o námitkách žalované proti směnečným platebním rozkazům ukládajícím zaplacení směnečných penízů 220 477 Kč s příslušenstvím a 313 043 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. srpna 2023, č. j. 55 Cm 59/2021-141,

1. Žalobce se dvěma žalobami, doručenými Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 19. 4. 2021, domáhal proti žalované vydání směnečných platebních rozkazů ukládajících zaplacení směnečného peníze 220 477 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 23. 3. 2021 do zaplacení a směnečného peníze 313 043 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 23. 3. 2021 do zaplacení. Žaloby odůvodnil tím, že žalovaná vystavila v [Anonymizováno] dne 25. 7. 2016 směnku vlastní na směnečnou sumu 220 477 Kč na řad žalobce, bez protestu, splatnou dne 22. 3. 2021 v [adresa], a dále dne 21. 1. 2017 v [Anonymizováno] vystavila žalovaná směnku vlastní na směnečnou sumu 313 043 Kč na řad žalobce, bez protestu, splatnou dne 22. 3. 2021 v [adresa]. Žalovaná na směnky ničeho neplnila.

2. Dne 5. 5. 2021 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 59/2021-12 a téhož dne vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 60/2021-12. Obě řízení byla následně spojena do řízení pod sp. zn. 55 Cm 59/2021.

3. Žalovaná podala proti oběma směnečným platebním rozkazům včas námitky shodného znění:

1) Směnečný peníz neodpovídá skutečnosti, dluh neexistuje. Patrně se jedná o zajišťovací blankosměnku. Je odlišný rukopis u data splatnosti a směnečné sumy oproti podpisu na směnce. Žalobce neměl oprávnění k vyplnění blankosměnky.

2) Sankce zahrnuté do směnečného peníze jsou nepřiměřené, v rozporu se zákonem a dobrými mravy.

3) Právo zajištěné směnkou bylo promlčeno ke dni podání žaloby i ke dni vyplnění blankosměnky.

4) Žalovaná podepsala směnku v tísni, v postavení spotřebitele a slabší strany.

5) Žalovaná doplní odůvodnění svých námitek později, až bude patrné, na základě čeho byla směnka vyplněna a jaké konkrétní pohledávky zajišťuje.

4. Soud v řízení o námitkách žalované proti oběma směnečným platebním rozkazům rozhodl v bodech I. a II. výroku rozsudku z 23. 8. 2023, že se směnečné platební rozkazy č. j. 55 Cm 59/2021-12 a č. j. 55 Cm 60/2021-12, oba ze dne 5. 5. 2021 ponechávají v platnosti. V bodu III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 134 942,96 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaná vystavila na řad žalobce dvě směnky vlastní. První směnka byla vystavena dne 25. 7. 2016 na směnečný peníz 220 477 Kč, bez protestu, splatná dne 22. 3. 2021 v [adresa] (dále též „první směnka“). První směnka vystavená původně jako blankosměnka zajišťovala závazky v souladu s čl. 4.1.1 smlouvy o revolvingové zápůjčce č. [Anonymizováno] ze dne 25. 7. 2016 (dále též „první smlouva“). Na základě první smlouvy zapůjčil žalobce žalované 130 000 Kč při sjednaném úroku 199 424 Kč. Dlužná částka z první smlouvy činila celkem 329 424 Kč. Druhá směnka byla vystavena dne 21. 1. 2017 se směnečným penízem 313 043 Kč, splatná dne 22. 3. 2021 v [adresa] (dále též „druhá směnka“). Druhá směnka vystavená původně jako blankosměnka zajišťovala závazky v souladu s čl. 4.1.1 smlouvy o revolvingové zápůjčce č. [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2017 (dále též „druhá smlouva“). Na základě druhé smlouvy zapůjčil žalobce žalované 110 000 Kč při sjednaném úroku 197 800 Kč. Dlužná částka z druhé smlouvy činila celkem 307 800 Kč. Dohoda o vyplnění blankosměnky byla součástí smluvních ujednání, a proto soud nepovažoval za důvodnou námitku žalované, že žalobce nebyl oprávněn blankosměnku vyplnit. Za důvodnou neměl soud ani námitku o odlišnosti rukopisů v případě data splatnosti směnek a směnečných penízů, když podle Čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“) není při vyplnění směnky podstatnou náležitostí směnky shodný rukopis.

6. K námitce promlčení dluhu zajištěného směnkami soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, podle kterého námitka promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na povinnost směnku zaplatit.

7. Žalovaná i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně netvrdila ani neprokázala, že by k podpisu směnky byla donucena v tísni a v postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany. Svědek [Anonymizováno], syn žalované, toliko tvrdil, že mu matka pomohla s placením části jeho závazků v roce 2015, 2016 (smlouvy o revolvingové zápůjčce uzavřela žalovaná v roce 2016 a 2017), poskytla mu 80 000 Kč, avšak nevěděl, kde si matka půjčila. Žalovaná namítala, že jen z identifikačního čísla ve smlouvách nelze usuzovat, že si půjčila v postavení podnikatele. Soud odkázal na čl. 10.1. a) smluv, kde se žalovaná zavázala po dobu trvání smlouvy o zápůjčce udržovat v platnosti veškeré licence a registrace v souvislosti s její obchodní činností, dále soud odkázal na výpis z živnostenského rejstříku, podle kterého žalovaná podniká jako [Anonymizováno]). Žalovaná v rámci námitek neprokázala, že by při uzavření obou smluv o zápůjčce jednala v postavení spotřebitele.

8. K námitce žalované o nesprávnosti výše směnečných sum soud uvedl, že v případě první smlouvy sice žalovaná uhradila všechny splátky, avšak nikoli již smluvní úroky a smluvní pokutu. Prodlení ve splátkách žalovaná přitom potvrdila v rámci své účastnické výpovědi. V případě druhé smlouvy listinné důkazy vyvracely tvrzení žalované o zaplacení veškerých dlužných splátek ze splátkového kalendáře. Dlužné splátky podle splátkového kalendáře činily 86 804 Kč. Součástí směnečné sumy druhé směnky byly rovněž úroky z prodlení a smluvní pokuta.

9. K námitce rozporu smluvní pokuty a úroků z prodlení s dobrými mravy soud uvedl, že žalovaná netvrdila žádné mimořádné okolnosti případu, které by odůvodnily závěr o rozporu ujednání obou smluv s dobrými mravy. Žalovaná neprokázala ani to, že by ze strany žalobce došlo ke zneužití postavení jako odborníka, proto soud neshledal důvod pro aplikaci § 433 o. z.

10. Soud dospěl k závěru, že všechny námitky žalované byly nedůvodné, a ponechal směnečné platební rozkazy v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř. ve prospěch žalobce.

11. Žalovaná podala proti rozsudku včas odvolání a navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně je změnit a směnečné platební rozkazy zrušit. V odůvodnění odvolání uvedla, že se soud nevypořádal s námitkou, že obě smlouvy uzavřela žalovaná v postavení spotřebitele, tedy slabší strany. Sjednané smluvní sankce byly rozporné s dobrými mravy. V napadeném rozhodnutí soud neuvedl konkrétní výše sankcí sjednaných ve smlouvách, není proto přezkoumatelný závěr soudu o tom, že sjednané sankce nebyly v rozporu s dobrými mravy. Není správný závěr soudu o podnikatelském charakteru zápůjček, neboť syn žalované potvrdil, že jej žalovaná finančně podporovala finančními prostředky získanými od třetích osob. Zapůjčené finanční prostředky žalovaná nepoužila na své podnikání (vedení účetnictví), když náklady na provozování této živnosti jsou obecně minimální. Finanční prostředky z obou smluv obdržela žalovaná až několik dnů po uzavření smluv, ačkoli pro platnost smluv bylo třeba, aby bylo dle smlouvy současně při jejím uzavření plněno.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že skutečnost, že se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu, potvrdila žalovaná uvedením identifikačního čísla ve smlouvách, viz závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008. Závazkové právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou nemají spotřebitelský charakter, a proto nelze namítat neplatnost smluvních ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ochranou spotřebitele. Skutečnost, že se nejednalo o spotřebitelské smlouvy, plyne nejen z identifikačního čísla uvedeného ve smlouvách, ale dále i ze sídla žalované a z poučení o povinnosti podnikajících fyzických osob vyplývajících z insolvenčního zákona (čl. 7.1, 10.1 Smluvních ujednání), povinnosti udržovat podnikatelské oprávnění (čl. 10.1 Smluvních ujednání) a účelu zápůjčky pro potřeby podnikání (čl. 1.8 Smluvních ujednání). Smluvní pokuty sjednané v čl. 8.1 a čl. 8.5 Smluvních ujednání zajišťovaly odlišné porušení smlouvy. K odvolací námitce žalované, že soud neuvedl konkrétní výši sankcí, žalobce poukazuje na to, že ani žalovaná v rámci směnečných námitek ve vztahu k sankcím nic podrobně neuvedla, jen obecně tvrdila jejich nepřiměřenost a rozpor se zákonem a dobrými mravy. Skutečné použití zapůjčených finančních prostředků nebylo podstatné. Je relevantní, že podle obou smluv byla poskytnuta zápůjčka pro účely podnikání (čl. 1.8, 15.5 Smluvních ujednání). Námitka, že zapůjčené prostředky byly žalované poskytnuty až několik dnů po uzavření smluv, je opožděná.

13. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

15. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení dvou směnek. V případě první směnky se jedná o směnku vlastní vystavenou v [Anonymizováno] dne 25. 7. 2016 žalovanou na řad žalobce se směnečným penízem 220 477 Kč a splatné dne 22. 3. 2021 v [adresa]. Ve směnce je v levém horním rohu uvedeno číslo [Anonymizováno]. Směnka není rubopisována. V případě druhé směnky se jedná o směnku vlastní vystavenou v Praze dne 21. 1. 2017 žalovanou na řad žalobce se směnečným penízem 313 043 Kč a splatné dne 22. 3. 2021 v [adresa]. Ve směnce je v levém horním rohu uvedeno číslo [Anonymizováno]. Směnka není rubopisována.

16. Odvolací soud zdůrazňuje, že stejně jako soud prvního stupně, i odvolací soud v souladu s § 175 odst. 4 věty první o. s. ř. nemůže přihlédnout k námitkám vzneseným po uplynutí lhůty pro podání námitek proti směnečným platebním rozkazům (dále též „SPR“). Z toho důvodu se odvolací soud zabýval jen námitkami vznesenými proti oběma SPR, které jsou výše rekapitulovány v 3. odstavci.

17. V námitce 1) žalovaná mj. uvedla, že datum splatnosti a částka směnečného peníze jsou napsány odlišným rukopisem než je rukopis v podpisu směnky (tedy podpis výstavce směnek – podpis žalované). Odvolací soud k tomu uvádí, že tato okolnost nemá žádný právní význam – jak správně uvedl soud prvního stupně, ZSŠ s touto skutečností nespojuje žádné právní následky. Odvolací soud dodává, že není ani po systémové stránce dán žádný důvod, proč by formulář směnky musel být vytvořen vždy výlučně jen výstavcem směnky. Naopak u blankosměnky je z povahy věci vyloučeno, aby text směnky včetně všech směnečných náležitostí byl napsán výstavcem směnky – pokud výstavce na základě dohody s remitentem (prvním majitelem blankosměnky, v jehož prospěch byla blankosměnka vystavena) se dohodne na tom, že chybějící údaje v blankosměnce je za dohodnutých podmínek oprávněn doplnit majitel blankosměnky (obvykle se v případě zajišťovací směnky jedná o výši směnečného peníze a datum splatnosti), pak zpravidla doplňuje chybějící údaje majitel blankosměnky, nikoliv však její výstavce. Navíc i u zcela vyplněné směnky může celý text směnečných prohlášení napsat osoba odlišná od výstavce a na směnce může být jediným „vlastním projevem“ podpis výstavce směnky a i v takovém případě se jedná o směnku vystavenou podepsaným výstavcem směnky. Z těchto důvodů tato část námitky 1) postrádá kromě právního smyslu i věcné opodstatnění.

18. Ke zbývající části námitky 1) a k námitce 5) odvolací soud v obecné rovině uvádí, že chce-li se žalovaný, který je výstavcem vlastní směnky na řad remitenta ubránit námitkou ze svého vlastního vztahu k remitentovi (kauzální námitkou), musí v prvé řadě konkrétně specifikovat obsah svého právního vztahu k remitentovi, jinými slovy obsah tzv. směnečné dohody (důvod podepsání směnky vlastní výstavcem), uzavřené mezi remitentem a výstavcem, završené podepsáním směnky a musí uvést, jakým způsobem následně důvod podepsání směnky odpadl či se nenaplnil, a dále musí tato svá tvrzení prokázat. S ohledem na § 1791 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) žalobce není povinen tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaného a není povinen ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzal žalovaný na sebe směnečný závazek. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalovaného, který musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti směnečnému platebnímu rozkazu a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v nezkráceném řízení.

19. Jinými slovy – chce-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsal), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsal (tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s majitelem směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy), a dále musí uvést, proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl). Chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaný žádnou kauzální námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu nevznesl. Dále, jak již výše odvolací soud uvedl, žalovaného tíží i důkazní břemeno k těmto dvěma tvrzením, proto pokud některé z těchto dvou tvrzení žalovaný neprokáže, neubrání se své povinnosti směnku zaplatit.

20. Žalovaná obě výše uvedená tvrzení v námitkách proti SPR nevznesla, a to za procesní situace, kdy byla v obou předžalobních výzvách žalobce (na č. l. 5 spisů zn. 55 Cm 59/2021 a zn. 55 Cm 60/2021 výzvy z 26. 3. 2021) informována o konkrétních částkách kauzálních pohledávek, jejichž celkové výše byly vyplněny do blankosměnek jako konkrétní výše směnečných penízů. Žalovaná byla žalobcem před zahájením řízení přesně informována „na základě čeho byla směnka vyplněna a jaké konkrétní pohledávky zajišťuje“, proto námitka 5) žalované proti oběma SPR postrádá vedle právního důvodu i věcné opodstatnění.

21. Pro námitku 2) žalované proti oběma SPR platí totéž, co odvolací soud uvedl výše v 17. až 19. odstavci – žalovaná neuvedla konkrétně, které sankce byly zahrnuty do směnečných penízů a proč jsou rozporné se zákonem a dobrými mravy. Tato zcela obecná tvrzení již nelze dodatečně doplnit (konkretizovat) v řízení o námitkách proti SPR, a to s ohledem na koncentraci námitkových tvrzení obsaženou v § 175 o. s. ř., v jehož odst. 1 je stanoveno, že žalovaný v námitkách „musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá“. Tuto povinnost žalovaná, co se týče sankcí zahrnutých do směnečných penízů, nesplnila.

22. V námitce 3) proti oběma SPR vznesla žalovaná též námitku promlčení kauzálních pohledávek, tj. námitku promlčení nikoliv směnek, nýbrž pohledávek, kterých se směnky týkají. Jak již výše odvolací soud uvedl, žalovaná nespecifikovala v námitkách kauzu směnek, nicméně i kdyby tak učinila, nemohla by být s touto námitkou úspěšná. Odvolací soud uvádí, že ani eventuální promlčení kauzálního nároku, jehož zaplacení je směnkou zajištěno, nemá vliv na zaplacení směnky. Žalobce podal žaloby o zaplacení směnek, nikoliv zaplacení pohledávek ze smluv o zápůjčkách. V této věci proto nelze s úspěchem namítat promlčení dluhu ze smlouvy, neboť o zaplacení takového dluhu se v dané věci nejedná. Směnka, která zajišťuje splnění dluhu, není akcesorickým a subsidiárním zajišťovacím institutem, jako je tomu např. u ručení nebo u zástavy. V případě ručení plní ručitel nikoliv svůj dluh, nýbrž dluh obligačního dlužníka (viz § 2018 občanského zákoníku), proto je pochopitelné, že dle § 2023 občanského zákoníku ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má vůči věřiteli dlužník. Směnečný závazek je zcela samostatným závazkem, proto se směnečné právo promlčuje též samostatně a výlučně dle Čl. I § 70 ZSŠ. V případě zajišťovací směnky může směnečný dlužník vznášet jen takové kauzální námitky, které mu umožňuje vznést směnečná dohoda, tj. dohoda, na základě které byla směnka směnečným dlužníkem podepsána. Pokud by v takové dohodě bylo smluveno, že v případě promlčení kauzálního nároku nemá věřitel ani nárok na zaplacení „krycí“ směnky, nepochybně by nebyl směnečný dlužník povinen směnku zaplatit. Takovýto obsah směnečných dohod, tvořící součást dohod o vyplnění blankosměnky, však žalovaná netvrdila (navíc ani nebylo zjištěno, že by něco takového bylo dohodnuto ve smlouvách o zápůjčce č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]). Odvolací soud uzavírá, že případné promlčení kauzálního závazku, jehož splnění je zajišťováno směnkou, nemá žádný vliv na platební povinnost ze směnky a nijak se nedotýká běhu promlčecí lhůty směnečného nároku.

