o zaplacení 139 407 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 2 ECm 1/2021-47
JUDr. Iva Horáková · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 5. 3. 2024
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci
žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]
sídlem [Adresa žalobkyně]
zastoupená advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného]
bytem [Adresa žalovaného]
o zaplacení 139 407 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2023, č. j. 2 ECm 1/2021-47
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2023, č. j. 2 ECm 1/2021-35. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 153b odst. 1 a 4 o. s. ř. a konstatoval, že u žalovaného není dán omluvitelný důvod pro zmeškání prvního jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 22. 5. 2023 a při němž byl rozsudek pro zmeškání vyhlášen. Skutečnosti uváděné žalovaným jako důvod jeho neúčasti při jednání, tedy že o tomto jednání nebyl vyrozuměn, nemají povahu nepředvídatelnosti a současně jde o skutečnosti žalovaným zaviněné a za daných okolností neomluvitelné. Pokud byla totiž tehdejší zástupkyně žalovaného o konání jednání vyrozuměna více než tři měsíce dopředu, byl dán dostatečný prostor pro to, aby žalovaného o konání jednání uvědomila nebo aby se žalovaný sám jakkoli zasadil o zjištění stavu řízení v projednávané věci. Pokud žalovaný nebyl přinejmenším po dobu tří měsíců v kontaktu se svou zástupkyní, kterou si sám zvolil a prostřednictvím které realizoval svá procesní práva, vystavoval se veškerým rizikům, která mohou být s touto pasivitou spojována.
2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že rozsudek pro zmeškání se ruší, případně aby věc vrátil k projednání soudu prvního stupně. Namítl, že očekával, že ho jeho zástupkyně bude s dostatečným časovým předstihem informovat o nařízeném jednání. Nelze přitom po žalovaném rozumně požadovat, aby se sám zasazoval o zjištění, zda je ve věci nařízeno jednání, když v případě zastoupení je toto soudem sdělováno výhradně zástupci, který má tuto informaci předat svému klientovi. Počínání zástupkyně bylo podle žalovaného nepředvídatelné a s ohledem na to, že následně došlo k vydání rozsudku pro zmeškání, jde o jednání na jeho straně omluvitelné. Žalovaný dále namítl, že mu nelze klást za vinu, že svou zástupkyni každý měsíc nekontaktoval s dotazem na nařízení jednání, když sdělení takové informace bylo povinností její, nikoli povinností žalovaného. Žalovaný tak neměl s ohledem na výše uvedené z omluvitelných důvodů povědomí o tom, že se má v dané věci konat jednání, a nemohl se proto k jednání z omluvitelných důvodů dostavit. Pokud by byl s termínem jednání řádně seznámen, na jednání by se dostavil. I z předchozího průběhu řízení je zřejmé, že byl připraven prokázat, že žaloba není po právu a má být zamítnuta. O možnost procesní obrany byl však bez svého zavinění připraven.
3. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).
4. Podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49 o. s. ř.) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
5. Podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
6. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2031/2016, procesní instituty odvolání proti rozsudku pro zmeškání a návrh na jeho zrušení podle § 153b odst. 4 o. s. ř. nelze zaměňovat. Nejvyšší soud dále uvedl, že byť účelem obou procesních instrumentů je odklizení rozsudku pro zmeškání, liší se v postupu při jejich projednávání, jakož i v okruhu skutečností relevantních při jejich uplatňování. Opodstatněnost návrhu na zrušení kontumačního rozsudku je dána v případě, bránila-li účasti na jednání taková skutečnost, jíž nebylo možné předvídat, a zamezila tak i včasné omluvě žalovaného, přičemž je presumováno splnění všech podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání. V odvolacím řízení je naproti tomu dán prostor předpoklady pro jeho vydání znovu přezkoumat. V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání proto soud není oprávněn zkoumat, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Stejně tak v řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud nemůže zkoumat, zda lze rozsudek pro zmeškání zrušit z omluvitelných důvodů (§ 153b odst. 4 o. s. ř.); již proto ne, že o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání rozhoduje v prvním stupni soud, který rozsudek vydal. Jinak řečeno, nelze zaměňovat omluvitelný důvod zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř. na straně jedné s posouzením předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání, jež může být předmětem řízení o odvolání proti kontumačnímu rozsudku, na straně druhé. Rozdílnosti uvedených procesních nástrojů k odstranění kontumačního rozsudku odpovídá i z ustanovení § 153b odst. 5 o. s. ř. se podávající postup při jejich projednání směřující prioritně k tomu, aby byl odklizen kontumační rozsudek vydaný za situace, kdy se žalovaný nedostavil na jednání z omluvitelného důvodu, a teprve následně aby byla přezkoumána správnost závěru soudu prvního stupně o naplněnosti podmínek pro jeho vydání. Shodné závěry ohledně nemožnosti zaměňovat omluvitelný důvod zmeškání dle § 153b odst. 4 o. s. ř. s posouzením předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř. přijal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 6. 2016, sp. zn. 26 Cdo 355/2016.
7. Se zřetelem k judikatuře shora uvedené odvolací soud konstatuje, že omluvitelný důvod, jak je požadován ustanovením § 153b odst. 4 o. s. ř., není v poměrech projednávané věci dán. Namítá-li totiž žalovaný, že o jednání nařízeném na den 22. 5. 2023 nevěděl a nemohl se k němu dostavit, neboť svou zástupkyní nebyl o jeho konání informován, nejedná se o omluvitelný důvod pro zmeškání jednání ve smyslu ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., ale o okolnost, kterou se lze zabývat výlučně v řízení o odvolání podaném žalovaným proti rozsudku pro zmeškání.
8. Vzhledem k tomu, že důvody pro zrušení rozsudku pro zmeškání postupem podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř. nejsou s odkazem na to, co výše bylo uvedeno, naplněny, potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné (§ 219 o. s. ř.), byť z jiných důvodů než soudem prvního stupně uvedených.
9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému.
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).