o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2024, č. j. 49 Cm 164/2019-272

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 14. 11. 2019 se společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 20 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení, s odměnou ve výši 67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 1. 11. 2019 do zaplacení. Jak původní žalobkyně uvedla, je řádnou majitelkou směnky vystavené v Praze dne 30. 9. 2019, kterou se žalovaný zavázal zaplatit dne 31. 10. 2019 částku 20 000 Kč. Směnka na ni byla indosována její původní majitelkou společností [právnická osoba], IČO [IČO]. Na výzvu k zaplacení směnky ze dne 4. 11. 2019 žalovaný nereagoval a na směnku ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 6. 2020, ve kterém namítl, že směnku nikdy nepodepsal. Z toho důvodu navrhl zamítnutí žaloby.

3. Usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 49 Cm 164/2019-122, soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. připustil, aby na místo původní žalobkyně do řízení vstoupil [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce] (dále jen „žalobce“).

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26 651,20 Kč (výrok II.) a dále státu na účet soudu prvního stupně znalečné ve výši 4 964,22 Kč (výrok III.). Jedná se o v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne 23. 3. 2022, č. j. 49 Cm 164/2019-149, byl v jeho výrocích I., II. a III. zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2022, č. j. 5 Cmo 38/2022-173, jímž věc byla zároveň vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a v ustanovení § 565 o. z. Konstatoval, že žalobce nedostál své povinnosti prokázat pravost podpisu žalovaného na směnce. První znalecký posudek označil podpis za padělek se snahou o nápodobu, byť v nízké rovině pravděpodobnosti. Pokud jde o revizní znalecký posudek, ten původnímu posudku vyčetl dílčí vady a připojil možnost úmyslně komoleného podpisu pravého. Vzhledem k tomu, že revizní posudek uzavřel, že mezi těmito variantami nelze rozhodnout, není možné ho považovat za podporující tvrzení žalobce o pravosti podpisu žalovaného na směnce. Soud prvního stupně dále uvedl, že k vystavení směnky nemohlo dojít v Praze v den vystavení na ní uvedený, neboť žalovaný se nacházel v zahraničí. Žalobce přitom nevysvětlil důvod, proč by mělo být na směnce uvedeno jiné datum než to, kdy směnka byla skutečně emitována. Svědecké výpovědi k této otázce nebyly jednoznačné. Neodpovídalo-li by datum vystavení směnky realitě, bylo třeba dohody účastníků o jiném termínu. Taková dohoda však prokázána nebyla, kdy žalovaný opakovaně popřel, že by směnku někdy podepsal, a vyslovil domněnku, že na směnce by nemuselo být dvakrát jeho nepravé příjmení, ale příjmení a jméno. Soud prvního stupně uzavřel, že svědecké výpovědi vyvracejí variantu, že by směnka byla vystavena již v roce 2014, a tedy směnka uvedená v mailu z 20. 3. 2014, kterou byl žalovaný upomínán k jejímu zaplacení, zjevně nemůže být totožná se směnkou, jež je předmětem řízení. Pravost podpisu žalovaného na směnce nebyla prokázána znalecky a s ohledem na mezery a logické rozpory ve výpovědích ani svědecky. Žaloba byla proto zamítnuta. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal právo na jejich náhradu plně úspěšnému žalovanému. Pokud jde o výrok III. rozsudku, tento vychází z ustanovení § 148 o. s. ř. Stát vyplatil na znalečném celkem částku 99 964,22 Kč, žalobce složil na náhradu nákladů důkazů zálohu v celkové výši 95 000 Kč. Po započtení této zálohy je žalobce, který je procesně neúspěšnou stranou, povinen uhradit státu na znalečném částku 4 964,22 Kč.

6. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno a bude mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Namítl, že nebylo jeho povinností vysvětlovat či dokonce prokazovat, proč datum vystavení směnky na ní uvedené případně neodpovídá skutečnému datu jejího vystavení. Dle ustálené judikatury platí, že datum vyplněné na směnce musí být reálně možné. Pokud žalobce neobjasní, z jakého důvodu se datum skutečného podpisu směnky liší od data v jejím textu uvedeného, nemá to na jeho úspěch ve sporu žádný vliv. Stejně tak nebylo povinností žalobce prokazovat existenci jakékoli dohody mezi výstavcem a věřitelem o jiném datu vystavení směnky, než jaké je na ní uvedeno. Žalobce dále namítl, že soud prvního stupně chybně vyhodnotil skutkový význam výpovědí obou svědků, tedy [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „[tituly před jménem] [Anonymizováno]“) a [tituly před jménem] [Anonymizováno] (dále jen „[tituly před jménem] [Anonymizováno]“). Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] uvedl, že seděl vedle žalovaného a přímo ho viděl podepsat směnku. Jde o zcela jednoznačný důkaz a již pouze na jeho základě by bylo nutné žalobě vyhovět, neboť jde o jednoznačnou a přesnou informaci, kterou svědek podal. Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] rovněž ve své původní výpovědi v roce 2021 uvedl, že viděl podpis směnky, a rovněž na základě tohoto důkazu by bylo nutné žalobě vyhovět. I z druhé výpovědi tohoto svědka v roce 2024 jasně plyne, že svědek si je naprosto jistý, že žalovaný směnku podepsal. I pokud by svědek přímo neviděl akt uchopení tužky a podpisu trvající zhruba tři sekundy, pak měl soud prvního stupně dát tuto část jeho výpovědi do kontextu s jinými větami, které svědek vyslovil. Správně tak měl soud prvního stupně dospět k tomu, že i z doplňující výpovědi svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] jasně plyne, že žalovaný směnku skutečně podepsal. Podle žalobce soud prvního stupně výpovědi obou svědků vyložil chybně a učinil z nich nesprávný závěr, že nepodporují žalobcova tvrzení. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně řízení nekoncentroval a nedal stranám poučení podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., je nadále možné doplnění dalších důkazů i v této fázi řízení, a to dle ustanovení § 205a písm. e/ o. s. ř. Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve své výpovědi uvedl, že podpisu směnky byly přítomny další dvě osoby, a to konkrétně některá z asistentek a dále pravděpodobně jeho kolegyně advokátka [tituly před jménem] [Anonymizováno], což potvrdil k dotazu žalobce jednatel společnosti [právnická osoba] Žalobce proto s ohledem na absenci poučení podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. navrhl doplnění dokazování o výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a dále o znalecký posudek z oboru daktyloskopie, v podobě znaleckého zkoumání daktyloskopických stop na originále směnky. Tímto posudkem by mělo být prokázáno, že žalovaný měl směnku v ruce, a tudíž ji skutečně podepsal. Jedná se o důkaz, který žalobce navrhoval již v původním řízení, avšak soud prvního stupně ho neprovedl a ani se nijak nevypořádal s tím, z jakého důvodu tento důkazní návrh zcela pominul.

7. Žalovaný v rámci vyjádření k odvolání žalobce setrval na tom, že směnku nepodepsal a že důkazní břemeno ohledně pravosti jeho podpisu na směnce je na straně žalobce. Ani jeden ze znaleckých posudků přitom nevyzněl tak, že by jednoznačně potvrzoval, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného, a tedy žalobce své důkazní břemeno neunesl. Směnka měla být vyplněna v Praze s datem 30. 9. 2019, což nebylo v průběhu řízení zpochybňováno. Teprve po vznesení námitky žalovaného, že tohoto dne nebyl v místě vystavení směnky přítomen, uvedl žalobce různé verze o tom, kterého dne k vystavení směnky došlo. Z těchto důvodů žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a po zopakování dokazování výslechem svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] (§ 213 odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

9. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky.

