o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 540 812 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny 1 802,40 Kč, o odvoláních žalovaného a žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2023, č. j. 49 Cm 69/2022-147

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 19. 5. 2022 domáhal proti žalovanému vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 540 812 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 5. 5. 2022 do zaplacení a směnečné odměny 1 802,40 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil v Praze dne 14. 3. 2022 směnku vlastní na směnečnou sumu 540 812 Kč na řad žalobce, bez protestu, splatnou dne 4. 5. 2022 na adrese [adresa]. Jedná se o zajišťovací směnku. Žalovaný ničeho nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy doručené žalovanému dne 25. 4. 2022.

2. Dne 24. 6. 2022 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 69/2022-14, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci 540 812 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 5. 5. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu 1 802,40 Kč a náhradu nákladů řízení 59 982,50 Kč. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu (dále též „SPR“) včas tyto námitky:

1) Podpis blankosměnky byl na žalovaném vylákán podvodným způsobem.

2) Žalobce směnku vyplnil, aniž by byla podložena reálným nárokem. Žalovaný uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu dne 14. 3. 2022, na základě které si žalovaný najal vozidlo Mercedes Benz V. exklusive na cestu do [Anonymizováno]. Žalovaný vedle standardní ceny zaplatil i připojištění na svou osobu a umytí vozidla po vrácení. Celkem i s kaucí zaplatil fakturu ve výši přes 105 000 Kč vč. DPH. Při převzetí vozidla dostal žalovaný k podpisu smlouvu a ke smlouvě nevyplněnou směnku se zdůvodněním, že ji pronajímatel může použít, pokud by pojišťovna nehradila škodu zaviněnou žalovaným. Po návratu přivezl žalovaný špinavé vozidlo do myčky a po umytí mu bylo sděleno, že bylo nalezeno mnoho závad (tři větší závady - promáčknutá střecha, drobně promáčklá přední kapota a povolený zadní držák zpětného brzdového světla na okně). Tyto závady nebyly viditelné před umytím vozu. Zadní světlo ani střecha se nekontrolovaly při předání vozidla pronajímatelem nájemci, proto žalovaný není schopen říci, jestli vozidlo nebylo poškozeno již před převzetím vozidla žalovaným.

3) Žalovaný sdělil žalobci údaje k platební kartě a po vrácení vozidla strhl žalobce žalovanému z platební karty 80 000 Kč, aniž by o tom byl žalovaný informován.

4) Žalobce odmítl věc řešit s pojišťovnou a chtěl po žalovaném uhradit celou škodu, kterou odhadl na 750 000 Kč a současně naléhal na žalovaného, aby si automobil odkoupil. To žalovaný odmítl a škodní událost oznámil na Policii. Bylo zjištěno, že žalobce není majitelem (tím je společnost [Anonymizováno]) ani provozovatelem vozidla. Provozovatel se Policii vyhýbal a nedoložil škodu na vozidle. Přitom podle pracovníka pojišťovny se jednalo o obyčejnou škodní událost a nebyl důvod nenahlásit škodu a uplatnit ji prostřednictvím havarijního pojištění.

5) Z důvodu nestandardního chování žalobce a podvodně vyplněné blankosměnky podal žalovaný trestní oznámení na podezření ze spáchání podvodu.

6) Žalovaný citoval ustanovení nájemní smlouvy (čl. V. odst. 3 a 7, čl. VII. odst. 1, 2 a 6); žalobci nevznikl nárok v požadované výši – podle předběžného sdělení autoservisu může výše škody dosahovat přibližně výše 150 000 Kč. Podle smlouvy má být vozidlo havarijně pojištěno, žalovaný se proto může podílet jen do výše spoluúčasti.

