o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-111

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému 2. se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný 2. požádal v odvolání, které podal proti rozsudku ve věci vydanému, o osvobození od soudních poplatků. Soudem prvního stupně byl proto vyzván, aby ve stanovené lhůtě uvedl potřebné skutečnosti a předložil listiny potvrzující jeho aktuální majetkové poměry. V reakci na tuto výzvu doložil žalovaný 2. vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Uvedl, že vlastní ½ jím konkretizované nemovitosti a že zhoršená finanční situace jeho zaměstnavatele společnosti [právnická osoba] byla způsobena jednáním žalobkyně jako věřitelky, a to předčasným zesplatněním úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. Soud prvního stupně zdůraznil, že jedním ze základních předpokladů pro osvobození účastníka soudního řízení od placení soudních poplatků je úplné a pravdivé vylíčení jeho majetkových poměrů. Tento předpoklad žalovaný 2. nesplnil, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, zejména nedoložil výpisy z veškerých bankovních účtů, výpis z katastru nemovitostí a výpis z registru vozidel. O majetkové situaci žalovaného 2. si tak nelze udělat ucelenou představu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že z výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že žalovaný 2. je jednatelem a společníkem ve společnosti [právnická osoba] Toto angažmá však zamlčel, přestože se může jednat o důležitý zdroj jeho příjmů. Žádosti žalovaného 2. o osvobození od soudních poplatků nebylo proto vyhověno.

2. Žalovaný 2. se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal. Uvedl, že soudu doložil vyplněné prohlášení o svých majetkových poměrech a že v souvislosti s funkcí jednatele neměl a ani doposud nemá spojen žádný příjem, když u žalované 1. je v pracovním poměru, avšak s ohledem na její stávající majetkovou situaci od ní nepobírá mzdu, neboť na základě návrhu žalobkyně je na její majetek vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 14729/2024. Žalovaný 2. odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 444/18, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a z těchto citoval podstatné závěry. Namítl, že jeho nepříznivou situaci zapříčinila sama žalobkyně předčasnou splatností dlouhodobého úvěru. Tento argument žalovaný 2. hodlal prokázat v nalézacím řízení, což mu nebylo soudem prvního stupně umožněno. Neúplně provedené dokazování k návrhu žalovaných 1. a 2. je i jedním z odvolacích argumentů, přičemž nepřiznáním osvobození od soudních poplatků a z toho důvodu i neprojednáním odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému by mu nalézací soud odňal jemu zaručené právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně by to bylo v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 věta první Listiny základních práv a svobod.

3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž k projednání odvolání žalovaného 2. nařídil jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.

4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

5. Smyslem výše citovaného ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2024, č. j. 53 Cm 15/2023-75, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 12. 6. 2023, č. j. 53 Cm 15/2023-15, a jímž byla žalovaným 1. a 2. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 2. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

7. Co se týká poměrů žalovaného 2., je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Právem tak soud prvního stupně žalovanému 2. vytkl, že k výzvě jemu dané usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 53Cm 15/2023-87, mu nebyly předloženy všechny požadované listiny, a to zejména výpisy z veškerých bankovních účtů, výpis z katastru nemovitostí a výpis z registru vozidel. Ve vztahu ke zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný 2. je jednatelem žalované 1., odvolací soud uvádí, že výkon této odpovědné a nepochybně časově náročné činnosti bez jakékoli protihodnoty by jistě postrádal smyslu, a to zejména za stavu, kdy majetková situace žalovaného 2. je podle jeho vlastních tvrzení nepříznivá. Značně pochybným se proto odvolacímu soudu jeví tvrzení žalovaného 2. o tom, že z této činnosti nemá (či v minulosti neměl) žádný příjem.

8. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaný 2. ponechal zcela nevyplněnou rubriku pod bodem X. 35. prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech jím sepsaného dne 13. 9. 2024, tedy že neuvedl výši svých výdajů na bydlení, na místní poplatky a na sociální a zdravotní pojištění. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014). Žalovaný 2. nadto žádným způsobem nevysvětlil, z čeho (z jakého zdroje) získává prostředky na uspokojování svých základních životních potřeb, když podle prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 13. 9. 2024 nemá žádný příjem.

9. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného 2. podmínky pro jeho osvobození od soudních poplatků splněny.

10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

11. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému.