o zaplacení 258 201 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. 13 Cm 407/2012-68

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 6. 11. 2012 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 258 201 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 3. 11. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 860,67 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je majitelkou směnky vlastní vystavené žalovanou 1. v Plzni dne 10. 3. 2008 na řad České spořitelny, a.s., IČO 45244782, na směnečnou sumu 258 201 Kč, která se stala splatnou dne 2. 11. 2012 na adrese [adresa], a která byla avalována žalovaným 2. Jak žalobkyně uvedla, směnka na ni byla dne 1. 10. 2012 indosována jejím remitentem.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 6. 12. 2012, č. j. 13 Cm 407/2012-19, který byl napaden včasnými námitkami žalovaného 2.

3. Žalovaný 2. namítl, že směnka je neplatná, neboť ji nikdy nevystavil ani nepodepsal. Uvedl, že není pravý jeho podpis u jména výstavce směnky a že nelze vyloučit, že ze strany indosanta či žalobkyně byl použit jeho podpis nacházející se na jiné listině, přičemž tento podpis byl na směnku přenesen či naopak text směnky byl dotištěn na jinou listinu, na níž se nacházel podpis žalovaného 2. Podle žalovaného 2. je směnka neplatným právním úkonem a jednání žalobkyně odporuje zákonu a dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní ani remitentem směnky a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah ani vztah směnečný, nelze vycházet z obsahu samotné směnky. Žalovaný 2. dále uvedl, že dopisem z 30. 10. 2022 oslovil jeho zástupce žalobkyni, aby specifikovala, o jaký právní vztah se má jednat a jaká osoba by měla být zavázána, tj. zda jde o [Jméno žalované B], [Anonymizováno], či o [Jméno žalované B], [Anonymizováno]. Na tento dopis nebylo nijak reagováno.

4. Napadeným rozsudkem byl směnečný platební rozkaz ponechán vůči žalovanému 2. v platnosti v části, kterou byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 258 201 Kč s 6% úrokem od 3. 11. 2012 do zaplacení a s odměnou ve výši 860,67 Kč (výrok I.), a zrušen byl vůči žalovanému 2. v části, v níž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 62 858 Kč (výrok II.). Rozhodnuto bylo dále o povinnosti žalovaného 2. zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 36 278,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně s tím, že plněním žalované 1. na náhradu nákladů řízení podle směnečného platebního rozkazu zaniká v rozsahu plnění povinnost žalovaného 2. podle výroku III. rozsudku (výrok III.), a o povinnosti žalovaného 2. zaplatit žalobkyni náklady námitkového řízení ve výši 23 328,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.)