23. Žalovaná v námitce 3) proti oběma SPR také namítla, že se promlčelo právo na vyplnění blankosměnky. K tomu odvolací soud uvádí, že toto právo se nepromlčuje. Nepřichází v úvahu aplikace Čl. I § 70 ZSŠ, neboť právo vyplnit blankosměnku není směnečným nárokem (tím je nárok na zaplacení směnky). Neuplatní se § 609 o. z, neboť v této věci je uplatněn nárok na zaplacení směnek, nikoliv nárok z vyplňovacích dohod. Kromě toho nárok věřitele z dohody o vyplnění blankosměnky není právem vymahatelným u soudu (tím je právo ze směnky), proto též z tohoto důvodu se vyplňovací právo nepromlčuje. Právo věřitele na vyplnění blankosměnky realizuje věřitel přímo jejím vyplněním. Toto právo je právem akcesorickým k předmětné listině – blankosměnce a je závislé na existenci blankosměnky. Pokud existuje blankosměnka, pak musí trvat i právo věřitele na její vyplnění, není-li toto právo jinak smluvně omezeno. Takovým omezením by např. byla dohodnutá lhůta, ve které by bylo možné blankosměnku doplnit. V případě jejího porušení by se ale jednalo o směnku vyplněnou v rozporu s dohodou o jejím vyplnění a ani zde by nepřicházelo v úvahu promlčení nároku.

24. Odvolací soud poukazuje i na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 228/2005 ze dne 19. 12. 2005, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 6/2007 na str. 29 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 49, s právní větou: Právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje.

25. Vzhledem k uvedeným závěrům je nedůvodná i třetí námitka žalované proti oběma SPR.

26. Pro námitku 4) proti oběma SPR platí totéž, co už odvolací soud uvedl výše v odstavcích 17. až 19. k nedostatečné konkretizaci námitkových tvrzení žalované, plnění kterých smluv směnky zajišťovaly. Tato tvrzení již nebylo možné doplnit v další fázi řízení po podaných námitkách a soud prvního stupně se v tomto smyslu do jisté míry nadbytečně zabýval kauzou směnek. Nicméně odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovým závěrem soudu, že první směnka zajišťovala splnění závazků ze smlouvy o revolvingové zápůjčce č. [Anonymizováno] ze dne 25. 7. 2016 a druhá směnka zajišťovala splnění závazků ze smlouvy o revolvingové zápůjčce č. [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2017, tak i skutkovým závěrem soudu, že obě smlouvy byly nespotřebitelské povahy, protože je žalovaná uzavřela v postavení podnikatele (viz obsah obou smluv, jak jej uvedl soud prvního stupně v odstavci 11. napadeného rozsudku, rekapitulovaným odvolacím soudem výše v odstavci 7.).

27. K části čtvrté námitky o údajném podepsání směnek v tísni odvolací soud opětovně poukazuje na to, že žalovaná neuvedla v námitkách obsah obou směnečných dohod, na základě kterých směnky podepsala a musela by též tvrdit, že se dovolala relativní neplatnosti těchto dohod (viz § 1796 a § 586 odst. 1 o. z.). Navíc s ohledem na to, že žalovaná uzavřela obě smlouvy o zápůjčce v postavení podnikatele, by se s ohledem na § 1797 o. z. ani nemohla dovolat relativní neplatnosti smluv dle § 1796 o. z.

28. Ani čtvrtá námitka žalované nemohla z uvedených důvodů vést ke zrušení obou SPR.

29. S ohledem na výše uvedené se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že všechny námitky žalované proti oběma SPR jsou nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti oba směnečné platební rozkazy podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

30. Před spojením věcí náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR č. j. 55 Cm 59/2021-12 z 5. 5. 2021 spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 9 220 Kč (2 vyjádření ve věci samé, účast při 2 jednáních), v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 75 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě poměrné části cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním na trase [adresa] a zpět v celkové výši 87,50 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí celkem 46 273,43 Kč.

31. Před spojením věcí náklady žalobce v řízení o námitkách žalované proti SPR č. j. 55 Cm 60/2021-12 z 5. 5. 2021 spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 9 580 Kč (2 vyjádření ve věci samé, účast při 2 jednáních), v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 75 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě poměrné části cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním na trase [adresa] a zpět v celkové výši 87,50 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí celkem 48 015,83 Kč.

32. Po spojení obou věcí náklady žalobce v řízení o námitkách žalované proti oběma SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 10 460 Kč (účast při 2 jednáních, 1 vyjádření ve věci samé,), v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 3 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 600 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 12 odst. 3, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním na trase [adresa] a zpět v celkové výši 718,10 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí celkem 40 653,70 Kč.

33. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný i včetně rozhodnutí o náhradě nákladů námitkového řízení.

34. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 460 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u odvolacího soudu 400 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 12 odst. 3, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání a zpět na trase [adresa] v celkové výši 2 082,94 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.