o určení vlastnického práva k akciím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. 73 Cm 72/2021-75

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 10.5.2021 se žalobce domáhal na žalovaných vydání rozsudku, kterým by soud určil, že vlastníkem 18 ks akcií obchodní korporace [právnická osoba]., IČ: [IČO] o nominální hodnotě každé akcie 115 000 Kč je žalobce.

2. Ve svém návrhu zejména uvedl, že dne 5.5.2009 formou notářského zápisu založil obchodní korporaci [Anonymizováno], IČO: [IČO] a upsal 18 ks listinných akcií na majitele o nominální hodnotě 115 000 Kč každé akcie s tím, že základní kapitál představoval částku 2 070 000 Kč. S odkazem na zápisy v obchodním rejstříku tyto akcie až do března 2020 nepřevedl na jinou osobu a stále byl jejich vlastníkem. Na počátku roku 2020 žalobce zjistil, že žalovaný 1. jako statutární ředitel [právnická osoba]. poškozuje zájmy společnosti, vyvádí z ní neoprávněně majetek, provádí protizákonnou činnost, a proto žalobce v postavení jediného akcionáře odvolal žalovaného 1. z funkce statutárního ředitele a do této funkce jmenoval svoji osobu. Žalobcem podaný návrh změn do obchodního rejstříku vzal však žalovaný 1. následně zpět a učinil několik návrhů, na jejichž základě jsou žalovaní akcionáři společnosti. Žalobce však své vlastnické právo k akciím nikdy nepozbyl ani ve prospěch jakékoli fyzické nebo právnické osoby. I když se žalovaní prezentují jako akcionáři této společnosti, nikdy se jimi nestali. Vzhledem k tomu, že z listin založených ve Sbírce listin plyne, že žalovaní jsou v současné době akcionáři společnosti [právnická osoba]., pak žalobce dovozuje naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem těchto akcií.

3. Žalovaní 1. a 2. ve svém vyjádření ze dne 1.9.2021 uvedli, že krátce po založení společnosti [právnická osoba]. žalobce jako jediný její akcionář převedl Smlouvou o úplatném převodu cenných papírů veškeré akcie na žalovaného 1., který část těchto akcií převedl notářským zápisem ze dne 6.5.2014, sp. zn. N 237/2014, NZ 235/2014 na [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež byli zastoupeni [Anonymizováno], obchodním ředitelem žalobce. Přílohou notářského zápisu byli poté osvědčeni akcionáři ve složení žalovaný 1., [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z výše uvedených důvodů nemůže být žalobce vlastníkem akcií společnosti [právnická osoba].

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl návrh na určení, že žalobce je vlastníkem 18 ks akcií obchodní korporace [právnická osoba]. Ve výroku II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. náhradu nákladů řízení ve výši 231 915,86 Kč. Z výsledků dokazování bylo zjištěno, že na základě Smlouvy o půjčce ze dne 28.4.2009 se žalovaný 1. zavázal poskytnout žalobci půjčku ve výši 2 070 000 Kč. Smlouvou o převodu cenných papírů ze dne 23.10.2009 se žalobce zavázal převést na žalovaného 1. 18 ks akcií společnosti [právnická osoba]. za kupní cenu 2 070 000 Kč s tím, že kupní cena bude uhrazena zápočtem pohledávky žalovaného 1. ze smlouvy o půjčce ze dne 28.4.2009. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že oba podpisy [Anonymizováno] (jednajícího za žalobce) na smlouvě o půjčce a na kupní smlouvě jsou jeho pravými podpisy. Soudem prvního stupně bylo dále zjištěno, že všichni tři akcionáři společnosti [právnická osoba]., tj. žalovaný 1., [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se dne 6.5.2014 účastnili jednání valné hromady společnosti [právnická osoba]. s tím, že dva posledně jmenovaní byli zastoupeni [Anonymizováno]. O průběhu jednání valné hromady byl pořízen notářský zápis vyhotovený notářem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Dne 3.8.2020 formou notářského zápisu byla uzavřena dohoda o změně stanov s tím, že notář [tituly před jménem] [Anonymizováno] osvědčil, že žalovaní 1. a 2. jsou akcionáři společnosti [právnická osoba]., neboť doložili seznam akcionářů a předložili všech 18 ks akcií s tím, že žalovaný 1. předložil 15 ks akcií a žalovaná 2. 3 ks akcií. Současně bylo zjištěno, že ještě do 8.7.2020 údaje v obchodním rejstříku nekorespondovaly se skutečným stavem věci, když jako jediný akcionář společnosti [právnická osoba]. byl stále zapsán žalobce. Na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci nesvědčí vlastnické právo k akciím společnosti [právnická osoba]., když k jejich převodu na žalovaného 1. došlo již dne 23.10.2009, přičemž soud dovodil v rámci tohoto řízení naléhavost právního zájmu na určovací žalobě dle § 80 o. s. ř., neboť touto žalobou z důvodu prevence se předejde dalším možným sporům mezi žalobcem a žalovanými. Ohledně převodu těchto akcií se soud prvního stupně ztotožnil se skutkovým tvrzením žalovaných a žalobu zamítl.