3. Žalobce ve vyjádřeních k námitkám proti SPR uvedl, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o nájmu motorového vozidla ze dne 14. 3. 2022, výše směnečného peníze byla vyplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Jedná se o nájemné za užívání vozu 48 996 Kč, mytí a čištění vozu 1 500 Kč vč. DPH, poplatek za nadlimitní nájezd kilometrů 46 950 Kč, smluvní pokutu za opakované překračování rychlostních limitů ve výši 50 000 Kč, náhradu škody za poškození vozu 341 702 Kč, náhradu nájemného za dobu odstavení vozu v servisu po 20 dnů 108 880 Kč, smluvní pokutu dvakrát po 5 000 Kč dle čl. VII. odst. 9 písm. b) smlouvy, paušální náhradu nákladů za řešení škodní události 7 500 Kč a náhradu škody 110 000 Kč za znehodnocení vozu způsobenou výměnou střechy v rozsahu 5 % z pořizovací ceny vozu. Žalovaný byl dle smlouvy povinen neprodleně oznámit žalobci a policii každou škodu, která na vozidle vznikla jinak, než dopravní nehodou a tuto škodu zdokumentovat. Žalovaný tuto povinnost porušil, proto se neuplatní ujednání o spoluúčasti sjednané v čl. VII. odst. 2 smlouvy a žalovaný odpovídá za celou škodu určenou dle smlouvy. Aktivní legitimace žalobce ve sporu je dána tím, že žalobce je provozovatelem vozu. Žalobce provedl zápočet pohledávek žalovaného vůči žalobci, a to žalovaným uhrazené částky celkem 184 716 Kč (částek 104 716 Kč a 80 000 Kč) proti nároku na zaplacení nájemného ve výši 108 880 Kč a nároku na náhradu škody za znehodnocení vozu 110 000 Kč v rozsahu 75 836 Kč.

4. Žalovaný ve svém účastnickém výslechu uvedl, že směnku podepsal, vozidlo potřeboval na cestu do [Anonymizováno]. Nájemní smlouvu a směnku k podpisu dostal v myčce s tím, že směnka zajišťuje škodu, kterou by neuhradila pojišťovna. Měl za to, že celá případná škoda by byla hrazena pojišťovnou, z časových důvodů si nepřečetl smlouvu. Vozidlo zběžně prohlédl se dvěma muži z autopůjčovny, zjištěné závady na kolech byly zakresleny do dokumentace, na střechu se nedíval. Po vrácení a umytí vozu žalovaný podepsal protokol se závadami, které se na voze nacházely, avšak tyto se mu nestaly za jízdy, jednalo se o vandalismus, který následně nahlásil Policii ČR. Neví, kde ke škodě došlo (zda v [Anonymizováno] nebo v [Anonymizováno]). Žalovaný odmítl škodu zaplatit, protože si zaplatil nulovou spoluúčast na škodě. Nedal souhlas s výpočtem škody podle systému [Anonymizováno] a se stržením částky 80 000 Kč z platební karty.

5. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 19. 7. 2023, že se směnečný platební rozkaz ze dne 24. 6. 2022 č. j. 49 Cm 69/2022-14, ponechává v platnosti. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 117 975 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

6. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dne 14. 3. 2022 žalobce jako pronajímatel a provozovatel vozidla uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu na pronájem vozidla na dobu určitou 14. 3. – 21. 3. 2022 s tím, že pronajímatel je povinen dle čl. V.1 smlouvy předat vozidlo nájemci v řádném technickém stavu, kdy veškeré zjevné vady, poškození a stížnosti musí být nájemcem uplatněny nejpozději při převzetí vozidla a zaznamenány v předávacím protokolu. Dle bodu V.7. smlouvy pronajímatel je povinen zajistit administrativní provedení likvidace nájemcem řádně nahlášených pojistných událostí. Dle čl. VI.7. písm. g) smlouvy je nájemce povinen neprodleně oznámit pronajímateli a Policii ČR, že se stal účastníkem dopravní nehody, oznámit každou škodu, která na vozidle vznikla jinak než dopravní nehodou a škodu zdokumentovat. Dle bodu VI.8 je nájemce povinen uhradit pronajímateli nájemné po celou dobu trvání opravy vzniklého poškození vč. technologických prodlev v základní sazbě. Dle čl. VII.1. smlouvy bere nájemce na vědomí, že pronajímatel je povinen oznámit pojišťovně škodnou událost bez zbytečného odkladu. Dle bodu VII.2. pokud škoda přesáhne částku odpovídající spoluúčasti, nájemce se podílí na škodě pouze ve výši této spoluúčasti, to neplatí v případech, kdy škoda není kryta pojištěním, nájemce poruší své povinnosti dle čl. VI/7 g) této smlouvy nebo pojišťovna v důsledku porušení nevyplatí pojistné plnění v plné výši. V takových případech nájemce bez ohledu na sjednanou výši spoluúčasti hradí škodu v plné výši. Dle bodu 9 písm. b) až j) smlouvy je nájemce povinen za každé jednotlivé porušení povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, v případě porušení oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli potřebu oprav vozidla a vzniklou škodu. Paušální náhrada nákladů je stanovena v bodu 12 bod d) smlouvy pro případ, kdy pronajímatel řeší škodnou událost, ve výši 2 500 Kč za každou započatou hodinu řešení. Nájemné a poplatky jsou stanoveny v čl. VIII smlouvy tak, že sazba základního nájemného za pronájem vozidla činí denně 5 444 Kč a zvýhodněná sazba při splnění smluvních povinností částku 3 629 Kč.

