o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 250 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 23 Cm 409/2010-295,

1. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem (předchozí dva rozsudky byly usneseními odvolacího soudu zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení) v bodě I. výroku zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 11. 1. 2011, č. j. 23 Cm 409/2010-9, v bodě II. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 163 911 Kč a v bodě III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhrady státu ve výši 3 853,60 Kč.

2. Rozhodnutí odůvodnil tím, že soud o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasné námitky, v nichž uvedl, že směnku nepodepsal a výstavce tak, jak je označen, neexistuje. Neexistuje ani remitent a rubopis není opatřen jeho podpisem. Neexistuje ani žalobkyně. Nárok ze směnky je promlčen. Platební místo je neurčité, a proto je směnka neplatná. Žalobkyně se při nabývání směnky provinila hrubou nedbalostí, resp. jednal ke škodě žalovaného. Směnka byla remitentovi zaplacena.

3. Po provedeném dokazování (směnkou vlastní, výslechem svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], znaleckými posudky z oboru písmoznalectví) soud uzavřel, že námitku neurčitosti platebního místa neshledal. Platební místo je identifikováno městem [adresa] a doložka, podle které má být placeno u [Anonymizováno], označuje domicil. Neurčitost domicilu je pak na platnost směnky bez vlivu, neboť není zákonnou náležitostí směnky. Důvodnou není ani námitka neexistence žalobkyně s ohledem na údaje v centrální evidenci obyvatel. Výstavce směnky je pak identifikován především podpisem, další údaje jsou nadbytečné a na závazek výstavce nemají vliv. Námitka materiální vady podpisu indosanta žalovanému jako výstavci směnky nesvědčí. Tvrzení, že žalobkyně se při nabývání směnky provinila hrubou nedbalostí, je samo o sobě nevýznamné. Námitka promlčení je rovněž nedůvodná, neboť směnka byla splatná dne 17. 2. 2018 a žaloba byla podána dne 29. 11. 2010, tj. před uplynutím tříleté promlčecí doby. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, že směnka není pravá. Důkazní břemeno prokazující pravost podpisu výstavce na směnce nese žalobkyně, která pravost směnky provedenými důkazy neprokázala. Znalec ustanovený soudem uzavřel, že sporné podpisy na směnce a uznání dluhu nejsou pravými, běžně užívanými podpisy žalovaného a nelze objektivně posoudit, zda se jedná o podpisy komolené nebo vyhotovené jiným pisatelem. V nízké pravděpodobnosti nelze vyloučit ani objektivně prokázat, že by sporné podpisy mohl vyhotovit žalovaný. Znalci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pak dospěli ke kategorickému závěru, že podpis na směnce není pravým, spontánním podpisem žalovaného. Znalec [Anonymizováno] nevyloučil, že může jít o úmyslné zkomolení podpisu, ale s velkou pravděpodobností nejde o pravý podpisu zkomolený záměrně. Posudek vypracovaný [Anonymizováno] neobsahuje doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. a je hodnocen jako důkaz listinný ve smyslu § 129 o. s. ř. Výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] hodnotí soud jako nevěrohodné z důvodu jednak jejich postavení ve směnečných vztazích (remitenta a jeho bratrance, tedy osob zainteresovaných na výsledku sporu), jednak souladných v podrobnostech, plynulých a přesvědčivých výpovědí, přičemž není pravděpodobné, že by si svědci události po šesti letech pamatovali živě a shodně. Pokud svědci vypověděli, že současně s podpisem bylo žalovaným podepsáno i uznání dluhu, podpis na této listině rovněž nebyl znalcem shledán pravým, běžně užívaným podpisem žalovaného. Protože nebyla prokázána pravost podpisu žalovaného na směnce, nemůže být ze směnky zavázán. Žalovaný se tak námitkou platební povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil. Žalovaný sice navrhoval svůj výslech, avšak k žádnému jednání se nedostavil. Výpisy z účtu svědka [Anonymizováno], kterými navrhoval provést důkaz, nepředložil. Korespondence [Anonymizováno] s žádostí o vyčíslení pohledávky žalovaného je irelevantní a pohledávku žalobce nezpochybňuje.

4. Z důvodů shora uvedených proto soud směnečný platební rozkaz zrušil a ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a žalobkyni uložil zaplatit náklady vzniklé státu (§ 148 o. s. ř.).

5. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním a navrhla jeho změnu tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti. Uvedla, že nebyla soudem prvního stupně poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o tom, že neunesla své důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce. Nenavrhovala opakovaný výslechů svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], když tyto důkazy již byly soudem prvního stupně vyhodnoceny. Soudce, který výslech svědků prováděl, hodnotil jejich výpovědi jako věrohodné, soudkyně [Anonymizováno] hodnotila výpovědi opačně, aniž by svědky slyšela. Rozhodnutí je překvapivé. Pokud odvolací soud sám tyto důkazy neprovedl, nemohl jejich věrohodnost závazně posoudit. Ze závěrů odvolacího soudu ale soud prvního stupně vyšel a bez toho, aby svědky vyslechl, vyhodnotil je jako svědky nevěrohodné z důvodů v odůvodnění uvedených. Není zřejmé, jak mohla jmenovaná soudkyně dospět k závěru o plynulosti a živosti výpovědi. Dále soudu prvního stupně vytkla porušení § 157 odst. 2 o. s. ř.. Napadený rozsudek si v odůvodnění logicky protiřečí, není přezkoumatelný. Nejsou patrná skutková zjištění a právní hodnocení z nich vyvozená. K razantní změně názoru soudu prvního stupně nemohl vést doplněný znalecký posudek, když znalkyně se ve své podstatě přiklonila k závěru znalce [Anonymizováno], jenž soud prvního stupně v minulosti již také hodnotil a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Odvolací soud sice ingeruje do věrohodnosti svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], ale zároveň je zřejmé, že nevěrohodný je i samotný žalovaný, když na jedné straně namítá, že směnku nepodepsal, na druhé straně, že směnka je zaplacená. Jeho pozdější tvrzení, že platil jiné dluhy, postrádá logiku, když jiné dluhy nejsou předmětem řízení. Kdyby byla žalobkyně seznámena se stanoviskem soudu o neunesení důkazního břemene, trvala by na důkazu výslechem žalovaného. Takto se zdá, že k nevymahatelnosti práv ze směnky stačí záměrně zkomolit podpis s tím, že remitent je automaticky nevěrohodnou osobou, protože má zájem na výsledku sporu. Pokud jde o nákladový výrok, navrhla postup podle § 150 o. s. ř., neboť po ní v této věci nelze spravedlivě požadovat, aby hradila všechny náklady řízení, které žalovaný zčásti žalovaný prodlužoval. Není vinou žalobkyně, že náklady vzrostly.

6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. Uvedl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na zjištěném skutkovém stavu, nikoliv na pravidlech důkazního břemene. Pokud žalobce namítal, že došlo k porušení zásady přímosti tím, že rozhodující soudkyně hodnotila důkazy, které sama neprovedla, dle přesvědčení žalovaného mají největší hodnotu výpovědi svědků při prvním výslechu, neboť se odehrály s nejmenším odstupem od popisovaných skutečností, vyslýchaní ještě nebyli zvyklý na proces a jejich schopnost korigovat výpověď byla značně limitována. Soud prvního stupně hodnotil výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na základě obsahu Protokolu o jednání ze dne 6. 11. 2012, na jejich postavení ve směnečných vztazích (majitel směnky a jeho příbuzný) a na základě jejich v podrobnostech souladných výpovědí, kdy oba i po šesti letech uvedli přesný den, kdy mělo k podpisu směnky dojít. Pro zjištění těchto informací nebylo třeba provádět opakovaný výslech. Žalovaný i nadále setrvává na tom, že směnku nepodepsal ani nevystavil. Je pravdou, že určité finanční prostředky hradil, ale nejednalo se o placení na směnku, nýbrž na jiný dluh žalovaného. Pokud jde o všechny tři znalecké posudky, vyznívají shodně. Odmítl výhrady žalobkyně ke struktuře a obsahu rozsudku a zdůraznil, že svůj výslech navrhl on a soud prvního stupně jej neprovedl.

7. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 12. 2017, č. j. 5 Cmo 209/2017-324 byl odvoláním napadený rozsudek potvrzen a žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v předchozích zrušujících rozhodnutích poukázal na postavení svědků s tím, že na jejich výslechu nelze rozhodnutí postavit. Proto je nebylo nezbytné znovu vyslýchat. Závěr, že pravost směnky nebyla prokázána, považoval s ohledem na znalecký posudek za správný. Námitkou zaplacení směnky tudíž nebylo nutné se za tohoto stavu zabývat.