5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že pro platnost směnky je bez významu, zda se jedná o pravý podpis osoby, které je přičítán, či nikoli. Důsledkem případně prokázané nepravosti podpisu výstavce by nebyla neplatnost směnky, ale nevymahatelnost směnečného nároku vůči tomu, kdo měl být výstavcem, ale jeho podpis byl padělán. To by však nemělo vliv na povinnost dalších směnečných dlužníků, neboť ti se podepsali na formálně bezvadnou směnku. Provedenými důkazy bylo nadto prokázáno, že žalovaný 2. směnku podepsal, a to jako osoba jednající za výstavce, tak i jako rukojmí za výstavce, když toto žalovaný 2. potvrdil v dohodě o vyplňovacím právu směnečném ze dne 10. 3. 2008. Pokud žalovaný 2. předkládá možnost, že ze strany remitenta či žalobkyně byl použit jeho podpis z jiné listiny a tento na směnku přenesen či naopak, že text směnky byl dotištěn na jinou listinu, na které se podpis žalovaného 2. již nacházel, nenabídl k tomu žádné vysvětlení, jak by k tomu mělo dojít. Toto podezření žalovaného 2. je však popřeno obsahem výše uváděné dohody o vyplňovacím právu směnečném. Námitku, že směnka je neplatným právním úkonem a že jednání žalobkyně odporuje zákonu a dobrým mravům, vyhodnotil soud prvního stupně jako neurčitou, a tedy nezpůsobilou projednání v námitkovém řízení. Neurčitou je i námitka, že mezi žalobkyní ani remitentem směnky a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah ani vztah směnečný. Soud prvního stupně konstatoval, že předmětná směnka zavazuje výstavce i žalovaného 2. jako avalistu, a tedy vztah mezi remitentem směnky, resp. žalobkyní na straně jedné a žalovaným 2. na straně druhé nepochybně existuje, přičemž se jedná o vztah směnečný. K tomu, aby žalovaný 2. byl povinen na směnku plnit, není nezbytné, aby mezi ním a majitelem směnky existoval ještě jiný vztah. Žalovaný 2. se k placení směnky zavázal svým podpisem na ní jako rukojmí, přičemž k tomu ani nutně nemusel znát důvod jejího vystavení, dokonce se ani nikdy nemusel s žalobkyní setkat či s ní o čemkoli jednat. V projednávané věci však bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], jejímž jménem žalovaný 2. jednal, uzavřela s Českou spořitelnou a.s. úvěrovou smlouvu a k zajištění svých závazků z ní vystavila na její řad spornou směnku, kterou žalovaný 2. avaloval. Při veškerých jednáních byl žalovaný 2. přítomen z titulu funkce jednatele [právnická osoba]., jejímž jménem podepisoval všechny dohody a listiny, a byl tak zcela seznámen s pozadím směnky. Je proto vyloučeno, aby žalovaný 2. vztahy, k nimž se směnka váže, neznal a aby neznal své postavení v nich. Z těchto důvodů ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. v platnosti v rozsahu směnečného peníze s úrokem a odměnou. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. v části týkající se náhrady nákladů řízení, když tyto byly určeny podle zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěch žalobkyně podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto jí přiznal jak za řízení do vydání směnečného platebního rozkazu, tak za řízení o námitkách žalovaného 2.

6. Žalovaný 2. napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude vůči žalovanému 2. zrušen. Při jednání konaném před odvolacím soudem dne 4. 2. 2025 upřesnil, že odvolání směřuje pouze do výroků I., III. a IV. rozsudku. Podle žalovaného 2. z rozsudku žádným způsobem nevyplývá, na základě jakých konkrétních důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný 2. směnku podepsal jako rukojmí za výstavce a rovněž jako osoba jeho jménem jednající. Důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu přitom nese žalobkyně, jak vyplývá například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že podpis na směnce je pravým podpisem žalovaného 2., nemohla být v daném řízení úspěšná. Úvahy soudu prvního stupně, jaké následky způsobuje vada spočívající nikoli v úplné absenci podpisu na směnce (neplatnost), ale v nepravosti podpisu (nevymahatelnost vůči tomu, kdo měl výstavcem být), jsou podle žalovaného 2. zcela akademické, jelikož podstatné je pouze to, že žalovaný 2. ve včasných námitkách namítl nepravost podpisu na směnce, přičemž není rozhodné, jak tuto námitku právně kvalifikoval. Žalovaný 2. namítl, že soud prvního stupně zcela ignoroval jeho důkazní návrhy, čímž nepochybně došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, ze kterého citoval podstatné závěry. Pokud jde o namítanou neplatnost právního úkonu a namítaný rozpor jednání žalobkyně se zákonem a dobrými mravy, poukázal žalovaný 2. na to, že nelze vycházet pouze z obsahu směnky samotné, neboť mezi žalobkyní (ani původním směnečným věřitelem) a žalovaným 2. nevznikl žádný právní vztah (ani směnečný). Pakliže žalobkyně nereagovala na dopis žalovaného 2. z 30. 10. 2012, jímž byla požádána o specifikaci právního vztahu a osoby, která by měla být zavázána, mělo by to mít nepochybně vliv na přiznání náhrady nákladů tohoto řízení, a to i v případě, že soud by měl za prokázané, že účastníkem právního vztahu je žalovaný 2. Žalovaný 2. dále zdůraznil, že za situace, kdy rozporuje pravost podpisu na směnce a současně uvádí, že mezi ním a žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nevznikl žádný právní vztah, který by s předmětnou směnkou jakkoli souvisel, je zcela absurdní, aby žalovaný 2. konkrétně specifikoval rozhodný skutek, když žádný rozhodný skutek se nestal.

7. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 10. 2024 vyjádřila nesouhlas s odvoláním žalovaného 2. a rovněž s jím podanými námitkami a tyto označila za účelové, obstrukční a tendenční. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani její zástupce se bez omluvy nedostavili k jednání nařízenému odvolacím soudem na den 4. 2. 2025, třebaže k němu byli řádně předvoláni, bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčených výrocích I., III. a IV. podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

9. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „ZSŠ“), může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ jsou všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se za ni zaručili, zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle čl. I. § 47 odst. 2 ZSŠ může majitel žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, ve kterém se zavázali. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Podle čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, a shodně s ním konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobkyní je platnou směnkou vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ, jejímž podpisem založil žalovaný 2. jako směnečný rukojmí za žalovanou 1. coby výstavce směnky svůj směnečný závazek vůči České spořitelně, a.s., IČO 45244782 coby jejímu remitentovi (čl. I. § 32 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 a čl. I. § 47 odst. 1 ZSŠ). Na základě indosace směnky se subjektem ze směnky oprávněným stala žalobkyně (čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ). O žalovaným 2. namítané neplatnosti směnky a rozporu jednání žalobkyně se zákonem a s dobrými mravy tak uvažovat nelze, neboť žalobkyně je subjektem ze směnky, kterou v jejím prvopise soudu prvního stupně předložila, aktivně legitimovaným.

12. Směnka byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněným údajem směnečné sumy, měny, místa placení a data splatnosti, přičemž důvodem jejího vystavení bylo zajištění závazků žalované 1. ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalovanou 1. a Českou spořitelnou, a.s. dne 10. 3. 2008 (dále jen „Smlouva o úvěru“). Prokazuje to smlouva o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva o vyplňovacím právu“), v jejímž čl. II. žalovaná 1. jednající žalovaným 2. potvrdila, že k zajištění svých závazků vůči České spořitelně, a.s. na základě Smlouvy o úvěru vystavila v její prospěch blankosměnku s avalem za žalovanou 1., který poskytl žalovaný 2. (čl. I. bod 1. Smlouvy o vyplňovacím právu). V čl. II. Smlouvy o vyplňovacím právu udělila žalovaná 1. České spořitelně, a.s. právo blankosměnku vyplnit způsobem zde konkretizovaným. Smlouva o vyplňovacím právu je podepsána Českou spořitelnou, a.s. a dále žalovanou 1., která je v ní označena jako výstavce blankosměnky, a žalovaným 2. v dohodě označeným jako avalista. Jak z údajů připojených v rubrice určené pro podpis žalované 1. vyplývá, při uzavření smlouvy za ni jednal žalovaný 2.