7. Je nesporným, že žalovaný jako nájemce podepsal dva protokoly o předání vozidla, a to ze dne 14 3. 2022 s potvrzením, že předmět nájmu je bez zjevných vad, a protokol ze dne 22. 3. 2022 s vyznačeným poškozením vozidla popisem a znázorněním na obrázku v protokolu. Dne 14. 3. 2022 podepsal žalovaný souhlas s provedením platby [Anonymizováno], kdy potvrdil, že žalobce je oprávněn provést tuto transakci z jeho platební karty pro úhradu pokut a poplatků z nájemní smlouvy do výše 100 000 Kč. V e-mailu ze dne 22. 3. 2022 byl žalovaný informován o stržení částky 80 000 Kč z důvodu zajištění škod na vozidle. Dne 8. 3. 2022 vyúčtoval žalobce společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], [adresa], zálohovou fakturou č. [Anonymizováno] částku za pronájem a kauci ve výši 104 716 Kč. Tabulkou za období od 14. 3. 2022 do 22. 3. 2022, týkající se předmětného vozu, prokazoval žalobce překročení maximálně povolené rychlosti v rozsahu 150-170km/h s tím, že jde o výstup z aplikace [Anonymizováno]. Přehled administrativních činností byl uveden v tabulce týkající se žalovaného za období od 19. 4. 2022 do 23. 9. 2022 v rozsahu 3:30 hod.

8. Soud dále uvedl, že náklady na opravu byly vypočteny dle systému [Anonymizováno] ze dne 17. 6. 2021, kde je popsáno vybavení vozu, náhradní díly, mzda za práci, lakování s tím, že celková částka bez DPH činí 341 702,75 Kč. Dle zakázkového listu č. [Anonymizováno] provedl opravce [Anonymizováno]. pro zákazníka [právnická osoba], opravu kapoty motoru, střechy a LP dveře a LZ dveře v období od 2. 9. do 23. 9. 2022. Zda byla oprava provedena v autorizovaném servisu či nikoliv nemá význam pro posouzení směnečné věci.

9. Podáním z 20. 9. 2022 zástupce žalobce sděluje Policii ČR na její žádost informace ve věci sp. zn. KRPA-241556/TČ-2022-001417, ke smluvnímu vztahu se žalovaným a k vlastnictví a provozu vozu. Usnesením ve věci č. j. KRPA-103979-14/TČ-2022-001417 ze dne 23. 5. 2022 Policie ČR odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od 14. 3. do 22. 3. 2022 na nezjištěném místě na cestě z České republiky do Francie a zpět poškodil osobní vozidlo Mercedes Benz V tím, že nezjištěným způsobem promáčkl střechu motorového vozidla, čímž způsobil společnosti [právnická osoba]. škodu ve výši přibližně 150 000 Kč, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Dále Policie usnesením ve věci č. j. KRPA-241556-15TČ-2022-001417 ze dne 27. 10. 2022 odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, a to úmyslného zneužití směnky, kterou [Jméno žalovaného] podepsal nevyplněnou, protože podle Policie nejde o podezření z trestného činu.