8. Potvrzující rozsudek odvolacího soudu byl k dovolání žalobkyně zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud zdůraznil, že důkaz výslechem označených svědků není zjevně nadbytečný, když tvrzení žalobkyně, k jehož prokázání tento důkaz navrhla, jiným způsobem prokázáno nebylo. Otázka příbuzenského vztahu svědků a jejich vztah k věci mohou být zohledněny při hodnocení důkazu, nelze jimi odůvodnit závěr o nezpůsobilosti takového důkazu přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Důvodnou shledal i výhradu žalobkyně, že se jí nedostalo řádného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že provedenými důkazy neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce. Odvolacímu soudu uložil náležitě se vypořádat s otázkou svědeckých výpovědí remitenta a [Anonymizováno], které jsou způsobilé přispět k objasnění otázky pravosti podpisu výstavce na směnce, případně poskytnout žalobkyni řádné poučení dle shora citovaného ustanovení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a ze skutkového stavu zjištěného jím na základě zopakovaného dokazování.

11. Z výslechu svědka [Anonymizováno], prvního majitele směnky, odvolací soud zjistil, že žalovaného zná z [Anonymizováno], kde měl obchod s oblečením. Půjčil mu celkem asi 435 000 Kč, pravděpodobně na něco souvisejícího s obchodem. Žalovaný vrátil zhruba 50 000 Kč. K podpisu směnky došlo na [Anonymizováno] v obchodním centru. Schůzka byla domluvená a jel společně s panem [Anonymizováno], bratrancem, který připravil všechny listiny. Směnku žalovaný podepsal proto, že mu dlužil peníze, proti vystavení směnky nic neměl. K půjčce došlo dávno před podpisem směnky. S panem [Anonymizováno] s sebou měli více formulářů. Napřed údaje vypisoval žalovaný, ale udělal dvakrát chybu a pak je vyplnil pan [Anonymizováno]. Údaje mu diktoval žalovaný. K žalobkyni se dostal přes známého, na výsledku sporu zainteresován není. Za směnku mu zaplatila 120 000 Kč. Vysvětlil, že celou událost si pamatuje proto, že to bylo poprvé, kdy půjčoval takové peníze. Na jednání přijel autem s panem [Anonymizováno], bavili se spolu. Kolik žalovaný na směnku zaplatil, neví.

12. Z výslechu svědka [Anonymizováno], bratrance shora jmenovaného svědka, odvolací soud zjistil, že žalovaného zná od vidění, bydlel v [Anonymizováno]. Směnka byla podepsána na [Anonymizováno] v obchodním centru, v kavárně. Směnku i uznání dluhu připravil on, měl to třikrát ofocené. Žalovaný vyplňování pokazil a další formulář už neměl, proto mu to potom žalovaný diktoval a vypisoval to sám. Jak směnku, tak uznání. Žalovaný to podepsal. Směnka byla kvůli tomu, že žalovaný dlužil bratranci peníze a ten chtěl mít ten dluh nějak zajištěný. S bratrancem se na výpovědi nedomlouvali. Pamatuje si to, protože už jednou vypovídal a přemýšlel, v čem může být problém. Dnes už ví, že měl nechat ověřit podpis. Žalobkyni nezná. Podpis těch listin byl domluvený se žalovaným, proto do [Anonymizováno] jeli. Na směnku i uznání stáhl vzor z internetu a udělal to tak, aby z toho byl formulář na dopsání. Doplňování žalovaný dvakrát zkazil, potřetí to vyplnil on.