13. Za situace, kdy žalovaný 2. pravost svých podpisů na Smlouvě o vyplňovacím právu v průběhu řízení nijak nezpochybnil, přičemž jeho podpis byl připojen nejen k údaji žalované 1., ale též pod prohlášení, že „Avalista Blankosměnky tímto podpisem stvrzuje, že se s touto Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]-S seznámil a bez výhrad souhlasí s jejím obsahem“, nemůže obstát námitka žalovaného 2., že mezi ním a remitentem směnky nevznikl žádný vztah. Tímto prohlášením totiž žalovaný 2. stvrdil, že se zaručil za zaplacení sporné směnky za jejího výstavce, a zároveň akceptoval veškerá ujednání mezi Českou spořitelnou, a.s. a žalovanou 1., co se povahy směnky jako zajišťovacího instrumentu týče a rovněž co se týče podmínek jejího vyplnění, když směnka byla vystavena jako směnka neúplná (blankosměnka). Přílohou Smlouvy o vyplňovacím právu je kopie směnky opatřená zápisem „Smlouva o vyplňovacím právu směnečném č. [Anonymizováno]“, ve které oproti prvopisu směnky předloženému soudu prvního stupně žalobkyní není vyplněn údaj splatnosti, směnečného peníze, měny a místa placení. Vzhledem k tomu, že v ostatním je kopie směnky ve všech údajích a rovněž, co se jejího grafického uspořádání týče, zcela totožná s prvopisem směnky, ze které žalobkyně právo v soudním řízení uplatnila, nemůže být žádných pochyb o tom, že tato je směnkou, jejíž vystavení je ve Smlouvě o vyplňovacím právu oběma žalovanými stvrzeno. Pakliže žalovaný 2. v průběhu řízení pravost svých podpisů na Smlouvě o vyplňovacím právu nijak nezpochybnil, lze ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyně své důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu žalovaného 2. jako směnečného rukojmího na směnce unesla, neboť uvedená smlouva hodnocená ve vzájemných souvislostech se směnkou a rovněž se Smlouvou o úvěru (§ 132 o. s. ř.) zcela vyvrací námitku žalovaného 2., že jeho podpisy na směnce nejsou pravé a že z toho důvodu nemůže být k plnění ze směnky vůči žalobkyni zavázán. Nebylo tak žádného důvodu podrobovat podpisy žalovaného 2. na směnce znaleckému zkoumání, neboť takový postup by byl s ohledem na bezpečně zjištěný skutkový stav v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení.

14. Stran poukazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2009, v němž tento formuloval a odůvodnil závěr, že při uplatnění námitky nepravosti podpisu na směnce přechází důkazní břemeno na žalobce, odvolací soud uvádí, že postup soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu byl zcela v souladu s tímto rozhodnutím, neboť závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce coby směnečného rukojmího bylo možno v dané věci učinit z listin k důkazu předložených žalobkyní. Žalobkyně tak své důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu směnky unesla.

15. S ohledem na závěr o pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce jako rukojmího za závazek žalované 1. nemůže být důvodná námitka žalovaného 2., že mezi ním a žalobkyní neexistuje žádný vztah. Žalovaný 2. je totiž vůči žalobkyni jako řádné majitelce směnky (čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ) zavázán právě z titulu směnečného rukojemství (čl. I. § 30 odst. 1, § 32 odst. 1 ZSŠ). Z téhož důvodu nemůže být důvodná ani námitka žalovaného 2., resp. jeho konstrukce, že nelze vyloučit, že ze strany indosanta či žalobkyně byl použit jeho podpis nacházející se na jiné listině, přičemž tento podpis byl na směnku přenesen či naopak text směnky byl dotištěn na jinou listinu, na níž se nacházel podpis žalovaného 2.

16. Z pohledu věcné správnosti napadeného rozsudku shledává odvolací soud neopodstatněnou rovněž námitku, že směnka je neplatná z důvodu, že ji žalovaný 2. nikdy nevystavil. Výše již bylo uvedeno, že výstavcem směnky je žalovaná 1., v důsledku čehož je uvedená námitka žalovaného 2. irelevantní, když žalobkyní ani nebylo tvrzeno, že by snad směnka měla být vystavena žalovaným 2. Pokud žalovaný 2. touto námitkou hodlal zpochybnit pravost podpisu žalované 1. jako výstavce směnky, je třeba připomenout, že jednotlivé závazky na směnce jsou zásadně samostatné, jak vyplývá z čl. I. § 7 ZSŠ, v důsledku čehož se žádný ze směnečných dlužníků nemůže vyvázat ze své povinnosti směnku zaplatit odkazem na vadnost podpisu jiné osoby na směnce podepsané. Námitka případných materiálních vad podpisu výstavce směnky tak žalovanému 2. jako směnečnému rukojmímu nesvědčí. Vzhledem k tomu, že z hlediska formálního podpis výstavce na směnce připojen je, když u vytištěné firmy žalované 1. (původně pod firmou [právnická osoba]) je připojen vlastnoruční podpis osoby za ni jednající, nelze o neplatnosti směnky pro žalovaným 2. namítanou absenci podpisu jejího výstavce uvažovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5318/2008). Z téhož důvodu se nelze zabývat námitkou žalovaného 2. jako směnečného rukojmího, že podpis u jména výstavce směnky není jeho pravým podpisem.