10. V e-mailové komunikaci ze dne 1. 3. 2022 žalobce zasílá žalovanému přehled jeho předběžné rezervace [IBAN] k zapůjčení vozidla Mercedes Benz V-Class na 9 dnů s příplatky za neomezené kilometry, s cenou za pronájem vozu, expresní umytí vozu, za nulovou spoluúčast, za vyzvednutí a vrácení vozu mimo pracovní dobu a uvedenou celkovou cenou při splnění či porušení podmínek.

11. V řízení bylo nesporné, že si žalovaný vozidlo bez bližší prohlídky zapůjčil na dohodnutou dobu, po návratu, umytí vozu a důkladné prohlídce byla zjištěna řada závad, které žalovaný potvrdil podpisem předávacího protokolu. Nebylo zjištěno, kdy a kde došlo k poškození vozu. Na základě oznámení žalovaného bylo úmyslné zneužití směnky a podvod a poškození cizí věci/škoda na vozidle šetřeno Policií ČR a obě věci byly odloženy.

12. Soud dovodil, že žalovaný jako výstavce směnky má povinnost prokázat své námitky, o čemž byl soudem poučen, avšak tuto svou povinnost nesplnil. Žalobce vychází ze znění nájemní smlouvy, a v souvislosti s jejím porušením žalovaným uplatňuje a dokládá jednotlivé nároky. Obrana žalovaného zůstává pouze v rovině tvrzení, kdy své námitky nijak neprokazuje ani hodnověrně nevyvrací nároky protistrany. Žalobce požaduje nájemné dle smlouvy, za mytí a čištění vozu byla účtována výhodnější cena dle smlouvy, nebyla prokázána neoprávněnost smluvní pokuty za opakované překračování rychlostních limitů ani nesprávná výše náhrady za poškození vozu. Pokud žalovaný zpochybňoval výpočet žalobce podle systému Audatex a tvrdil rozsah škody ve výši 150 000 Kč, pak k tomu nenavrhl žádné důkazy. Žalobce dále prokazoval, že vozidlo bylo v servisu opravováno 20 dnů, za něž mu náleží nájemné, že žalovaný nesplnil své oznamovací povinnosti, za něž mu vyúčtoval smluvní pokuty, že za řešení škodní události má nárok na dohodnutou paušální náhradu a také za škodu za znehodnocení vozu po opravě. Ze smlouvy vyplývá, že nájemce je povinen oznámit pronajímateli a Policii ČR každou škodu na vozidle, jinak bez ohledu na sjednanou výši spoluúčasti hradí škodu v plné výši. Je nesporné, že žalovaný tuto povinnost, ať už z jakéhokoliv důvodu, nesplnil, proto je nepřípadná námitka, že žalobce neřešil věc přes pojišťovnu.

13. Škodu žalovaný nenahlásil, a protokol o převzetí vozu s uvedenými závadami podepsal, čímž potvrdil jejich existenci. Je třeba mít na paměti, že žalobce je majitelem směnky, která má zákonné náležitosti, a která zajišťovala nároky z nájemní smlouvy, jejíž ujednání žalovaný porušil.

14. Soud dospěl k závěru, že námitky žalovaného byly nedůvodné a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalobce.

15. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a SPR zrušit. V odůvodnění odvolání uvedl, že z provedených důkazů plyne, že žalobci nevznikl nárok na vyplnění blankosměnky. Základní sazbu nájemného žalovaný zaplatil v zálohové faktuře, proto je neoprávněně zahrnuto nájemné do směnečného peníze. Žalovaný již předem zaplatil za expresní umytí 2 420 Kč, proto je neoprávněně požadována částka 1 500 Kč za umytí a čištění vozu. Poplatek 46 950 Kč za nadlimitní kilometry je požadován neoprávněně, protože žalovaný zaplatil 9 000 Kč za neomezené kilometry. Excelová tabulka (lehce upravitelná) neprokazuje, že by žalovaný opakovaně porušoval rychlostní limity, proto je neoprávněná smluvní pokuta 50 000 Kč. Nebyla prokázána náhrada škody v rozsahu 341 702 Kč spočítaná dle systému [Anonymizováno]. Dále žalovaný nemůže prokazovat negativní skutečnost, tedy okolnost, že vozidlo nebylo v servisu po dobu 20 dnů. Smluvní pokuty dvakrát po 5 000 Kč (za neoznámení škod bez zbytečného odkladu) jsou neoprávněné, protože žalovaný se o existenci závad dozvěděl až po umytí vozu. Žalobce neřešil škodu, proto je neoprávněná paušální náhrada nákladů 7 500 Kč za řešení škodné události. Je neoprávněná náhrada škody za znehodnocení vozu v rozsahu 110 000 Kč, protože při opravě technologií [Anonymizováno] vozidlo neztrácí hodnotu. Dále z lustrace v systému [Anonymizováno] bylo zjištěno, že nebyly nalezeny záznamy o poškození vozidla, tj. vozidlo je vykazováno jako nepoškozené a bez opravy.

16. Žalovaný dále uvedl, že ve smyslu čl. VII. odst. 1 nájemní smlouvy byl žalobce povinen oznámit pojišťovně vznik škody a dále dle čl. V. odst. 7 smlouvy byl žalobce povinen zajistit administrativní provedení likvidace – ani jednu z těchto povinností žalobce nesplnil. Dále žalobce není vlastníkem ani provozovatelem vozidla.

17. Žalobce podal včas odvolání proti bodu II. výroku a navrhl jej změnit tak, že mu bude přiznána náhrada nákladů 156 816 Kč. Odvolání odůvodnil tím, že jeho náklady byly vyšší – zástupce žalobce učinil v námitkovém řízení 12 úkonů právní služby, dále jednání u soudu dne 14. 12. 2022 trvalo 2 hodiny, proto měly být žalobci přiznány 2 úkony právní služby. Žalobce podrobně vyčíslil své jednotlivé náklady dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

18. Dále se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného ve věci samé a uvedl, že důkazní břemeno tížilo žalovaného. Kvůli porušení smlouvy žalovaným (poškození vozu, překračování rychlostního limitu, nedodržení povinnosti nahlásit škodu) se dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy uplatnila základní sazba nájemného, nikoliv zvýhodněná sazba. Dle čl. VII. odst. 12 písm. g) smlouvy bylo mytí a čištění vozu zpoplatněno částkou 1 500 Kč. Sám žalovaný uvedl, že si objednal expresní umytí vozu za 2 420 Kč, ale byla mu účtována zvýhodněná sazba 1 500 Kč. Byl dohodnut nájezd 200 km denně, za každý km navíc byla sjednána sazba 50 Kč. Žalovaný měl sice původně zájem o službu neomezených kilometrů, ale pak patrně z důvodu úspory uzavřel smlouvu v uvedeném znění. Na smluvní pokutu při překračování rychlostního limitu byl žalovaný upozorněn navíc i v předávacím protokolu vozidla. Opakované překračování rychlostního limitu bylo doloženo reportem ze sběrnice GPS získaného z webové aplikace [Anonymizováno] ze systému [právnická osoba], používaného žalobcem pro svůj vozový park. Vzniklá škoda 341 702 Kč byla v souladu s čl. VII odst. 6 smlouvy vypočítána v systému [Anonymizováno], s čímž žalovaný souhlasil při vrácení vozu. Dobu opravy 20 dní žalobce nad rámec svých povinností doložil zejm. zakázkovým listem ze servisu [právnická osoba]. Smluvní pokuty dvakrát 5 000 Kč jsou za porušení povinnosti oznámit bez zbytečného odkladu potřebu oprav vozu [čl. VII. odst. 9 písm. b) ve spojení s čl. VI. odst. 7 písm. b) smlouvy] a za porušení povinnosti oznámit neprodleně škodu vzniklou na voze jinak než dopravní nehodou. Paušální náhrada nákladů 7 500 Kč za 3 hodiny řešení škodné události byla zjištěna z přehledu činností předloženého žalobcem, přičemž žalovaný neprokázal nižší dobu. K částce 110 000 Kč za znehodnocení vozu opravou určil žalobce na základě obdobných znaleckých posudků. Výstup ze systému [Anonymizováno] není průkazný společnost [právnická osoba]. získává informace o škodách, pokud jsou škody vozidel řešeny pojišťovnou jako pojistné události, k tomuto ale v tomto případě nedošlo. Na základě smlouvy zaplatil žalovaný žalobci 184 716 Kč, o což byla snížená částka zahrnutá do směnečného peníze. Žalobce byl legitimován k podání žaloby již vzhledem k vlastnictví předmětné směnky. Nad rámec žalobce dodává, že [právnická osoba], sesterská společnost žalobce, uzavřela smlouvu o úvěru týkající se financování koupě vozu se společností [právnická osoba]., přičemž [právnická osoba]. má vůz nyní ve vlastnictví na základě zajišťovacího převodu práva, kterým je zajištěno splácení úvěru společností [právnická osoba] Aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu škody má i osoba, jejíž vlastnictví poškozené věci bylo dočasně převedeno smlouvou o zajišťovacím převodu práva (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 5104/2014). Společnost [právnická osoba] pronajala vůz žalobci a tento má povinnost vrátit vůz uvedené společnosti v původním stavu. Žalovaný si vůz pronajal u žalobce, proto má i z tohoto důvodu žalobce aktivní legitimaci.