13. Žalovaný k provedeným důkazům výslechem svědků uvedl, že svědci popsali směnku odlišnou od originálu směnečné listiny. Poté, co shrnul průběh řízení a obsah v něm vydaných rozhodnutí, zdůraznil, že výslechy svědků označil soud již dříve za nevěrohodné z důvodu příbuzenského poměru svědků a jejich přílišné podrobnosti s ohledem na časový odstup provedení výslechů od údajného podpisu směnky. Znaleckými posudky nebyla pravost podpisu žalovaného rovněž prokázána. Nelze pak souhlasit s názorem dovolacího soudu, že by měl být důkaz výslechem svědků zopakován za situace, kdy svědci již byli soudem vyslechnuti. Při jednání konaném dne 2. 12. 2020 byli svědci vyslechnuti k události, která se stala před 14 lety, a uvedli překvapivou řadu podrobností. Nad rámec své předchozí výpovědi uvedli, že směnka i uznání dluhu byly připraveny ve více tiskopisech a že se vyplňování poté, co žalovaný některé tiskopisy zkazil, ujal svědek [Anonymizováno]. Na jednání se svědci dostavili společně a cestou se spolu bavili. Je přitom nepravděpodobné, aby si svědci vybavili tutéž podrobnost, a to po vyhotovení znaleckých posudků, a po čtrnácti letech o ní vypovídali shodně. Spíše je pravděpodobné, že o ní svědci diskutovali před jednáním. Výpovědi nelze považovat za spontánní, svědci nevypovídají o tom, co sami viděli a slyšeli, tj. svými vlastními slovy. Výpověď shodná v podrobnostech nasvědčuje spíše tomu, že o ději, který se odehrál dne 17. 2. 2006, hovořili, výpověď uvedli do souladu. Proto nelze výpovědi považovat za věrohodné. Je také možné, že svědci popisují jinou směnečnou listinu, kterou žalovaný podepsal, ale ne tu, na základě které byl vydán směnečný platební rozkaz. Zopakoval podstatný obsah výpovědi svědků a uvedl, že žalovanému není zřejmé, jak mohl svědek [Anonymizováno] stáhnout formuláře směnky z internetu, neboť originál směnky je vyhotoven na růžovém tiskopise společnosti [Anonymizováno], který se prodává v trhacích blocích po více než třech kusech. S ohledem na uvedené navrhl zopakovat důkaz originálem směnky a důkaz hodnotit v kontextu s výpovědí svědka [Anonymizováno]. Formulář stažený z internetu a upravený svědkem [Anonymizováno] by měl jinou podobu než standardizovaný tiskopis společnosti [Anonymizováno] z trhacího bloku. Dále žalovaný navrhl zopakovat důkazy znaleckými posudky a výslechem žalovaného. K námitce zaplacení dluhu, který měla směnka zajišťovat, odkázal žalovaný na výpověď svědka [Anonymizováno], který opakovaně uvedl, že něco uhrazeno bylo, aniž by byl schopen uvést konkrétní částky. K prokázání této námitky navrhuje provést důkaz výslechem svědka [Anonymizováno] a výpisy z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2006 - 31. 1. 2009.

14. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že žalovaný se fakticky domáhá změny skutkového a právního hodnocení závěru odvolacího soudu, který konstatoval předběžný názor o pravosti směnky. Na poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalovaný v podstatě nereagoval; jím navržené důkazy není důvod provádět, neboť neunesl břemeno tvrzení. Věta o zaplacení určité částky, o níž svědek [Anonymizováno] vypovídal, je vytržena z celkového kontextu výpovědi, neboť svědek hovořil o celkovém dluhu žalovaného ve výši 435 000 Kč, přičemž směnka byla vystavena na 250 000 Kč. Pokud bylo cokoliv hrazeno v období roku 2006, je otázkou, zda mohlo jít o plnění na směnku splatnou dne 17. 2. 2008. Pokud jde o věrohodnost výpovědi svědků, soudci, kteří svědky vyslechli, je hodnotili jako věrohodné. Opačně byla výpověď svědků hodnocena soudkyní [Anonymizováno], která však svědky nevyslechla, čímž porušila zásadu přímosti. Odkázala na obsah rozsudku soudu prvního stupně ([Anonymizováno]) týkající se hodnocení výpovědí svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s tím, že jeho závěry jsou i nadále důvodné a přiléhavé. Svědkovi [Anonymizováno] byla směnka dokonce odvolacím soudem předložena a on se k ní vyjádřil tak, že je to směnka, kterou žalovaný podepsal. Pokud byl schopen vypovídat o podrobnostech, nelze dovodit, že jenom proto je jeho výpověď nepravdivá. Vysvětlil důvod, proč si na celou událost pamatuje. Svědek [Anonymizováno] se směnkou konfrontován nebyl. Je možné, že tento svědek, který listiny k podpisu připravoval, z internetu stáhl pouze vzor uznání dluhu a pro směnku použil tiskopis. Tento nesoulad je možné odstranit zopakováním výslechu jmenovaného svědka. Konstrukce, že žalovaný podepsal více směnek, je předčasná a s ohledem na obsah výpovědi svědka [Anonymizováno] v podstatě vyloučená. Hodnotu důkazu výslechem svědků nesnižuje ani to, že svědci k jednání dne 2. 12. 2020 přijeli společně, ani že se o opakovaném výslechu bavili. Důkazy originálem směnky a znaleckými posudky již byly provedeny soudem prvního stupně a na jejich obsahu se nic nezměnilo. Odvolacímu soudu jsou známy.