5. Žalobce napadl rozsudek včasným blanketním odvoláním, které doplnil písemným podáním ze dne 28.8.2023, ve kterém navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, neboť soud při svém hodnocení důkazů vycházel pouze ze tří listin, a to ze smlouvy o půjčce ze dne 28.4.2009, ze smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 23.10.2009 a z notářského zápisu ze dne 6.5.2014. Soud prvního stupně nevzal v úvahu listinné důkazy zpochybňující závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], který se vyjádřil k pravosti podpisů [Anonymizováno] na výše uvedených dokumentech. Dále odkázal na zápisy v obchodním rejstříku týkající se společnosti [právnická osoba]., ze kterých plyne, že jediným akcionářem v období od roku 2010 do roku 2020 byl žalobce.

6. Žalovaní ve svém vyjádření ze dne 4.1.2024 k odvolání žalobce uvedli, že jednáním osoby [Anonymizováno] se dlouhodobě zabývají orgány činné v trestním řízení a proti této osobě bylo zahájeno trestní stíhání s tím, že žaloba pod sp. zn. 2 T 22/2023 je projednávána před Obvodním soudem pro Prahu 8. Zejména odkázali na obsah notářského zápisu ze dne 6.5.2014 N 237/2014, NZ 235/2014 jako veřejné listiny, ve kterém [právnická osoba] zastupoval dva akcionáře, a to [Anonymizováno] a [Anonymizováno], přičemž bylo výslovně konstatováno, které osoby jsou akcionáři společnosti [právnická osoba]. Seznam akcionářů pak tvoří přílohu notářského zápisu. Pokud v obchodním rejstříku společnosti [právnická osoba]. zůstal údaj, že žalobce je jediným akcionářem, pak má tento zápis pouze deklaratorní charakter. Tvrzení žalobce jsou v rozporu s notářským zápisem, aniž by žalobce jakýmkoli způsobem tento rozpor vysvětlil s tím, že v civilním řízení je žalobce povinen svá tvrzení jednoznačně prokázat.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné s tím, že doplnil dokazování listinou předloženou žalobcem a to e-mailovou zprávou ze dne 19.3.2024 od [tituly před jménem] [Anonymizováno] (znalce z oboru a odvětví kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů, dokumentů, cenných produktů) a adresovanou zástupci žalobce a zřejmě [Anonymizováno] ohledně prvotního zkoumání listin z obchodního rejstříku soudu prvního stupně. Zjištění znalce uvedená v e-mailové zprávě však nemohou mít žádný vliv na níže uvedené právní závěry odvolacího soudu, navíc po obsahové stránce se jedná o dopis obsahující předběžné názory znalce a nikoliv o znalecký posudek.

8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

9. Žalobce se proti žalovaným domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je výlučným vlastníkem 18 ks akcií společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO].

10. V souladu s § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Předpokladem úspěšného podání žaloby na určení je splnění jejího preventivního charakteru z důvodu ochrany právního postavení účastníka sporu. Zpravidla pokud již došlo k porušení určité právní povinnosti, nemá již preventivní povaha určovací žaloby své opodstatnění. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Žalobci v takovém případě musí hrozit újma na jeho právech, bez tohoto určení by bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohrožen, případně by bez tohoto určení jeho právní postavení se stalo nejistým. Zejména pak tento stav nelze jiným právním prostředkem odstranit, což znamená, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení nebude zpravidla tam, kde lze žalovat na plnění. Není přitom pochyb o tom, že naléhavost právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti.

11. Odvolací soud nesdílí v předmětné věci právní závěr učiněný soudem prvního stupně (čl.35), že v posuzovaném případě je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, který soud prvního stupně dovodil ze skutečnosti, že mezi „žalobcem a žalovanou“ je spor, je-li žalobce jediným akcionářem ve společnosti [právnická osoba]. nebo těmito akcionáři jsou žalovaní, a dále tím, že právě touto žalobou se z preventivních důvodů předejde dalším možným sporům mezi účastníky sporu. Předně odvolací soud nepovažuje odůvodnění ze strany soudu prvního stupně k otázce naléhavosti právního zájmu za zcela přesvědčivé a vyčerpávající. Vycházeje z výsledků dokazování, že od 23.10.2009 byl jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. žalovaný 1. a od 6.5.2014 vlastnil třetinu akcií (6 ks), pak v žalobním návrhu absentují skutková tvrzení, na základě jaké právní skutečnosti a v jakém období se stali žalovaní držiteli těchto akcií a v jakém poměru. K tvrzenému porušení právních povinností ze strany žalovaných nepochybně již došlo, a proto preventivní ochrana právního postavení žalobce zde již není na místě. Pokud má žalobce za to, že mu svědčí vlastnické právo k akciím společnosti [právnická osoba]. a žalovaní je (v žalobě neurčeném poměru) zadržují, je namístě uplatnění žaloby na vydání věci (akcií) a v rámci jejího projednání by soud jako svou předběžnou otázku řešil, komu náleží vlastnické právo. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nedovodil na straně žalobce naléhavost právního zájmu na žalobě na určení, pak z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodná.