19. Odvolací soud se nejdříve zabýval odvoláním žalovaného ve věci samé. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

20. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

21. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 14. 3. 2022 v Praze žalovaným na řad společnosti žalobce se směnečným penízem 540 812 Kč a splatné dne 4. 5. 2022. Směnka není rubopisována.

22. V první námitce proti SPR žalovaný tvrdí, že podpis blankosměnky byl na něm vylákán podvodným způsobem. Tuto námitku doplňuje pátá námitka, ve které žalovaný uvedl, že podal trestní oznámení s ohledem na podezření ze spáchání podvodu. K první námitce odvolací soud uvádí, že je svým obsahem příliš obecná a postrádá konkrétní skutkové informace, v čem mělo podvodné vylákání podpisu blankosměnky spočívat. Tyto informace (dostatečně určitá skutková tvrzení) nelze uvést po uplynutí 15denní lhůty pro podání námitek proti SPR, neboť zákon v § 175 odst. 1 o. s. ř. koncentruje tato skutková tvrzení do uvedené lhůty („… aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.“), přičemž k později vzneseným námitkám nelze přihlížet (§ 175 odst. 4 věta první o. s. ř.). Pátá námitka je v podstatě pouze informací o podání trestního oznámení (opět není řečeno, v čem měl údajný podvod spočívat). Navíc soud prvního stupně správně zjistil, že Policie odložila usnesením z 27. 10. 2022 trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že nejde o podezření z trestného činu. Kromě toho sám žalovaný vyvrací své tvrzení o podvodném vylákání podpisu blankosměnky ve své druhé námitce, ve které mj. uvedl, že blankosměnku podepsal s tím, že směnku může žalobce použít, pokud by pojišťovna nehradila škodu zaviněnou žalovaným.

23. Z uvedených důvodů nemohou první a pátá námitka vést ke zrušení SPR.

24. K dalším námitkám žalovaného proti SPR odvolací soud v obecné rovině uvádí, že chce-li se žalovaný, který je výstavcem vlastní směnky na řad žalobce (remitenta, tj. prvního majitele směnky) ubránit námitkou ze svého vlastního vztahu k žalobci (kauzální námitkou), musí v prvé řadě konkrétně specifikovat obsah svého právního vztahu k remitentovi, jinými slovy obsah tzv. směnečné dohody (důvod podepsání směnky vlastní výstavcem), uzavřené mezi remitentem a výstavcem, završené podepsáním směnky a musí uvést, jakým způsobem následně důvod podepsání směnky odpadl či se nenaplnil a dále musí tato svá tvrzení prokázat. S ohledem na § 1791 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) žalobce není povinen tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaného a není povinen ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzal žalovaný na sebe směnečný závazek. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalovaného, který musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že námitky proti SPR lze považovat za jakousi „quasižalobu“, kterou se žalovaný brání proti SPR a jejíž veškerá tvrzení je zásadně povinen prokázat, tak jak tomu bývá u žalobce a žalobních tvrzení v nezkráceném řízení u nesměnečných nároků.