15. Z originálu směnky odvolací soud, nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně, zjistil, že směnečné prohlášení je na bílém papíru s podtiskem tvořícím drobné lístky vytištěno černým písmem. Směnka je podlouhlého tvaru o velikosti zhruba poloviny A4.

16. Z opakovaného výslechu svědka [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že směnka byla v podlouhlém tvaru, předtištěná s vynechanými místy pro doplnění jména, částky, místa plnění a dat. Byl to v podstatě formulář. Šlo o směnku vlastní, v černobílém provedení. Do velikosti směnky, ani velikosti písma nijak nezasahoval. Byl to formulář, který se prodává v papírnictví. Nepamatuje si, zda další dvě varianty směnky, které s sebou měl, byly fotokopiemi formuláře směnky, nebo šlo v podstatě o tři originály. Pokud při předchozím výslechu mluvil o úpravě listiny, měl tím na mysli, že upravoval uznání dluhu. Předložený originál směnky ztotožnil jako směnku, kterou měl s sebou a kterou žalovaný podepsal. Směnku poznal jednoznačně podle svého rukopisu. Rukopis žalovaného nezná, jakou rukou se podepisoval, neví.

17. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že na žalobkyni byla práva ze směnky převedena remitentem - [Anonymizováno], prohlášení (indosament) byl učiněn písemně na rubu směnky a byl k němu připojen podpis remitenta. Žalobkyně tím získala všechna práva ze směnky, která má všechny náležitosti vyžadované pro platnou směnku vlastní (čl. I § 75 z. s. š.), a vznikl jí dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 z. s. š. vůči žalovanému jako výstavci přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 z. s. š.). Námitku žalovaného o neplatnosti rubopisu založenou na dvou důvodech shledal odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně zcela nedůvodnou. Založil-li žalovaný tuto námitku na tvrzení o nepravosti podpisu původního remitenta, taková námitka mu nepřísluší (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3045/2010. Žalovaný dále založil shora uvedenou námitku na tvrzení o neexistenci předchozího remitenta [Anonymizováno]. Jmenovaný se opakovaně dostavil k soudům obou stupňů a byl jimi vyslechnut (jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu vystaveného mu příslušným orgánem státní správy), což umožňuje závěr, že jmenovaný „existuje“; v řízení pak nebylo zjištěno nic, co by vyvolalo byť jen pochybnosti o jeho právu disponovat s vlastnickým právem ke směnce. Dále žalovaný založil svou obranu proti uložené platební povinnosti na námitce neexistence žalobkyně a neexistenci své. Žalobkyně je evidována v centrální evidenci obyvatel a její existenci lze tak mít jednoznačně za prokázanou. Konečně vzhledem k tomu, že žalovaný se v řízení již jedenáct let aktivně brání a v rámci řízení navrhl jako důkaz vedle dalších i svůj výslech, snad bude s odvolacím soudem souhlasit, že existuje i on. Otázka, na jaké adrese se žalovaný zdržuje či v minulosti zdržoval či jaká adresa je uvedena u jeho jména na směnce, je na závěr o existenci žalovaného zcela bez vlivu. Nedůvodnou byla pak shledána i námitka neurčitosti platebního místa, když je na směnce uvedeno „splatno v [Anonymizováno] dne 17. února 2008“. Údaj uvedený pod údajem platebního místa, z něhož vyplývá, u koho je směnka splatná, již není údajem platebního místa, ale údajem třetí osoby, u níž je směnka splatná (čl. I § 4 z. s. š.). Protože určením domicilu bylo v daném případě určeno i platební místo („splatno u [Anonymizováno] v [Anonymizováno]), je podstatné, že použité místopisné údaje jsou totožné, resp. není mezi nimi rozpor, který jediný by neplatnost směnky založil. Stejně tak lze za nedůvodnou označit i námitku promlčení, neboť směnka je splatná dne 17. února 2008 a žaloba byla podána u soudu dne 29. 11. 2010, tedy v třech letech ode dne splatnosti směnky (čl. I § 70 odst. 1 z. s. š.).

18. Žalovaný se vedle shora uvedených námitek dále bránil tím, že podpis výstavce na směnce není jeho pravým podpisem. Ohledně pravosti podpisu byl v řízení proveden důkaz třemi znaleckými posudky. Všechny tři posudky dospěly ke shodnému závěru, že podpis na směnce není pravým spontánním podpisem žalovaného, tedy takovým, který běžně používá. Znalec [Anonymizováno] nevyloučil, že může jít o podpis zkomolený žalovaným úmyslně. Znalec [Anonymizováno] uvedla, že předložené materiály neumožňují posoudit, zda jde o podpis žalovaným zkomolený či vyhotovený jiným pisatelem. [Anonymizováno] pak uzavřel, že s velkou pravděpodobností nejde o žalovaným záměrně zkomolený podpis. Za této situace pak nezbylo provést k prokázání pravosti směnky další důkazy, žalobkyní navržené. Ani jeden ze znaleckých posudků nedal odpověď na otázku, zda podpis výstavce na směnce je pravým podpisem žalovaného či není. Proto soud prvního stupně nepochybil, provedl-li k prokázání pravosti směnky další žalobkyní navržené důkazy - výslechy dvou shora jmenovaných svědků, které odvolací soud v souladu se závazným pokynem dovolacího soudu zopakoval (nesouhlas žalovaného s opakovaným provedením důkazů byl zcela irelevantní). Oba svědci opakovaně vypovídali v podstatných bodech shodně (místo podpisu směnky, osoby přítomné u podpisu, kdo směnku vyplnil, důvod vystavení směnky). Nad rámec toho svědci vypověděli, že směnku vyplnil svědek [Anonymizováno] proto, co žalovaný při vyplňování dvě předchozí „směnky“ zkazil, a že žalovaný následně směnku před nimi podepsal. Svědek [Anonymizováno] ztotožnil kopii směnky založenou ve spise jako směnku podepsanou žalovaným. Svědku [Anonymizováno] nebyla směnka při prvním jeho výslechu před odvolacím soudem předložena; při druhém výslechu jmenovaný svědek popsal směnku, kterou vyplnil a žalovaným podepsal, a to její tvar, barevné provedení (černobílé), volná místa na doplnění a velkými písmeny napsané slovo směnka s tím, že šlo o směnku vlastní. Vysvětlil, že popisoval-li při přechozí výpovědi úpravu vzoru v počítači, týkalo se to uznání dluhu. Směnku nijak neupravoval, byl to předtištěný formulář k vyplnění. Připustil, že s sebou na jednání se žalovaným mohl mít tři tyto formuláře nebo jeden a dvě jeho kopie. Předložený originál směnky pak svědek jednoznačně označil jako směnku jím popsanou s tím, že ji poznává podle svého rukopisu. Ve světle uvedeného se jeví vysvětlení žalovaného, že svědci popisují jinou směnečnou listinu než spornou, zcela účelové (ostatně tvrzení o možné existenci více směnečných listin se poprvé objevila až v reakci na opakovaný výslech svědků). Žalovaný přehlíží, že svědci ztotožnili spornou směnku (svědek [Anonymizováno] její kopii a svědek [Anonymizováno] její originál) jako tu, kterou před nimi žalovaný podepsal. Pokud jde o žalovaným namítanou nevěrohodnost svědeckých výpovědí, odvolací soud ji neshledal. Skutečnost, že svědek [Anonymizováno] je původním majitelem směnky a že svědek [Anonymizováno] je jeho příbuzným, samo o sobě jejich výpovědi nevěrohodné nečiní. Z výpovědí svědků nevyplynulo, že by měli vztah (ať již pozitivní či negativní) k některému z účastníků. Svědek [Anonymizováno] byl se žalobkyní v kontaktu pouze z důvodu převodu směnky, na výsledku sporu není nijak zainteresován; jak uvedl, za směnku již zaplaceno dostal. Svědci vypovídali v podstatných bodech opakovaně stejně. Jejich výpověď hodnotí odvolací soud jako spontánní, jejím obsahem je pouze to, čeho byli osobně přítomni a co slyšeli. Průběh výpovědi nesvědčí o tom, že by šlo o výpověď dopředu naučenou či vymyšlenou. V průběhu řízení se také neobjevilo (vyjma toho, že jde o remitenta směnky a jeho příbuzného) nic, co by věrohodnost svědeckých výpovědí bylo způsobilé zpochybnit. Důvody, které svědci uvedli na vysvětlení toho, že si i po letech jsou schopni vybavit podrobnosti týkající se podpisu směnky, vyznívají uvěřitelně. Pro svědka [Anonymizováno] to byl první případ „půjčení takových peněz“, což spolu s tím, že se „žalovaný přestal k dluhu hlásit“, jak svědek vypověděl, a že bylo nutné přistoupit k dodatečnému zajištění pohledávky (pro běžného občana nikoliv běžným způsobem), mohlo představovat natolik mimořádnou událost, která mu utkvěla v paměti. Pro svědka [Anonymizováno] to byl případ mimopracovní aktivity, resp. případ pomoci „v rámci rodiny“, o němž, jak vypověděl, opakovaně přemýšlel z důvodu, že nevěděl, v čem byl problém. Opakované vybavování si určité události a přemýšlení o ní pak samozřejmě způsobí, že si ji člověk je i po letech schopen vybavit lépe (včetně určitých podrobností) než událost, ke které neměl důvod se v budoucnu vracet. Vzhledem k tomu, že žalovaný založil svou obranu na tvrzení, že spornou směnku nepodepsal, nebyl důvod doplnit dokazování výslechem žalovaného k prokázání okolností podpisu směnečné listiny. Stěží by o nich mohl cokoliv sdělit.

