o zaplacení 1 310 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. října 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-285

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se zastavuje odvolací řízení (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-219, kterým byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz. O žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků bylo rozhodnuto usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-257, tak, že požadované osvobození nebylo žalovanému přiznáno. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 Cmo 80/2024-273. Žalovaný byl poté vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla doručena zástupci žalovaného dne 11. 9. 2024, na tuto výzvu však reagováno nebylo a soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen. Soud prvního stupně proto řízení o odvolání proti rozsudku shora uvedenému zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“). Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by byl žalovaný povinen s ohledem na zavinění na zastavení odvolacího řízení platit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobci. Tomu však žádné takové náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.

2. Žalovaný se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal. Soudu prvního stupně vytkl, že mu neumožnil uhradit soudní poplatek ve splátkách, případně až spolu s rozhodnutím, kterým se řízení končí. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. Konf 2/2014, ze kterého citoval podstatné závěry, co se placení soudního poplatku ve splátkách týče, resp. co se týče možnosti prodloužit lhůtu k zaplacení soudního poplatku či umožnit zaplacení poplatku až v souvislosti s rozhodnutím soudu, jímž se řízení končí. Podle žalovaného je zmiňované usnesení Nejvyššího soudu pro danou věc relevantní a je třeba k němu přihlédnout a aplikovat ho. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zrušení usnesení a pokračování v řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.

4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

5. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-219, jímž byl vůči němu ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 7. 3. 2022, č. j. 55 Cm 29/2022-23, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, č. j. 5 Cmo 113/2023-197, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 75 269 Kč a dále státu náhradu nákladů řízení ve výši 8 015 Kč. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný podáním ze dne 18. 4. 2024 o osvobození od jeho placení. Usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-257, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 Cmo 80/2024-273, bylo rozhodnuto, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté znovu vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 55 Cm 29/2022-263. Usnesení bylo doručeno zástupci žalovaného dne 26. 6. 2024. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaný v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, v důsledku čehož nelze v řízení o jím podaném odvolání proti rozsudku ve věci vydanému pokračovat.

6. Pokud žalovaný soudu prvního stupně vytýká, že mu neuložil uhradit soudní poplatek ve splátkách, případně až spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí, pak pomíjí, že odvolací soud v odůvodnění usnesení ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 Cmo 80/2024-273, kterým potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození žalovanému, uzavřel, že žádost o úhradu poplatku ve splátkách byla opožděná, v důsledku čehož k ní nebylo možno přihlížet. Co se ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP týče, bylo v témže usnesení odvolacím soudem konstatováno, že důvody pro postup dle tohoto ustanovení v dané věci nejsou splněny, přičemž odkázáno bylo na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015. Vzhledem k tomu, že žalovaný po doručení druhé výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání zůstal zcela nečinný a žádné nové skutečnosti, pro které by mu mělo být umožněno placení soudního poplatku ve splátkách či až v konečném rozhodnutí, neuvedl, je třeba vycházet ze závěrů, jak odvolacím soudem byly přijaty a odůvodněny v usnesení ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 Cmo 80/2024-273.

7. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné, a to ve znění, jak uvedeno ve výroku I. usnesení odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně rozhodl, že se zastavuje odvolací řízení, aniž by ve výroku usnesení vyjádřil, o které odvolací řízení se jedná. Z odůvodnění usnesení je přitom zřejmé, že rozhodováno bylo o zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému. Usnesení bylo potvrzeno též ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, neboť zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný a byl by tak povinen zaplatit žalobci náklady jím v tomto řízení účelně vynaložené. Podle obsahu spisu však žalobci žádné takové náklady nevznikly, v důsledku čehož soud prvního stupně správně rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.

8. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl v odvolacím řízení úspěšný žalobce. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobci žádné náklady nevznikly.