11. Původní žalobkyně uplatnila proti žalovanému právo na zaplacení směnky, která je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ. Směnka, na které je žalovaný vypsán v rubrice určené pro podpis výstavce údaji svého jména, příjmení, data narození, identifikačního čísla a adresy bydliště, byla vystavena na řad společnosti [právnická osoba], která ji indosovala na původní žalobkyni. Původní žalobkyně v průběhu řízení směnku dále indosovala na žalobce, který se stal subjektem z ní oprávněným (čl. I. § 11 odst. 1, § 14 odst. 1 ZSŠ).

12. Stran tvrzení žalovaného, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem, vyšel odvolací soud z výpovědí svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], ze kterých po zopakování jejich výslechů zjistil, že směnka byla podepsána žalovaným, že se tak stalo na podzim roku 2019 v kanceláři [tituly před jménem] [Anonymizováno] na adrese [adresa] a že důvodem jejího vystavení byly nedoplatky za právní služby poskytnuté žalovanému. V den podpisu směnky žalovaným byla do ní po předchozí domluvě se žalovaným vyplněna směnečná suma a splatnost směnky, ostatní údaje byly již ve směnce vypsány. Směnka byla jedinou listinou, o které se v den jejího podpisu vedlo jednání, jiné listiny se na stole, na němž k podpisu směnky žalovaným došlo, nenacházely. Žalovaný směnku podepsal před [tituly před jménem] [Anonymizováno], který mu ji k podpisu předložil. Tyto skutečnosti potvrdili oba svědci. Pokud jde o svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno], z jeho výpovědi bylo dále zjištěno, že směnku donesl z trezoru [tituly před jménem] [Anonymizováno] v den, kdy se žalovaný dostavil na adresu [adresa], a poté, kdy žalovaným byla směnka podepsána, ji vrátil zpět do trezoru. Že žalovaný směnku podepisuje, svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] viděl, neboť stál v blízkosti stolu, u kterého probíhalo jednání mezi [tituly před jménem] [Anonymizováno] a žalovaným a na kterém směnka ležela.

13. Vzhledem k tomu, že svědci vypovídali pod sankcí trestního stíhání pro případ uvedení nepravdy či zamlčení podstatných skutečností, že jejich výpovědi byly konzistentní a přirozeně spontánní a že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by jejich věrohodnost zpochybňovaly či vyvracely, nemá odvolací soud pochybnosti o pravdivosti skutečností svědky uvedených. Pokud jde o znalecké posudky v řízení vypracované, tyto nejsou se zjištěními učiněnými z výpovědí svědků v rozporu. Kriminalistický ústav v revizním znaleckém posudku č. j. KU-5947-11/ČJ-20232306DF ze dne 5. 6. 2024 po provedeném zkoumání konstatoval, že nelze rozhodnout, zda podpis na sporné směnce v rubrice určené pro podpis jejího výstavce je pravým komoleným podpisem žalovaného či zda se jedná o padělek se snahou o nápodobu vzoru. Se závěry znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa], který v jím zpracovaném posudku stanovil záporný závěr zkoumání v rovině nízké pravděpodobnosti, a to že je pravděpodobnější, že sporný podpis na směnce je padělek, než že by to byl pravý podpis žalovaného, se Kriminalistický ústav neztotožnil, neboť v případě sporného podpisu jím zjištěné znaky poskytují rovnocennou podporu dvěma protichůdným hypotézám možného vzniku sporného podpisu, důsledkem čehož je, že nelze stanovit jiný, než nerozhodný závěr zkoumání.