19. S ohledem na závěr odvolacího soudu o pravosti směnky, byl žalovaný při jednání poučen o povinnosti jednak doplnit tvrzení ve vztahu k námitce zaplacení směnky (jakou formou, kdy a v jakých částkách bylo na směnku plněno) a jednak navrhnout důkazy k prokázání doplněných tvrzení, za současného poučení o následcích nesplnění povinností spočívajících v neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.). Žalovaný výzvu nesplnil, resp. odvolacím soudem požadovaná tvrzení nedoplnil, což umožnilo závěr o neunesení břemene tvrzení; o tomto důsledku byl poučen. Navrhl-li žalovaný provedení důkazů výslechem svědka [Anonymizováno], výslechem žalovaného a výpisy z účtu svědka za období 1. 1. 2006 do 31. 12. 2009, neshledal odvolací soud důvod k jejich provedení, neboť žalovaný nesplnil povinnost tvrzení, která povinnosti důkazní předchází (nedostatek tvrzení nelze nahrazovat zjištěními učiněnými z provedeného dokazování). Tvrzení žalovaného uvedené v podání ze dne 30. 12. 2021, že v řízení vznesl námitku zaplacení dluhu, který měla směnka zajišťovat, je v rozporu s obsahem včasných námitek (viz doplnění námitek ze dne 11. 3. 2011). V nich žalovaný uvedl, že „pro případ, že by zdejší soud došel k závěru, že žalobcem předložená směnka je pravá a byla vystavena a vlastnoručně podepsána žalovaným, žalovaný uvádí, že částka 250 000 Kč byla zcela zaplacena vklady na bankovní účet pana [Anonymizováno], č. [č. účtu]“. Uvedená námitka je výhradně námitkou zaplacení směnky (směnečnou námitkou), nikoliv námitkou zaplacení směnkou zajištěného závazku (kauzální námitkou). Projednání nově uplatněné kauzální námitky brání § 175 odst. 1 o. s. ř. a v něm nastolená tzv. zásada koncentrace, ovládající námitkové řízení (§ 175 odst. 1 o. s. ř.), a nadto i zásada tzv. neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.), ovládající odvolací řízení.

20. Konečně nebyl důvod se zabývat tvrzením žalovaného uplatněného v námitkách, že žalobkyně jednala při nabývání směnky ke škodě žalovaného. Prokázání uvedeného tvrzení je předpokladem pro závěr o přípustnosti kauzálních námitek (námitek majících svůj základ v mimosměnečných vztazích žalovaného a původního majitele směky) vůči novému majiteli směnky a mělo by smysl jej prokazovat pouze v případě, že by žalovaný nějaké včasné kauzální námitky uplatnil. To se však nestalo.

21. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti.

22. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v řízení úspěšné žalobkyni.

23. Náklady řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 282 062,30 Kč představují složenou zálohu na důkaz ve výši 9 000 Kč, zaplacenou odměnu za znalecký posudek z oboru písmoznalectví ve výši 7 000 Kč, zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 12 542 Kč, zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč, odměnu za osmnáct úkonů právní služby v celkové výši 182 130 Kč (18 úkonů x 9 340 Kč/úkon - sepis vyjádření ze dne 7. 10. 2011, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech 6. 9. 2011, 6. 11. 2012, 13. 8. 2013, 15. 3. 2017, sepis vyjádření žalobce k odvolání proti meritornímu rozhodnutí ze dne 8. 2. 2013, sepis vyjádření ze dne 17. 6. 2013, sepis vyjádření žalobce k odvolání proti meritornímu rozhodnutí ze dne 23. 9. 2013, sepis dovolání ze dne 7. 4. 2014, sepis vyjádření ze dne 14. 1. 2016, sepis vyjádření ze dne 6. 12. 2016, sepis odvolání proti meritornímu rozhodnutí ze dne 4. 5. 2017 a jeho doplnění ze dne 18. 5. 2017, účast na jednání před odvolacím soudem dne 6. 12. 2017, sepis dovolání ze dne 31. 1. 2018, sepis vyjádření ze dne 2. 5. 2018, účast na jednání před odvolacím soudem ve dnech 2. 12. 2020 a 14. 4. 2021, sepis vyjádření ze dne 12. 4. 2021 a 3 úkony x 4 670 Kč/úkon - účast na jednání před soudem prvního stupně dne 13. 10. 2011, sepis vyjádření k odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí ze dne 22. 12. 2011 a sepis návrhu ze dne 5. 5. 2018) podle § 7 bod 6 ve spojení s § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za dvacet jedna úkonů právní služby v celkové výši 6 300 Kč (21 úkonů x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, náhradu za promeškaný čas strávený cestou na jednání a zpět v celkové výši 9 600 Kč (12 půlhodiny jedna cesta na jednání a zpět x 100 Kč/půlhodina x 8 cest k jednání a zpět) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 citované vyhlášky a náhradu cestovních výdajů za cesty [adresa] a zpět (530 km) v celkové výši Kč (náhrada cestovních výdajů za dvě cesty v roce 2011 činí celkem 5 848 Kč, tj. jedna cesta po 2 924 Kč, za jednu cestu v roce 2012 činí 3 046 Kč, za jednu cestu v roce 2013 činí 3 049 a za dvě cesty v roce 2017 činí celkem 5 922 Kč, tj. jedna cesta po 2 961 Kč, všechny cesty vykonané automobilem s průměrnou spotřebou 5,9 l/100 km a cenou motorové nafty - 30,80 Kč v roce 2011, 34,70 Kč v roce 2012, 36,50 Kč v roce 2013 a 28,60 Kč v roce 2017; náhrada cestovních výdajů za jednu cestu v roce 2020 činí 2 990 Kč a v roce 2021 činí 2 986 Kč, obě cesty vykonané automobilem s průměrnou spotřebou 4,53 l/100 km a cenou motorové nafty 31,80 Kč v roce 2020 a 27,20 Kč v roce 2021). Náhrada cestovních výdajů byla vypočtena podle vyhlášek č. 119/1992 Sb., č. 377/2010, č. 429/2011 Sb., č. 472/2012 Sb., č. 440/2016 Sb., č. 358/2019 Sb. a č. 589/2020 Sb. Náklady řízení tvoří nakonec i 21% daň z přidané hodnoty z odměny, náhrady hotových výdajů, za promeškaný čas a cestovních výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobkyně, ve výši 41 490,30 Kč. O náhradě nákladů řízení vynaložených žalobce do vydání směnečného platebního rozkazu bylo rozhodnuto tímto platebním rozkazem, který byl rozhodnutím odvolacího soudu ponechán v platnosti, tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení.

24. Za úkon spočívající v sepisu odvolání ze dne 22. 12. 2011 přiznal odvolací soud odměnu pouze ve výši jedné poloviny, neboť šlo o odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, tj. opravnému usnesení, podle § 11 odst. 2 písm. c) citované vyhlášky. Sepis odvolání proti meritornímu rozhodnutí ze dne 4. 5. 2017 a jeho doplnění k výzvě soudu ze dne 18. 5. 2017 pak odvolací soud posoudil jako jeden úkon právní služby, když počet úkonů právní služby není vždy roven počtu podání, ale jejich obsahu; podle obsahu byla shora uvedená podání jedním úkonem, a to odvoláním proti meritornímu rozhodnutí

25. O náhradě nákladů vzniklých státu ve výši 3 853,60 Kč rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 148 o. s. ř. a uložil povinnost zaplatit je žalovanému. Vyšel z toho, že žalovaný byl v řízení neúspěšný a z obsahu spisu ani tvrzení žalovaného nevyplývá, že by splňoval předpoklady osvobození od soudních poplatků.