12. Nad rámec lze uvést, že i v případě, že by v řízení byla dovozena naléhavost právního zájmu na straně žalobce, pak z výsledků doposud provedených důkazů nebylo žalobcem prokázáno, že od založení společnosti [právnická osoba]. je nepřetržitým vlastníkem akcií, a to bez ohledu na zápisy v obchodním rejstříku, které mají deklaratorní povahu a ne vždy musí odrážet právní stav věci. Žalobce k jeho skutkovým tvrzením tíží důkazní břemeno, přičemž tato tvrzení byla předloženými důkazy žalovaných výrazným způsobem zpochybněna.

13. Odvolací soud proto postupoval podle § 212 a § 212a o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrdil, byť z jiných výše uvedených důvodů.

14. Vzhledem k tomu, že každý z žalovaných je vlastníkem určitého počtu akcií a mají zcela samostatné postavení ve sporu, pak nemají povahu nerozlučného společenství a není namístě, aby povinnost uložená žalobci k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jim byla přiznána jako nerozlučným společníkům. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil výrok II. rozsudku tak, že ve výroku II. odvolacího rozsudku rozhodl o náhradě nákladů řízení, jež vznikly u soudu prvního stupně žalovanému 1. vycházeje z uplatněné nominální hodnoty 18 ks akcií (2 070 000 Kč), jež se stala základem pro stanovení tarifní hodnoty (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Obdobně odvolací soud postupoval ve svém výroku III., ve kterém změnil výrok II. rozsudku ve vztahu k nákladům řízení u soudu prvního stupně, jež vznikly na straně žalované 2. vycházeje z uplatněné nominální hodnoty 18 ks akcií (2 070 000 Kč).

15. Odvolací soud ve výroku II. přiznal žalovanému 1. k rukám jeho zástupce náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 5 úkonů právní služby po 16 580 Kč za převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 1.9.2021, účast na ústním jednání dne 22.2.2022, písemné vyjádření ze dne 23.5.2023 a účast na ústním jednání dne 25.5.2023, to vše snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastoupení více osob s tím, že další porady s klientem nebyly žalovaným 1. žádným způsobem osvědčeny. Odvolací soud přiznal žalovanému 1. dále 5 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. snížené na jednu polovinu, tj. ve výši 750 Kč, dále polovinu vzniklých nákladů na cestovném ve výši 535 Kč, polovinu náhrady ztráty času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 82 286,05 Kč

16. Odvolací soud ve výroku III. přiznal žalované 2. k rukám jejího zástupce náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu 5 úkonů právní služby po 16 580 Kč za převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 1.9.2021, účast na ústním jednání dne 22.2.2022, písemné vyjádření ze dne 23.5.2023 a účast na ústním jednání dne 25.5.2023, to vše snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastoupení více osob s tím, že další porady s klientem nebyly žalovanou 2. žádným způsobem osvědčeny. Odvolací soud přiznal žalované 2. dále 5 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. snížené na jednu polovinu, tj. ve výši 750 Kč, dále polovinu vzniklých nákladů ne cestovém ve výši 535 Kč, polovinu náhrady ztráty času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč, to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 82 286,05 Kč.

17. Výrok IV. o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalovanému 1. je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za použití § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 16 580 Kč za písemné vyjádření ze dne 4.1.2024 k odvolání žalobce a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 4.4.2024, to snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastoupení více osob, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb. snížené na jednu polovinu, tj. ve výši 300 Kč, v rozsahu poloviny náhrady ztráty času ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a v rozsahu poloviny náhrady cestovného ve výši 303 Kč za použití osobního vozidla zn. ŠKODA Kodiak na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 74 km, při průměrné spotřebě 6,7 l nafty/ 100 km v ceně 38,70 Kč/1 litr včetně přiznané základní náhrady ve výši 5,60 Kč/ 1 km, to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 33 070,51 Kč.

18. Výrok V. o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu k žalované 2. je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci za použití § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 16 580 Kč za písemné vyjádření ze dne 4.1.2024 k odvolání žalobce a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 4.4.2024, to snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. při zastoupení více osob, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb. snížené na jednu polovinu, tj. ve výši 300 Kč, v rozsahu poloviny náhrady ztráty času ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. a v rozsahu poloviny náhrady cestovného ve výši 303 Kč za použití osobního vozidla zn. ŠKODA Kodiak na trase [adresa] a zpět při vzdálenosti 74 km, při průměrné spotřebě 6,7 l nafty/100 km v ceně 38,70 Kč/1 litr včetně přiznané základní náhrady ve výši 5,60 Kč/ 1 km, to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 33 070,51 Kč.