14. Za stavu, kdy výsledky znaleckého zkoumání neposkytují podklad pro závěr o nepravosti podpisu žalovaného na směnce v pozici jejího výstavce, není žádného důvodu pro zpochybňování věrohodnosti svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], jak učinil soud prvního stupně. Ani okolnost, že v den na směnce uvedený jako den vystavení, se žalovaný v místě jejího vystavení nenacházel, nemůže vést k závěru o nevěrohodnosti výpovědí svědků, neboť datum vystavení směnky nemusí být zároveň dnem, kdy směnka byla skutečně vystavena, když skutečné datum jejího vystavení může nastat dříve či později. Toto bylo ostatně konstatováno odvolacím soudem již v jeho usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. 5 Cmo 38/2022-173, jím byl zrušen první rozsudek ve věci vydaný a jímž věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v uvedeném usnesení zdůraznil, že relevantní je pouze to, aby v den na ní uvedený směnka vystavena být mohla, tedy aby se jednalo o datum existující. K tomu odkázal na komentářovou literaturu a na judikaturu Nejvyššího soudu (Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4. doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, strana 16; Chalupa, R. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 1. díl. Směnky, 1. vydání, Linde v Praze r. 1996, s. 549; Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P., a kol. Kurs obchodního práva. Právo cenných papírů. 4. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2005, s. 503.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, či usnesení téhož soudu ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016).

15. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že tvrzení žalovaného o nepravosti jeho podpisu na směnce bylo výpověďmi svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyvráceno. Žalovaný jako výstavce směnky je proto povinen žalobci jako jejímu řádnému majiteli zaplatit nároky, jak jsou uvedeny v čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ.

16. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v zájmu hospodárnosti řízení nepřistoupil k doplnění dokazování žalobcem navrženými výslechy svědkyň [tituly před jménem] [Anonymizováno], neboť výpověďmi svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl skutkový děj objasněn v rozsahu umožňujícím bezpečný závěr o tom, že směnka žalovaného jako jejího výstavce zavazuje. Z téhož důvodu nebylo přistoupeno k doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru daktyloskopie, jak žalobce dále navrhl. Usnesením vyhlášeným odvolacím soudem při jednání konaném dne 13. 6. 2025 byly proto uvedené důkazní návrhy zamítnuty.

17. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 20 000 Kč (čl. I. § 48 odst. 1 bod 1. ZSŠ), 6% úrok z této částky od 1. 11. 2019 do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1 bod 2. ZSŠ) a směnečnou odměnu ve výši 67 Kč, která odpovídá 1/3 % směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1 bod 4. ZSŠ). Pokud jde o původní žalobkyní uplatněný 8,5% úrok z prodlení z částky 20 000 Kč za období od 1. 11. 2019, v tomto rozsahu bylo řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby zastaveno výrokem IV. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 3. 2022, č. j. 49 Cm 164/2019-149 (§ 96 odst. 1 o. s. ř.).

18. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo úspěšnému žalobci přiznáno právo na jejich náhradu proti neúspěšnému žalovanému. Náklady žalobcem vynaložené k účelnému uplatňování práva sestávají ze soudních poplatků za žalobu (1 004 Kč) a za odvolání proti prvnímu rozsudku ve věci vydanému (1 004 Kč), ze záloh na náklady důkazu (znalecké zkoumání) zaplacených ve výši 17 000 Kč, 18 000 Kč a 60 000 Kč (celkem 95 000 Kč) a dále z mimosmluvní odměny za zastupování žalobce advokátem v rozsahu 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednání před soudem prvního stupně dne 10. 6. 2020, 5. 5. 2021, 30. 6. 2021, 23. 3. 2022 a 11. 9. 2024, vyjádření z 7. 12. 2020 a z 16. 7. 2021, 2x odvolání proti rozsudkům soudu prvního stupně, jednání u odvolacího soudu dne 27. 5. 2025 a 13. 6. 2025) po 1 940 Kč podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z mimosmluvní odměny ve výši 970 Kč coby jedné poloviny mimosmluvní odměny (jednoduchá výzva k plnění) podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h/ AT, z 13 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. K jednání konanému před soudem prvního stupně dne 30. 6. 2021, odvolací soud pro úplnost uvádí, že za účast u něj náleží žalobci odměna v rozsahu 2 úkonů právní služby s ohledem na to, že jednání trvalo více než 2 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT). Pokud jde o jednání nařízené soudem prvního stupně na den 23. 6. 2021, toto bylo odročeno bez projednání věci, neboť se k němu nedostavili soudem předvolaní svědci. Za tento úkon lze proto přiznat pouze náhradu za promeškaný čas ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny podle § 14 odst. 2 AT (970 Kč) a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT. Dalším úkonem, za který žalobci náleží nikoli odměna za úkon právní služby, nýbrž náhrada za ztrátu času, a to ve výši 100 Kč, je účast při indosaci směnky dne 16. 9. 2021 (14 odst. 1 a 3 AT) a k tomu přináležející paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT.

19. Jako další náklad řízení žalobce vyúčtoval soudní poplatek za odvolání proti druhému rozsudku ve věci vydanému, třebaže takový poplatek neplatil a ani mu nebyl soudem k zaplacení vyměřován. Účtoval dále částku 13 471 Kč jako náklad na znalecký posudek, byť se jedná o částku, kterou hradil stát z rozpočtových prostředků. Pokud jde o porady s klientem dne 8. 3. 2022 a 11. 11. 2022, za které žalobce žádal přiznat náhradu, jejich konání nebylo doloženo. Náhradu těchto nákladů nebylo proto možno žalobci přiznat. Žalobci nebylo možno přiznat ani náhradu dalších nákladů, které k náhradě požadoval. Jedná se o námitky ze dne 11. 12. 2019 (původní žalobkyně s nimi úspěšná nebyla), o návrh na procesní nástupnictví ze dne 1. 10. 2021, sdělení ze dne 8. 1. 2021, že je žádán výslech znalce, návrh na doplnění dokazování ze dne 8. 8. 2024 a dotazy na znalce ze dne 11. 11. 2022 (tyto úkony nejsou samostatnými úkony právní služby ve smyslu § 11 AT), a dále o jednání dne 22. 9. 2021 a 16. 8. 2022 (podle obsahu spisu se taková jednání nekonala a ani nebyla soudem nařízena). Pokud jde o žalobcem uplatněnou odměnu za úkony právní služby spočívající v doplnění prvního odvolání ve věci podaného a v doplnění druhého odvolání ve věci podaného, tyto odvolací soud za účelně vynaložené nepovažuje, neboť uvedenými podáními žalobce odůvodnil blanketní odvolání. V případě obou odvolání proti rozsudkům soudu prvního stupně, včetně jejich doplnění, proto žalobci náleží odměna za úkon spočívající v podání odvolání. Za nikoli účelně vynaložené náklady považuje odvolací soud doplnění vyjádření žalobce ze dne 8. 3. 2022 a jeho repliku ze dne 30. 9. 2022, neboť tyto nebyly činěny na výzvu soudu. Co se podání ze dne 16. 6. 2025 týče, toto žalobce označil jako závěrečný návrh, třebaže se jedná o pouhé vyúčtování nákladů řízení. Rovněž za tento úkon proto žalobci odměna nenáleží. Z uvedených důvodů nemohly být žalobci přiznány ani paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům, neboť se jedná o úkony, které nebyly shledány účelně vynaloženými, či jejichž provedení nebo placení se ze spisu nepodává.

20. S odkazem na shora uvedené odvolací soud shrnuje, že v řízení úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši odpovídající součtu soudních poplatků za žalobu a za odvolání (2 008 Kč), záloh na náklady důkazu (95 000 Kč), odměny za 14 a půl úkonu právní služby po 1 940 Kč (28 130 Kč), náhrad hotových výdajů (15x 300 Kč a 2x 450 Kč) a náhrady za ztrátu času (970 Kč + 100 Kč). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 131 608 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

21. Podle ustanovení § 148 odst. 1 ve spojení § 211 o. s. ř. byla neúspěšnému žalovanému dále uložena povinnost zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 4 964,22 Kč, která odpovídá státem placenému znalečnému, jež nebylo kryto žalobcem složenými zálohami na náklady důkazu. Podle obsahu spisu bylo na znalečném vyplaceno celkem 99 964,22 Kč, zatímco součet zaplacených záloh činí částku 95 000 Kč.