o zaplacení 139 407 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 2 ECm 1/2021-47

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, č. j. 2 ECm 1/2021-35. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 153b odst. 1 a 4 o. s. ř. a konstatoval, že u žalovaného není dán omluvitelný důvod pro zmeškání prvního jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 22. 5. 2023 a při němž byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen. Skutečnosti uváděné žalovaným jako důvod jeho neúčasti při jednání, tedy že o tomto jednání nebyl vyrozuměn, nemají povahu nepředvídatelnosti a současně jde o skutečnosti žalovaným zaviněné a za daných okolností neomluvitelné. Pokud byla totiž tehdejší zástupkyně žalovaného o konání jednání vyrozuměna více než tři měsíce dopředu, byl dán dostatečný prostor pro to, aby žalovaného o konání jednání uvědomila nebo aby se žalovaný sám jakkoli zasadil o zjištění stavu řízení v projednávané věci. Pokud žalovaný nebyl přinejmenším po dobu tří měsíců v kontaktu se svou zástupkyní, kterou si sám zvolil a prostřednictvím které realizoval svá procesní práva, vystavoval se veškerým rizikům, která mohou být s touto pasivitou spojována.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že rozsudek pro zmeškání se ruší, případně aby věc vrátil k projednání soudu prvního stupně. Namítl, že očekával, že ho jeho zástupkyně bude s dostatečným časovým předstihem informovat o nařízeném jednání. Nelze přitom po žalovaném rozumně požadovat, aby se sám zasazoval o zjištění, zda je ve věci nařízeno jednání, když v případě zastoupení je toto soudem sdělováno výhradně zástupci, který má tuto informaci předat svému klientovi. Počínání zástupkyně bylo podle žalovaného nepředvídatelné a s ohledem na to, že následně došlo k vydání rozsudku pro zmeškání, jde o jednání na jeho straně omluvitelné. Žalovaný dále namítl, že mu nelze klást za vinu, že svou zástupkyni každý měsíc nekontaktoval s dotazem na nařízení jednání, když sdělení takové informace bylo povinností její, nikoli povinností žalovaného. Žalovaný tak neměl s ohledem na výše uvedené z omluvitelných důvodů povědomí o tom, že se má v dané věci konat jednání, a nemohl se proto k jednání z omluvitelných důvodů dostavit. Pokud by byl s termínem jednání řádně seznámen, na jednání by se dostavil. I z předchozího průběhu řízení je zřejmé, že byl připraven prokázat, že žaloba není po právu a má být zamítnuta. O možnost procesní obrany byl však bez svého zavinění připraven.

3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).

4. Podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.

6. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2031/2016, procesní instituty odvolání proti rozsudku pro zmeškání a návrh na jeho zrušení podle § 153b odst. 4 o. s. ř. nelze zaměňovat. Nejvyšší soud dále uvedl, že byť účelem obou procesních instrumentů je odklizení rozsudku pro zmeškání, liší se v postupu při jejich projednávání, jakož i v okruhu skutečností relevantních při jejich uplatňování. Opodstatněnost návrhu na zrušení kontumačního rozsudku je dána v případě, bránila-li účasti na jednání taková skutečnost, jíž nebylo možné předvídat, a zamezila tak i včasné omluvě žalovaného, přičemž je presumováno splnění všech podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání. V odvolacím řízení je naproti tomu dán prostor předpoklady pro jeho vydání znovu přezkoumat. V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání proto soud není oprávněn zkoumat, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Stejně tak v řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud nemůže zkoumat, zda lze rozsudek pro zmeškání zrušit z omluvitelných důvodů (§ 153b odst. 4 o. s. ř.); již proto ne, že o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání rozhoduje v prvním stupni soud, který rozsudek vydal. Jinak řečeno, nelze zaměňovat omluvitelný důvod zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř. na straně jedné s posouzením předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání, jež může být předmětem řízení o odvolání proti kontumačnímu rozsudku, na straně druhé. Rozdílnosti uvedených procesních nástrojů k odstranění kontumačního rozsudku odpovídá i z ustanovení § 153b odst. 5 o. s. ř. se podávající postup při jejich projednání směřující prioritně k tomu, aby byl odklizen kontumační rozsudek vydaný za situace, kdy se žalovaný nedostavil na jednání z omluvitelného důvodu, a teprve následně aby byla přezkoumána správnost závěru soudu prvního stupně o naplněnosti podmínek pro jeho vydání. Shodné závěry ohledně nemožnosti zaměňovat omluvitelný důvod zmeškání dle § 153b odst. 4 o. s. ř. s posouzením předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř. přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 355/2016.

7. Se zřetelem k judikatuře shora uvedené odvolací soud konstatuje, že omluvitelný důvod, jak je požadován ustanovením § 153b odst. 4 o. s. ř., není v poměrech projednávané věci dán. Namítá-li totiž žalovaný, že o jednání nařízeném na den 22. 5. 2023 nevěděl a nemohl se k němu dostavit, neboť svou zástupkyní nebyl o jeho konání informován, nejedná se o omluvitelný důvod pro zmeškání jednání ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., ale o okolnost, kterou se lze zabývat výlučně v řízení o odvolání podaném žalovaným proti rozsudku pro zmeškání.

8. Vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení rozsudku pro zmeškání postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. nejsou s odkazem na to, co výše bylo uvedeno, naplněny, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné (§ 219 o. s. ř.), byť z jiných důvodů než soudem prvního stupně uvedených.

9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.