17. K námitce žalovaného 2., že žalobkyně nijak nereagovala na dopis jeho zástupce ze dne 30. 10. 2022, jímž byla vyzvána ke specifikaci právního vztahu, o který se má jednat, a osoby, která by měla být zavázána, tedy, zda jde o [Jméno žalované B], [Anonymizováno], či o [Jméno žalované B], [Anonymizováno], odvolací soud uvádí, že tato okolnost sama o sobě nemůže nijak zvrátit právo žalobkyně jako řádné majitelky směnky plnění po žalovaném 2. jako směnečném rukojmím požadovat. O tom, že ze směnky je jako směnečný rukojmí zavázán žalovaný 2. a nikoli osoba shodného jména a příjmení, [Anonymizováno], je přitom nepochybné z důkazů v řízení provedených, konkrétně ze Smlouvy o vyplňovacím právu, ve které je v rubrice určené pro podpis rukojmího vypsáno u jména a příjmení „[Jméno žalované B]“ rodné číslo totožné s rodným číslem, které žalobkyně uvedla jako rodné číslo žalovaného 2. v žalobě. Jedná se přitom o rodné číslo shodné s tím, které je na směnce uvedeno u jména a příjmení „[Jméno žalované B]“ v rubrice určené pro podpis směnečného rukojmího. Záměna osoby žalovaného 2. s osobou jím v námitkách uvedenou ([Jméno žalované B], [Anonymizováno]) je proto vyloučena.

18. Vzhledem k tomu, že žádná z námitek žalovaného 2. ho nemohla z důvodů výše uvedených zprostit jeho povinnosti plnění ze směnky žalobkyni v plném rozsahu poskytnout, postupoval soud prvního stupně správně, pokud výrokem I. rozsudku ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovanému 2. v platnosti v rozsahu směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1 bod 1. ZSŠ), 6% úroku za dobu od splatnosti směnky do zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1 bod 2. ZSŠ) a směnečné odměny ve výši odpovídající 1/3 % směnečného peníze (čl. I. § 48 odst. 1 bod 4. ZSŠ) a pokud vůči němu nově rozhodl o nákladech řízení s ohledem na zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Co se týče výše nákladů řízení, k jejichž zaplacení byl žalovaný 2. zavázán výroky III. a IV. rozsudku, tato odpovídá výši nákladů, jak žalobkyní byly vynaloženy do vydání směnečného platebního rozkazu (36 278,80 Kč), a rovněž výši nákladů, které žalobkyně vynaložila v řízení o námitkách žalovaného 2. (23 328,80 Kč). Na výši nákladů řízení žalobkyni přiznaných nemůže mít přitom žádného vlivu to, že žalobkyně nereagovala na dopis žalovaného 2. z 30. 10. 2012, jímž byla požádána o specifikaci právního vztahu a osoby, která by měla být zavázána, neboť, jak výše již bylo konstatováno, toto nebylo povinností žalobkyně, a to ani pro účely přiznání práva na náhradu nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s uplatněním nároku ze směnky v soudním řízení.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I., III. a IV. potvrdil jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř.

20. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých bylo v tomto řízení úspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů ve výši 1 paušální náhrady po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za úkon vyjádření k odvolání žalovaného 2.