70/2021-42

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 14. 5. 2021 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 176 455 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 20. 4. 2021 do zaplacení ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovaným dne 26. 10. 2016. Touto směnkou se žalovaný zavázal, že žalobkyni zaplatí dne 19. 4. 2021 směnečnou pohledávku ve výši 176 455 Kč. Místem placení byly [adresa]. Žalovaný směnku neuhradil, přestože již lhůta k plnění uplynula.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 55 Cm 70/2021-11, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě námitky. Podle žalovaného došlo k excesivnímu vyplnění blankosměnky a k hrubé nedbalosti a vědomému jednání na škodu dlužníka při nabývání směnky. Jak žalovaný uvedl, se žalobkyní uzavřel dne 3. 11. 2016 smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno]. Dle splátkového kalendáře uhradil 48 splátek, tj. 235 056 Kč a uhradit mu zbývá 12 splátek ve výši 58 746 Kč. Žalobkyně však požaduje uhradit částku dle směnky, která byla žalovaným podepsána bianco a do které žalobkyně sama dopsala dlužnou částku. Žalovaný dále namítl, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o půjčce na částku 105 000 Kč, že do data podání námitek uhradil 235 056 Kč a že žalobkyně požaduje uhradit směnku ve výši 176 445 Kč, celkem tedy je po žalovaném žádáno zaplacení částky 411 511 Kč. Požadavky žalobkyně jsou tak na hranici lichvy.

3. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 20 522 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že k jednání nařízenému k projednání námitek žalovaného na den 16. 2. 2022 se žalovaný nedostavil, třebaže k němu byl řádně předvolán. Jednáno proto bylo v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně předložila směnku vlastní se všemi náležitostmi dle ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), přičemž o její pravosti nebyl důvod pochybovat, a proto byl vydán směnečný platební rozkaz. Připomněl abstraktnost a nespornost směnečných závazků a to, že na žalovaném bylo, aby proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu vznesl včasné námitky a aby prokázal jejich vliv na tento rozkaz. To se však žalovanému nepodařilo. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaný dle obsahu námitek zřejmě namítal nesprávnost vyplnění původně blankosměnky, pokud jde o směnečnou sumu. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 310/2014, z něhož vyplývá, že v případě namítaného nesprávného vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplnění, zejména pokud jde o výši směnečné sumy, jsou námitky perfektní pouze za situace, kdy je uvedena konkrétní směnečná suma, jež měla být do směnky vyplněna. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nedostavil k nařízenému jednání, zbavil se možnosti být soudem poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti námitky dotvrdit, zejména pokud jde o konkrétní výši směnečné sumy, která měla být do blankosměnky správně vyplněna, a o nutnosti k tomu předložit odpovídající důkazy. Žalovaný tak neudržel břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, jež ho v námitkovém řízení tíží. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu v rozsahu mimosmluvní odměny za její zastupování advokátkou a v rozsahu paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty.

4. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby mohl se žalobkyní uzavřít smír. Uvedl, že mezi stranami bylo dohodnuto, že společně požádají soud prvního stupně o odročení jednání nařízeného na den 19. 10. 2021, což se stalo. Žalovaný očekával od žalobkyně termín schůzky, k čemuž však nedošlo. Že ve věci bylo nařízeno jednání na den 16. 2. 2022, žalovaný přehlédl, jelikož z důvodu pandemie Covid-19 byla řada jednání zrušena a žalovaný měl za to, že se bude moci se žalobkyní dohodnout mimosoudně. V doplnění odvolání pak žalovaný odkázal na námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, přičemž uvedl, že žalobkyně je nijak nevyvrátila, a tedy se soustředil na to, že směnka byla vypsána 26. 10. 2016 s tím, že ji žalovaný podepsal bianco a datum splatnosti byl dopsán rukou dne 19. 4. 2021, tedy v době, kdy žalovaný zaplatil dne 1. 10. 2020 poslední splátku. Žalobkyně má sice ve smlouvě řadu smluvních pokut, jež jsou na hranici lichvy, žalovaný však nikoli svou vinou nemohl tyto částky jakýmkoli způsobem napadnout a je tak na soudu rozhodnout, zda tyto pokuty jsou oprávněné.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalovanému. Žalovaný neunesl důkazní břemeno k jím podaným námitkám, když tyto neobsahovaly žádné konkrétní relevantní námitky. Námitka, podle které údaj o výši směnečné sumy byl do blankosměnky doplněn v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je námitkou odůvodněnou jen tehdy, uvede-li žalovaný v námitkách současně „správnou“ výši směnečné sumy. K tomu žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou příkladmo vyjmenovala. Žalovaný v námitkách dostatečně nevymezil, které pohledávky měly být dle jeho mínění podle vyplňovacího práva při vyplňování blankosměnky zahrnuty do směnečné sumy. Takové údaje žalovaný neuvedl ani v dalším řízení a nečiní tak ani v podaném odvolání, byť ani tak by k tomu již nebylo možné přihlížet.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani jeho zástupce se k jednání nařízenému odvolacím soudem na den 20. 9. 2022 bez omluvy nedostavili, třebaže k němu byli řádně a včas předvoláni, bylo v dané věci jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

8. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

9. Odvolací soud na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, konstatuje, že právo na zaplacení částky 176 455 Kč s příslušenstvím bylo uplatněno z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), ze které žalobkyni jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 19. 4. 2021, kdy směnka se stala splatnou, nárok na její zaplacení vůči žalovanému coby jejímu výstavci podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ.

10. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek žalobkyně vůči žalovanému vzniklých na základě smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200088568 ze dne 3. 11. 2016 s tím, že jedním z údajů v době jejího vystavení nevyplněných byl směnečný peníz. V tomto směru žalobkyně odkázala na bod 4.1.1. uvedené smlouvy, kterou v její kopii soudu prvního stupně předložila.

11. Pokud žalovaný namítal nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji směnečného peníze, má odvolací soud oproti soudu prvního stupně za to, že se nejedná o námitku nekonkrétní a v důsledku toho o námitku neprojednatelnou, neboť žalovaný popsal kauzální vztah se směnkou související, uvedl, že směnka byla vystavena jako blankosměnka, a z jeho námitek lze dovodit, že podle něj jako směnečný peníz mohla být do ní vyplněna částka 58 746 Kč, která odpovídá dvanácti splátkám smlouvy o zápůjčce a která jím k datu podání námitek nebyla zaplacena. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení a rovněž břemeno důkazní v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného, bylo na něm, aby svá obranná tvrzení nejen uplatnil, nýbrž je i prokázal. Nebylo tak na žalobkyni, aby tvrdila, jakým způsobem a ve kterých údajích byla oprávněna blankosměnku vyplnit a že k vyplnění blankosměnky došlo v souladu s uděleným vyplňovacím právem.

12. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně námitky žalovaného projednal při jednání konaném dne 16. 2. 2022, ke kterému se však žalovaný, resp. jeho zástupce nedostavil, byť k němu byl řádně předvolán. Pochybení v tomto směru žalovaný ostatně sám v podaném odvolání připouští. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2528/2010, účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Uvedl dále, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. V poměrech projednávané věci to znamená, že žalovaný se v důsledku své neúčasti při jednání dne 16. 2. 2022 sám zbavil možnosti být soudem prvního stupně poučen o tom, že k jím vzneseným námitkám je třeba označit potřebné důkazy, a o důsledcích nesplnění této povinnosti, tedy o neunesení důkazního břemena.

13. Za daného stavu věci nezbývá než uzavřít, že žalovanému se nepodařilo prostřednictvím jím podaných námitek zpochybnit správnost vydaného směnečného platebního rozkazu, neboť skutečnosti jím uplatněné v podaných námitkách neprokázal.

14. Pokud jde o skutečnosti žalovaným uváděné v odvolacím řízení, nakolik směřovaly proti nároku ze směnky, k těmto odvolací soud nemohl přihlédnout se zřetelem na režim tzv. neúplné apelace vyjádřený v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť se jedná o nová skutková tvrzení, která bylo třeba uplatnit v řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a že se nejedná o žádný z případů ve zmiňovaném ustanovení uvedených, nebylo možno se zabývat tvrzeními žalovaného, jež byly obsahem jím podaného odvolání proti rozsudku ve věci vydanému.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o nákladech námitkového řízení, neboť tyto byly soudem prvního stupně přiznány v rozsahu odpovídajícím nákladům, jak v řízení byly účelně vynaloženy úspěšnou žalobkyní.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný neměl úspěch s podaným odvoláním, a tedy žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za její zastupování advokátkou v rozsahu 2 úkonů právní služby po 8 180 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 20. 9. 2022) podle § 11 odst. 1, písm. k/ a g/ ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (3 561,60 Kč). Náklady odvolacího řízení v celkové výši 20 521,60 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).