25. Jinými slovy – chce-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsal), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsal (tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s majitelem směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy) a dále musí uvést, proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl). Chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaný žádnou kauzální námitku proti směnečnému platebnímu rozkazu nevznesl. Dále jak již výše odvolací soud uvedl, žalovaného tíží i důkazní břemeno k těmto dvěma tvrzením, proto pokud některé z těchto dvou tvrzení žalovaný neprokáže, neubrání se své povinnosti směnku zaplatit.

26. Dále chce-li žalovaný ve sporu o zaplacení směnky vznést také námitku nesprávného vyplnění blankosměnky, musí tvrdit a prokázat obsah dohody o vyplnění blankosměnky (tj. smlouvy obsahující konkretizaci údajů, které v blankosměnce chybějí a za jakých podmínek je majitel blankosměnky oprávněn tyto údaje doplnit, dál též „vyplňovací dohoda“) a také v čem (v jakém rozsahu) byla porušena tato dohoda vyplněním konkrétního údaje v blankosměnce. Ve většině případů se bude jednat o nesprávné vyplnění částky směnečného peníze – v takové situaci je žalovaný povinen uvést konkrétní výši (rozsah) směnečného peníze, která neměla být do částky směnečného peníze vyplněna a proč (v čem byla porušena vyplňovací dohoda, když do celkové částky byl zahrnut i určitý nárok v konkrétní výši, např. v této věci smluvní pokuta dvakrát po 5 000 Kč).

27. Žalobce v předžalobní výzvě ze dne 25. 4. 2022 (č. l. 8 spisu) vylíčil podrobně kauzu směnky, a to 10 jednotlivých nároků z nájemní smlouvy, které ve svém souhrnu činí celkem 725 528 Kč a po odečtení žalovaným již učiněných plateb v celkové výši 184 716 Kč se jednalo o částku 540 812 Kč, která byla vyplněna jako směnečný peníz. Tím bylo žalovanému umožněno zcela konkrétně se vyjádřit k jednotlivým položkám zahrnutým do směnečného peníze, ale žalovaný tak neučinil. Jak plyne z námitek proti SPR, žalovaný souhlasí s tím, že směnka se týkala nájemní smlouvy a podle žalovaného (druhá námitka) směnkou bylo zajištěno pouze zaplacení náhrady škody pro případ, že by pojišťovna nehradila škodu na vozidle zaviněnou žalovaným. S tím se soud prvního stupně neztotožnil a též odvolací soud vychází ze závěru, že směnka byla podepsána společně s nájemní smlouvou a zajišťovala splnění všech závazků žalovaného z této nájemní smlouvy (směnečná dohoda i vyplňovací dohoda byly uzavřeny v ústní formě, eventuálně konkludentně zároveň s podpisem nájemní smlouvy).

28. K druhé námitce proti SPR odvolací soud dodává, že není zřejmé, jak by tato námitka mohla vést k částečnému či dokonce k úplnému zrušení SPR. Jestli zmínka o zaplacené faktuře ve výši přes 105 000 Kč měla směřovat k tomu, že by o částku 105 000 Kč měl být směnečný peníz nižší, nelze tomuto názoru přisvědčit. Z provedeného dokazování bylo zjištěno (a na toto byl žalovaný již upozorněn v předžalobní výzvě z 25. 4. 2022), že od celkové částky nároků 725 528 Kč byla odečtena částka 184 716 Kč (platby 104 716 Kč a 80 000 Kč). Ve zbývající části je v druhé námitce obsažen popis závad na vozidle, zjištěný při zpětném převzetí vozidla žalobcem od žalovaného. V tomto směru odvolací soud poukazuje na to, že soud prvního stupně správně zjistil, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost bez odkladu oznámit Policii a pronajímateli každou škodu na vozidle a že s ohledem na toto porušení je žalovaný povinen hradit škodu v plné výši, a to bez ohledu na sjednanou výši spoluúčasti.

29. Vzhledem k těmto závěrům je nedůvodná i druhá námitka proti SPR. Zčásti se tyto závěry vztahují i na čtvrtou námitku. Ke zbývající části čtvrté námitky, ve které žalobce tvrdil, že není majitelem vozidla, odvolací soud uvádí, že toto tvrzení nemá žádný právní význam. Žalovaný uzavřel s žalobcem jako pronajímatelem nájemní smlouvu a byl povinen vrátit vozidlo žalobci nepoškozené, což nesplnil. Proto i tato část čtvrté námitky je nedůvodná.

30. K třetí námitce se odvolací soud již zčásti vyjádřil výše v odstavci 28. při hodnocení druhé námitky – o zaplacenou částku 80 000 Kč byla snížena celková částka nároků z nájemní smlouvy. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalovaný podepsal žalobci souhlas, podle kterého byl žalobce až do výše 100 000 Kč oprávněn provést platbu z platební karty žalovaného pro úhradu pokut a poplatků. Ani třetí námitka nemůže proto vést k částečnému zrušení SPR do výše 80 000 Kč.

31. K šesté námitce proti SPR odvolací soud uvádí, že je nesprávná představa žalovaného, že směnka mohla být vyplněna maximálně do výše 150 000 Kč. Jak již výše odvolací soud uvedl, směnka nezahrnovala pouze náhradu škody vzniklé na vozidle, proto již jen z tohoto důvodu nemůže tato námitka obstát. Jak plyne z předžalobní výzvy, jakož i z dalších dokladů, které byly k důkazu provedeny soudem prvního stupně, do směnky byla zahrnuta náhrada škody ve výši 341 702 Kč, která byla vypočtena dle systému Audatex. Jak zjistil soud prvního stupně, způsob tohoto výpočtu byl sjednán v čl. VII. bodu 6 smlouvy za předpokladu, že s tím bude žalovaný souhlasit. Chtěl-li žalovaný tento způsob výpočtu napadnout, musel by tvrdit v této námitce, proč tento způsob výpočtu je nesprávný. To neučinil, proto dodatečné zpochybňování tohoto výpočtu je opožděnou námitkou, ke které nelze přihlédnout ve zkráceném řízení o námitkách proti SPR (navíc žalobce k této námitce uvedl, že žalovaný dal žalobci souhlas k výpočtu systémem Audatex).

32. S ohledem na uvedené závěry se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že všechny námitky žalovaného jsou nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. Z toho důvodu potvrdil bod I. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

33. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním žalobce proti bodu II. výroku (rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) a shledal odvolání zčásti důvodným.

34. Soud prvního stupně správně rozhodl co do důvodu o náhradě nákladů námitkového řízení dle § 142 odst. 1, § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce, nikoliv však co do rozsahu. Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 8 úkonů právní služby po 10 500 Kč (4 vyjádření ve věci samé, účast při 4 jednáních), v 1 úkonu právní služby 21 000 Kč (účast při jednání dne 5. 4. 2023, které bylo delší než 2 hodiny), v hotových výdajích v rozsahu 9 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 9 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Tato částka činí 130 317 Kč. Odvolací soud nepřiznal za jednání dne 14. 12. 2022 náhradu v rozsahu 21 000 Kč nýbrž ve výši 10 500 Kč, protože toto jednání nebylo delší než 2 hodiny [viz § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] a dále nepřiznal žádnou náhradu žalobci za vyjádření z 25. 1. 2013, protože se nejednalo o vyjádření ve věci samé [viz a contrario § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu].

35. Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil bod II. výroku způsobem uvedeným výše v druhé větě bodu I. výroku.

36. S ohledem na plný úspěch žalobce ve věci samé rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

37. Ve věci odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení měl žalobce jen částečný úspěch, proto odvolací soud v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení ve věci odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí.